Muzikály Brno

Překladatelka Zuzana Čtveráčková: “Každý muzikál má své záludné místečko.”

Ač většina divadel z bezpečnostních důvodů pořád nechává své dveře pro diváky zavřené, jsou lidé, kteří se i během této nucené pauzy starají o to, abychom po návratu pořád měli možnost poznávat něco nového. Jedním z nich je i překladatelka muzikálů a divadelních her Zuzana Čtveráčková z Městského divadla Brno, která je též autorkou českého překladu libreta a textů muzikálu Ne/Normální, uváděného v Praze. Jak vypadá práce s muzikálem, když teprve „přicestuje“ a jaký titul byl opravdovým oříškem, prozradila v našem rozhovoru.

Měla jste k muzikálům vztah již odmalička?

Muzikálu jsem propadla přesně v roce 1991 díky muzikálové féérii (výpravná divadelní hra s fantastickými ději a postavami, pozn. red.) Sny svatojánských nocí, kterou tehdy nazkoušelo Divadlo bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno). Viděla jsem ji nesčetněkrát a své okolí pak ubíjela jejich přezpíváváním. Následoval Bastard, mezitím v Praze Bídníci. Mí vrstevníci poslouchali Shalom, Pet Shop Boys nebo Lucii a já měla své Sny, Bídníky, Kočky, Ježíše, Vlasy, atd. Připadala jsem si sice mimo, ale v průběhu času jsem, naštěstí zjistila, že je nás takových bláznů víc.

Jsou vám bližší starší muzikály nebo spíš ty současné?

Já bych řekla, že mám především ráda dobré muzikály. Užiju si stejně tak West Side Story (která měla premiéru na Broadwayi v roce 1957), jako například muzikál &Juliet – typický jukebox muzikál, který měl premiéru vloni na podzim. Řekla bych, že zásadní je v tomto ohledu zejména téma, poslání, hudební zpracování a jeho přímá vazba na příběh, schopnost celku diváka vtáhnout a fascinovat. Ve světě neustále vzniká obrovské množství nových a nových muzikálů. Samozřejmě že ne všechny jsou nutně kvalitní. Čas nám poskytl jakési síto, takže z těch starších se k běžnému divákovi dostanou spíše ty léty osvědčené kusy. Může se ale stát, že po cestě „přestanou fungovat“. To se mi svého času stalo s muzikálem Kočky, který jsem měla možnost vidět na Broadwayi, kde v té době běžel 18. rokem. Bylo to totéž představení, z něhož je skvěle sestříhaný televizní záznam, a já jsem se strašně těšila. A nic. Jako by to představení bylo prostě už staré. Ale Kočky se vracejí pořád a viděla jsem je i svěží, plné života a krásně hravé. Dobrý muzikál prostě nestárne, stačí šikovná ruka režiséra.

me o vás, že máte právnické a ekonomické vzdělání. Jak jste se dostala k překladům muzikálů a činoher?

Já bych řekla, že jsem se k tomu dostala řízením osudu. Oproti mnohým, mám jednu obrovskou výhodu. Vyrostla jsem obklopená divadlem a viděla jsem, jak se rodí nejenom jednotlivá představení, ale i hry samotné. Nijak se netajím tím, že jsem dcerou režiséra a autora divadelních her Stanislava Moši. A také ředitele Městského divadla Brno. Naopak, jsem na to nesmírně hrdá. Ale nikdy by asi ani mě, ani tatínka nenapadlo, že budeme nakonec spolupracovat.

A jak jsem se k divadelním překladům dostala konkrétně? Všechno, co jsem kdy studovala, spojovaly cizí jazyky a práce s textem. A i když práce s textem jsem jako právník málo neměla, chyběly mi ty jazyky. A divadlo. A muzikály. V průběhu mateřské dovolené jsem měla díky své jazykové kombinaci možnost v MdB spolupracovat jako jazyková poradkyně na inscenaci Vrabčák a anděl, kde jsou všechny písně zpívány buď v angličtině, ve francouzštině nebo v němčině. A mně se to zalíbilo moc. Tatínek mi pak nabídl příležitost zkusit si přeložit pár písní. A ukázalo se, že mám zřejmě i nějaké ty básnické geny. Pak následovala spousta práce, slz, vztekání se a zarputilého odhodlání. Mnoho věcí jsem intuitivně „trefila“ a mnoho zase ne. A s tím, jak jsem se učila, čím dál více převažovala obrovská  radost z toho, když jsem už věděla, že ano… že mám tu správnou větu, rým, že to sedí, teče, funguje.

Ony překlady divadelních her jsou velmi specifické. Řekla bych, že základním předpokladem je (pomineme-li technickou stránku věci), aby překlad režisérovi „voněl“, mohu-li použít oblíbený termín skvělého režiséra a herce Stano Slováka. S tatínkem to máme jednoduché. Jsem jeho krev. Jeho slovník a používání slov jsou pro mě, logicky, přirozené. A navíc, tatínek si mě „vychoval“. Ale jak jsem předeslala, musela jsem se naučit určitá pravidla překladu do not. Zejména umístění přízvuku. Je to velmi podstatná složka jazyka, na kterou se rádo zapomíná. A pokud ji ignorujeme, tzv. to „kope“. Ve výjimečných případech nás z toho může „vylhat“ interpret, ale nesmí se z toho stát pravidlo. Naučit se správně klást přízvuky byla asi největší výzva. To je ta technická stránka věci – hlídat si rýmy, přízvuky, smysl. Samozřejmě, přenést emoce, převyprávět příběh. Zjednodušeně řečeno, cílem překladatele je zprostředkovat divákovi v maximální možné míře tentýž pocit, jaký by měl z inscenace rodilý mluvčí, za použití pokud možno stejných či obdobných prostředků, jaké používá originál. A když se to „poskládá”, je to čirá radost.

Kde se vám nad překladem nejlépe přemýšlí?

Nejradši překládám na zahradě pod jabloní. A jak už to tak bývá, nejčastěji mě ty zásadní věci napadají v autě nebo ve sprše. Nebo celý večer nad něčím dumám, pak to nechám být a napadne mě to v posteli těsně před usnutím. Takže zcela zásadní je být „vždy připraven“ – mít po ruce mobil/papír s tužkou/ lísteček od parkování/ účtenku/ pozvánku na premiéru/ cokoli… a hlavně nebýt líný si to napsat. Protože ráno, ráno si to skutečně už pamatovat nebudete.

Vzpomenete si na muzikál, který jste překládala, a něco vás na něm vyloženě zaskočilo? Je nějaký konkrétní titul, jenž vám dal opravdu „zabrat?

Každý muzikál má své záludné místečko. Někdy i víc. Pro překlad je optimální mít scénář, klavírák a CD. V naprosto dokonalém případě ještě divadelní záznam originální produkce. No, a když najdete ve všech materiálech tentýž text, tak to je… to se vlastně téměř nestává. V Americe vznikají muzikály jinak, než u nás. Jsou tam tzv. previews – něco jako před-představení pro více či méně odbornou veřejnost. A na základě jejich reakcí, případně na základě úspěšnosti již hraného představení, dochází k jeho přepisování. Málokdy jsou ale změny zohledněny ve všech výše zmíněných podkladech. A tak se stane, že v klavíráku je jistý text, ve scénáři jiný a na CD je na daném místě píseň úplně jiná. A pak, babo raď. Tedy, to mě zaskočilo – do jaké míry se občas překladatel podílí na tvorbě konečného textu.

Taky mě překvapilo, že překládání je poměrně osamělá práce. Práce překladatele totiž začíná dlouho předtím, než má režisér šanci udělat si názor na mnohé konkrétní situace. Právě od tatínka jsem dostala asi tu nejdůležitější radu, když jsem se ho poprosila, jestli mě někam nasměruje – konkrétně to bylo u inscenace Lakomec. Tehdy mi řekl: „Udělej to tak, ať se ti to líbí.“ Takže absolutní většinu nejasných situací si musí překladatel rozmyslet a vymyslet sám. Případně musí být připraven to či ono změnit. Samozřejmě, spoustu komplikovaných míst vyřešíme spolu s dramaturgem. Díky bohu za ně! Takže 10 stručných pravidel překladatele: 1. pomoz si sám, 2. pomoz si sám, 3. pomoz si sám, 4. přítel dramaturg na telefonu, 5. -9. pomoz si sám, 10. zkusíme šéfa :).

A  titul, který mi dal opravdu zabrat – rozhodně Rent od Jonathana Larsona. O jeho dílech se říká, že zřejmě nepočítal s tím, že by je někdy někdo měl překládat do cizího jazyka. Je to geniální a přitom neskutečně těžká věc. Byl to první titul v režii mého tatínka, který jsem překládala úplně sama. Akorát jsme se nějak špatně domluvili a já jsem žila v domnění, že to budeme překládat spolu tak, jako předtím. Takže informace, že to budu dělat sama, přišla jako blesk z čistého nebe. A přišlo mi, že zoufale pozdě, vzhledem k tomu, jak písničkově rozsáhlý a komplikovaný muzikál to je. Pár následujících dnů jsem strávila v jakési paralýze z hysterie, že to nestihnu, a pak jsem se uklidnila a začala překládat. Protože, dokud máte čas zoufat si nad tím, že vám čas chybí, máte ho ještě spoustu. Tady jsem si říkala, že jestli zvládnu toto, zvládnu cokoli. A to stejné jsem si pak říkala i u Poslední lodi (tady byla ta zoufalá nekonzistence podkladů), i u Grand Hotelu (tolik dlouhých slabik za sebou, to se prostě nedělá… 🙂 ). Ale to všechno k překládání patří. Každý titul je svého druhu výzva.

Na jakou nejbizarnější slovní hříčku/slovo jste při překladu narazila?

Těch je mraky, ale napadly mě následující.

V inscenaci Spamalot:

„WE’RE KNIGHTS OF THE ROUND TABLE

OUR SHOWS ARE FOR-MID-ABLE.”

V originále Rytíři kulatého stolu zpívají, že jsou jejich představení určená pro lidi slabší duchem. Nebo také, že jsou fantastická. „formidable“ X „for mid-able“

V brněnském představení rytíři nakonec zpívají: že „show jest nadprůměrná“. Ale předpokládám, že většina diváků slyší, že „šou je snad průměrná“, takže to bychom měli. 🙂

Další v řadě, opět Spamalot. Scéna, kdy se Artuš nevěřícně ptá Dámy z jezera, jestli by se skutečně stala jeho ženou, protože si myslel, že je nadpozemská bytost, a něco takového není možné – „BUT I THOUGHT YOU WERE A FAIRY.”. A Dáma z jezera mu na to odpovídá: „Ne, ne, to je Lancelot“. Jenže „a fairy“ znamená v angličtině jak nadpozemskou bytost nebo vílu, tak homosexuála. A tím je právě Lancelot.

Artuš tedy v představení Dámě z jezera říká: „Ale já myslel, že jsi jiná…”. A Dáma z jezera mu na to odpovídá: „Ne, ne, JINÝ je Lancelot…”.

Speciálně tohle místo mi přineslo jedno nečekané přátelství se slečnou, která mnoho let žila a pracovala v Anglii a její dcera tam na Spamalotu vyrostla. A ona byla tak milá, že mi napsala, že s dcerou viděly brněnské představení a že se jim moc líbilo. A že právě byla zvědavá, co uděláme s Lancelotem jako s vílou… Jsme stále v kontaktu a vím, že na představení byly opakovaně. Takové věci mě nesmírně těší.

A jako poslední drobnost, kterou sem tam ráda používám i jen tak – opět Spamalot – aby bylo identifikováno Městské divadlo Brno, ale současně tento název nebyl vyřčen, mluví se ve Spamalotu o MDvB – muzikálovém divadle v Brně.

Máte mezi muzikály, které jste dosud přeložila, nějakou svou srdcovku? Proč je to právě tento?

Mou srdcovkou byl, je a vždycky bude právě muzikál Spamalot. Ten jsem si přála přeložit dávno předtím, než jsem vůbec o překládání muzikálů začala nějak závazněji uvažovat. Viděla jsem ho s Timem Currym jako králem Artušem na West Endu v roce 2006. Vůbec jsem nechápala, co se to kolem mě děje. Prostě každým coulem dokonalé a dokonale střelené představení. S klidnou drzostí jsem prohlašovala, že to bych jednou hrozně chtěla překládat. Pravděpodobnost, že by k tomu kdy došlo, byla totiž nulová. A pak mi tatínek jednou řekl, že se bude dělat Spamalot a že to budu překládat. Navíc to byl můj úplně první samostatný překlad muzikálu. (Předtím jsem překládala společně buď s tatínkem, nebo s Petrem Gazdíkem.) A také to byla má první spolupráce se Stano Slovákem jako režisérem. Takže spousta neznámých. Půjde to vůbec? A bude se Stankovi můj překlad líbit? Důvěru jsem od všech měla absolutní, dušičku malilinkou, respekt obrovský. Alea iacta est. Kostky jsou, resp. byly, vrženy. K dnešnímu dni proběhlo 43 repríz!!!

V souvislosti s tímto muzikálem bylo nutné vyřešit jednu písničku. „You Won’t Succeed On Broadway If You Don’t Have Any Jews”. V této písni vysvětluje věrný sluha Patsy králi Artušovi, že nemají šanci na Broadwayi uspět, protože nemají v mezi rytíři žádného Žida. Tato písnička natolik odkazuje na historicko-národnostní souvislosti vývoje muzikálu na Broadwayi, že dokonce existuje její oficiální varianta pro tzv. off-Broadway produkce – „You Won’t Succeed On Broadway If You Don’t Have Any Stars”. Něco jako – abyste uspěli, musíte mít v show nějakou hvězdu. Ale tento model se mi do Brna moc nezdál a tak jsem dlouho dumala, co s tím… muselo to být něco, co je typické pro Městské divadlo v Brně… Nakonec vznikla písnička o tom, že v Brně se dá udělat dobrý muzikál jenom, když v něm bude hrát nějaký Slovák. Ono totiž, v brněnském divadelním souboru je skutečně ohromující množství vynikajících slovenských herců a hereček. Takže písnička je pravdivá a absurdní současně. A třešničkou na dortu mi byl slovenský režisér Spamalotu Stano Slovák. Ale hlavně, ono to funguje! 🙂

Je nějaký vysněný muzikál, který byste jednoho dne ráda přeložila?

Velmi nerada bych to zakřikla, ale mně se ty sny zatím plní. Spamalot byla téměř chiméra a přesto. Nine, který měl premiéru v dubnu 2019, na tom byl hodně podobně. Ano, samozřejmě, jsou tu další adepti, které bych moc ráda… ale jaké konkrétně, s dovolením, prozrazovat nebudu. Aktuálně se nesmírně těším na muzikál Sněhurka a já, který nás společně se Stankem čeká v sezóně 2020/21. Kromě toho mě čeká spolupráce s Vojtou Adamčíkem z Hudebního divadla Ze:mě v Českých Budějovicích na jednom muzikálu, na kterém tak tak zaschnul inkoust, a o prázdninách ještě mini muzikálový projekt s Tomášem Vaňkem ze spolku Art4rent. A k té Sněhurce – tuším, že je to taky docela dobrá výzva. Přeci jenom, my ji máme na tři slabiky, zatímco Snow White ať počítám, jak počítám…

Vaši domovskou scénou je především Městské divadlo Brno. Nedávno však měl v pražském Divadle Na Prádle premiéru muzikál NE/NORMÁLNÍ, na kterém jste se podílela jako překladatelka. V čem je tento projekt speciální?

Divadlo je z velké části o obrovské vzájemné důvěře. Na vzniku představení spolupracuje mnoho profesí a není zde moc prostoru pro chyby. Špatný překlad, režie nebo třeba kostýmy můžou „položit“ celé představení. Takže, když jste přizváni do fungujícího týmu, je to obrovská pocta. Do pražského týmu mě přizval producent Art4rent Tomáš Vaněk na základě doporučení dramaturga Ondry Doubravy. A tak pro mě muzikál NE/NORMÁLNÍ má dvě roviny –  překlad nádherného muzikálu (ve kterém je prakticky jednou tolik písní, než běžně v muzikálech bývá). A o to větší radost z důvěry, kterou jsem od pražského realizačního týmu dostala. Myslím, že kromě nových přátelství vzniklo vzácné představení. Jenom mě mrzí, že vzhledem k okolnostem s koronavirem nedostalo takovou šanci, jakou by si bezpochyby zasloužilo. Sešla se na něm skvělá herecká parta. Mrzí mě také, že nedojde k plánovanému uvedení pražské produkce v rámci brněnského festivalu Dokořán. Ale těší mě velmi, že pomyslnou štafetu převezme na jaře 2021 Městské divadlo v Brně. I to, dle mého názoru, svědčí o kvalitách představení Divadla Na Prádle.

Jak trávíte dnešní dny bez divadla?

Přežívám. Ráda bych napsala, jaký je to fantastický čas, který můžu strávit s rodinou. Kolik jsem toho přečetla, jaké všechny světové či tuzemské inscenace jsem viděla on-line. Kolik jsem toho přeložila… Pravdou ale je, že mě celá situace kolem koronaviru zoufale ubíjí. Nejenom proto, že mě nouzový stav zastihl týden před hlavní premiérou sezóny, nejenom proto, že jsem OSVČ (což je v naší zemi aktuálně řazeno tak na stejnou úroveň, jako příživník), ale zejména proto, že nesnáším lidskou omezenost a aroganci. Jednou ze základních otázek římského práva byla otázka „Cui bono?“. Komu je to ku prospěchu. Škoda, že si tuto otázku neklademe častěji. Komu je ku prospěchu, že můžeme do obchodních center, ale letní festivaly být nemohou. Komu je ku prospěchu, že stát kupuje předražené roušky z Číny, zatímco čeští výrobci jsou schopni vyrobit dostatečná množství, ve vyšší kvalitě a levněji. Proč byly zakázané svatby, ale pohřby byly zcela bez omezení. Komu je ku prospěchu, že jsou otevřená divadla, ale stanovené podmínky jsou natolik limitující, že je nesmysl vůbec hrát.

No, pomineme-li celou aktuální situaci, kterou považuji v mnoha ohledech za velmi nešťastně řešenou, potažmo velmi nebezpečnou, těším se překládáním muzikálu First Date. Je to takový komornější, úsměvný muzikál o tom, jak je nelehké, aby se dva lidé vzájemně našli. Zatím je to tzv. překlad „do šuplíčku“, ale doufám, že ne na dlouho. Humor by nám teď všem jistě prospěl. Navíc, vzhledem k menšímu počtu účinkujících, by se alespoň ušetřilo na testech Covid-19, aby herci mohli hrát bez roušek… Ale upřímně doufám, že zrovna tohle je jeden z nesmyslů, které nebude brzy nutné řešit. „Cui bono?”

Mockrát děkujeme za rozhovor a přejeme kopec dalších zajímavých muzikálových projektů 🙂

Autorka článku: Romana Švecová

Foto: Archiv Zuzany Čtveráčkové

 

Chybí vám muzikály? Přijďte do Brna!

Bydlíte nedaleko Brna a nemáte program na pondělí? Městské divadlo Brno si pro své diváky připravilo malé divadelní překvapení.
25.5. od 18:00 – 21:00 se na Divadelní dvoraně odehrá série koncertů kde pro návštěvníky ve všech venkovních prostorách budou hrát a zpívat mimo jiné i Zdeněk Merta, Dušan Vitázek, Hana Holišová nebo Zdeněk Junák. Celý program se bude několikrát cyklicky opakovat, tudiž o nic nepřijdete i když dorazíte i později.

Více informací na https://www.mdb.cz/

Do Brna míří ta nejlepší hudební divadla

Letos už po sedmé čeká (nejen) brněnské diváky pestrá ochutnávka zajímavých počinů, které ukazují, co všechno hudba na divadle dokáže. Na festival Městského divadla Brno se sjede jedenáct tuzemských i zahraničních divadelních souborů a diváci si budou moci vybírat v pestrém programu z rozličných autorských počinů a českých premiér, ale i koncertů, pouličního divadla či charitativního bazaru. Letos festival navíc expanduje i mimo prostor Městského divadla, a to na stálou scénu JAMU – Divadla na Orlí. Fanoušci hudebního divadla se tedy mají na co těšit!

Přinášíme Vám i kompletní festivalový program.

 

HLAVNÍ FESTIVALOVÝ PROGRAM:

 

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO

Eduard Bass, Jiří Levíček, Stanislav Slovák, Jan Šotkovský, Petr Štěpán:

KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA

Knížku Eduarda Basse o jednom nebývale úspěšném rodinném týmu, který vítězí nejen svou umnou fotbalovou hrou, ale především soudržností, kamarádstvím a smyslem pro fair-play, najdeme snad v každé rodinné knihovně. Pro autorské trio Slovák–Šotkovský–Štěpán se stala tato látka přitažlivou výzvou k vytvoření svižné hudební komedie pro nejširší publikum, rodinné zábavy vrcholné úrovně v rytmu swingu.

Režie: Stanislav Slovák

 

MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO

Vojtěch Blahuta, Igor Ondříček:

VIVA „LALALA“ REPUBLIKA

Před začátkem představení proběhne slavnostní předání Cen magazínu Musical-opereta za rok 2017.

Konec první světové války, písničky Karla Hašlera, rozmach trampingu, Osvobozené divadlo, písničky z filmů 1. republiky, divadlo Semafor, Olympic, rok 1968, současnost – tyto a další mezníky v historii naší stoleté republiky se staly zdrojem pro výběr písniček, které naši zemi posledních sto let provázely a které si připomenete v podání orchestru a sólistů Městského divadla Brno ve zcela nový aranžích.

Režie: Igor Ondříček

 

DIVADLO NOD PRAHA

Janek Lesák & kol.:

MĚSÍČNÍ SONÁTA Č. 11

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé – velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo… Mladý pražský soubor inscenuje doslovný přepis komunikace Apolla 11 s řídícím střediskem NASA v Houstonu jako jedno velké hudební číslo, jako showmanský set tří dýdžejů.

Režie: Janek Lesák

 

NAIVNÍ DIVADLO LIBEREC

Vít Peřina:

O HODINĚ NAVÍC ANEB POTLACH V HUSTNÍKU

pro děti od 6 let

Loutková komedie pro rodiče s dětmi vznikla ke 100. výročí českého trampingu. Maruška a Honzík žijí s tatínkem kdesi v panelákovém bytě na okraji velikého města. Jednou se otec rozhodne vzít je na noc do staré trampské osady v lese, kde trávil dětství se svým tátou trampem on a kde se právě koná sraz trampů, kteří „zavírají les“ a připravují ho na blížící se zimu. Všichni zůstávají dlouho vzhůru až do onoho kouzelného okamžiku, kdy se změnou času z letního na zimní posune čas o hodinu nazpět. V ten moment se začnou dít věci, o kterých se dětem a trampům nejspíš nikdy ani nezdálo…

Režie: Tomáš Dvořák

 

MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN

Dežo Ursiny, Alta Vášová, Ján Štrasser:

PETR A LUCIE

„Teď máme jedno srdce místo dvou… dvě těla místo jednoho.“

Muzikál na motivy světoznámé novely z pera držitele Nobelovy ceny, velikého humanisty a pacifisty, Romaina Rollanda. Silný příběh o křehké mladé lásce převedli ve Zlíně do písní v obrazech. Působivé dílo vzniklo díky náhodně objevené nahrávce fenomenálního slovenského hudebníka Deža Ursinyho. Nahrávce, o které si všichni mysleli, že neexistuje. Libretistka Alta Vášová jej posunula z kulis Paříže za první světové války k univerzálnějšímu poselství. Osud poprvé zamilovaných mladých lidí, jejichž cit naráží na válečnou realitu, se tak může odehrávat ve Francii roku 1918 stejně jako tady a teď.

Režie: Patrik Lančarič

 

DIVADLO V PODPALUBÍ, BRATISLAVA

Alessandro Baricco:

NOVECENTO – LEGENDA O PIANISTOVI

Na počátku roku 1900 našel starý námořník na zaoceánském parníku v krabici od citronů nemluvně. Nalezenci začali říkat Lemon, tedy Citron. Když pak Citron na té obrovské lodi objevil v restauraci první třídy klavír, usedl k němu, ponořil ruce do bílých a černých tónů a rázem vznikla legenda o zázračném klavíristovi, který za svůj život nikdy neopustil zaoceánskou loď. V roli Novecenta účinkuje přední slovenský skladatel Vladislav Šarišský, v roli vypravěče příběhu Tima Tooneyho pak Kamil Mikulčík, kterého si diváci MdB oblíbili v roli Rockového Pánaboha v inscenaci Bítls.

Režie: Patrik Lančarič

 

COLLA VOCE THEATRE COMPANY, VELKÁ BRITÁNIE

Tom Williams, Cordelia O’Driscoll:

LÁSKA AŽ ZA HROB (BURIED)

Rose a Harry se seznámí při rande naslepo a na první pohled se do sebe zamilují. Celá věc má ovšem jeden háček – Rose i Harry jsou sérioví vrahové, kteří původně čekali, že ten druhý bude jejich další obětí. Láska ovšem dokáže v lidském srdci prozářit i ten nejtemnější kout… Láska až za hrob je něžná, okouzlující směs romantického příběhu a černé komedie. Z největšího světového divadelního festivalu v Edinburghu vám přivážíme nový anglický muzikálový hit, který vloni získal prestižní Cameron Mackintosh Award pro muzikálové talenty.

Režie: Tom Williams

 

DIVADLO NA PRÁDLE PRAHA

Jonathan Larson:

TICK, TICK…BOOM!

Autobiografický muzikál Jonathana Larsona, autora proslulého Rentu líčí osud muzikálového skladatele Jona, který se v New Yorku na přelomu 80. a 90. let pokouší prorazit na poli rockového muzikálu a zároveň prožívá milostná i jiná vztahová trápení. „Bohémský život neúspěšného umělce je skvělý. Je skvělý, když je vám dvacet. Je v pohodě, když je vám dvacet pět. Ale co když je vám už třicet? Třicet – ten věk, kdy byste měli už dělat dospělá rozhodnutí.“

Režie: Martin Vokoun

 

MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC

Jan Vrba, Roman Vencl, Jaromír Nohavica:

BOŽÍ MLÝNY

Působivý román Jana Vrby vypráví o tragickém osudu jedné sedlácké rodiny, jíž zničila křivá přísaha jednoho z jejích členů. Silný a dojemný příběh je opřen o základní myšlenky humanity, spravedlnosti a víry v mravní a duchovní sílu jedince i společnosti jako takové. Děj příběhu je zasazen do prostředí hanáckého regionu a podpořen dvanácti nádhernými písněmi Jarka Nohavici za doprovodu živé cimbálové kapely.

Režie: Roman Vencl

 

STUDIO DVA DIVADLO, PRAHA

Antoine de Saint-Exupéry, Kryštof Marek, Šimon Caban, Darina Abrahámová:

MALÝ PRINC

pro děti od 10 let

Hudební projekt na motivy jednoho z nejznámějších příběhů moderní světové literatury, v titulní a jediné roli originálního zpracování zde exceluje Jan Cina. „Inscenace je syntézou detailně promyšlené výtvarně-režijní koncepce a přirozeného herectví J. Ciny, který během osmdesáti minut zvládá udržet pozornost publika, suverénně interpretuje nelehké písně K. Marka, vede dialogy, monology a dokáže tvárně pracovat s hlasem. Malý princ Studia DVA je pastvou pro oči, uši i duši.“ (Jiří Landa, I-divadlo)

Režie: Šimon Caban

 

HORÁCKÉ DIVADLO JIHLAVA

David Wood:

O PERNÍČKOVI

pro děti od 4 let

Čerstvě upečený perníkový panáček Perníček se ocitá na staré kredenci, kde se setkává s dalšími jejími obyvateli: elegantní Pepřenkou, „mořským vlkem“ kapitánem Slánkou či s panem Kukačkou, který bydlí ve starých kukačkových hodinách. Panu Kukačkovi to ovšem v poslední době moc nekuká, a tak hrozí, že ho Velicí, tj. obyvatelé domu, vyhodí do obávané Popelnice. To ovšem statečný Perníček nemůže dopustit! Rodinný muzikál má spád, vtipné dialogy, skvělá hudební čísla a využívá aktivní interakci s dětským publikem.

Režie: Stanislav Slovák

 

NÁRODNÍ DIVADLO | LATERNA MAGIKA, PRAHA

Pavel KnolleŠtěpán PecharDavid StránskýLukáš Trpišovský:

ZAHRADA

pro děti od 7 let

Rodinná inscenace je autorský tanečně vizuální projekt, který se volně inspiruje Zahradou Jiřího Trnky. Na konci ulice, za vysokou zdí, za zrezlou brankou. Už jen pár kroků. Trnkový keř. Divoké růže. Vysoká tráva. Zrezlá kamna. Vůně deště. Mravenci. Trpaslík. Pohřbený ptáček. Lupa na rozdělání ohně. Nevrlý kocour. Stan s baterkou, Tatrankou a světly aut na plachtě. Chuť železa na jazyku a … vaše vzpomínky. Tam na konci ulice, za vysokou zdí a zrezlou brankou je přece vaše zahrada!

Režie: Pavel Knolle

 

FESTIVALOVÝ OFF PROGRAM

Jevištěm se stane i Divadelní dvůr MdB, na kterém bude probíhat bohatý doprovodný program se vstupem zdarma!

 

BAREVNÉ ODPOLEDNE PRO VELVET SMILE

Nedělní odpoledne nabídne příjemné kratochvíle pro rodiče i děti, přijďte na charitativní bazar, koncertní vystoupení předních sólistů Městského divadla s populárními (nejen) muzikálovými melodiemi nebo rodinnou klauniádu Divadla Facka Cirkus necirkus.

SNY BRNĚNSKÝCH NOCÍ

Od premiéry muzikálu Sny svatojánských nocí v roce 1991 se na obou jevištích Městského divadla objevilo přes třicet původních autorských muzikálů, napsaných přímo pro náš soubor. Výběr těch nejsilnějších písní z nich představí průřezový koncert za doprovodu orchestru MdB a živé účasti pětice pro naše divadlo zásadních skladatelů – Zdenka Merty, Petra Ulrycha, Miloše Štědroně, Karla Cóna a Jiřího Levíčka! Open-air koncert na dvoraně divadla bude moderovat Zdeněk Junák.

 

DĚTI KAPITÁNA MORGANA

Talkingbluesová kapela, jejímž frontmanem je jevištní mistr, příležitostný herec a zákulisní guru MdB Jaroslav Záděra. Autsajdr pop. Písně z nejspodnějšího patra. Po jejich poslechu začnete buď fetovat, chlastat, psát vlastní básně nebo všechno dohromady. Hudba Dětí kapitána Morgana je podzemním šansonem. Bezostyšně znásilní jakýkoli hudební žánr, jen aby ukojila svoji poživačnou touhu po zážitku.

 

KULATÝ STŮL

Na závěr festivalu vás zveme ve středu dopoledne do Divadelního klubu MdB, kde si u jednoho stolu budeme s pěticí expertů na hudební divadlo rozprávět o tom, co letošní Dokořán nabídl a kam tento žánr směřuje. Káva a pohoštění zajištěno.

Vstupenky na všechna představení lze zakoupit v centrální pokladně MdB, Lidická 16, Brno 602 00 či prostřednictvím internetu na www.mdb.cz. Vstupenky jsou již nyní v prodeji.

Sting přiveze do Brna svůj muzikál Poslední loď

V roce 1951 se v severovýchodním anglickém městě Wallsend narodil Gordon Matthew Thomas Sumner. Nejstarší ze čtyř dětí, syn kadeřnice a inženýra prožil celé dětství v bezprostřední blízkosti místních obrovských loděnic, které udávaly ráz nejen celému městu, ale silně ovlivnily i malého Gordona. Když přibližně v deseti letech viděl Královnu Matku, projíždějící městem a mávající na strhané dělníky, rozhodl se, že nepůjde ve stopách svých předků a opustí město i loděnici směrem k jinému, snad krásnějšímu životu.

Na počátku 20. století patřily loděnice ve Wallsend k těm největším a nejznámějším, z jejich doků vyplula v roce 1906 i v té době největší loď světa – Mauretania, která patřila po dvaadvacet let, kdy brázdila vlny Atlantiku, k nejoblíbenějším lodím především mezi pasažéry pro svůj luxus a pohodlí. Další slavnou lodí z této loděnice se stala Carpathia, která v roce 1912 zachránila přeživší pasažéry z Titanicu. Wallsendské loděnice pracovaly poctivě až do osmdesátých let, kdy prohlubující se hospodářská krize v Anglii vedla až k jejich zavření v roce 2007. V té době byl již výše zmiňovaný Gordon Sumner proslaven po celém světě jako Sting. Příběhy z dětství, které prožil v úzkém kontaktu s dělníky z loděnic, si ovšem nesl celý život a dokázal z nich vytvořit velmi osobní muzikál zasazený právě do tohoto prostředí. Muzikál Last Ship měl premiéru na Broadwayi v roce 2014 a získal i dvě nominace na Ceny Tony.

Pracovat na něm ovšem bývalý frontman skupiny The Police, anglický hudebník pohybující se na rozhraní všech žánrů a příležitostný herec začal pracovat mnohem dříve. Již na svém albu The Soul Cages z roku 1991 se Sting inspiroval zážitky z dětství, ve kterých popisoval život komunity lodních dělníků, kteří se musejí vypořádat se zánikem lodního průmyslu. Samotný muzikál obsahuje přes dvacet hudebních čísel, zahrnuje povětšinou písně původní, ale i dříve napsané skladby jako Island of Souls a All This Time ze Stingova alba The Soul Cages, také píseň When We Dance z desky Fields of Gold z roku 1994 a skladbu Ghost Story z alba Brand New Day z roku 1999.

Na přelomu století Stinga postihla jakási autorská krize a přišlo období, kdy se mu nedařilo skládat. V roce 2003 vydal knihu vzpomínek Broken Music, v níž se zaměřoval výhradně na své mládí. Život ve Wallsend popisuje velmi sugestivně: „Na loděnici bylo cosi prehistorického, obří kostry lodí, dělníci, ve srovnání s loďmi maličcí, zavěšení v ohromné kleci, která se rýsovala proti obloze. I jeřáby připomínaly ohromné pravěké nestvůry, kovové příšery, které se bezmyšlenkovitě pasou a nepřirozeně pomalu se pohybují po rušných dvorech mezi acetylénovými záblesky.“ Z paralýzy skladatele ho vysvobodil nápad vytvořit divadelní hru, vyjádřit se hlasy jiných. Sting o návalu kreativity, který přišel, hovoří jako o „nezadržitelném zvracení“. „Připadalo mi, jako by ty postavy byly ve mně a chtěly se probojovat ven,“ říká. „Potřeboval jsem splatit dluh své komunitě,“ pokračuje Sting, „a tahle hra pro mě byla cestou, jak toho docílit.“  Podobně jako když Carpathia zachránila přeživší na záchranných člunech, muzikál Last Ship (Poslední loď) vzdává hold ztraceným mužům průmyslového věku, vrací důstojnost těm, jejichž práce zmizela za moře. „Je to citová záležitost,“ říká Sting. „A nejen pro mě. Viděl jsem plakat dospělé chlapy.“

Vznikl tak výjimečný muzikál, který kritici označili za „svůdné dílo, které se řadí k tomu nejlepšímu, co rockoví a popoví hudebníci pro Broadway napsali. Sting v něm dokázal něco, co bylo neuvěřitelně obtížné. Zachoval si svůj styl, a přitom napsal divadelní písně, které nesou příběh.“
Na libretu se podíleli i další slavní autoři – John Logan, na jehož kontě jsou například filmové scénáře Gladiátor, Skyfall či Sweeney Todd, a Brian Yorkey, který za libreto k muzikálu Next to normal získal Pullitzerovu cenu a kterého naši diváci znají jako autora Děsnýho pátku.

Hlavní hrdina Poslední lodě Gideon Fletcher má se Stingem mnohé společné.  „Každý den ráno zazněla v loděnici siréna a její žalostné kvílené zvalo dělníky k řece. Stovky mužů v montérkách, čepicích a holínkách se hrnuly ulicí. Mnozí měli na zádech staré armádní tlumoky se svačinou – obloženými chleby a termoskami. Zdá se, že kromě těch, kdo pracují v dolech nebo továrně na lana, jsou všichni ostatní obyvatelé Wallsendu zaměstnáni v loděnici Swan Hunter. Když jsem je pozoroval, uvažoval jsem, jaká bude asi moje budoucnost a čím se asi budu živit. Vstoupím také do téhle ohromné armády mužů a strávím život v útrobách obřích lodí?“A zatímco Sting životu v loděnicích opravdu unikl, Gideon Fletcher se po sedmnácti letech vrací zpět do rodného města, které před lety rychle opustil.  Po návratu domů ale zjišťuje, že ho zde čeká víc, než si dovedl představit, že stará láska na rozdíl od starých lodí opravdu nerezaví a že okruh lidí žijících stále v úzkém kontaktu sami se sebou, s mořem a loděmi, je odhodlaný bojovat za dědictví svých předků až do vypuštění duše.

V české premiéře se diváci mohou těšit nejen na Stingovu neuvěřitelně melodickou a emocemi nabitou hudbu, ale také na fenomenální scénu Christopha Weyerse s projekcemi Petra Hlouška a kostýmy Andrey Kučerové. Režie v českém překladu Zuzany Čtveráčkové se ujme Stanislav Moša. V hlavních rolích se divákům představí Kristian Pekar nebo Dušan Vitázek (Gideon Fletcher), Lucie Bergerová nebo Radka Coufalová (Meg Dawsonová), Zdeněk Junák nebo Ladislav Kolář (Jackie White), Zdena Herfortová nebo Jana Musilová (Peggy Whiteová), Viktória Matušovová nebo Dagmar Křížová (Ellen Dawsonová), Petr Štěpán nebo Viktor Skála (Fred Newlands), Alena Antalová nebo Erika Kubálková (Baronka Tynedale), Lukáš Janota nebo Aleš Slanina (Adrian Sanderson), Igor Ondříček nebo Stanislav Slovák (Billy Thompson) a mnozí další. Premiéra proběhne 16. února na Hudební scéně, účast předem přislíbil i samotný autor!

Autoři:
Sting, John Logan, Brian Yorkey
POSLEDNÍ LOĎ
muzikál
Režie a úprava: Stanislav Moša
Překlad: Zuzana Čtveráčková
Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, František Šterbák
Scéna: Christoph Weyers
Kostýmy: Andrea Kučerová
Projekce: Petr Hloušek
Choreografie: Michal Matěj
Sbormistr: Dan Kalousek
Korepetice: Jaroslava Michalíková a Monika Jakubíčková
Světelná režie: David Kachlíř
Zvuková režie: Martin Pitzmos
Zvuková supervize: Andreas Brüll
Plakát: Petr Hloušek, Tino Kratochvil
Umělecký záznam a střih představení: Dalibor Černák
Asistent režie: Igor Ondříček
Produkce: Zdeněk Helbich
Technická spolupráce: Lubomír Spáčil
Dramaturgie: Klára Latzková

 

Obsazení:

MEG DAWSONOVÁ, 35 let, majitelka baru: Lucie Bergerová, Radka Coufalová
GIDEON FLETCHER, 35 let, námořník: Kristian Pekař, Dušan Vitázek
JACKIE WHITE, mistr v loděnici, o generaci straší než Gidoen: Zdeněk Junák, Ladislav Kolář
PEGGY WHITEOVÁ, jeho žena: Zdena Herfortová, Jana Musilová
ELLEN DAWSONOVÁ, 17 let, dcera Gideona a Meg: Viktória Matušovová, Dagmar Křížová
FRED NEWLANDS, předák, barončin nohsled: Viktor Skála, Petr Štěpán
BARONKA TYNEDALE, ministryně, která chce zavřít loděnici: Alena Antalová, Erika Kubálková
ADRIAN SANDERSON, truhlář a básník: Lukáš Janota, Aleš Slanina
DAVEY HARRISON, opilec: Ondřej Studénka, Jakub Uličník
BILLY THOMPSON, mluvčí odborářů: Igor Ondříček, Stanislav Slovák
DEES FERRYMANOVÁ, barmanka: Lenka Bartolšicová, Hana Kovaříková
MLADÝ GIDEON: Patrik Földeši, Marco Salvadori
MLADÁ MEG: Eliška Skálová, Alžběta Trembecká
JOE FLETCHER otec Gidoona: Rastislav Gajdoš, Lukáš Vlček
DĚLNÍK V LODĚNICI: Ondřej Hamálek, Daniel Rymeš
CATHLEEN kamarádka Meg: Kristýna Daňhelová, Katarína Mikulová
PŘEVOZNÍK: Robert Jícha, Tomáš Sagher
DĚLNÍCI V LODĚNICI:
Ondřej Biravský nebo Karel Škarka
Jan Brožek nebo Jonáš Florián
Michal Matěj nebo Radek Novotný, Karel Mišurec
Alan Novotný nebo Jiří Ressler
ŽENY Z WALLSENDU:
Barbora Goldmannová nebo Renáta Mrózková
Marta Matějová nebo Barbora Remišová
Markéta Pešková nebo Dana Puková

Zdroj: mdb.cz