Hudební divadlo Karlín

Hudební divadlo Karlín

Královny popu oslaví 20 let

Jubilejní show připomene i legendární hity Karla Gotta.

  1. ledna 2020, Praha – Jedna z nejúspěšnějších událostí historie české populární hudby oslaví 20. výročí jubilejním koncertem v pražském Hudebním divadle Karlín. Královny popu zazpívají 17. června své největší hity, písničky z filmů a muzikálů a složí hold králi českého popu, Karlu Gottovi.

 

Letošní hvězdy Královen popu dohromady získaly tři Výroční hudební ceny, tři divadelní ceny Thálie a 45 zlatých, stříbrných a bronzových Slavíků. Jsou mezi nimi aktuální popové hvězdy, muzikálové divy a legendy, jejichž hity znají tři generace fanoušků. Čtyři z nich na této show zazpívají poprvé.

 

Pozvání producenta Janise Sidovského přijaly Ewa Farná, Monika Absolonová, Ilona Csáková, Markéta Konvičková, Leona Machálková a Helena Vondráčková. Muzikálovým hostem bude držitelka ceny Thálie a vítězka soutěže Tvoje tvář má známý hlas Hana Holišová. Mezi Královny poprvé zavítá také pětinásobná zlatá slavice Naďa Urbánková s hitem Závidím a legendární zpívající herečka Jitka Molavcová, která letos oslaví kulaté jubileum. Zpěvačky v duetech a společných písních doprovodí Václav Noid Bárta a 4 Tenoři (Marian Vojtko, Pavel Vítek, Jan Kříž a Michal Bragagnolo).

 

Koncerty Královen patří k těm nejpříjemnějším událostem, zpívám tu vždycky ráda a postupem času se staly jedním z mála společných setkání kolegů z naší branže,“ uvedla Ilona Csáková, která na show vystoupila nejčastěji ze všech českých zpěvaček, celkem 9x.

 

Show je typická písněmi připravenými speciálně jen pro tuto příležitost. Jednou z nich bude slavný hit Karla Svobody Lásko má já stůňu. Vůbec poprvé jej zazpívá původní filmová interpretka Helena Vondráčková s Leonou Machálkovou, Monikou Absolonovou a Hanou Holišovou. Všechny přitom slavná píseň spojuje. Machálková proslavila její cover verzi, Absolonová hrála Elišku v Hudebním divadle Karlín a Holišová píseň zpívá v muzikálu Noc na Karlštejně přímo na stejnojmenném hradě,“ prozrazuje producent Janis Sidovský zajímavosti letošního programu.

 

Exkluzívní premiéry jsou připraveny také v bloku film a muzikál a v samotném závěru večera, který bude patřit hitům Karla Gotta. „Český slavík Karel Gott vystoupil na naší show několikrát. Na Karlštejně v premiéře představil duet s Martinou Balogovou a na Vánočních Královnách 2006 zazpíval hity Stokrát chválím čas a Jsou svátky. Byl také moderátorem, kdy ve Státní opeře Praha na scénu uvedl kolegyni Helenu Vondráčkovou. Do Královen se vrátil ještě v roce 2013 na počest hitmakera Karla Svobody,“ vysvětlil Sidovský s tím, že nyní získal souhlas manželky Karla Gotta, aby část jubilejních Královen popu byla věnována jeho památce. Všichni účinkující zazpívají živě za doprovodu Charlie Bandu a Unique Quartet.

 

Show Královny popu měla premiéru v červnu 2000 a během uplynulých let na ní vystoupila špička českého popu a několik zahraničních hostů – od Hany Hegerové a Marty Kubišové přes Hanu Zagorovou, Marii Rottrovou, Evu Pilarovou, Ivetu Bartošovou, Petru Janů nebo Věru Špinarovou až po Anetu Langerovou, Janu Kirschner, Báru Basikovou nebo Lenku Filipovou. Zatím poslední ročník, letní speciál Královen popu – Dance Divas, si na Křižíkově fontáně v srpnu 2018 nenechalo ujít 2.000 diváků. Vystoupili zde například Dara Rolins, Tereza Mašková, Mikolas Josef, Debbi, Elis Mraz a držitelka dvou cen BRIT Awards, Heather Small ze skupiny M People.

 

Výtěžek z představení v minulosti podpořil Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97, nadaci Kapka naděje nebo Národní památkový ústav. Koncerty Královen popu na dobročinné účely celkem poukázaly již více než 10 miliónů korun. Za výtěžek z prvního ročníku Královen popu byly pořízeny hudební nástroje, které studentům předávala společně s první dámou, paní Dagmar Havlovou, skutečná královna, belgická panovnice Paola. Výtěžky poukázané nadačnímu fondu Kapka naděje byly použity na nákup operačního mikroskopu a na podporu oddělení dětské hematologie v nemocnici Praha – Motol. Výtěžek Národnímu památkovému ústavu přispěl na opravu omítek hradu Karlštejn.

 

Koncert pořádá Janis Sidovský ve spolupráci s Hudebním divadlem Karlín, předprodej vstupenek v cenách od 350Kč do 1490Kč začíná v pátek 31. ledna 2020 v síti Ticket Art.

Královny popu

Nádherné melodie, vtip a švih, to je opereta Veselá vdova

Jedna z nejslavnějších operet všech dob, Veselá vdova Franze Lehára, vznikla v koprodukci Hudebního divadla Karlín a Divadla J. K. Tyla v Plzni. Inscenace v režii Martina Otavy a pod taktovkou dirigenta Norberta Baxy měla premiéru 24. ledna 2019 na scéně Hudebního divadla Karlín, 2. února 2019 se opereta představí poprvé v Plzni. V hlavních rolích diváci uvidí mimo jiné Lívii Obručník Vénosovou, Pavlu Břínkovou, Michaelu Noskovou, Jana Ježka, Aleše Brisceina, Romana Hozu či Dalibora Gondíka.

Spojením plzeňského divadla s přední muzikálovou a operetní scénou Hudebním divadlem Karlín vznikla inscenace, která nabídla mimořádný hudební, pěvecký i vizuální zážitek. „Tato spolupráce mě samozřejmě těší nejen jako ředitele divadla, protože nám umožnila nabídnout divákům skutečnou elegantní a estetickou show, ale také jako režiséra a člověka, který má na své působení v Hudebním divadle Karlín krásné vzpomínky,“ vysvětluje režisér inscenace a ředitel DJKT Martin Otava.

Veselá vdova, klasický operetní titul stříbrné éry vídeňské operety, jenž proslavil skladatele Franze Lehára, přináší kromě slavných melodií, jako například U Maxima jsem znám, píseň o Vilje či Ženy, ženy, vtipné a svižné libreto, které dodnes baví diváky na celém světě a jejímu uvedení se nevyhýbají ani proslulé operní domy. Franz Lehár ve Veselé vdově dokázal, že i opereta může snést nejpřísnější umělecká měřítka. „Velký důraz se pak klade na kvalitní obsazení, které bravurně zvládá zpěv, herectví i tanec. Žánr klasické operety považuji za velice náročný vzhledem k všestranným nárokům kladeným na všechny interprety,“ podotýká dirigent Norbert Baxa. V titulní roli Veselé vdovy, elegantní Haně Glawari se představila sopranistka Lívia Obručník Vénosová. „S Veselou vdovou jsem se setkala poprvé před sedmi lety, byla to má první opereta a současně i velké ponaučení,“ vzpomíná Lívia Obručník Vénosová. „Především práce s tehdejším režisérem inscenace Janem Ježkem mi přinesla řadu cenných zkušeností, které nyní hodlám zúročit.“

Veselá vdova je zajímavá nejen po stránce pěvecké, ale bude lahodit i oku milovníkům klasické operety. Scénu navrhl Lukáš Kuchinka, který spolupracuje s předními divadly u nás (Národní divadlo Brno, Divadlo na Vinohradech) i v zahraničí. „Diváci se mohou těšit na velkolepou podívanou inspirovanou styly art deco a secece,“ slibuje Kuchinka. Autorkou kostýmů je Dana Haklová, jež se podílela na stovce inscenací po celé České republice. Pracovala také v zahraničí, zejména ve Finsku, Polsku, Norsku a Bulharsku. Vytvořila kostýmy pro první scénické uvedení muzikálu Les Misérables v Divadle na Vinohradech v Praze. „Kostýmy by měly souznít nejen s hudbou, ale i se scénou, proto se (stejně jako výtvarník scény) inspiruji obdobím secese a art deco. Veselá vdova však nabízí i možnost popustit uzdu fantazii, třeba ve ztvárnění ,pontevederského kroje‘ a z něj vycházejících uniforem pontevederských úředníků. A co by byla opereta bez kankánu? A lepší inspirace než obrazy od Henri de Toulouse-Lautreca?“ mluví o své inspiraci Dana Haklová.

 

VESELÁ VDOVA

Franz Lehár

 

Český překlad pěveckých textů Eva Bezděková, texty mluvní upravil a přeložil z původní verze Martin Otava

 

Realizační tým

Hudební nastudování: Norbert Baxa

Dirigenti: Norbert Baxa, Jiří Petrdlík

Režie: Martin Otava

Scéna: Lukáš Kuchinka

Kostýmy: Dana Haklová

Světelný design: Antonín Pfleger

Dramaturgie: Zbyněk Brabec

Choreografie: Martin Šinták

Sbormistr: Zdeněk Vimr

Asistent režie:  Jakub Hliněnský

Hudební příprava: Maxim Averkiev, Martin Marek

Nápověda: Eliška Ulrychová

Inspicient: Petra Tolašová

 

Osoby a obsazení

Hanna Glawari: Gabriela Kopperová / Lívia Obručnik Vénosová

Hrabě Danilo Danilovič: Michal Bragagnolo / Roman Hoza / Martin Štolba /

Baron Mirko Zeta:  Jan Ježek / Pavel Klečka

Valencie, jeho žena: Michaela Nosková / Radka Sehnoutková / Adéla Skočilová

Camille de Rosillon: Aleš Briscein / Tomáš Kořínek / Richard Samek

Raoul de Saint-Brioche, francouzský diplomat: Jan Ondráček / Jakub Turek

Vicomte Cascada, diplomat: Jakub Hliněnský / Martin Matoušek

Njeguš, sekretář na vyslanectví: Dalibor Gondík / Dalibor Tolaš

Kromow, člen vojenské rady Pontevedra: Jiří Kubík

Bogdanovič, vojenský atašé Pontevedra:  Martin Švimberský

Sylvia, Bogdanovičova žena: Barbora Jindrová / Ivana Klimentová / Jana Piorecká

Praskovja Pričičová: Pavla Břínková / Eva Brabcová / Jana Foff Tetourová

Olga, Kromowova manželka: Andrea Frídová / Petra Šintáková

Pričič: Miroslav Bartoš / Josef Jordán

Dále účinkují: Sbor, orchestr a balet DJKT

 

Premiéra na scéně Hudebního divadla Karlín – 24. ledna 2019

Premiéra na Nové scéně DJKT – 2. února 2019

Veselá vdova

Veselá Vdova

Dracula je nesmrteľný, ale nie nezraniteľný

Muzikál Dracula mal premiéru v pražskom Kongresovom centre v roku 1995. V roku 2009 sa konala obnovená premiéra v divadle Hybernia a v 2015 ho producenti priniesli do Hudobného divadla Karlín. Hral sa aj na Slovensku, v Južnej Kórey, Belgicku, Nemecku, Lichtenštajnsku, Rusku a Poľsku. Dalo by sa povedať, že Dracula je český muzikálový fenomén a aj po 23 rokoch sa naň diváci stále vracajú, či už preto, že tento muzikál milujú a chcú ho vidieť  znovu a znovu, alebo preto, že je to už akási muzikálová klasika, ktorú musia vidieť už len z princípu. V každom prípade je dielo Karla Svobodu, Zdenka Borovca, Richarda Hesa a Jozefa Bednárika stále obľúbené a priťahuje divákov všetkých vekových kategórií.

V skratke priblížim cestu Draculu z pražského Kongresového centra do Hudobného divadla Karlín. Po úspešnej premiére v roku 1995 sa Dracula v Prahe hral ešte 3 roky s hviezdnym obsadením, v ktorom nechýbali mená ako Daniel Hůlka, Leona Machálková, Lucie Bílá, Hana Křížková, Jiří Korn a Tomáš Trapl. V titulnej roli sa striedali Daniel Hůlka, Daniel Landa, Tomáš Bartuněk, Ernesto Čekan a další. V roku 1998 sa Dracula s väčšinou pôvodného obsadenia na rok a pol presťahoval do Bratislavy a následne sa vrátil do Prahy, kde sa hral do roku 2003.

V roku 2009 sa konala obnovená premiéra v Divadle Hybernia, kde sa role Draculu po boku Daniela Hůlku ujali Marián Vojtko a Josef Vojtek a k obsadeniu sa pridali aj mladé talenty ako Zdenka Trvalcová,  Tomáš Savka a Kamila Nývltová, ktoré do predstavenia priniesli tzv. čerstvý vietor. Všetky spomínané produkcie, kolosálnu v Kongresovom centre, ako aj komornú v Hybernií, režíroval Jozef Bednárik. Hybernský Dracula oproti pôvodnému predstaveniu priniesol viacero inovácií. Jednak sa značne zmenšil priestor  na javisku, a teda autori scény používali skôr symboly, ako pôvodné kulisy, jednak na javisko vniesli farebnejšie kostýmy a celé predstavenie ožilo.  V tejto produkcií vypadli len 2 krátke piesne, čo síce mohlo pôsobiť rušivo pre divákov, ktorí poznali pôvodnú verziu v Kongresového centra, ale výrazne to neovplyvnilo dej ani predstavené ako také.

V roku 2015 sa Dracula znovu vrátil na dosky, ktoré znamenajú svet, tento krát v Hudobnom divadle Karlín. Bohužiaľ, v tom čase už nežil ani jeden z autorského kvarteta Svoboda, Borovec, Hes, Bednárik a je to na predstavení výrazne poznať. Vzhľadom na to, že HDK má vlastný orchester, Dracula sa nehrá na half-playback, ako väčšina muzikálov. Živá hudba je určite pozitívnym vylepšením, ale niektoré takto upravené melódie pre diváka, ktorý toto predstavenie pozná pôsobia rušivo. Takisto nastali oproti hybernskej verzií  absolútne zbytočné zmeny v kostýmoch. Spomeniem napríklad scénu Upíŕí valčík, kde mala pôvodne Lorraine nádherné tmavomodré šaty a Dracula frak rovnakej farby. Takto obaja ladili s company a nymfami, ktoré majú kostýmy v modrých farbách. V najnovšom uvedení  má však Lorraine len jednoduché biele šaty a Dracula nevýrazný čierny frak.

A v neposlednom rade treba spomenúť réžiu Filipa Renča, ktorá je tŕňom v oku väčšine divákov, ktorí videli prácu Jozefa Bednárika.  Najväčším sklamaním je vyškrtanie zhruba pol hodiny muzikálu, opäť absolútne zbytočné a nepochopiteľné. Predstavenia pod Bednárikovou taktovkou trvali cca 3 hodiny s prestávkou, mali spád, dej plynul. Renč nielenže muzikál zoškrtal, ale takisto piesne v druhej polovici muzikálu popresúval, niektoré vyhodil úplne, iné len čiastočne, no skrátka chaos. Opäť vypichnem jednu scénu – Stokeři, ktorá v Bednárikových verziách otvárala tretie dejstvo. Renč zrušil medzihru po prestávke, ako aj celú šesťminútovú scénu Stokerov, a teda predstavenie po prestávke pokračuje priamo v profesorovom laboratóriu. Úryvok zo spomínanej, pôvodne úvodnej, piesne je neskôr ledabolo vložený do prostriedku tretieho dejstva a dokonca ho postava Nicka prednáša ako činohru. V porovnaní s pôvodnou hudobnou scénou a tanečnou company v pozadí je táto scéna veľmi ochudobnená. Úplnou čerešničkou na torte, ale nie v tom pozitívnom slova zmysle, je záverečná scéna Draculovej smrti. V pôvodnom Bednárikovom naštudovaní Dracula spolu s Lorraine pri poslednej strofe záverečnej piesne symbolicky v  prepadlisku zostupuje dole do pekla. Filip Renč však nechal v záverečnej scéne prepadlisko, na ktorom je Dracula spolu s Lorraine, hore a tým pádom celá alegória Draculovej smrti a jeho vstupu do pekla, kam ho všetky jeho obete posielajú, zlyháva.

Taktiež treba podotknúť, že odkedy sa predstavenie uviedlo v HDK, každý rok sa mení názov z Dracula 2015 na Dracula 2016, Dracula 2017 a aktuálne sa hrá Dracula 2018. Divák predsa vie, aký rok je práve písaný v kalendári a obsadenie sa z roka na rok nemení. Dracula 20 rokov  fungoval bez tohto dodatku, preto ho považujem za absolútne zbytočný. Čo sa týka rokov priamo v predstavení, tretie dejstvo sa v pôvodnom naštudovaní dialo v bližšie nešpecifikovanej budúcnosti, v roku 2009 to tvorcovia upresnili na rok 2088. V karlínskej verzií však svieti rok 2016, čo bolo možno aktuálne ako blízka budúcnosť v čase uvedenia, ale momentálne je to už minulosť. Produkcia by sa skôr mala zamerať na nezrovnalosti v číslach v predstavení, ako na divadelnom programe, pretože takýmto spôsobom ilúzia skazenej budúcnosti, ktorú predstavuje celé tretie dejstvo opäť zlyháva.

V neposlednom rade sa musím ešte vyjadriť k aspektu predstavenia, ktorý si bežný divák nevšimne, ale zahraničný divadelný návštevník je naň odkázaný – titulky. Karlínske divadlo je jedno z najprestížnejších v Prahe a navštevuje ho množstvo cudzincov. Preto sú na každom predstavení k dispozícií anglické titulky, či už sa jedná o zahraničné, alebo české dielo. Avšak z titulkov k muzikálu Dracula človek, ktorý česky nerozumie a predstavenie nepozná, nepochopí absolútne nič. Titulky sú plné chybných formulácií, nezmyselných slovných spojení, nesprávne zvolených slov, skrátka nonsensov. Keby som sa pozerala len na titulky bez hudby a českých textov, absolútne by som netušila, čo sa na javisku deje. Je smutné, že si profesionálne divadlo nevie nájsť financie na  kvalifikovaného prekladateľa. Tento „preklad“ vyzerá, akoby ho vytvoril Google Translate a nie kompetentná osoba.  A divák, ktorý dve a pol hodiny sleduje takéto nonsensy nemá motiváciu sa do divadla vrátiť.

A teraz k obsadeniu. Dracula Lukáš Kumpricht zvládol rolu zo speváckeho hľadiska na výbornú. Avšak po hereckej stránke výrazne zaostával za kolegami Danom Hůlkom a Mariánom Vojtkom. Na rozdiel od oboch spomínaných pánov v Kumprichtovom hlase nebolo počuť jedinú emóciu. Celý jeho spevácky prejav pôsobil odmerane, akoby spieval na koncerte, nie v divadle. Adriana / Sandra Eva Burešová vyzerala, že ju rola baví, ale neohúrila ani neurazila. Leona Machálková sa role Lorraine zhostila s istotou odpovedajúcou rokom, ktoré v muzikáli Dracula strávila. Avšak táto rola by si zaslúžila trošku mladšie obsadenie.  Z celého obsadenia najlepšie pôsobil Tomáš Trapl v roli šaška / sluhu / profesora. Bolo vidno, že si rolu užíva, nechýbala excelentná práca s hlasom, herectvo a mimika. Richard Genzer v roli Nicka pôsobil príliš staro. Producenti stavili na overenú kartu, keďže podobne ako Machálková, Křížková, Hůlka a Trapl účinkoval v Draculovi už v roku 1995, ale táto voľba očividne nevyšla. Bolo vidno, že je v tanečných scénach zadýchaný a celkovo sa vekovo do konceptu postavy nehodí. Aj priamo v predstavení v scéne so Sandrou vtipne poznamenal, že nevie, prečo oni dvaja hrajú mladý zamilovaný pár. Steven Josef Vágner a kňaz Bedřich Lévi sa napriek tomu, že hrali malé role dokázali presadiť. To isté platí o nymfách (Barbora Leierová, Jana Zenáhlíková, Sylvia Schneiderová). Treba takisto vyzdvihnúť Krvinky (Johanka Hájková, Jurij Kolva, Tomáš Böhm), ktoré majú síce menej priestoru, ako v predošlých produkciách, ale svoju úlohu zvládajú skvele.

Na záver len môžem skonštatovať, že napriek toľkým nezrovnalostiam v najnovšej verzií, Dracula stále ostáva nesmrteľnou českou klasikou podobne ako Ples upírov v Nemecku a Fantóm opery v anglofónnych krajinách. Napriek tomu, že je Dracula nesmrteľný, neznamená to, že je nezraniteľný a tak dlhoroční fanúšikovia odchádzajú z Hudobného divadla Karlín sklamaní, rozhorčení a cestou z divadla sa tešia, ako si doma pustia televízny záznam z roku 1996, alebo DVD z roku 2009. A tí, čo Draculu vidia a počujú prvý krát v živote? Ktovie, možno sa vrátia.

Autorka článku: Anna Duffeková

Dracula 2018

Když FILM potká MUZIKÁL – Václav NOID Bárta

Přijďte se podívat na tradiční Vánoční koncert Václava “NOIDa” Bárty plný filmových a muzikálových melodií!

Jeden z nejlepších muzikálových zpěváků na české scéně s celou řadou zajímavých hostů! To je koncert s názvem “KDYŽ FILM POTKÁ MUZIKÁL”.

Koncert hostí Hudební divadlo Karlín. Koncert má dva termíny, 10. a 11. prosince 2018.

Pozor zbývá posledních pár míst! Na nic nečekejte a vyberte si svá místa! 🙂

Když film potká muzikál

100. repríza Času růží

ČAS RŮŽÍ OSLAVIL STOVKU

V květnu oslavil muzikál Čas růží 100. reprízu na divadelních prknech Hudebního divadla Karlín. Příběh poskládaný z největších hitů Karla Gotta rozčeřil vody muzikálové scény a strhl na sebe vlnu mediální kritiky, ale i kritiky (ať už pozitivní nebo negativní) z řad naších předních umělců české hudební scény.

Ale jaký vlastně je muzikálový Čas růží? Nadmíru povedený. Dámské publikum zjihne při každé písni „božského“ Karla a nejedna z přítomných dam vytáhne kapesník při dojemných scénách. Pány potěší pohled na těla krásných tanečnic. Na své si přijdou i děti, jelikož podstatná část příběhu se točí kolem pouti a velký prostor dostali dětští herci. Příběh lásky mladého úspěšného muzikanta k dívce z dětství, v příběhu popisováno jako láska k dívce z obrazu. Ostatně okolo obrazu se příběh točí. Hlavní hrdina se ukáže v časové ose dětství, úspěšné dospělosti i jako životem poučený stařec. Divák sleduje vzestup jeho hudební kariéry až na samotný vrchol, ale s tím přinášející odříkání a nenaplnění toho nejpodstatnějšího – lásky.

V muzikálu, který podle scénáře Sagvana Tofiho zrežíroval Petr Novotný, se na slavnostním stém představení předvedla řada talentovaných mladých lidí i ostřílených muzikálových matadorů. Ústřední postavu mladého Honzy ztvárnil Roman Tomeš, který odzpíval rozsahově náročné písně s absolutní lehkostí, ale tu a tam citlivě přidal potřebný feeling. Jeho mladý pěvecký projev dal známým písním trošku jiný náboj a troufám si tvrdit, že i díky tomu muzikál může oslovit mladou diváckou generaci. Postava Honzy v příběhu prochází třemi obdobími svého života. V první části se s hlavním hrdinou setkáváme jako s malým školákem. Klukem, který místo rozbíjení oken prakem s sebou všude tahá blok a uhel a maluje „své sny.“ Představitel této dětské role, Filip Vlastník, byl velmi příjemným překvapením a důkazem toho, že když se chce, tak lze najít přirozeně talentovaného dětského herce, který navíc umí zpívat. I přes zjevně nízký věk byl chlapec rovnocenným partnerem jeho dospělých kolegů, ztvárňující hlavní roli Honzy. Protipólem dětství hlavního hrdiny je jeho poslední úsek života, kdy se v muzikálu objevuje jako stařec, autor mnoha obrazů s krásnou dívkou, který v závěru příběhu umírá. Starce hrál Josef Vojtek a postaral se nejen o hereckou, ale zejména o pěveckou senzaci večera. Vojtek dal vale chraptícímu frontmanovi z „Kabátů“ a zazpíval své písně s takovým citem, že po dozvuku posledního tónu písně nastalo v hledišti hrobové ticho, které prolomil bouřlivý, skutečně zasloužený aplaus. Vojtek navíc v roli životem poučeného muže působil osobitým dojmem. Trojice Honzů – dítěte, mladého muže a starce v závěrečné scéně a v písni C´est la vie zajistila nejhlubší zážitek z celého muzikálu právě díky skvělému pěveckému podání všech tří Honzů. Přičemž malý Filip svým odzbrojujícím čistým zpěvem a Vojtek sem tam chraplavým nádechem navodili plynutí časem naprosto ukázkově.

Honza ovšem na své životní dobrodružství rozhodně nebyl sám. Od dětství s ním prožívá úspěch i pády jeho pravá ruka, akční a vtipný Bohouš.  Autor písní, kytarista, zpěvák, manažer a realista, který bohémského Honzu sráží zpátky na zem. Roli Bohouše si vyloženě užíval Láďa Korbel. Byl vtipný a muzikálový kumšt předvedl s takovou samozřejmostí, že diváka vůbec nenapadne, kolik dřiny se za muzikálovým herectvím skrývá. Korbel výborně zpíval, tančil a díky svému hereckému umu na sebe strhával velkou pozornost.  Roli Bohouše-dítěte hrál Mikuláš Matoušek, který dostal také velký herecký i pěvecký prostor a dvojice kluků  Honzík-Bohoušek byla perfektně sehraná.

Osud pěveckého dua Honza-Bohouš a jejich kapely provází ústřední ženská postava. Dívka z obrazu, Aneta.  Životem protřelá, i když dost nešťastná  Aneta, leží Honzovi v hlavě už od dětství, kdy mezi malým klukem a holčičkou ze střelnice vzniklo silné pouto.  Aneta , která  jezdí s kolotočáři po světě, aby se nešťastně zamilovala do kluka, „který k nim nepatří“,  objevovala se v jeho životě a zase mizela nakonec  umírá. Energickou mladou holku od kolotočů s velkým elánem hrála Veronika Vyoralová a ukázala, jak dobrá muzikálové herečka je. Zpívala velice dobře, ale ještě víc  vyniklo její pohybové nadání. Veronika to na jevišti prostě rozjela ve velkém. Odrzlá, dravá, životem protřelá a přitom několikrát citově zraněná holka z obrazu.  Období prvního setkání  s Honzíkem na pouti v roli malé Anetky hrála nadaná Natálie Němcová. Holčička působila, jako by se skutečně narodila v maringotce. A protože i Natálie velmi dobře zpívá, podali dětští protagonisté hlavních rolí všestranně suverénní výkony, které bohužel tak často u dětských představitelů chybí.

O malou a později i dospělou Anetu, stejně jako o celou pouť , kolem které se točí podstatná část příběhu, svérázným způsobem pečuje majitel pouti Barnabáš a jeho žena Hortenzie. Barnabáš, věčný záletník a „mistr světa ve hře na zvonkohru“ vychovává Anetu odmalička a má k ní otcovský vztah. Jeho žena Hortenzie, po právu žárlivá, to s Barnabášem koulí a umí ho dostat tam, kam je potřeba.  Tato dvojice v muzikálu obstarává humorné odlehčení od smutných až melancholických situací. V roli Barnabáše se o nejlepší herecký výkon večera postaral Jiří Langmajer, který jako by byl nejlépe herecky na roli připraven.  Každý jeho pohyb po jevišti byl přesný a jeho hlas zněl do hlediště lépe akusticky než z reprobeden přenášejících zvuk z mikroportů na čele herců. Hortenzie Ivana Jirešová to se svým Barnabášem umí pěkně koulet a tak se dvojice Langmajer-Jirešová ve společných scénách herecky vyřádila. V jeden moment Barnabáš a Hortenzie zpívají, což fanoušek Karla Gotta možná moc neocení, ale ruku na srdci, musí umět kočovníci z maringotek zpívat? Langmajerova „hra“ na zvonkohru, kdy až nepochopitelně přesně předstíral údary na zvonky, jeho nezpěv zachrání. Pokud mám hodnotit objektivně, ve scénách Hortenzie s Barnabášem sklouzává  muzikál režijně lehce ke kýči, který vyvrcholí písní Zvonky štěstí. Je to škoda, protože jinak má příběh hloubku i vtip a není tedy třeba na diváky Karlínského divadla přijít s něčím takovým, jako jsou afektované Zvonky.

Za zmínku určitě stojí další představitelé vedlejších rolí. Dannyho, díky jehož postavě se v úvodu setkáváme se starcem a můžeme se zaposlouchat do tří hodinového příběhu, hrál Peter Pecha.  Právě on se postaral o jeden z nejhezčích okamžiků muzikálu při přídavkové „Být stále mlád“.  Dále hráli Josef Štágr jako otec Honzy, Míra Nosek jako Zrzek z pouti (dospívající verzi  Zrzka ztvárnil Tomáš Ringel). Cirkusového magnáta Wronského  sehrál Vlastnimil zavřel.

Přestože je muzikál obsazen předními hereckými i pěveckými umělci, jeho hlavním plusem jsou bezesporu písně Karla Gotta.  Ty dostaly nový kabát v úpravě  pro Karlínský orchestr, ale také s ohledem na interpretaci mladé pěvecké generace.  Orchestru to, jak je v HDK zvykem, šlapalo a tu a tam se zdálo, že tempa písní jsou rychlejší. Písním to ovšem prospělo a svižná tempa rozhodně prospěla i choreografiím Petry Parvoničové.

Času růží je muzikálem, ze kterého divák odcházel plný dojmů, ale i s důvodem k zamyšlení nad životem.  A jak zpívá Karel v jedné ze svých nejznámějších písní: „Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho, ani vy, tak zbývá nám jen vzpomínání, jež do písní se skrylo nám.“  A přesně tato myšlenka autorům muzikálu rozhodně vyšla.

Autor: Martin Radinka

Podívejte se na video ze 100. reprízy muzikálu:

Další termíny muzikálu Čas růží:

Čas růží

Podívejte se na fotografie z tohoto muzikálu, návrhy kostýmů, scény a několik fotografií z konkurzu na obsazení tohoto muzikálů.

Čas růží oslavil 100. reprízu

Populární muzikál plný legendárních hitů Karla Gotta oslavil jubilejní 100. reprízu.

16.5.2018 se v Hudebním divadle Karlín odehrálo toto významné jubileum. Za bouřlivého potlesku všech diváků po konci představení vyhlásil  PR manager HDK – Tomáš Matějovský oslavu 100. reprízy. Oslavy se zúčastnil i autor muzikálu Sagvan Toffi, který si vychutnal společně s herci dlouhotrvající ovace.

Obsazení muzikálu naleznete na detailu muzikálu.

Podívejte se na video z konce včerejšího představení.:

Další termíny muzikálu Čas růží:

Čas růží

Podívejte se na fotografie z tohoto muzikálu, návrhy kostýmů, scény a několik fotografií z konkurzu na obsazení tohoto muzikálů.

Známý muzikálový libretista čestným členem Prahy 1

Michael Prostějovský byl oceněn necelý měsíc před svými sedmdesátými narozeninami starostou Prahy 1 Oldřichem Lomeckým. Během čtvrtečního představení Jesus Christ Superstar v Hudebním divadle Karlín získal čestné občanství Prahy 1. Oceněn byl za přínos v oblasti kultury.

Textař, producent, libretista a rozhlasový novinář jehož jméno figuruje v českém muzikálovém světě již dlouhou dobu je pro muzikálovou scénu známý především librety pro muzikály Andrew Lloyda Webbera a Tima Rice. Především je pak jeho jméno spojováno s muzikálem Jesus Christ Superstar, jehož česká verze byla poprvé uvedena v roce 1994 s rekordním uvedením 1300 repríz. Mezi další muzikály, pod kterými je podepsán svým českým přebásněním jsou například Kočky, Sunset Boulevard, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, či Evita. Jeho práci můžeme vidět nejen na pražské muzikálové scéně, ale také v Ostravě, kde dlouhodobě spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským.
Od roku 1990 je také autorem muzikálového magazínu ,,Muzikál express“, který můžete slyšet na vlnách Českého rozhlasu Dvojka. Pořad ,,Muzikál express“ se může pyšnit délkou svého vysílání, a to přesně 28 let.

Autorka: Sandra Klimešová

Legenda jménem Holmes

Hudebním divadlo Karlín uvádí nový muzikál Ondřeje Gregora Brzobohatého.

Muzikál s názvem “Legenda jménem Holmes” bude mít premiéru 18. října v HDK.

Autoři muzikálu:

Hudba, texty, libreto:
Ondřej Gregor Brzobohatý

Režie:
Gabriel Barre

Choreografie:
Karen Sieber

Hudební nastudování:
Chuhei Iwasaki

Scéna:
Michaela Horáčková Hořejší

Kostýmy:
Kristina Záveská

Sbormistr:
Sára Bukovská

Light design:
Pavel Dautovský

Sound design:
Petr Ackermann

Odborný poradce triků:
Jaroslav Kunc

Choreografie bojových scén:
Norbert Birdman

Herecké obsazení muzikálu:

Sherlock Holmes / Sir Arthur Conan Doyle:
Vojtěch Dyk, Lukáš Janota

Irene Adlerová / Louisa Hawkinsová:
Kristýna Daňhelová, Anna Fialová

Dr. John Watson / Dr. Sigmund Freud:
Aleš Háma, Denny Ratajský

Profesor Moriarty / Virgil Cromwell:
Jan Sklenář, Petr Vaněk

Paní Hudsonová:
Ivana Chýlková, Jaroslava Kretschmerová

Inspektor Lestrade:
Filip Rajmont. října 2018 v Hudebním divadle Karlín