Muzikály

Pražské muzikály

Monika Sommerová a Tomáš Vaněk „Od opery k muzikálu“ (koncert)

Výstava Léto plné hvězd, spojená s koncerty (nejen) muzikálových umělců, která se každoročně koná jen pár krokú od Karlova mostu, se pro své fanoušky stáva milou tradicí. Letošní úvodní koncert se uskuteční v úterý 9. července 2019, a bude skutečnou hudební lahůdkou. Vystoupí v něm sopranistka Monika Sommerová a Tomáš Vaněk, kteří ztvárnili hlavní role Christine a Raoula v muzikálu Fantom opery. Tomáš Vaněk je navíc čerstvým držitelem Ceny „Nejlepší muzikálový herec roku 2018“. Oba vystupují na LPH pravidelně a vždy mají závěrečný standing ovation. Na klavír je doprovodí Kristina Brachtlová.
Nenechte si proto tento jedinečný zážitek ujít!

Koncert bude výjimečný tím, že Tomáš ani Monika dopředu neví, jaké písně zazpívají. Repertoár je v režii Kristiny Brachtlové, která drží skladby v tajnosti až do samotného koncertu. Tam budou mít navíc diváci možnost losovat, které melodie nakonec zazní. Půjde tedy bezesporu o událost plnou překvapení a humorných situací.

Koncerty na výstavě jsou benefiční, z výtěžku koncertů i výstavy podporujeme handicapované umělce, umožňujeme jim vystavovat své obrazy a hudebníkům koncertovat. Letos si na výstavě můžete prohlédnout i zakoupit obrazy umělkyň na autistickém spektru Petry Bobalové, Petra Hrůzy, Leontýny Cigánkové, Běly Sýkorové, Veroniky Jirásek a Markéty Rybaříkové, která má diagnostikovaný Rettův syndrom. Své obrazy vytváří zvláštní technikou pomocí laků na nehty, proto pro ni i v letošním ročníku LPH pořádáme sbírku laků, která se u návštěvníků výstavy pravidelně setkává s velkým ohlasem a podporou. Máte-li tedy doma staré zbytky laků na nehty, nezapomeňte je na výstavu Markétce přinést. Předem moc děkujeme!

Vstupné: dospělí 250,- Kč, děti do 15-ti let, studenti, držitelé průkazu ZTP zlevněné vstupné 150,-
Kč.
Vstupenky můžete objednávat mailem: info@anahata.cz
Dotazy na dostupnost vstupenek na tel. 724 305 737 v otevírací době výstavy denně 10 – 21
hod.
Výstava se koná v termínu 1. 7. – 21. 8. 2019. Aktuální informace o celém doprovodném
programu na facebookové stránce Léto plné hvězd a www.anahata.cz.

Ze zpěváků se stane divá zvěř!

Pro někoho je léto obdobím dovolených, zvolnění a relaxace. Pro herce z Divadla Hybernia se však letošní letní měsíce stanou synonymem dřiny, zkoušek, akrobatického létání a studování opic. Od začátku října ovládne jeviště divoký Tarzan a jeho opičí rodina. Nebude chybět létání na liánách, akrobatické kousky a na diváky čeká i milostný příběh s pořádnou dávkou dobrodružství. Tomu všemu předcházejí dlouhé hodiny tréninku nácvik choreografie. Jak to vypadá za oponou divadla, kde Tarzani David Gránský, Peter Pecha a Vojtěch Drahokoupil pečlivě nacvičují?

Venku panují tropická vedra, takže herci si už teď můžou připadat jako v džungli, kde vyrůstá hlavní postava Tarzana.  „Kdybych mohl strávit den v opravdové džungli, tak by mě velmi zajímal ekosystém, všichni tvorové a zvířata, které jsem nikdy neviděl. A samozřejmě bych zjišťoval, kde je voda, abych tam vůbec přežil,“ říká Peter Pecha. A jeho kolega Vojtěch Drahokoupil by v džungli hlavně hledal samotného Tarzana!

Herce má pod palcem zkušená choreografka Ivanna Hannichová, která už má ohledně představení jasnou vizi. „Vždy je pro mě inspirací hudba a příběh, který by měla choreografie vyprávět nebo pocit, který by měla vyvolat. Inspiruji se pohyby zvířat, které přemodeluji na jeviště. Nejde o imitaci opic nebo leoparda, jde o zpracování jejich pohybů a převedení do tanečně-jevištní formy. Inspirací je tedy příroda, příběh, různá vystoupení závěsné akrobacie a lidé, se kterými pracuji. Každý by měl mít svůj charakter, věk a postavení tak, jak to ve skupinách opic bývá a ideální stav je, když jsou umělci sami kreativní a cítí se pak lépe v tom, co představují. Je to pak mnohem zábavnější i pro diváky,“ přibližuje dění na pódiu.

Při tvorbě choreografie bude vycházet ze schopností jednotlivých herců„Zároveň očekávám, že se kluci budou chtít naučit nové věci, dostanou se mimo svou komfortní zónu a přijmou výzvy, které role Tarzana vyžaduje.“ Každý z herců je úplně jiný, ať svými dovednostmi či stavbou těla. Hannichová předpovídá, že každý bude jiný i v celkovém pojetí role. Diváci však nemusí mít strach, že jeden předvede větší show než druhý, i přes všechny rozdíly budou vystoupení jednotná.

Nejvyšším a “nejnamakanějším ” Tarzanem bude Peter Pecha. Pro toho byl prý i kotoul na základní škole neskutečná dřina, natož další gymnastické úkoly. To se za ta léta zkušeností změnilo a teď jde do tréninku s vervou„Snažím se hodně cvičit, protože po prvních zkouškách na šálách a lanech vím, že je to úplně jiný princip, jiný pohyb a budu na to muset být velmi dobře fyzicky připravený. Už po pár trénincích jsem si doslova odpálil ruce a úchop,“ popisuje náročnou přípravu.

Tělocvik nepatřil mezi oblíbené předměty ani pro Vojtěcha Drahokoupila„Nikdy jsem v něm nevynikal, ale o to víc mě to teď baví. Je to obrovská výzva a jdu do toho naplno,“ říká nejmladší představitel Tarzana. Ten má navíc po úrazu ramene, takže si tréninzích bude muset dávat o to větší pozor.

„Těším se na všechno. Na hudbu, kolegy, diváky, kapelu…  A hlavně na to, že budu moct vždycky na tři hodiny vypadnout z reality do džungle a užit si opičárny na jevišti,“ libuje si Peter Pecha.

Všichni se těší, až díky Tarzanovi proniknou do tajemství jeho života, mluvy i pohybů. Čeká je zpěv je chvílích, kdy budou zavěšeni na laně s podporovou živého orchestru hrající hity Phila Collinse.  Do toho okolo nich budou létat profesionální akrobaté s originálními kostýmy opic. Navíc budou mít Tarzani oporu ve výkonech dalších skvělých účinkujících: Josefa Vojtka, Michaely Gemrotové, Evy Burešové, Petry Vraspírové, Dity Hořinkové, Mariána Vojtka, Ernesta Čekana, Ivany Korolové a mnohých dalších. Kompletní obsazení naleznete v detailu muzikálu.

Celý ansámbl se už pustil do práce s plným nasazením, aby pro diváky přichystal dechberoucí a zábavné představení. Tarzan bude mít premiéru 3. října v Divadle Hybernia a lístky jsou již k dispozici v předprodeji.

Muzikál přichází do Prahy díky osobní iniciativě a podpoře pana Milana Fily, majitele investiční skupiny EI. Divadlo Hybernia je součástí ECO-INVETMENS a.s. což je česko-slovenský průmyslovo – investiční holding, který pokrývá dlouhodobé investice v rámci celé Evropy. Hlavními oblastmi investicí je výroba celulózy a papíru, energetika, zpracování masa, reality a telekomunikace. Od jeho založení, je holding přítomný ve více charitativních projektech v oblasti zdravotnictví, vzdělání, kultury a sportu.

Tarzan

Foto: Divadlo Hybernia, PražskéMuzikály.cz

Redaktoři na cestách: Legendární Cyrano z predmestia se vrací

Cyrano z predmestia je dílem, které lze na muzikálové scéně bez nadsázky možno nazvat legendou. Jedná se totiž o první slovenský rockový muzikál, jenž měl premiéru v roce 1977 v Divadle Nová scéna v Bratislavě. Libretistka Alta Vášová se inspirovala příběhem Cyrana z Bergeracu od Edmonda Rostanda – ze šlechtice s dlouhým nosem, který mu brání vyznat své city ženě svého srdce, však vytvořila známého hudebníka Cyrana s tendencí přitahovat rvačky, které zanechaly na jeho nose ošklivé jizvy, a děj přenesla z aristokratického prostředí do světa hudebních klubů. Vypráví příběh umělců „na volné noze“, kteří se pokouší najít svůj prostor k vyjádření bez toho, aby byli jakkoliv omezováni.

Autoři hudby Marián Varga a Pavol Hammel a textaři Kamil Peteraj a Ján Štrasser změnili Cyranovy zamilované dopisy na písně,v nichž nenajdete lehké metafory, leč neskrývanou upřímnost a hudebně nabízí průřez jak rockovými skladbami, tak i klavírními baladami, díky čemuž tu svou píseň najde každý divák.

Režie se ujal Patrik Vyskočil, pro něhož byl projekt režijní premiérou a dramaturgie Dávid Hartl. Oba patří mezi herecké stálice Divadla Nová scéna, na jehož prkna se tento muzikál 16. května 2019 vrátil. Cílem bylo přiblížit příběh současnému divákovi, a tak je velká část děje zasazená do atmosféry nočních klubů, objevuje se tu aktuální jazyk a nová produkce též upozorňuje na problém drogové závislosti. Modernější podoby se dočkala i scéna, jejíž autorem je Martin Novák, v podobě rozestavěného developerského projektu. Zaujala však zejména videoprojekcemi, které doplňovaly dění na jevišti – například stránkami z bulváru či odrazem vnitřního světa hlavních hrdinů Cyrana
a Jána, kteří se navenek snažili na sobě nedat nic znát. Důležité je též dodat, že herce na scéně doplňuje živá kapela, díky čemu zvuk získává na autentičnosti.

V hlavní roli se představil Ján Slezák, kterého diváci měli možnost vidět již v koncertním uvedení tohoto muzikálu před dvěma lety. Cyrano je chlápkem, který se, jak sám v muzikálu říká, nikdy nebrání dobré rvačce, pod maskou tvrďáka se však ukrývá citlivý muž s výjimečným textařským talentem, navíc tajně zamilovaný do své kamarádky Roxany.  Svými písněmi pro ni se však rozhodne pomoct jejímu přítelovi Jánovi, který je vydává za svoje.
Již na vzpomínaném koncertě oslnil Ján Slezák svým hlasem a teď, když se do této postavy převtělil, jen potvrdil, že je pro ni tou správnou volbou. Známá píseň „Ja nemám lásku v malíčku“ potěšila nejenom skalní fanoušky tohoto muzikálu, ale i nové diváky. Jeho Cyrano vyzařoval jakousi přirozenou autoritu, ač bylo vidět, že když přijde na Roxanu, svádí vnitřní boj a její neopětovanou láskou trpí.

Cyranův protějšek, mladého zpěváka a textaře Jána si zahrál Vladislav Plevčík. Jeho přerod z naivního, popleteného, leč bláznivě zamilovaného puberťáka v zoufalou, drogově závislou trosku přesvědčenou o tom, že láskou Roxany není on, nýbrž pouze jeho písně, je naprosto uvěřitelný od prvního momentu a v závěrečné scéně byl přesvědčivý až mrazivě. Co se týče pěveckého výkonu, z hlasu bylo poznat, že s některými pasážemi lehce bojuje, což ale mohlo být způsobeno zdravotní indispozicí.

Mirka Gális Partlová je výborná zpěvačka, což měla opět možnost předvést v roli Roxany. Její sólová píseň „Tŕňová královná“ byla jedním z vrcholů večera. Nezaostává však ani po herecké stránce – jak v roli mladé, ambiciózní dívky, toužící dostat prostor zazářit, tak se očividně cítila komfortně i jako diva, která se z ní v druhém dějství stává.

Celkově tedy možno říct, že Cyrano z predmestia je titulem, který se v nové divadelní sezoně rozhodně vyplatí vidět. Datum další reprízy muzikálu v současnosti ještě není upřesněno, vstupenky je však možné zakoupit zde .

Autor fotografií: Zdenko Hanout
Autorka článku: Romana Švecová

Cyrano z predmestia

Muzikál NE/NORMÁLNÍ zná své obsazení

Na tiskové konferenci v Divadle Na Prádle bylo odhalené obsazení muzikálu Briana Yorkeyho a Toma Kitta NE/NORMÁLNÍ (angl. Next To Normal).

Jedná se o druhou premiéru spolku art4rent, z. s., který má v Divadle Na Prádle za cíl obnovit uměleckou tradici tohoto prostoru a v únoru 2018 úspěšně uvedl českou premiéru muzikálu Jonathana Larsona  Tick, Tick… BOOM!

Muzikál NE/NORMÁLNÍ, jehož autory jsou Brian Yorkey a Tom Kitt získal Pulirzerovu cenu za drama, tři Ceny Tony a s velkým ohlasem je uváděn po celém světě.  Prekladu muzikálu se ujala Zuzana Čtveráčková, která již s Petrem Gazdíkem spolupřeložila od stejného tvůrčího týmu muzikál Freaky Friday (Děsnej pátek) i Stingův muzikál The Last Ship (Poslední loď), na němž Brian Yorkey spolupracuje, čímž je zachována překladatelská kontinuita. V režii Martina Vokouna bude mít tento muzikál českou premiéru již 29. a 30. listopadu 2019Divadle Na Prádle.

Příběh ukazuje čtyřčlennou rodinu z předměstí, která řeší podobně běžné problémy, jako každá jiná rodina. A přesto nejsou jejich životy tak úplně normální. Přísná, sexy a vždy dokonalá matka Diana totiž bojuje posledních 16 let s bipolární poruchou, což značně ovlivňuje celou domácnost. Oporou jí je upřímný a milující manžel a otec Dan, který však začíná být tímto životem unavený.
Jejich děti jsou typičtí přemoudřelí puberťáci, syn Gabe je snem každých rodičů a dcera Natalie, přes veškerou snahu stát se perfektní, zůstává ve stínu svého bratra. Děj odráží nejen život Diany a její problémy, které přenáší na rodinu, ale nabízí také otázky příměstského života, lidských ztrát, etiky v moderní psychiatrii nebo užívání léků. Součástí projektu bude i osvětová kampaň k nemoci zvané bipolární porucha., která je jedním z hlavních témat muzikálu.

„Dílo samotné si bere to nejlepší z legendárních rockových oper a vlastně tak trochu na odkaz Jonathana Larsona, takže volba Ne/Normálních coby titulu pro nás byla naprosto logická. Vyhledáváme primárně silné příběhy, které v nás rezonují. Jelikož jsem velkým příznivcem například muzikálu Tommy od The Who, kde zase psychický blok zastihne malého kluka. nacházím tam jak pár odkazů jak v postavách, tak v melodiích, sám jsem si Next To Normal překřtil na Tommyho pro 21. století,“ říká dramaturg muzikálu Ondřej Doubrava.

V hlavních rolích se představí známé tváře české muzikálové scény Daniela Šinkorová (Diana) a Zbyněk Fric (Dan). Rolí teenagerů se zhostí mladí a talentovaní Štěpán Komárek (Gabe), Kateřina Herčíková (Natalie) a Štěpán Klouček (Henry). Psychiatra Dr. Maddena si zahraje Tomáš Vaněk, který také stojí za uvedením muzikálu NE/NORMÁLNÍ v Praze.

Vstupenky na premiéru můžete zakoupit již teď na oficiální webové stránce muzikálu.

Autor fotografií: Petr Florián

Autorka článku: Romana Švecová

Do Brna míří ta nejlepší hudební divadla

Letos už po sedmé čeká (nejen) brněnské diváky pestrá ochutnávka zajímavých počinů, které ukazují, co všechno hudba na divadle dokáže. Na festival Městského divadla Brno se sjede jedenáct tuzemských i zahraničních divadelních souborů a diváci si budou moci vybírat v pestrém programu z rozličných autorských počinů a českých premiér, ale i koncertů, pouličního divadla či charitativního bazaru. Letos festival navíc expanduje i mimo prostor Městského divadla, a to na stálou scénu JAMU – Divadla na Orlí. Fanoušci hudebního divadla se tedy mají na co těšit!

Přinášíme Vám i kompletní festivalový program.

 

HLAVNÍ FESTIVALOVÝ PROGRAM:

 

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO

Eduard Bass, Jiří Levíček, Stanislav Slovák, Jan Šotkovský, Petr Štěpán:

KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA

Knížku Eduarda Basse o jednom nebývale úspěšném rodinném týmu, který vítězí nejen svou umnou fotbalovou hrou, ale především soudržností, kamarádstvím a smyslem pro fair-play, najdeme snad v každé rodinné knihovně. Pro autorské trio Slovák–Šotkovský–Štěpán se stala tato látka přitažlivou výzvou k vytvoření svižné hudební komedie pro nejširší publikum, rodinné zábavy vrcholné úrovně v rytmu swingu.

Režie: Stanislav Slovák

 

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO

Vojtěch Blahuta, Igor Ondříček:

VIVA „LALALA“ REPUBLIKA

Před začátkem představení proběhne slavnostní předání Cen magazínu Musical-opereta za rok 2017.

Konec první světové války, písničky Karla Hašlera, rozmach trampingu, Osvobozené divadlo, písničky z filmů 1. republiky, divadlo Semafor, Olympic, rok 1968, současnost – tyto a další mezníky v historii naší stoleté republiky se staly zdrojem pro výběr písniček, které naši zemi posledních sto let provázely a které si připomenete v podání orchestru a sólistů Městského divadla Brno ve zcela nový aranžích.

Režie: Igor Ondříček

 

DIVADLO NOD PRAHA

Janek Lesák & kol.:

MĚSÍČNÍ SONÁTA Č. 11

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé – velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo… Mladý pražský soubor inscenuje doslovný přepis komunikace Apolla 11 s řídícím střediskem NASA v Houstonu jako jedno velké hudební číslo, jako showmanský set tří dýdžejů.

Režie: Janek Lesák

 

NAIVNÍ DIVADLO LIBEREC

Vít Peřina:

O HODINĚ NAVÍC ANEB POTLACH V HUSTNÍKU

pro děti od 6 let

Loutková komedie pro rodiče s dětmi vznikla ke 100. výročí českého trampingu. Maruška a Honzík žijí s tatínkem kdesi v panelákovém bytě na okraji velikého města. Jednou se otec rozhodne vzít je na noc do staré trampské osady v lese, kde trávil dětství se svým tátou trampem on a kde se právě koná sraz trampů, kteří „zavírají les“ a připravují ho na blížící se zimu. Všichni zůstávají dlouho vzhůru až do onoho kouzelného okamžiku, kdy se změnou času z letního na zimní posune čas o hodinu nazpět. V ten moment se začnou dít věci, o kterých se dětem a trampům nejspíš nikdy ani nezdálo…

Režie: Tomáš Dvořák

 

MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN

Dežo Ursiny, Alta Vášová, Ján Štrasser:

PETR A LUCIE

„Teď máme jedno srdce místo dvou… dvě těla místo jednoho.“

Muzikál na motivy světoznámé novely z pera držitele Nobelovy ceny, velikého humanisty a pacifisty, Romaina Rollanda. Silný příběh o křehké mladé lásce převedli ve Zlíně do písní v obrazech. Působivé dílo vzniklo díky náhodně objevené nahrávce fenomenálního slovenského hudebníka Deža Ursinyho. Nahrávce, o které si všichni mysleli, že neexistuje. Libretistka Alta Vášová jej posunula z kulis Paříže za první světové války k univerzálnějšímu poselství. Osud poprvé zamilovaných mladých lidí, jejichž cit naráží na válečnou realitu, se tak může odehrávat ve Francii roku 1918 stejně jako tady a teď.

Režie: Patrik Lančarič

 

DIVADLO V PODPALUBÍ, BRATISLAVA

Alessandro Baricco:

NOVECENTO – LEGENDA O PIANISTOVI

Na počátku roku 1900 našel starý námořník na zaoceánském parníku v krabici od citronů nemluvně. Nalezenci začali říkat Lemon, tedy Citron. Když pak Citron na té obrovské lodi objevil v restauraci první třídy klavír, usedl k němu, ponořil ruce do bílých a černých tónů a rázem vznikla legenda o zázračném klavíristovi, který za svůj život nikdy neopustil zaoceánskou loď. V roli Novecenta účinkuje přední slovenský skladatel Vladislav Šarišský, v roli vypravěče příběhu Tima Tooneyho pak Kamil Mikulčík, kterého si diváci MdB oblíbili v roli Rockového Pánaboha v inscenaci Bítls.

Režie: Patrik Lančarič

 

COLLA VOCE THEATRE COMPANY, VELKÁ BRITÁNIE

Tom Williams, Cordelia O’Driscoll:

LÁSKA AŽ ZA HROB (BURIED)

Rose a Harry se seznámí při rande naslepo a na první pohled se do sebe zamilují. Celá věc má ovšem jeden háček – Rose i Harry jsou sérioví vrahové, kteří původně čekali, že ten druhý bude jejich další obětí. Láska ovšem dokáže v lidském srdci prozářit i ten nejtemnější kout… Láska až za hrob je něžná, okouzlující směs romantického příběhu a černé komedie. Z největšího světového divadelního festivalu v Edinburghu vám přivážíme nový anglický muzikálový hit, který vloni získal prestižní Cameron Mackintosh Award pro muzikálové talenty.

Režie: Tom Williams

 

DIVADLO NA PRÁDLE PRAHA

Jonathan Larson:

TICK, TICK…BOOM!

Autobiografický muzikál Jonathana Larsona, autora proslulého Rentu líčí osud muzikálového skladatele Jona, který se v New Yorku na přelomu 80. a 90. let pokouší prorazit na poli rockového muzikálu a zároveň prožívá milostná i jiná vztahová trápení. „Bohémský život neúspěšného umělce je skvělý. Je skvělý, když je vám dvacet. Je v pohodě, když je vám dvacet pět. Ale co když je vám už třicet? Třicet – ten věk, kdy byste měli už dělat dospělá rozhodnutí.“

Režie: Martin Vokoun

 

MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC

Jan Vrba, Roman Vencl, Jaromír Nohavica:

BOŽÍ MLÝNY

Působivý román Jana Vrby vypráví o tragickém osudu jedné sedlácké rodiny, jíž zničila křivá přísaha jednoho z jejích členů. Silný a dojemný příběh je opřen o základní myšlenky humanity, spravedlnosti a víry v mravní a duchovní sílu jedince i společnosti jako takové. Děj příběhu je zasazen do prostředí hanáckého regionu a podpořen dvanácti nádhernými písněmi Jarka Nohavici za doprovodu živé cimbálové kapely.

Režie: Roman Vencl

 

STUDIO DVA DIVADLO, PRAHA

Antoine de Saint-Exupéry, Kryštof Marek, Šimon Caban, Darina Abrahámová:

MALÝ PRINC

pro děti od 10 let

Hudební projekt na motivy jednoho z nejznámějších příběhů moderní světové literatury, v titulní a jediné roli originálního zpracování zde exceluje Jan Cina. „Inscenace je syntézou detailně promyšlené výtvarně-režijní koncepce a přirozeného herectví J. Ciny, který během osmdesáti minut zvládá udržet pozornost publika, suverénně interpretuje nelehké písně K. Marka, vede dialogy, monology a dokáže tvárně pracovat s hlasem. Malý princ Studia DVA je pastvou pro oči, uši i duši.“ (Jiří Landa, I-divadlo)

Režie: Šimon Caban

 

HORÁCKÉ DIVADLO JIHLAVA

David Wood:

O PERNÍČKOVI

pro děti od 4 let

Čerstvě upečený perníkový panáček Perníček se ocitá na staré kredenci, kde se setkává s dalšími jejími obyvateli: elegantní Pepřenkou, „mořským vlkem“ kapitánem Slánkou či s panem Kukačkou, který bydlí ve starých kukačkových hodinách. Panu Kukačkovi to ovšem v poslední době moc nekuká, a tak hrozí, že ho Velicí, tj. obyvatelé domu, vyhodí do obávané Popelnice. To ovšem statečný Perníček nemůže dopustit! Rodinný muzikál má spád, vtipné dialogy, skvělá hudební čísla a využívá aktivní interakci s dětským publikem.

Režie: Stanislav Slovák

 

NÁRODNÍ DIVADLO | LATERNA MAGIKA, PRAHA

Pavel KnolleŠtěpán PecharDavid StránskýLukáš Trpišovský:

ZAHRADA

pro děti od 7 let

Rodinná inscenace je autorský tanečně vizuální projekt, který se volně inspiruje Zahradou Jiřího Trnky. Na konci ulice, za vysokou zdí, za zrezlou brankou. Už jen pár kroků. Trnkový keř. Divoké růže. Vysoká tráva. Zrezlá kamna. Vůně deště. Mravenci. Trpaslík. Pohřbený ptáček. Lupa na rozdělání ohně. Nevrlý kocour. Stan s baterkou, Tatrankou a světly aut na plachtě. Chuť železa na jazyku a … vaše vzpomínky. Tam na konci ulice, za vysokou zdí a zrezlou brankou je přece vaše zahrada!

Režie: Pavel Knolle

 

FESTIVALOVÝ OFF PROGRAM

Jevištěm se stane i Divadelní dvůr MdB, na kterém bude probíhat bohatý doprovodný program se vstupem zdarma!

 

BAREVNÉ ODPOLEDNE PRO VELVET SMILE

Nedělní odpoledne nabídne příjemné kratochvíle pro rodiče i děti, přijďte na charitativní bazar, koncertní vystoupení předních sólistů Městského divadla s populárními (nejen) muzikálovými melodiemi nebo rodinnou klauniádu Divadla Facka Cirkus necirkus.

SNY BRNĚNSKÝCH NOCÍ

Od premiéry muzikálu Sny svatojánských nocí v roce 1991 se na obou jevištích Městského divadla objevilo přes třicet původních autorských muzikálů, napsaných přímo pro náš soubor. Výběr těch nejsilnějších písní z nich představí průřezový koncert za doprovodu orchestru MdB a živé účasti pětice pro naše divadlo zásadních skladatelů – Zdenka Merty, Petra Ulrycha, Miloše Štědroně, Karla Cóna a Jiřího Levíčka! Open-air koncert na dvoraně divadla bude moderovat Zdeněk Junák.

 

DĚTI KAPITÁNA MORGANA

Talkingbluesová kapela, jejímž frontmanem je jevištní mistr, příležitostný herec a zákulisní guru MdB Jaroslav Záděra. Autsajdr pop. Písně z nejspodnějšího patra. Po jejich poslechu začnete buď fetovat, chlastat, psát vlastní básně nebo všechno dohromady. Hudba Dětí kapitána Morgana je podzemním šansonem. Bezostyšně znásilní jakýkoli hudební žánr, jen aby ukojila svoji poživačnou touhu po zážitku.

 

KULATÝ STŮL

Na závěr festivalu vás zveme ve středu dopoledne do Divadelního klubu MdB, kde si u jednoho stolu budeme s pěticí expertů na hudební divadlo rozprávět o tom, co letošní Dokořán nabídl a kam tento žánr směřuje. Káva a pohoštění zajištěno.

Vstupenky na všechna představení lze zakoupit v centrální pokladně MdB, Lidická 16, Brno 602 00 či prostřednictvím internetu na www.mdb.cz. Vstupenky jsou již nyní v prodeji.

Muzikál NE/NORMÁLNÍ poprvé přichází do Čech

Broadwayský muzikálový hit ověnčený Pulitzerovou cenou za drama a třemi cenami Tony míří do
Prahy. Muzikál NE/NORMÁLNÍ (orig. NEXT TO NORMAL) uvede v české premiéře spolek art4rent, z. s.
a premiéra se odehraje v listopadu 2019 v Divadle Na Prádle. Autory muzikálu jsou renomovaní tvůrci
Brian Yorkey (libreto) a Tom Kitt (hudba).

Příběh ukazuje čtyřčlennou rodinu z předměstí, která řeší podobně běžné problémy, jako každá jiná
rodina. A přesto nejsou jejich životy tak úplně normální. Přísná, sexy a vždy dokonalá matka Diana
totiž bojuje posledních 16 let s bipolární poruchou, což značně ovlivňuje celou domácnost. Oporou jí
je upřímný a milující manžel a otec Dan, který však začíná být tímto životem unavený.
Jejich děti jsou typičtí přemoudřelí puberťáci, syn Gabe je snem každých rodičů a dcera Natalie, přes
veškerou snahu stát se perfektní, zůstává ve stínu svého bratra. Děj odráží nejen život Diany a její
problémy, které přenáší na rodinu, ale nabízí také otázky příměstského života, lidských ztrát, etiky v
moderní psychiatrii nebo užívání léků.

Součástí projektu bude i osvětová kampaň k nemoci zvané bipolární porucha. Ta je totiž jedním z
hlavních témat muzikálu. Mezi známými osobnostmi, které trpěli právě bipolární poruchou a často o
ní veřejně mluvili byli například Miloš Kopecký, Petr Muk nebo Karel Svoboda. Rozpoznání nemoci
není ani dnes úplně jednoduché, její včasná identifikace a léčba však může nejen zlepšit kvalitu
života, ale často ho i zachránit.

Muzikál NE/NORMÁLNÍ prezentuje příběh své rodiny srdcem, s láskou a soucitem. Diváci tak mají
možnost hluboce se ponořit do mysli každé postavy. Většina příběhu je vyprávěna skrze písně a hrát
budeme samozřejmě s živou kapelou. Melodie se často prolínají, přelévají v emotivních scénách, kdy
se divákova pozornost přesouvá sem a tam v simultánních situacích, odehrávajících se mezi reálným
světem a Dianinými fantaziemi. Hra je ve své podstatě sice vážná, ale i plná překvapivě humorných
momentů“, říká herec a umělecký šéf spolku Tomáš Vaněk.

Od své premiéry na Broadwayi a následného tour po USA byl muzikál uveden napříč celým světem,
např. v Kanadě, Austrálii, Holandsku, Argentině, Brazílii, Peru, Korei, Israeli, všech zemích
Skandinávie, Německu, Rakousku, Belgii, Španělsku. A nyní bude mít premiéru i v České republice.

„Vedle již známých a osvědčených tváří chceme dávat prostor také výjimečným mladým talentům.
Proto i v obsazení našeho dalšího muzikálu uvidíte nové tváře, které jsme vybrali na konkurzu”,
dodává producentka Markéta Schröcková.

Zatímco obsazení je v tuto chvíli ještě v jednání, tvůrčí tým již známe:
Český překlad: Zuzana Čtveráčková
Režie: Martin Vokoun
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Hudební a pěvecké nastudování: Kristýna Brachtlová
Dramaturgie: Ondřej Doubrava

Uvádí art4rent, z. s. a Divadlo Na Prádle ve spolupráci s MTI Europe.

Pro více informácí sledujte Facebook muzikálu Ne/Normální nebo oficiální web muzikálu.

Recenze: Ztratil Galileo vizi?

Muzikál Galileo se po 15 letech vrátil na prkna divadla Hybernia. Příběh o jednom z nejznámějších fyziků a myslitelů všech pokolení z pera Janka Ledeckého a Šimona Cabana je zpět. Sází až na výjimky na totožné obsazení jako před lety, obdobná je také scéna a kostýmy. Nastudování si slibuje jak probuzení sentimentu u těch, kteří byli přítomni původnímu uvedení, tak jistě i získání diváků nových. Dokáže i dnes muzikál Galileo zaujmout?

Přenášíme se do doby, kdy to lidé racionálního zaměření zkrátka neměli jednoduché. Na to se nás tvůrci snaží poučit dostatečně. Co však chybí, je nosná dramatická situace a logické motivy postav. Z mnoha scén ani nebylo zřejmé, co se vlastně před očima diváka odehrálo. Například smrt Mii je nepochopitelná jak načasováním, tak ztvárněním. Stejně tak se člověk podiví slečně Medici, která se zjevuje, aby škodila, ale nikdo neví proč. O hloubce postav zde nelze hovořit, navíc se chovají tak nelogicky, že donutí nejednoho diváka nevěřícně zamrkat. Zaměříme-li se na charakter Galilea, zjistíme, že už jen jeho postava popírá celou myšlenku muzikálu. Rozumím tomu, že tvůrci chtěli ukázat, že jsou chytřejší než divák a vyzmizíkovali ono slavné ,,a přece se točí“, které Galileo ve skutečnosti zřejmě nepronesl. Nepochopitelné je ovšem plné přiznání. Pokud hrajeme hru o osobní statečnosti a síle jedince čelit poblázněnému davu, konečná slabost Galileova promlouvá silně proti. Domnívám se, že v tomto případě by trošku té legendárnosti prospělo. Však Richard III. také žádné království za koně darovat nechtěl.

V hlavní roli se dle očekávání předvedl Janek Ledecký. Jeho Galileo je nesmělý vědátor vhozen do víru dění a pozornosti, kterou očividně nevyhledává. Většinu času se tváří ublíženě, je to vlastně jedna z mála jeho věčných póz. Sabina Laurinová coby jeho láska Mia odehrává svou roli obstojně, ačkoliv se jí kromě naivky jiných poloh nedostává. Skvěle ztvárněný je otec Inchofer Pepy Vojtka, ze kterého démoničnost přímo sálá. Potěší, že ačkoliv je jeho role spíše archetypem bigotního blázna, hraje si s ní a snaží se měnit hlasové intonace, čímž charakteru dodává plasticitu. Ivana Chýlková dostala roli opravdu nevděčnou. Jediné, co předvádí na scéně, jsou obscénní pohyby, které jsou sami o sobě přebytečné a bezúčelné.

Díky velkým jménům si zřejmě muzikál své příznivce najde, pokud však chceme hodnotit jeho řemeslnou stránku, nesklidí Galileo jásavé ovace. Technicky je proveden dobře, pokulhává však narativ, písně jsou stejnavé a příliš nezaujmou. Muzikál je žánr postaven na emocích, které obnažené nutí diváka ke sdílení. Zde se však těžko takový cíl naplňuje, z věčného principu vykonstruovaných procesů se nám dostává pouze myšlenky ,,nic nedělej, nic nezkazíš“.

Autorka: Bára Viceníková

Foto: Divadlo Hybernia

Galileo – muzikál plný hvězd

Po mnoha letech se na českou muzikálovou scénu vrátil úspěšný muzikál Janka Ledeckého Galileo. Příběh slavného italského vědce, vynálezce a astronoma nabízí pohled do renesanční Itálie a přibližuje pomyslný souboj vědy a církve. První premiéra se odehrála v únoru 2003, představení poté bylo obnoveno ještě v roce 2008. Premiéra v Divadle Hybernia se konala 6. února 2019.

Hudbu a texty písní napsal sám Janek Ledecký. Představení režíroval Šimon Caban, choreografie nazkoušela Leona Qaša Kvasnicová.  Autorem minimalistické, zato vícefunkční scény, je rovněž Šimon Caban. Co se týče celkového převedení muzikálu, oproti předešlému uvádění nenastaly téměř žádné změny. V Divadle Hybernia se využívají původní kostýmy i kulisy. Představení celkově budí dojem, jako by ta léta od posledního uvádění vůbec neuběhla.

Jak už podtitul muzikálu napovídá, obsazení je vskutku hvězdné. V hlavní roli se alternují Janek Ledecký a Tomáš Novotný. Diváci se mohou těšit na jména jako Petr Kolář, Bohouš Josef, Sabina Laurinová, Dasha, Ivana Chýlková, Dušan Kollár, Josef Vojtek, Tomáš Trapl, Pavel Zedníček, David Uličník a mnoho dalších. Kompletní obsazení naleznete na našem webu.

Kromě Galilea samotného v příběhu vystupují také historické osobnosti – papež Urban VIII., Giordano Bruno a členové slavného rodu Medicejů (it. Medici), kteří ve Florencií vládli již od 15. století a zaměstnávali hromadu světoznámých umělců.

Muzikál krásně nastiňuje život v sedmnáctém století – intriky o moc, vliv církve na politiku, boj o dominanci vědy nad slepou vírou… Příběh Galilea Galilei je plný lásky, zrady a snahy o nalezení a pochopení pravdy. V dnešní době jsme ze všech stran zahlceni informacemi z různých médií a mnohdy je těžké zjistit, kde se pravda skutečně nachází. V časech Galilea platila jenom jedna pravda a ti co nesouhlasili, byli upáleni na hranicích jako kacíři. V kontextu dneška můžeme říct, že bychom měli všichni být takovým Galileem, bránit svůj názor a nejít slepě s davem. Protože my můžeme.

Galilea Galilei si celý svět spojuje s větou „A přece se točí!“. Rozvinutím Koperníkovy teorie přispěl k rozvoji moderní fyziky a jeho spisy inspirovali také Sira Isaaca Newtona a Alberta Einsteina. Nepřímo tedy položil základy moderní fyziky. Jak praví vypravěč příběhu: „U města Gibeon zastavil Bůh slunce na pár hodin. Roku 1564 se ve Florencii narodil muž, který slunce zastavil navždy.“

Autorka článku: Anna Duffeková

 

 

Norský Fantom Opery je jiný, přesto oslnil

Obdivovatele a fanoušky muzikálů většinou nic nezastaví, aby mohli vidět svá milovaná díla i daleko za hranicemi. Po Praze a Londýně bylo Oslo třetím městem, kam mě vyhnala zvědavost vidět další verzi mého oblíbeného Fantoma Opery.

Scenekvelder je soukromá norská scénická produkční společnost, která se zaměřuje na produkci nejznámějších světových muzikálů. V její produkci tak mohli norští diváci navštívit muzikály Bídníci, Zpívání v dešti, Mary Poppins, Billy Elliot, Tři mušketýři, Annie, The last 5 years, My Fair Lady a další, a zatím poslední je Fantom Opery. Ten se hraje v krásném a velkém divadle Folketeateret v centru Osla od září loňského roku a já jsem měla to štěstí, vidět jubilejní sté představení. Je to samozřejmě non-replica zpívaná v norštině a již zde musím zmínit pěkné hlediště a vynikající zvuk živého orchestru. Derniéra je plánovaná na 30. března 2019.

(Mé postřehy jsou čistě subjektivní. Nevyhnu se srovnání jednotlivých produkcí, jsem si však vědoma, že zejména non repliky jsou představení, kde je produkce omezena licenčními podmínkami, které diváci nemůžou znát. Proto se chci vyvarovat srovnávání stylem dobře/špatně nebo lepší/horší. Chci přinést hlavně představu o osloském představení a srovnání s českou non replikou, avšak není mým cílem někoho/něco kritizovat. Takže srovnání stylem líbilo více/líbilo měně snad nikoho nepohorší 🙂 )

Pozor, další text může obsahovat spoilery!

Již po zhlédnutí traileru mi bylo jasné, že norský Fantom Opery bude jiný než třeba londýnský. Fotografie a videa na stránce divadla slibovaly velkolepé kulisy, poněkud chudší kostýmy, ale hlavně nevšední zážitek. Překvapily mě dvě skutečnosti: Fantom má svoji masku na opačné straně obličeje než jinde ve světě, a Christine má blonďatou paruku. Nic z toho však nepůsobí rušivě – Christine je podle románu i muzikálu Švédka a vizáž Fantomova obličeje je jen síla zvyku. Nebyly to však jediné odlišnosti. V představení je jich daleko více.

Pokud jsem si někdy povzdychla u české verze, že mi v ní chybí některé londýnské detaily jako například červená šála u Christine ve scéně u hrobky, v Norsku toho chybí víc. Chybí například Fantomův prsten. Chybí také svícny v podzemí i lucernička. Ze všech baletek tančí na špičkách pouze jedna, i ta se objeví až na maškarním plese. Chybí i svatební šaty. A ve scéně u hrobky nechybí jen červená šála, ale i celá hrobka 🙂 Jako by chtěla produkce udělat po vizuální stránce úplně jiné představení (myšleno s nadsázkou, viz moje poznámka o licenčních podmínkách), a navíc vše minimalizovat a soustředit divákovu pozornost pouze na důležité věci, čemuž bych vcelku rozuměla – přemíra dekorací nebo „příliš mnoho lidí na jevišti“ odvádí člověka od děje.

Hned po vkročení do sálu vás čeká prázdné jeviště, které není nijak velké na šířku, má však značnou výšku i hloubku. Lustr již visí nad hlavami diváků v prvních asi 5 řadách uprostřed, zahalen prostěradlem. Další dění dává slibovat, co se týče kostýmů a dekorací, značnou „úspornost“ (nemyšleno finanční). U dražby je na scéně jen Raoul, licitátor a kluk ze zákulisí přinášející věci na dražbu. Hrací skříňka a ostatní věci jsou poměrně malé, ale plní účel. A takto se to táhne téměř (schválně říkám téměř) celým představením – žádná scéna nechybí, představení není nijak zkráceno, na jevišti však není nikdo/nic „navíc“. Kostýmy připomínají spíš moderní dobu, a to také ve scénách všech tří oper – u nich jsou však aspoň málo barevné. V ostatních obrazech jsou téměř výlučně v šedých, modrých, stříbrných a černých barvách, na maškarním bále se ještě občas mihne zlatá. Pevné dekorace jako portál a Fantomova lóže jsou stříbrné a připomínají sochy vytesané do kamene. Celé představení tak působí chladně, ale pouze navenek…

Když však na scénu vstoupí Fantom, vše je rázem jinak! V té chvíli jsem pochopila, že tvůrcům šlo o to, dodat hlavní postavě důležitost a jakousi pomyslnou velikost. S krokem Christine do zrcadla přichází velkolepá dekorace schodiště do podzemí (žádní dvojníci!) a při plavbě lodí se zjeví nádherné obří varhany ve skále, nespočet notových papírů a hodně modrého světla. Další velkou dekorací je střecha, která se v představení objeví dvakrát – i místo chybějící hrobky, a píseň Wishing You Were Somehow Here Again a následný terčet se odehrávají na střeše. Co jsem však ne úplně pochopila, je pistole v ruce Fantoma místo chrliče ohně. Stejnou pistolí vyhrožuje při únosu Christine z jeviště i Raoulovi při závěrečném terčetu… K Fantomovi samozřejmě patří také lustr, který vypadal jako z pravého křišťálu (podle barevných odlesků). A padá opravdu rychle – zastaví se jen pár centimetrů nad hlavami diváků.

Nebudu rozepisovat detaily každé scény. Rozdílů oproti jiným produkcím bylo mnoho, a někoho by i mohly iritovat, já jsem si však během chvilky uvědomila, že mi vlastně nevadí. Představení jako celek skvěle fungovalo díky fantastickým výkonům všech hlavních představitelů i company.

Obsazení

Roli Fantoma si zahrál norský zpěvák Espen Grjotheim, který disponuje velmi působivým, zvučným barytonem s operní sílou. Zpíval čistě, bezchybně, s emocemi, jeho hlas byl podmanivý, bravurní, šílený a také nešťastný a zlomený, stejně tak i jeho herectví. Od začátku nejznámějšího duetu se vlastně neustále dívá na Christine, je vidět jeho nervozita, a do karet mu hraje i jeho drobnější postava, kdy působí jako nepovedená hračka přírody, ale zároveň jako člověk se srdcem na dlani. Jeho Music Of The Night si vysloužila největší potlesk, a zcela zaslouženě. Bylo to možná i díky režijnímu nápadu, kdy dával Christine číst svoje noty a připomínal nezkušeného kluka, který láká dívku na sbírku motýlů. Myslím, že tím si úplně získal diváky a ti věděli, komu do konce představení fandit 🙂 Závěrečnou scénu pojal velmi excentricky, jelikož však byla režijně zcela jiná než u nás, měl to možná o něco jednodušší – nemusel moc běhat, a kromě toho mu více nešťastný než hrozivý či šílený výraz tváře dodávala právě maska. Obličej tak z obou stran vypadal stejně nešťastný, i když z jedné ošklivý…

Christine Daaé v podání Astrid Giske byla zajímavá a obecně velmi dobře zahraná i zazpívaná. Astrid disponuje jemným sopránem, který byl v některých partech na můj vkus slabší, byl však bezchybný ve všech tónech. Hrála i tančila skvěle (i když ne na špičkách) a charakter postavy vystihla včetně jejího vývoje. Jelikož – jak jsem zmínila – chyběl Fantomův prsten, Christine se k němu na konci již nevrátí, a to mi přišlo škoda. Aspoň se na něho při odchodu dívala se soucitem a vděkem…

Představitel Raoula de Chagny Carl Lindquist je urostlý chlap se zvučným barytonem, v některých polohách dokonce s operním zvukem. Není co vytknout – zpěv působivý a příjemný na poslech, herectví civilní, nijak nepřehnané, režijně pojatý jako člověk, který má vše zadarmo a podle toho se tak chová.

Carlotta v podání sopranistky Solveig Kringlebotn bavila publikum od začátku, kdy se zjevila. Zpívala (i kvákala) s lehkostí a šarmem sobě vlastním, působila jako karikatura operní subrety, kolem níž se točí celý svět, ale nepřeháněla to. Markus Bjørlykke jakožto Ubaldo Piangi jí skvěle sekundoval svým zjevem i silným tenorem a již jako Hannibal se stal miláčkem publika. Dvojice ředitelů Hans Marius Hoff Mittet (Firmin) a Arvid Larsen (André) měla správný komický šmrnc a také výborně zpívali. Mme Giry hrála Janikke Kruse s úžasným hlasem a správnou hereckou přísností. Poslední role – Meg Giry – hrála velice hezká dívka Charlotte Brænna, u níž mi bylo líto, že se na jevišti objevuje tak málo – byla to totiž jedna z těch postav, kterou tvůrci vyhodnotili jako „tu zbytečnou, co nemusí být v každé scéně“… Company tvořili výborní tanečníci. Choreografie baletních scén byly velmi půvabné, a také na maškarním bálu dokázaly zaujmout (když už kostýmy tanečníků byly barevně téměř stejné).

Když je dílo dobře napsané, funguje i v téměř alternativním pojetí. Představení jako celek bylo profesionální prací, působilo emotivně, citlivě a příjemně, zkrátka oslnilo, i když ne barvami. Bylo o hodně věcí i lidí chudší, ale užila jsem si jej naplno, i když jsem byla malinko zklamaná závěrem – a tento režijní tah asi nikdy nepochopím… Do jaké míry byly pozměněné texty kvůli změnám ve scénáři, už posoudit nemůžu. Každopádně byla to zajímavá non-replica, kterou se vyplatilo vidět. Aspoň můžu konstatovat, že náš český Fantom je konkurence schopný a produkce v Goji ho dělá víc než dobře!

Autorka článku: Silvia Antalíková

Zdroj fotografie: facebooková stránka produkce Scenekvelder

 

Obsazení:

Fantom Opery – Espen Grjotheim

Christine Daaé – Astrid Giske

Vicomt Raoul de Chagny – Carl Lindquist

Carlotta Giudicelli – Solveig Kringlebotn

Ubaldo Piangi – Markus Bjørlykke

Monsieur Richard Firmin – Hans Marius Hoff Mittet

Monsieur Gilles André – Arvid Larsen

Madame Giry – Jannike Kruse

Meg Giry – Charlotte Brænna

 

 

 

Rebecca

Jméno zahalené tajemstvím. Divák ji nikdy nevidí ani neslyší. Vše, co o ní víme, je pouze ze vzpomínek a vyprávění. A přesto Rebecca hýbe celým dějem muzikálu, který se odehrává po její smrti. Ne nadarmo se říká, že člověk úplně nezemře, pokud si jej někdo pamatuje. Na Rebeccu se zkrátka nedá zapomenout.

Psychologický román Mrtvá a živá (orig. Rebecca) napsala v roce 1938 britská dramatička a prozaička Daphne du Maurier. Již o dva roky později byla kniha zfilmována v režii Alfreda Hitchcocka. Dodnes již bylo natočeno několik filmů s tímto námětem, na nejnovějším začal v roce 2018 dělat internetový filmový gigant Netflix. Co se týče divadelních zpracování, román přepsala sama autorka na divadelní hru už v roce 1939. Před čtyřmi lety se Rebecca hrála v novém činoherním zpracování v anglickém Cornwallu.

Nás ovšem zajímá muzikál, který premiéroval v roce 2006 ve vídeňském Raimund Theater.  Hudbu složil Sylvester Levay. Libreto a texty písní napsal Michael Kunze, kterého diváci můžou znát jako autora dalšího muzikálového hitu Ples upírů. O český překlad se postaral Michael Prostějovský. Choreografie vskutku početného ansámblu nazkoušel Ladislav Cmorej a celé představení běží pod taktovkou režisérky Gabriely Petrákové. Podstatnou součástí představení jsou také videoprojekce a animace z dílny Petra Hlouška. Česká premiéra se odehrála 9. března 2017 v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě.

Celý muzikál se točí kolem Rebeccy, zesnulé ženy bohatého Maxima de Winter. Nicméně samotnou Lady de Winter diváci nikdy nespatří. Hlavní ženskou rolí je proto nová Maximova manželka. Její postava se jmenuje Já. Jelikož je muzikál napsán na motivy psychologického románu, jde ze strany autorů o moc chytrý tah. Divák se po celou dobu představení ztotožňuje s touhle postavou, protože se dozvídá informace ohledně Maximovy minulosti a jeho vztahu s Rebeccou současně s ní. Martina Šnytová diváky provází životním příběhem Já od naivní dívky až po zoufalou manželku naprosto dokonale.

Maxim de Winter v podání Lukáše Vlčka uchvátí diváka i Já na první pohled. I přes snahu o nový život se nemůže zbavit myšlenek na Rebeccu, která jej pronásleduje i po smrti. Tohle prokletí se táhne celým vztahem s novou manželkou. Teprve až ke konci všichni pochopí, co stojí za jeho výbušným chováním pokaždé, když někdo zmíní jméno jeho zesnulé ženy.

Snad nejpodivnější postavou celého muzikálu je paní Danversová. Přísná hospodyně statku Menderley, který patří Maximovi, nahání hrůzu pokaždé, když vstoupí na jeviště. Právě ona pořád živí vzpomínky na Rebeccu a mluví o ní při každé příležitosti. Dokonce udržuje pokoj s orchidejemi přesně tak, jak jej Rebecca opustila. Je jí oddaná i po smrti. Katarína Hasprová v této roli naprosto exceluje a Cenu Thálie si za ni opravdu zaslouží.

Na představení se podílí hromada, vskutku talentovaných muzikálových umělců. Tomáš Savka jako Rebecčin bratranec Jack, Lenka Bartolšicová jako excentrická Američanka paní Van Hopperová, Libor Olma v roli blázna Bena a mnoho, mnoho dalších.

Dokonalé herecké a pěvecké výkony jsou doplněny mnohými projekcemi, které na rozdíl od některých jiných muzikálů, vůbec nepůsobí rušivě. Jevišti dominuje schodiště, se kterým se v průběhu celého představení velmi efektně pracuje. Dobové kostýmy z dílny Sylvy Zimuly Hanákové ještě víc umocňují dojem z tohoto nádherného díla.

Muzikál Rebecca je představení, za kterým se vyplatí vycestovat, o čemž svědčí i desetiminutové standing ovation. Pokud pojedete, nebudete litovat.

Autorka článku: Anna Duffeková