Ples upírů

Jakub Hübner vydává debutové album

Již 30.11.2018 vychází debutové album mladého, talentovaného muzikálového zpěváka Jakuba Hübnera, kterého v současnosti můžete vidět v muzikálu Fantom Opery v Goja Music Hall. Pravidelně také zásobuje své fanoušky covermi písní z popové ale i muzikálové hudební scény na svém YouTube kanálu. Kromě zpěvu se věnuje i psaní – v roce 2015 uviděl světlo světa jeho první knižní debut V tónech duhového života. Jakuba jsme si přizvali ke krátkému rozhovoru, ve kterém nám o svém debutu prozradil něco víc.

Kdy jsi začal psát své vlastní písně? Máš nějaký hudební vzor?

Převážně se považuji za interpreta, ale vzhledem k mé zálibě v psaní, se mi sem tam povede napsat i nějaký písňový text. S hudbou všeobecně jsem začal již ve svých 10 letech.

Za můj vzor jsem vždy považoval zpěvačku Anastacii a Ivetu Bartošovou. Ale mám rád všechny kvalitní umělce.

Jaká byla cesta ke vzniku tvého alba?

Dosti přímá a rychlá. Album se nám povedlo dovést do finální podoby během půl roku. Nebýt mého kamaráda a producenta Michaela Prostějovského, jistě by světlo světa nespatřilo. Minimálně ne v této době.

S Michaelem Prostějovským

Jaký je jeho koncept?

Celé album se skládá převážně z kantilénových akustických písní, ale nechybí na něm i pár modernějších a svižnějších skladeb. Uslyšíte také čtyři nahrávky v doprovodu symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Na tvém albu se nachází několik duetů se speciálními hosty. Na základě čeho jsi si vybral konkrétně tyto písně a tyto lidi?

S duetem Žij touto chvílí (As Long As You‘re Mine) z muzikálu Wicked za mnou přišla sama Michaela Nosková, zda bych souhlasil s jeho natočením. Jsme kamarádi a kolegové, takže jsem bez váhání souhlasil. Druhý duet Pro nás dál zní (Vivo Per Lei) je též s mou kamarádkou a kolegyní Lucií Jagerčíkovou. Zde jsem s nabídkou přišel pro změnu já, jelikož mám Lucčin hlas rád.

Jakub a Lucia  Jagerčíková při nahrávání duetu

Tvé první album obsahuje i cover verze písní, které zde budou mít v českém znění premiéru (kupříkladu písně z muzikálů The Greatest Showman nebo Wicked). České překlady jsi si psal sám nebo si oslovil někoho jiného?

České překlady k písním z muzikálů The Greatest Showman a Wicked má na svědomí mistr ve svém oboru, Michael Prostějovský a autorem překladu písně Vivo Per Lei (Pro nás dál zní) je Ondřej Pilnaj.

Máš na tomto albu nějakou svou konkrétní srdcovku? Co pro tebe znamená?

Každá z písní na albu má pro mě určitý význam a ke každé mám vztah, ale nejblíž mi jsou asi písně Podzim, Pořád se snaž a Všechno, co mám.

Máš v plánu nějaký koncert v Praze?

Koncert v Praze je v plánu na duben 2019. Bude laděn spíše komorněji a představím na něm písně z mého debutu. O jeho programu se však teprve bude jednat.

CD Jakuba Hübner I. vychází v produkci Muzikál expresu a v distribuci Supraphonu. V předprodeji již teď ZDE

Oficiální YouTube kanál Jakuba Hübnera

Autorem oficiálních promo fotografií k albumu je Michal Oškrkaný

Autorka článku: Romana Švecová

Jakub Hübner

Rozhovor s Lukášem Randákem

Exkluzivní rozhovor s muzikálovým zpěvákem Lukášem Randákem (30), kterého můžeme znát z muzikálů: Ples Upírů, Casanova, Shrek a další…

30 letý zpěvák, herec a moderátor Lukáš Randák se narodil roku 1988 ve Strakonicích. Od dětství žije v Českých Budějovicích.

Je členem sboru opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Hostuje i v Pražských divadlech: Hybernia; Hudební divadlo Karlín; GoJa music Hall… mimoto hostuje také v Severočeském divadle Ústí nad Labem a divadle J.K.Tyla v Plzni.

Lukáše jsme pro vás vyzpovídali, pojďme se podívat na Lukášův život a jeho kariéru.

Odkud pocházíš a co tě vedlo k tomu, že se věnuješ hudbě a muzikálům?
Pocházím z  Českých Budějovic.
Už od malička jsem si prozpěvoval a v  7 letech začal chodit do sboru, a právě tam začala má láska k  muzice a ke zpívání. K  muzikálu jsem se ale dostal náhodou, když byl před 10 lety konkurz na role do muzikálu Romeo a Julie. Do té doby mě nikdy nenapadlo, že bych se mohl tomuto krásnému oboru věnovat.

Kdo tě ve světě umění nejvíce motivuje a kdo je tvým velkým vzorem?
Konkrétně své hudební vzory nemám.
Chci zpívat a dělat divadlo tak, aby mě to uspokojovalo, bavilo. A hlavně aby ta má radost byla přenášena na diváky. Největší satisfakcí je, když v  člověku sedícím v  hledišti probudíte emoce, když vidíte, že s  Vámi dýchá, raduje se, pláče.

Vedli tě ke zpívání rodiče už od malička?
Rodiče mi nechali volnou ruku od malička.
Vychovali mě dobře a věděli, že nebudu utíkat za různými rebeliemi, ale že si budu vybírat zájmy a koníčky svědomitě. Zpovzdálí na mě dohlíželi a vždy mě ve všech rozhodnutích podporovali. A pak jsem se potkal se svými hudebními učiteli Aťkou a Otou a ti mě nasměrovali tím správným směrem.

Herci toho většinou mají hodně a nemají moc prostoru být s rodinou, nebo přáteli a jsou s nimi většinou volné pracovní dny. Máš to podobně a nebo jsi u nich častým návštěvníkem?
Samozřejmě, že pokud se v  tomto odvětví chcete uživit, musíte se otáčet. Práce je sice spousta, ale když jste šikovní a umíte si to dobře zorganizovat, dá se vyhradit čas i na přátele a rodinu. Však taky čas s nimi strávený je k nezaplacení!

Mimo hudbu a tanec, jaké jsou tvé volnočasové koníčky?
Když nejsem v divadle nebo s  kapelou, mám rád ticho.
Ne nadarmo se říká, že ticho léčí. Ale jinak rád cestuji, a jak jsem zmiňoval v předešlé otázce, volno rád trávím taky s lidmi mně nejbližšími.

Jaká je tvoje vysněná role?
Vždy, když jsem obsazen do nového projektu, snažím se najít si na roli, ať už v company, nebo sólově, něco, co mi bude sympatické, proč budu danou roli chtít hrát, těšit se z ní.
Nechci dělat práci, která mě zbytečně stresuje nebo ji hraju nerad. Měl jsem vysněno zahrát si ještě jednou Romea, to se mi povedlo, i když jen na pár měsíců, třeba se k němu ještě vrátím.
V současné době bych si chtěl zahrát postavu Mariuse v Bídnících, uvidíme, jak dopadnou konkurzy. Ale jinak se nebráním žádné roli, každá má v sobě něco hezkého.

V současné době hodně zkoušíš jak muzikály, tak i opery. Dokázal bys říct, nebo vybrat z toho všeho jednu roli, ke které máš opravdu ,,vztah” a se kterou si ,,rozumíš” nejvíce?
Našel jsem se v Alfrédovi z Plesu upírů, mám za sebou 100 repríz a troufnu si říct, že jsem každý den uchopil roli trochu jinak, vyblbnul se, užil si to. Srdeční záležitost je samozřejmě Romeo. No a do budoucna? Uvidíme, co divadelní život přinese.

Jak by jsi popsal pracovní týden Lukáše Randáka?
Na naší práci je krásné, že je každý den, každou hodinu trochu jiná. Někdy je třeba vstát před šestou, to když se musíte dopravit na druhý konec republiky. Někdy zase vstanete až v deset, protože se jde zkoušet. Někdy máte celý den volný a večer vás čeká představení.
V  tomhle je divadlo kouzelné! Já nejčastěji poletuji mezi Prahou a Budějcemi, do toho hraji v Ústí a v Plzni. Občas si ze mě známí dělají srandu, že snad mám na ty přesuny vrtulník, pravda, hodil by se. Ušetřilo by to spoustu času!

Chystáš v současné době CD, nebo nějakou menší tour se svými, popřípadě muzikálovými písničkami?
V současnosti se soustředím především na svůj narozeninový koncert, který bude v  létě na Hluboké. Co se týče CD, případně koncertování, další sezóna je zatím otevřená, vše závisí na další práci.

Jak to máš s publicitou? Nevadí ti, když tě zastaví novináři na “krátký” rozhovor, nebo když se s tebou fanynky chtějí vyfotit?
Já nepatřím k těm slavným, o které se perou novináři, nicméně je hezké, když se o vás někdo na základě vašeho výkonu zajímá. A co se týče focení s fanoušky, je přece krásné, když jste zaujal danou rolí někoho natolik, že touží mít s vámi fotku.
Dříve lidé psali dopisy, teď si dělají fotky a dávají je na instagram, doba pokročila. Je to jakási zpětná vazba k  tomu, že jste snad diváky svým výkonem zaujal.

Kde Tě můžeme v nejbližší době vidět?
Pomalu nám končí Upíři, což mě upřímně dost mrzí, ale máme za sebou téměř 200 repríz, což je na české poměry krásné číslo. V  létě mě čeká otáčivé hlediště s Jihočeským divadlem, účinkování v  muzikálu Jedna noc na Karlštejně, který se vrací na Hlubokou a samozřejmě můj narozeninový koncert.

Vstupenky na Lukášův koncert zakoupíte na této stránce.



Lukáš Randák

Autorka: Adéla Baršová

Viedeň ǀ Ples upírů a Tanz der Vampire – rovnaký a predsa iný

Tanz der Vampire je nemecká klasika podobne ako je Dracula klasikou pre českého a slovenského diváka.  Diváci za týmto dielom Romana Polanského, Jima Steinmana a Michaela Kunzeho už vyše 20 rokov nadšene cestujú do nemeckých a rakúskych metropol. Hral sa vo Viedni, Hamburgu, Berlíne, Oberhausene, Stuttgarte a dokonca zablúdil aj na americký Broadway.  Keďže sa v minulom roku znovu vrátil do Viedne, rozhodla som sa ísť si pozrieť pôvodné nemecké predstavenie. Predtým som už dvakrát videla pražskú verziu.

Ples upírov sa hrá v historickej budove divadla Ronacher len pár minút od Dómu sv. Štefana. Už pri prvom pohľade na budovu divadla diváka aj bežného okoloidúceho zaujme 3D logo muzikálu vsadené do rohu budovy  – upírsky chrup.  Takisto vnútrajšok budovy pôsobí majestátne a pripravuje diváka na návrat o niekoľko storočí späť.

Rolu grófa von Krolocka si v Ronacheri delia Drew Sarich, Mark Seibert, Thomas Borchert a Filippo Strocchi.  Sáru hrá primárne Diana Schniererová, dopĺňajú ju Abla Alaoui a Anetta Szabo. Ostatné role sú viac menej bez alternácií. Nebudem sa vyjadrovať konkrétne ku každému jednému, pretože by z tohto článku vznikol traktát na 30 strán.  Ale treba povedať, že každý v obsadení sa zhostil svojej role naplno, excelentne a celé predstavenie malo veľmi dynamický a humorný náboj.  Škoda, že predstavenia v Prahe nie sú až také humorné. Je tam humor, to sa nedá poprieť, ale vo Viedni ho majú trošku viac.

A teraz priamo k predstaveniu ako takému. Na prvý pohľad vidno, že je dielo v takej istej forme zachovávané už vyše 20 rokov. Majestátne kulisy dominujú prvému aj druhému dejstvu. V prvom dejstve je dominantný otočný hostinec, ktorý majú aj v Prahe. V druhom dejstve je pražská produkcia na kulisy skromnejšia, ale nie je to nevyhnutne negatívna zmena.  Tam, kde je Viedeň monumentálna, Praha stavila na ikonickosť a symboly. Uvediem pár príkladov.

Na začiatku druhého dejstva pri titulnej piesni Sáry a Krolocka je v Ronacheri  široké schodisko a stena plná „portrétov“.  V Prahe Krolock vychádza spoza závesu v spomínanej stene. V Ronacheri je obrovská otočná knižnica, zatiaľ čo pražská produkcia stavila na jednoduchosť.    A v neposlednom rade, viedenský Krolock v poslednej scéne schádza na bál po točitých schodoch, zatiaľ čo v Prahe sa vezie zhora na lávke. Opäť zjednodušenie, ale vôbec nie rušivé.  Iné sú aj animácie na plátne, ale to už je skôr záležitosť autorských práv.

Posledná vec, ktorá je odlišná sú kostýmy.  Prirodzene, každá produkcia má svojho kostyméra a teda kostýmy v Prahe sú iné ako tie vo Viedni.  Je síce pravda, že na bále by mala mať Sára tmavočervené šaty a v Prahe má biele. Takisto Alfréd je oblečený v tmavofialových ženských šatách miesto  pôvodného mužského kostýmu s parochňou. Ale tieto zmeny sú už záležitosťou režiséra Radka Balaša, produkcie a autorských práv. V každom prípade treba uznať, že kostýmový výtvarník Roman Šolc opäť nesklamal.

Takže suma sumárum, obe predstavenia, aj Ples upírů v Prahe aj Tanz der Vampire vo Viedni majú niečo do seba a určite sa oplatí vidieť obe produkcie. Človek tak môže sám porovnať a rozhodnúť sa, ktorá verzia sa mu páči viac. Ja osobne favorita nemám, každé predstavenie je svojské a keby som si mala vybrať, ktoré chcem vidieť ešte raz, odpoveď je jednoduchá – obe.

Autorka článku: AnnaDuffeková

Ples upírů