Divadlo Kalich

Divadlo Kalich vypisuje konkurz na nové nastudování muzikálu Touha

Když se objeví někdo inspirující, klidně připíšu postavu, říká režisérka a autorka Mirjam Landa

 

Muzikál Touha z autorské dílny Mirjam Landa a Daniela Landy se dočká nového nastudování. Divadlo Kalich ho představí v září 2021. Konkurzy na role i místa v taneční company proběhnou ve dnech 15. – 17. června 2020. „Organizaci konkurzů samozřejmě ovlivňuje celospolečenská situace. Jednotlivá kola budou probíhat za zvýšených hygienických a bezpečnostních opatření. Účastníky budeme zvát postupně po menších skupinkách, aby se v divadle neshlukovali, veškeré prostory divadla vydezinfikujeme ozónem, což budeme praktikovat od září i před každým představením,“ vysvětluje producent a majitel Divadla Kalich Michal Kocourek.

Divadlo zve na konkurzy herce, zpěváky, tanečníky, muže a ženy různého věku, všech typů postav, vysoké, malé, silné, štíhlé i různě atypické postavy. „Hledám archetypy. Lidi, kteří náš příběh dokážou obohacovat. Touha je proměnlivé představení. Může přijít někdo zajímavý, inspirující a klidně připíšu novou postavu a písničku. Potřebuju bolest, radost, smutek, lásku nebo nenávist. Emoce. Kdo mi na konkurzu nabídne emoce, ten vyhraje.  Ne každý je totiž umí prodat. Někdy se stane, že vás někdo něčím zasáhne na první pohled. A o to mi jde na konkurzu a posléze i v muzikálu,“ říká režisérka a autorka libreta Mirjam Landa.

Muzikál Touha měl v Divadle Kalich premiéru v září 2008, na svém kontě má přes 430 odehraných repríz. Mirjam Landa v něm převedla na jeviště příběh svého autorského filmu Kvaska z roku 2007.

„Touha 2021 by měla být odrazem dnešního divadelního světa, kde důležitější než láska k divadlu je kšeft. Protagonisté se budou mezi sebou chovat drsněji než předtím. Chci zvýraznit konkurenční boj a faleš v zákulisí. To vyjádříme i v tanci, v němž budu klást větší důraz na přesnost. Tance budou mnohem náročnější než dosud. Touha v roce 2021 zobrazuje fabriku na emoce,“ plánuje režisérka. Z původní inscenace by naopak chtěla zachovat humor. „Ten dělá Touhu Touhou. Další oporou je nekonečný optimismus, jenž vládne mezi cirkusáky, kteří přišli o všechno a dokážou se s tím vypořádat. A také výstřední momenty, jaké nikde jinde neuvidíte.“

Na nové inscenaci bude Mirjam Landa spolupracovat s brazilským choreografem Allanem Lemajou. „Zdá se, že jsme na společné vlně. Už teď pracujeme na choreografickém konceptu, chtěla bych využít i jeho brazilský původ. Není snad země, která by byla známější pro svoje divoké tance, než Brazílie. Na tuhle spolupráci se moc těším,“ říká Landa. Výtvarníkem scény bude Martin Černý, s nímž Mirjam Landa připravila už nové nastudování muzikálu Krysař z roku 2017.

Muzikál Mauglí vychází online

Chybí vám pražské muzikály? Divadlo Kalich má řešení! Pro všechny, kterým chybí muzikálové divadlo připravilo spolu s Mall.tv v rámci projektu #kulturažije stream  muzikálu Ondřeje Soukupa a Gabriely Osvaldové a režisérského dua Skutr – MAUGLÍ.

V hlavní roli se na záznamu představí Jan Cina a uvidíte též Jiřího Korna, Zbyňka Frice, Jana Kříže, Vendulu Příhodovou, Petra Strenáčika a další. Muzikál Mauglí, na motivy Knihy džunglí od Rudyarda Kiplinga můžete zhlédnout již od od 1.5. od 19:00 na https://www.mall.tv/kulturazije/divadlo-kalich-muzikal-maugli-1-5-19-00 .

Štěpán Komárek: Každá nová role je pro mě zároveň i nová výzva

Na dnešní rozhovor jsme si přizvali Štěpána Komárka, mladý talent pražské muzikálové scény, v současnosti známého zejména díky roli teenagera Gabea v muzikálu NE/NORMÁLNÍ v Divadle Na Prádle. Představil se také v jako Romeo v muzikálu Romeo a Julie nebo princ v muzikálové verzi pohádky Tři oříšky pro Popelku. Na divadelních prknech jej aktuálně také můžete potkat v muzikálu Vlasy v divadle Kalich. Jak se dostal k divadlu, kterou roli by si v budoucnu rád zahrál a kdo je vlastně Gabe, nám prozradil v našem rozhovoru.

Odkud pocházíš a co tě přivedlo k divadlu?
Narodil jsem se v Opavě, kde jsem bydlel, až do chvíle, kdy jsem se dostal na Pražskou státní konzervatoř. Původně jsem měl chodit na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, kde jsem udělal přijímačky, ale těsně po začátku školního roku jsem dostal možnost bydlet a studovat v Praze a udělat přestupovky už nebyl problém.

 Duší jsem showman, už odmala jsem měl potřebu se neustále jakkoli projevovat, upoutávat pozornost, dělat cokoli, co se běžně nedělá nebo nevidí. Po rozvodu rodičů jsem se ale začal uzavírat sám do sebe, a když přišel čas se rozhodnout, na jakou mám jít školu, myslel jsem si, že herecká konzervatoř je způsob, jak se znovu otevřít.

 Jaký druh živého umění je ti nejbližší a chodíš do divadla i jako divák?
V divadle mě baví hlavně hrát. Málokdy se jdu na něco podívat. Většinou chodím jen na představení, kde hrajou moji přátelé, kolegové…ale divadlo mě pořád neoslovuje tak, jako hudba. V hudbě cítím mnohem větší svobodu, baví mě ta barevnost, různorodost. A zpěv i hra na kytaru, na kterou už několik let hraju, mě uvádí do transu.

 Aktuálně hraješ v muzikálu NE/NORMÁLNÍ dospívajícího syna Goodmanových. Kdo je vlastně Gabe?
Gabe je obyčejný kluk, který je ale silně závislý na své matce Dianě a ona zase na něm. Žije jenom pro ni, dýchal by za ni a to jediný co si přeje, je s ní být. To ale není možný, protože jsou oba dva z jiných světů, i když se to na první pohled nezdá. Tudíž hledá způsob, jak ji do toho svého dostat. To je jeho jediný cíl. Gabe je ale skvělý manipulátor a dokáže využít každého zaváhání a nejistoty, co se v hlavě Diany, která trpí bipolární poruchou, objeví.

 Jak ses na roli Gabea připravoval a přinesla ti nějakou novou výzvu?
Každá nová role je pro mě zároveň i nová výzva. Kdybych to jako výzvu nebral, nebavilo by mě dělat divadlo! Na roli Gabea jsem se nepřipravoval nijak složitě. Je to role, u které bylo nejdůležitější si uvědomit, kdo nebo co je, a prostudovat taky roli Diany a její minulost. Tyhle dvě postavy jsou totiž duší provázány.

Trailer muzikálu NE/NORMÁLNÍ 


A co příprava před samotným představením? Působíš jako velký suverén, ale trpíš i trémou a jak ji případně odbouráváš?
Pokud se představení nehraje déle než dva měsíce, potřebuju si aspoň den před představením projet podle videa všechny svoje výstupy a písně. Pokud je to třeba jenom měsíc, nedělám vůbec nic. Jediný, co potřebuju, je uklidnit hlavu, a říct jí, že všechno ví, tak ať se nestresuje tím, že by si v akci na něco nevzpomněla. Díky tomu trému před představením nemívám skoro nikdy. Pár minut do začátku se snažím vůbec na nic nemyslet. Mít v hlavě absolutní tmu. A můžu vám říct, že to je to nejlepší, co můžete udělat. Protože snažit se dopředu vymyslet, jak neudělat během představení chybu, je trochu blbost!

Muzikál NE/NORMÁLNÍ obsahuje 37 písní. Je nějaká, která ti obzvláště přirostla k srdci? Proč je to právě tato?Obzvláště mi přirostla k srdci polovina celého repertoáru, opravdu. Každá píseň má svůj unikátní charakter, význam a důvod, proč byla napsaná. Když už bych měl vytyčit jednu píseň, byla by to Jedno místo znám. Tahle klidná píseň zpívaná polofalzetem, navazuje zlomem z předchozí písně, čímž dodá potřebnou atmosféru situaci, kdy Gabe dosáhl svého, zbavil Dianu strachu a posledních pochybností a odvádí ji do svého světa. Pro obě postavy je to bod nejvyššího štěstí, klidu a míru, ale pro diváka je to dno. Dokonalý kontrast, ze kterého vám přejede mráz po zádech.

Změnilo se po této zkušenosti tvé vnímání života nebo rodiny? A co nejlepšího ti právě tahle role přinesla?
Myslím, že většina věcí po této zkušenosti, co se rodiny a života týče, zůstala na svým místě. Ale uvědomil jsem si, jak velký mám štěstí, že ztvárňuji tak úžasnou roli v tak úžasném muzikálu. Každé představení mi dává hromadu informací a zkušeností, ze kterých se můžu skvěle učit, ať už se to týká herectví nebo zpěvu.

Můžou si něco důležitého odnést z představení muzikálu NE/NORMÁLNÍ i samotní diváci?
Každý člověk alespoň s kapkou empatie si může z představení něco odnést. Převážně ti, kteří podceňují, nebo mají odpor nebo strach z duševně nemocných lidí.

Máš přehled o muzikálech ve světě a je v nich případně nějaká role, kterou by sis chtěl zahrát?
I když v nich sám hraju, můj přehled o muzikálech je stejně špatnej, asi jako člověk, který pracuje pro seznam, ale neví, co je google. Před pár týdny jsem si konečně pustil Les Misérables a za pár dnů jsem se na té hudbě stal závislým. Rozhodně bych tedy neodmítnul roli Maria nebo Javerta!

Pracuješ prý také v casinu jako krupiér, je to více adrenalin, zábava nebo obojí dohromady? Máš při tom výhodu i díky svým hereckým schopnostem?
V kasínu pracuju už 2 roky, ale teprve před pár měsíci jsem zjistil, že nejsem krupiér, nýbrž dealer. Krupiér ovládá nejen texas hold‘em poker, ale taky omahu, ruletu, black jack, ultimate poker…a kolo štěstí, na který chodí 2 lidi za rok. Tyhle hry já neumím a popravdě ani nechci. Stačí mi ten poker. Adrenalin to je jen ve chvíli, kdy hráč pořád dokola prohrává, a vy čekáte, kdy vstane ze židle a půjde vám jednu vrazit. A zábava to je ve chvíli, když je ten adrenalin.

Moje showmanství se v týhle práci dost hodí, protože hráči skoro vždycky ocení sem tam nějakou tu srandu a já si alespoň trochu zpestřím směnu.

Jak nejraději trávíš svůj volný čas?
Nejraději trávím volnej čas s přáteli u piva, sem tam zajdu na nějakej koncert, ať už kapela hraje cokoli, rád doma hraju na kytaru a zkouším si skládat svoje vlastní věci. Nápady to jsou pěkný, ale ještě chvíli potrvá, než dostanou nějakej pevnější tvar.

 Doplň v tomto pořadí oblíbené: jídlo, nápoj, film, divadelní hru, hudbu, město, místo, věc.
Hmm…řekněme zapékané špagety s masem a sýrem, nápoje: stoprocentní džusy, který ale nejsou doopravdy stoprocentní, a proto jsou taky tak dobrý, filmy: francouzský komedie, německý parodie, americký drama, ten pořad doma sama…divadelní hra: Terminus, byla to naše maturita z herectví, hudba: Pink Floyd, Sting, Pearl Jam, město…tady musím udělat kompromis mezi Prahou a Opavou…takže Brno. Místo: Dolomity v zimě, věc: postel.

Na závěr mě zajímá, co nového tě v nejbližší době čeká, na co se těšíš, ať už profesně, nebo v osobním životě…?
Účastnil jsem se konkurzu na Rebely do Hudebního divadla Karlín a dál zatím nic víc.

 

Vstupenky na muzikál NE/NORMÁLNÍ v prodeji na nenormalnimuzikal.cz/vstupenky

FOTO: NE/NORMÁLNÍ – Petr Florián, Romeo a Júlie – Martin Paldus, ostatní fotografie: archív Štěpána Komárka
Autorka článku: Romana Švecová

Štěpán Komárek

Redaktoři na cestách: Muzikálové legendy opět rozezněly lázně

Fanoušci muzikálových melodií si opět užili oblíbený Muzikálový festival Jozefa Bednárika, jenž už dvanáct let poskytuje divákům možnost bezprostředního setkání s herci, autory a tvůrci divadelního světa. Tentokrát však premiérově přesídlil do prostředí lázní Sliač. Jako už tradičně nechyběly legendární (nejen) muzikálové melodie a šansony a též známé operní melodie či opereta.

V úvodu festivalu měli diváci možnost vidět operetu Gejzy Dusíka a Pavla Braxatorise Hrnčiarsky bál v podání posluchačů a hostů Konzervatoře Dezidera Kardoše z Topoľčian a následně přehlídku klasických operních árií v podání známých jmen slovenské operní scény Miroslava Dvorského, Martina Babjaka a Jany Bernátové.

Sobotní hlavní program – festivalový maraton – uvedl sedm tematických pásem – Naděje, Legendy, Vzpomínky, Hvězdy, Šansony, Melodie a Cyrano. V rámci nich se představily mladé pěvecké talenty. Diváci si též připomněli známé slovenské evergreeny v podání zpěváků Pavla Hammela a Vaša Patejdla, jednoho z členů skupiny Elán, hity, které již brzy představí muzikál Voda nad vodou v Divadle Kalich. Vzpomínkou festival uctil i legendárného slovenského básníka a textaře Jozefa Urbana a nechyběly ani známé šansony v podání Andrey Zimányiové s kapelou. Závěr festivalu patřil slovenské a české filmové a televizní hudbě a prvnímu původnímu slovenskému muzikálu Cyrano z predmestia, který s úspěchem opět uvedlo Divadlo Nová scéna v letos květnu. Nejznámější písně z muzikálu představili Ján Slezák (Cyrano), Mirka Gális Partlová (Roxana) a Vladislav Plevčík (Ján), ke kterým se připojil speciální host – původní Cyrano Jozef Benedik.

Ač festival letos změnil své sídlo, nechyběla Brusnianska Brusnica, ocenění pro osobnosti, které svým přínosem významně přispěly nejenom k uvedení Muzikálového festivalu, ale i k rozvoji muzikálu na české a slovenské scéně všeobecně, a Tabule slávy. Ocenění byli Štefan Hrčka, ředitel lázní v Brusně, jež poskytly festivalu prostor každoročně posledních 11 let, a kostýmová výtvarnice Ľudmila Várossová. Tabuli slávy získal zpěvák a skladatel Vašo Patejdl.

Autor fotografií: René Miko

Autorka článku: Romana Švecová

Muzikálový festival Jozefa Bednárika 2019

Muzikál Vlasy má za sebou úspěšnou premiéru

V pátek 18. Ledna 2019 se v útulném Divadle Kalich konala slavnostní premiéra dlouho očekávaného muzikálu Vlasy (z názvu původního muzikálu Hair).

Režie se v tomto případě ujal zkušený Šimon Caban.
Slavný broadwayský muzikál, zná český divák především díky filmové verzi jednoho z našich nejúspěšnějších režisérů Miloše Formana. Ale i divadelní verzi už mohl český divák vidět a to v Divadle Pyramida (dnes GOJA Music Hall), kde měl v roce 1996 muzikál Vlasy původní českou premiéru.

U nového nastudování Šimona Cabana a nových textů Jiřího Josky se rázem ocitáme v moderní době. Aktuální texty a rekvizity v podobě smartphonů skvěle odráží strasti dnešní doby. Nové nastudování nemá příliš společného s původním příběhem, je to spíše odraz aktuální situace ve světě a poukazování na dnešní problémy nejen mládeže.

Příběh ve zkratce:
Studenti z maturitního ročníku zkoušejí jako půlnoční překvapení svého maturitního plesu právě písně z onoho muzikálu. Zamýšlejí se jaké to bylo v době “hipíků” a snaží se jí porovnávat s dobou dnešní. Nepřipadá jim to zajímavé, dokud se na scéně neobjeví postava vozíčkáře, který je “hipík” na první pohled a mládeži nabízí alkohol a cigarety. To maturanti samozřejmě uvítají a tak si rádi vyslechnou příběhy co jim válečný veterán na vozíčku říká. Vykládá své válečné příběhy, aktuální politickou situaci a snaží se v nich vzbudit odpovědnost, vůči světu a vůči sobě.

V průběhu první půle se poukazuje na několik zásadních dnešních problémů jako závislosti jak drogové, tak i na sociálních síťích, mobilních telefonech apod… Příběh se ale dotýká tématu homosexuality, terorismu nebo v posledních letech “vděčnému novinářskému tématu” uprchlíků.

Druhá polovina představení ukazuje příběhy bývalých spolužáků už po maturitě, jako pracující. Když se jednou rozhodnou jet za svým spolužákem Claudem, který narukoval do armády. V dobrém úmyslu míněná návštěva se změní ve velké neštěstí.

Příběh je místy složitý a nepřehledný ať už díky postavě vozíčkáře, který se přeměňuje do role Bergera. Nebo střídání situace, kdy se část odehrává v muzikálu jako nácvik na maturitní ples a část v reálném životě. Velice často, podle našeho názoru až příliš se v muzikálu ukazuje nahota, to nemusí být na škodu, působilo to vtipné situace, které dokážeme ocenit, ale po několikáté už to nebylo ani vtipné, ani se to nehodilo do děje. Doporučujeme si o příběhu udělat vlastní obrázek, při návštěvě tohoto muzikálu

Původní muzikál už připomínají pouze nesmrtelné melodie Galta MacDermota. Náročný divák by mohl podotknout, že v muzikálu nejsou žádné kulisy, vše je dokresleno pouze několika zavěšenými plátny, na které se promítá řada video spotů či dekorací. To ale dokáže ocenit moderní divák, který má naopak rád moderní přístup, protože to bylo velice dobře zvládnuté a jako celek scéna za kterou stojí režisér Šimon Caban působila velice dobře.

Celkový dojem z muzikálu za naší redakci je více než dobrý, především ale díky vynikajicím pěveckým výkonům všech zpěváků. Obsazení tohoto muzikálu je plné mladých talentů, kterým by jejich pěvecký a pohybový talent mohl závidět téměř každý z jejich starších kolegů z branže.

Více o tomto muzikálu naleznete v jeho profilu.

Obsazení premiéry 18.1.2019:

Berger: Roman Tomeš
Claude: Richard Pekárek
Sheila: Petra Vraspírová
Hud: Lukáš Adam
Woof: Jan Fanta
Suzan: Tereza Machová
Jeanie: Michaela Tomešová
Steve: Filip Hořejš
Třídní, Matka, Novinářka: Marie Křížová
Ředitel, Otec, Lampasák: Michal Pleskot

Podívejte se na videa z press show muzikálu Vlasy


Kompletní seznam termínů muzikálu Vlasy:

Vlasy

Fotografie z press show muzikálu Vlasy:

Autor článku, foto, video: Pavel Jirouš

Ochutnávka muzikálu VLASY!

Na pražskou scénu se vrací nadčasový muzikál VLASY s řadou nesmrtelných hitů po více jak 20 letech. Divadlo Kalich tento muzikál představí v novém nastudování, které dokazuje, jak současný příběh i současné poselství v sobě má. Producent Michal Kocourek svěřil režii a výpravu Šimonu Cabanovi, choreografii Petře Parvoničové, kostýmy Zuzaně Strakové a pěvecké nastudování Lubo Dolnému, tedy tvůrcům, jejichž práce je divákům Divadla Kalich dostatečně dobře známá.

Naše redakce přijala pozvání na dnešní press show, ze které vám už nyní přinášíme ochutnávky!

Obsazení:

Berger:
Přemysl Pálek, Roman Tomeš

Claude:
Richard Pekárek, Milan Peroutka

Sheila:
Charlotte Doubravová, Petra Vraspírová

Woof:
Štěpán Komárek, Jan Fanta

Jeanie:
Simona Tlustá, Michaela Tomešová

Hud:
Lukáš Adam, Jan Tenkrát

Steve:
Filip Hořejš, Viktor Novák

Vícerole:
Kateřina Bohatová, Marie Křížová, Kateřina Steinerová

Vícerole:
Petr Novotný, Michal Pleskot

Suzan:
Tereza Machová

Tanečnice:
Kristina Boniface, Martina Ctiborová, Katrin Cvinerová, Martina Fantová, Kateřina Górnioková, Kateřina Steinerová, Ivona Szantová, Veronika Šlapanská

Tanečníci:
Tomáš Dvobil, Radek Fišer, Filip Jankovič, Ondřej Martiš, Jiří Minařík, Lukáš Prokop, Jakub Sedláček

Videa z press show

Vlasy

Fotogralerie

 

Johanka z Arku – s hlasy ztratila i duši

Johanka z Arku je na tuzemské muzikálové scéně pojem, který se nepochybně zapsal do historie. Objektivně jej můžeme zařadit mezi nejúspěšnější autorské muzikály u nás vzniklé. Počin dua Ondřeje Soukupa (hudba) a Gábiny Osvaldové (libreto) ve spolupráci s Jiřím Hubačem (scénář) měl světovou premiéru v roce 2000 v režii Jozefa Bednárika na prknech divadla Ta Fantastika. Jeho opětovné uvedení se uskutečnilo roku 2009, a to v Divadle Kalich. Obnovená premíéra byla očekávanou událostí, představit se mělo nejen nové obsazení rolí, ale i režijní změny Lubomíra Fritze. V roce 2018 je v Divadle Kalich nadále uváděn, přičemž stále nabízí nové interpety.

Divadlo Kalich disponuje poměrně malým jevištěm, proto bylo zapotřebí pozměnit původní režii Jozefa Bednárika a přizpůsobit muzikál prostoru. Lubomíru Fritzovi se pro tento účel zřejmě zdála nejvhodnější projekce, nešvárek neblaze prorůstající muzikálovou kulturou zdejších luhů a hájů. Tohoto prvku bylo užito již v původní Bednárikově verzi, nicméně v mnohem vkusnější a únosnější míře. Zatímco dřívější projekce zobrazovala konkrétní interpety či ilustrovala krajinu, nová projekce užívá obrazy působící jako výstřižky z béčkových historických filmů. To, co v době prvního uvedení působilo jako interaktivní a novátorské zapojení technologie do divadelního představení, dnes již usvědčuje z nedostatku tvůrčí invence.

Nepříliš kreativní je i libreto Gábiny Osvaldové. Texty písní jsou patetické, ačkoliv se snaží znít osudově. Pokud se ze studijních účelů rozhodnete zhlédnout muzikál hned třikrát v řadě, bude vám nemile hučet v hlavě, poněvadž většina textů je jen jakási vata upředená z nebeských obláčků. V zásadě se nezpívá o ničem jiném než o Bohu a poslání. Což by snad v muzikále o boží vyslankyni nebylo na škodu, kdyby tím nebyl oslaben potenciál tématu. Například myšlenka o ztrátě poslání kvůli lásce je velice nosná, kvůli mlžným významům libreta se však ztrácí a zaniká.

Ať už je text jakýkoliv, jsou zde interpreti, kteří ho svým podáním mohou pozvednout. Zřejmě se však v rámci této produkce střídá příliš mnoho herecko-pěveckého osazenstva, poněvadž o režijním vedení herců se zde dá mluvit raději jen velice potichu. Protagonistkou příběhu je, jak už název napovídá, Johanka z Arku. Ta nás dějem provází, je jeho středobodem, jeho průběh však neovlivňuje. Je spíše zmítána okolnostmi. V této roli se představila Iva Marešová, jedna z nových Johanek v kalichovském obsazení. Rozhodně patří k tomu lepšímu ze současné produkce, její panna z Orleánu byla odzpívána se ctí. V druhé polovině, jako odhodlaná bojovnice za svou pravdu, pak byla uvěřitelnější než v poloze čisté vesnické dušičky (husičky). Její persona však postrádá duši, je přiliš ukřičená a nedovoluje nám nahlédnout do Johančina nitra. La Hire, válečník od kosti, byl ztvárněn Jiřím Zonygou. Pro tuto roli poněkud atyp, vdechl postavě nový rozměr obra s dobrým srdcem. Hudebně byl onoho večera na výši, svou pěveckou technikou dával dohromady nesoudržnou změť ostatních popěvků. Jeho konkurent v lásce, vesnický klučina Raimond v podání Ondřeje Rumla, působil bohužel bezvýrazně. Jeden nabyl dojmu, že doběhl jako záskok před pár minutami, poněvadž výrazově o své postavě neřekl nic. Děj nabírá zvratů zejména s postavou Dauphina, který jako jedna z mála postav nabízí vskutku zajímavé pole pro hereckou interpretaci. Vilém Čok si s touto rolí očividně věděl rady a jeho herectví dávalo na srozuměnou, že s postavou má zkušenosti již z původní produkce. Nepojal ji přitom jako karikaturu neschopného panovníka, ve vypjatých momentech nechal ze znuděného dítěte vystoupit uvědomělého státníka. Netypická je postava vypravěče, Operátora, který na sebe zároveň přebírá různé role v rámci příběhu. Zdeněk Podhůrský nás uvádí do děje s taktovkou v ruce, tedy velkými gesty, což paradoxně ubírá na vážnosti a v kombinaci s křiklavými projekcemi působí až komicky.

Zbytek obsazení jakoby se nemohl trefit do nahrané hudby, spíše bezvýrazně postává, chybí ztmelovací režijní práce, která by všechny prvky divadelního představení držela pohromadě. Původní bednárikovské nápady vyčnívají jako pěst na oko. Zmiňme například dva scénické tanečníky Válku a Smrt, kteří doplňují mnohá pěvecká vystoupení. Jsou famózním doplňkem, v nynější režii s výpravnými kostýmy a statičností aktérů však působí jako z jiné planety. Jejich typicky bednárikovský dekadentní makeup neodpovídá realisticky pompézním oděvům. Právě ona jednoduchost původních kostýmů úspěšně komunikovala s náznakovou choreografií.

Muzikál dnes drží nad vodou zejména hudba Ondřeje Soukupa. Ta je totiž neměnná, a ačkoliv je často vyplňována nicneříkajícími slovní hmotou, díky své proměnlivosti a variabilitě rozhodně nenudí. Uveďme například píseň Johanky přijímající svůj osud (zřejmě), a to slavnou ,,Most přes minulost“. Jakkoliv se snažím a ohledávám, význam oněch souvětí mi uniká. A dovolím si tvrdit, že nejsem sama. Přesto se z této písně stal hit a stále znovu budí živé emoce.

Ačkoliv bych se ráda vyhnula staromilectví, musím přiznat, že po zhlédnutí Johanky v původní bednárikovské režii jsem pochopila, o čem tento muzikál pojednává. A že je to vlastně velice chytrý koncert všemožných divadelních prvků, se kterými když však začnete hýbat a škrtat v nich, vznikne nekoherentní patvar, kde jedno přebíjí druhé a ve výsledku se vzájemně nepříjemně zmrzačí.

Autorka: Bára Viceníková

Johanka z Arku

Sleva 50% na muzikál Srdcový král

Získejte 50% slevu na každou vstupenku.

Sleva platí na následující představení:

11.05. 19:00 Srdcový král Muzikál Vstupenky
so 12.05. 14:30 Srdcový král Muzikál Vstupenky
so 12.05. 19:00 Srdcový král Muzikál Vstupenky
ne 13.05. 13:30 Srdcový král Muzikál Vstupenky

Slevu využijete zadáním slevového kódu 50KLUB18

Postup uplatnění kódu:

  1. Z výše uvedených termínu si vyberte, na který chcete jít.
  2. Klikněte na odkaz Vstupenky u daného termínu.
  3. Vyberte si vstupenky a klikněte na objednat.
  4. Otevře se Vám stránka s Vašimi vybranými vstupenkami. Zde naleznete pole Slevové / dárkové poukázky. Do tohoto pole napíšete slevový kód 50KLUB18 a kliknete na +. Cena jedné vstupenky se Vám poníží o 50%. Pro ponížení ceny druhé vstupenky musíte znovu napsat kód do pole Slevové / dárkové poukázky a znovu kliknout na +. Cena druhé vstupenky se Vám také poníží o 50%. Zvolte způsob platby a doručení vstupenek. Klikněte na dokončit objednávku. Po připsání platby na náš účet Vám na Váš e-mail přijde E-TICKET.

Autor: Pavel Jirouš

Robin Hood – legenda legend?

Muzikál Robin Hood od autorské dvojice Ondřeje Soukupa (hudba) a Gábiny Osvaldové (libreto) poprvé spatřil světlo světa na prknech divadla Kalich 1. 9. 2010. Diváci se s muzikálem mohli seznámit již před jeho premiérou, a to formou televizního castingu. Po odmlce se 19. 2. 2016 na jeviště vrátil a v roce 2018 je nadále uváděný.

 

Muzikál Robin Hood je převedením mýtu o Robinu Hoodovi v materiál pro hudební divadlo. Autorka libreta a textu, Gábina Osvaldová (výpomoc Miroslav Mirčev), zamíchala několik již existujících předloh a vzniklo tak dílo zcela originální. Děj je prostý, sází zejména na humor a romantickou linku dvou hlavních postav. Právě ona jednoduchost až nijakost může být hlavním balvanem úrazu. Ve struktuře příběhu se objevuje jakési schéma. Scény z Šerifova sídla jsou pravidelně prokládány děním v Sherwoodu. Vzorec je to zdá se zcela racionální, nicméně právě zbojníci nám stále a dokola nabízejí jen jednu polohu, kterou lze nazvat ,,čekáme v lese na Godota“.  Toto permanentní mezičasí je pak přímo přeplněno humorem, což automaticky brání rozvoji děje a ten stagnuje.

Jak autoři uvádějí, jedná se o rodinný muzikál, který má zejména pobavit. Po přečtení tohoto tvrzení jednoho zamrazí, humor je totiž poněkud obtížná disciplína. A v tomto případě autoři těžce pohořeli. Celý děj je skrz naskrz prošpikován nejrůznějšími odkazy na dobu současnou, které jsou vesměs prvoplánové a očekávatelné. Korunu nevkusu pak nasazují dva lesní Skřeti (Zdeněk Procházka, Richard Tesařík), kteří (zřejmě při přestavbách) vycházejí na forbínu a vedou dialogy, které postrádají hlubší (či jakoukoli) pointu. Vrcholem je pak odkaz na současnou politiku, který je zcela nemístný a křičí touhou zavděčit se divákovi. Všechny tyto pokusy o legraci tříští děj, ze kterého tak zůstávají jen střípky, které těžko slepíme dohromady, zvláště když je jich mnoho ukryto za hávem parodického třeštění. Problém jednoduše nastává i u komických postav. Když děj sám o sobě je karikatura sebe, jak v tomto časoprostoru ztvárnit postavu komickou tak, aby byla ještě komičtější? Nebetyčným přehráváním a lacinými vtipy. Postava komorné (Alžběta Stanková), zřejmě zvířecí reinkarnace (míníme fretku) Chůvy z Romea a Julie, je jedním z oněch elementů, jejichž afektovanost ruší divácký komfort. Sláva mnichovi Tuckovi (Michal Pleskot), jehož pijácká komika výborně sedne do dobového kontextu a neobtěžuje svou nuceností.

Opak je však nutno říci o libretu. Netroufáme si odhadovat, zdali se jedná o autorské poznávací znamení, texty písní jsou však velice krkolomné. Ať už se jedná o verše, u kterých je člověk poněkud shovívavější, či u textů s rýmem volným, vyskytují se zde časté slovní nešvárky, které jakoby přiletěly do středověkého časoprostoru na létajícím talíři (diktátor, zhulená). Zřejmě mají dopomáhat komickému vyznění celého muzikálového počinu, dovolíme si však tvrdit, že spíše vyvolají nechápavé tiky hlavou (,,Cože? To opravdu řek’?“).

Hudba skladatele Ondřeje Soukupa zní v kombinaci keltských a rockových rytmů. Na první pohled neslučitelné, na první poslech však velmi uchvacující. Mnoho písní je melodicky poutavých, i na první poslech zapamatovatelných. Škoda jen, že jejich atmosféra je často rozbíjena oněmi slovními vetřelci. Muzikál je žánr založen na symbióze slova a hudby, zde vzniká jakási kakofonie, která chytlavým tónům brání v zachycení genia loci a přenesení diváka do jiných časoprostorových dimenzí.

Postavy jsou z velké části jednorozměrné, u Mariany (Lucia Šoralová) a Robina (Jan Kříž) snad jako jediných můžeme sledovat rozměry alespoň dva. Svět je rozdělen na klaďasy a záporáky. Šerif (Kamil Střihavka) je typický mocichtivý tyran, jehož motivace jsou záhadné, ale za to víme, že chce být mocný. Jeho pravá ruka Guy z Gisbornu (Zdeněk Procházka) je pro změnu typem chlubivého vojína, Capitana, který působí jen jako další bezduchá figurka. Za zmínku stojí také postava Čarodějnice (Leona Machálková), která se zjeví nečekána nezvána a po celý děj je její funkce nejasná. Ve své poslední písni sice odhalí jisté tajemství, ale to stejně jako zápletka s lektvarem vyzní do ztracena. V neposlední řadě je otazníkem postava Asiata (Bedřich Lévi), přičemž už její pojmenování je zavšemluvící. Jistě umí dobré triky s mečem, ale kde ho Robin u všech Saracénů našel?

Obsazení do rolí však nezklamali. Jako Robin z Loxley se předvedl dvojnásobný držitel ceny Thálie Jan Kříž, který tuto roli ztvárnil jako vůbec první (vítěz show Robin Hood aneb Cesta je slávě). Coby sherwoodský mazák si vede sebejistě jak po stránce herecké, tak pěvecké, jeho na oko lehkovážný hejsek je uvěřitelný, a to i přes strojenost a rádoby osudový ráz některých replik. Jeho muzikálové partnerce Lucii Šoralové role typově skvěle sedne, druhý rozměr Mariany, vzpurné a hrdé bojovnice, jí zvláště svědčí. Jako ztělesnění zla v podobě Šerifa z Nottinghamu se představil Kamil Střihavka. Tento muzikálový bard však ztratil příliš mnoho hlasového potenciálu, aby mohl pěvecky ohromit. Jeho Šerif však i přesto srší jevištním charizmatem, není proto obtížné se přes jisté hlasové nedostatky přenést. Snad ve zcela utilitární roli čarodějnice se zjevila Leona Machálková. Zjevila a zmizela. Čarodějnice je nepochybně herecky atraktivní figurou, na malém prostoru zahraje mnoho muziky. Leona Machálková k plíživosti přihodila krapet grácie, nepůsobila tak jen jako odpudivé stvoření, ale i jako zhrzená žena hledající svou hrdost. Zbytek hereckého osazenstva střídá parodické pitvoření s drsňácky klišoidními prupovídkami. Z tajemstvím opředené báje o zbojníkovi mající dramaturgický potenciál přiblížit dnešnímu člověku stále aktuální témata, zůstává jen prostoduchá skořápka, jejíž obsah byl nemilosrdně odstraněn paradoxně pro svou diváckou nestravitelnost.

Vizuální stránka je velmi působivá, scéna působí magicky, výpravné kostýmy se nesou v dobovém duchu. Při prvním pohledu na jeviště nás překvapí relativně malý prostor, zejména pro muzikálovou produkci. Scéna je tak jednoduchá, tvořena plastikami stromů čnějícími ze zdi, prostor se pak mění zejména pomocí světla. Dotvářejí ji spouštějící se kulisy zobrazující větve poskytující aktérům možnost tance či akrobacie. Choreograf a režisér Ján Ďurovčík zakomponoval pohybových kreací nemálo. Písně jsou často doplněny tancem či alespoň rytmickým zápolením. Naneštěstí aktéry nejsou choreografické prvky plně zvládnuty. Nejedná se toliko o tance, jako spíše o akrobatické doplňky či boje. Zmiňme například jeden z prvních inscenovaných soubojů, Robina a Mariany, který postrádá jakékoliv tempo a pravdivost. V podobném duchu převážně navazují i další výstupy, u kterých spíše fandíme, aby to aktérům vyšlo. Naopak potěší Leona Machálková, která pohybovou stránku role zvládla bravurně.

Muzikál Robin Hood sází na cílovou skupinu nedělního diváka. Příležitostného návštěvníka divadla potěší nekomplikovaný humor, prostá zápletka a líbivé písně. Muzikál tak plní své předsevzetí pobavit celou rodinu, je nekonfliktní, nenabízí otázky ani odpovědi na složitější témata. Pokud jste tedy v očekávání, že se vám nabídne dílo obsahující látku k zamyšlení (jako například Johanka z Arku od stejné autorské dvojice), s dramaturgickým záměrem se zcela minete. Muzikál Robin Hood Divadla Kalich je především oddychovou záležitostí, v němž je ono slavné motto ,,bohatým bral a chudým dával“ přehlušeno exaltovaným výkřikem ,,Ty kurvy!“

 

Autorka: Bára Viceníková

Vlasy, další pražský muzikál

11.4.2018 v Divadle Kalich proběhla tisková konference nově připravovaného muzikálu Vlasy.

Premiéra muzikálu je plánovaná na 18. Ledna 2019 a Předpremiéry 8. a 9. Září 2018.

Obsazení muzikálu:

Berger:
Přemysl Pálek, Roman Tomeš

Claude:
Jan Fanta, Richard Pekárek

Sheila:
Charlotte Doubravová, Petra Vraspírová

Woof:
Štěpán Komárek, Milan Peroutka

Jeanie:
Simona Tlustá, Michaela Tomešová

Hud:
Lukáš Adam, Jan Tenkrát

Steve:
Filip Hořejš, Viktor Novák

Vícerole:
Kateřina Bohatová, Marie Křížová, Kateřina Steinerová

Vícerole:
Petr Novotný, Michal Pleskot

Suzan:
Tereza Machová

Tanečnice:
Kristina Boniface, Martina Ctiborová, Katrin Cvinerová, Martina Fantová, Kateřina Górnioková, Kateřina Steinerová, Ivona Szantová, Veronika Šlapanská

Tanečníci:
Jakub Dvořák, Radek Fišer, Filip Jankovič, Ondřej Martiš, Jiří Minařík, Lukáš Prokop, Jakub Sedláček

Autoři muzikálu:

Hudba:
Galt MacDermot

Scénář a texty písní:
James Rado, Gerome Ragni

Překlad a přebásnění:
Jiří Josek

Producent:
Michal Kocourek

Režie, scéna:
Šimon Caban

Choreografie:
Petra Parvoničová

Pěvecké a hudební nastudování:
Lubomír Dolný

Kostýmy:
Zuzana Straková

Více informací připravujeme…