Tomáš Vaněk

MUZIKÁL NE/NORMÁLNÍ: A co je vlastně „normální“?

Na co mít normální život, v ten vážně nedoufám. I trochu nenormální by byl moc fajn.”

Americký muzikál NE/NORMÁLNÍ (angl. Next To Normal) oceněný Pulitzerovou cenou a několika cenami Tony je původním dílem Briana Yorkeyho (libreto a texty písní) a Toma Kitta (hudba), které vzniklo jako desetiminutový projekt pod názvem Feeling Electric. Ten byl zkomponován jako společná úloha pro muzikálový workshop, jejž oba autoři navštěvovali. Pod stejným názvem byl posléze uveden v roce 2005 na New York Musical Theatre Festival. Pod svým současným názvem Next To Normal se objevil na scéně off-Broadway v roce 2008, konkrétně v Second Stage Theatre a o rok později pak ve své broadwayské premiéře v Booth Theatre.

V české premiéře se muzikál v produkci spolku art4rent, z. s., režii Martina Vokouna a překladu Zuzany Čtveráčkové poprvé představil v pražském Divadle Na Prádle 29. 11. 2019. Naše parta navštívila hned první reprízu v sobotu 30. 11.

Navenek se Goodmanovi zdají jako typická americká rodina – vzdělaní a šťastní manželé se dvěma puberťáky, žijící na předměstí a potýkající se s radostmi i strastmi všedních dní. Ne všechno je však takové, jak to na první pohled vypadá. Matka Diana totiž trpí vážným duševním onemocněním – bipolární afektivní poruchou. V příběhu sledujeme vývoj nemoci od nestabilních projevů až po dramatickou léčbu a následné výpadky paměti, a tím dosah diagnózy na členy rodiny a další aktéry děje. Jejich životy jsou navíc zahalené pod rouškou dlouho skrývaného tajemství, které mezi nimi postupně vytváří propast. Již téma muzikálu tedy dává znát, že jde o velice odvážný muzikálový počin, který v žádném případě nemůžeme označit jako komerční. Navzdory nelehkému tématu, které zpracovává, je však velmi poutavý a divák je neustále udržován ve střehu díky řadě naprosto nečekaných zvratů.

Energii muzikálu umocňují i hudební čísla – v této souvislosti nutno proto opravdu ocenit skvělé hudební nastudování, o které se postarala Kristina Brachtlová, jelikož písně v tomto případě tvoří téměř sto procent díla, zatímco činoherních pasáží je minimum. Ač se však vzhledem k  závažnosti tématu domníváme, že pro lepší pochopení děje a vývoje situací by možná právě těch bylo vhodných víc, bereme v potaz, že jde o specifický styl autorů, kteří dávají přednost „vytvoření“ situace pro konkrétní píseň. Žánrově je muzikál laděn převážně rockově, objevují se tu živelné a energické skladby, díky kterým má děj spád a rychle „odsýpá“, nechybí však ani tišší a pomalejší balady či dokonce country. Hudební motivy jsou celkově zajímavé a přes variace různých stylů jsou v rovnováze. Zapamatovatelných melodií je sice pomálu, což ale nijak neubírá na kvalitě samotné hudby. Jako i v předešlé produkci art4rent, z. s. (muzikál Tick, Tick…BOOM! pozn. red.) nutno opět ocenit přítomnost živé kapely na scéně, která tam herce doprovází, a v současnosti je spíš příjemným překvapením než běžnou praxí. V produkci se představuje v alternacích – piano – Kristina Brachtlová, bicí – Jakub Nývlt / Pavel Plašil, kytara – Jakub Červinka / Tomáš Pecka, elektrická kytara – Dalibor Pelc / Samuel Barčík, housle – Jan Bradáč / Peter Mojzeš a violoncello – Barbora Soukupová / Kristýna Bělohlávková.

O výpravu se postaral Aleš Valášek, který vsadil na čistotu, funkčnost a maximální jednoduchost, což ale produkci nijak neubírá na atmosféře, protože divák si dokáže mnoho představit a scéna působí velmi efektně.

Překlad Zuzany Čtveráčkové jsme měli možnost slyšet již v brněnské verzi muzikálu RENT. Ač Ne/Normální nabízí množství překladatelských oříšků, překladatelka se s nimi opět poprala velmi suverénně a písně se moc dobře poslouchají.

Velmi silnou stránkou díla je obsazení. Při prvním pohledu by divák možná jen těžko uvěřil, že se nedívá na opravdovou rodinu. Objevují se tu jak jména, které pro fanoušky české muzikálové scény nejsou žádnými nováčky, tak i mladí umělci, kteří svými výkony zaujali
a rozhodně se na ně budeme těšit i v budoucnu. V tomto komorním muzikálu se šesti postavami tvoří na scéně semknutý „tým“ a je těžko vypíchnout jednoho nejlepšího.

Role životem těžce zkoušené Diany Goodmanové se zhostila Daniela Šinkorová, která se na tuto postavu vysloveně typově hodí. Její „hraná dokonalost“, ale i zmatenost, způsobená léky, neustálá proměna nálad, celkového chování, zoufalství, odtažitost od Dana i Natalie, které ve skutečnosti miluje, byly naprosto uvěřitelné. Pěvecky je však znát jisté rezervy a v některých pasážích jsme zaznamenali menší problémy s porozuměním textu, což však možno připsat i nastavení zvuku.

Otec rodiny a starostlivý manžel Dan Goodman, který dělá, co může, aby jeho rodina měla aspoň trochu „normální“ život, ač má sám všeho tak akorát dost, v podání Zbyňka Frice budí u diváka asi nejvíc emocí. Jeho neúnavné snažení a obětavost i v momentech, kdy by to většina lidí už dávno vzdala, jsou dojímavé i fascinující. Oblíbená stálice muzikálových scén opět dokazuje své herecké kvality v poloze, která mu skvěle sedí, a nijak nezaostává ani po pěvecké stránce – píseň Byl jsem, ve které se vyznává ze své lásky k Dianě a rostoucí beznaděje ve snaze pomoci jí v jejím trápení, je jedním vrcholů večera.

Štěpán Komárek, jedna z poměrně nových tváří divadelních prken, ztvárňuje roli dospívajícího syna Goodmanových – Gabea.  Je prostě typický puberťák – svět je jeho královstvím a pozornost okolí vodou na jeho mlýn. Té mu Štěpán Komárek bezpochyby dopřává dostatek, protože kdykoliv se jeho Gabe zjeví na scéně, spustit z něj oči je opravdu uměním. Tento mladý kluk vás baví, ale zároveň pociťujete zvláštní mrazení. Jednoduše vás dostane přesně tam, kde vás chce mít.

V roli Natalie, mladé rebelující dívky, která svým sarkasmem maskuje závažný dopad matčiny nemoci na své vlastní duševní zdraví, se představila Kateřina Herčíková, která pro nás byla největším překvapením, a to zejména po hlasové stránce. Ač je hudba Toma Kitta místy opravdu náročným materiálem, s každou písní si poradila s absolutním přehledem.

Dojemným elementem v příběhu je vztah Natalie a Henryho (Štěpána Kloučka). Jeho Henry je citlivý kluk, který v Natalii vidí spřízněnou duši a dělá všechno pro to, aby jí aspoň trochu zvedl náladu a sebevědomí. Chemie mezi nimi funguje výborně a Henry se zdá být přesně tím protipólem, který Natalie potřebuje, aby dokázala ve svém životě najít nějakou jistotu a rovnováhu, která jí zoufale chybí. Oproti tomu Henry pod vlivem Natalie získává větší míru zodpovědnosti a stává se pro ni oporou. Ač si vážné duševní onemocnění postupně vybírá svou daň u všech členů rodiny, právě on je příslibem naděje.

Šestici herců uzavírá Tomáš Vaněk v dvojroli Dianiných terapeutů Dr. Finea a Dr. Maddena. Druhý ze zmíněných nevyvolává silné emoce, je však evidentní, že by rád Dianě pomohl, ale jeho možnosti jsou omezené a výsledky nenaplňují to, co si od nich Diana a Dan slibují. V inscenaci však představuje osvěžující prvek, který má jako jediný dokonce několik malých příležitostí děj trošku humorně odlehčit. Přestože v představení dostává jen malý prostor, je vidět, že role mu opravdu sedí a její hraní si užívá.

Sečteno a podtrženo, muzikál Ne/Normální je na pražské scéně opravdu zásadním projektem, za jehož uvedení jsme rádi a vyplatí se ho vidět. Bourá stigmata a otevírá témata, která jsou dosud ve společnosti tabuizována. Protože co můžeme vědět? Nikdy nevíme, zda něco podobného nepotká i nás.

Vstupenky na muzikál NE/NORMÁLNÍ v předprodeji ZDE

Autor fotografií: Petr Florián

Recenzi Vám přineslo

Muzikál NE/NORMÁLNÍ

Muzikálový zpěvák Jakub Hübner chystá koncert

Muzikál expres a art4rent, z. s. ve spolupráci s Divadlem Na Prádle uvádějí koncert “JAKUB HÜBNER 30“, který se uskuteční již 7. listopadu 2019Divadle Na Prádle (Besední 3, Praha 1 – Malá Strana).  Mladý muzikálový zpěvák, kterého v současnosti můžete vidět coby otce Elphaby, guvernére Frexe v muzikálu Čarodějka, zde v kruhu svých přátel pokřtí i nové LP JAKUB HÜBNER 30. Hosté koncertu budou Soňa Jungová, Roman Tomeš, Lukáš Adam, Tomáš VaněkTomáš Živor (klavírní doprovod).

V divadle bude možné si zakoupit jak LP JAKUB HÜBNER 30, tak i CD JAKUB HÜBNER 1 i jeho literární debut V TÓNECH DUHOVÉHO ŽIVOTA.

Předprodej vstupenek byl zahájen na pokladně Divadla Na Prádle.

CD Jakub Hübner I. vyšlo v produkci Muzikál expresu a v distribuci Supraphonu. V prodeji ZDE

Oficiální YouTube kanál Jakuba Hübnera

Autorem oficiálních promo fotografií k albumu je Michal Oškrkaný

Autorka článku: Romana Švecová

Jakub Hübner

Monika Sommerová a Tomáš Vaněk „Od opery k muzikálu“ (koncert)

Výstava Léto plné hvězd, spojená s koncerty (nejen) muzikálových umělců, která se každoročně koná jen pár krokú od Karlova mostu, se pro své fanoušky stáva milou tradicí. Letošní úvodní koncert se uskuteční v úterý 9. července 2019, a bude skutečnou hudební lahůdkou. Vystoupí v něm sopranistka Monika Sommerová a Tomáš Vaněk, kteří ztvárnili hlavní role Christine a Raoula v muzikálu Fantom opery. Tomáš Vaněk je navíc čerstvým držitelem Ceny „Nejlepší muzikálový herec roku 2018“. Oba vystupují na LPH pravidelně a vždy mají závěrečný standing ovation. Na klavír je doprovodí Kristina Brachtlová.
Nenechte si proto tento jedinečný zážitek ujít!

Koncert bude výjimečný tím, že Tomáš ani Monika dopředu neví, jaké písně zazpívají. Repertoár je v režii Kristiny Brachtlové, která drží skladby v tajnosti až do samotného koncertu. Tam budou mít navíc diváci možnost losovat, které melodie nakonec zazní. Půjde tedy bezesporu o událost plnou překvapení a humorných situací.

Koncerty na výstavě jsou benefiční, z výtěžku koncertů i výstavy podporujeme handicapované umělce, umožňujeme jim vystavovat své obrazy a hudebníkům koncertovat. Letos si na výstavě můžete prohlédnout i zakoupit obrazy umělkyň na autistickém spektru Petry Bobalové, Petra Hrůzy, Leontýny Cigánkové, Běly Sýkorové, Veroniky Jirásek a Markéty Rybaříkové, která má diagnostikovaný Rettův syndrom. Své obrazy vytváří zvláštní technikou pomocí laků na nehty, proto pro ni i v letošním ročníku LPH pořádáme sbírku laků, která se u návštěvníků výstavy pravidelně setkává s velkým ohlasem a podporou. Máte-li tedy doma staré zbytky laků na nehty, nezapomeňte je na výstavu Markétce přinést. Předem moc děkujeme!

Vstupné: dospělí 250,- Kč, děti do 15-ti let, studenti, držitelé průkazu ZTP zlevněné vstupné 150,-
Kč.
Vstupenky můžete objednávat mailem: info@anahata.cz
Dotazy na dostupnost vstupenek na tel. 724 305 737 v otevírací době výstavy denně 10 – 21
hod.
Výstava se koná v termínu 1. 7. – 21. 8. 2019. Aktuální informace o celém doprovodném
programu na facebookové stránce Léto plné hvězd a www.anahata.cz.

Muzikál NE/NORMÁLNÍ zná své obsazení

Na tiskové konferenci v Divadle Na Prádle bylo odhalené obsazení muzikálu Briana Yorkeyho a Toma Kitta NE/NORMÁLNÍ (angl. Next To Normal).

Jedná se o druhou premiéru spolku art4rent, z. s., který má v Divadle Na Prádle za cíl obnovit uměleckou tradici tohoto prostoru a v únoru 2018 úspěšně uvedl českou premiéru muzikálu Jonathana Larsona  Tick, Tick… BOOM!

Muzikál NE/NORMÁLNÍ, jehož autory jsou Brian Yorkey a Tom Kitt získal Pulirzerovu cenu za drama, tři Ceny Tony a s velkým ohlasem je uváděn po celém světě.  Prekladu muzikálu se ujala Zuzana Čtveráčková, která již s Petrem Gazdíkem spolupřeložila od stejného tvůrčího týmu muzikál Freaky Friday (Děsnej pátek) i Stingův muzikál The Last Ship (Poslední loď), na němž Brian Yorkey spolupracuje, čímž je zachována překladatelská kontinuita. V režii Martina Vokouna bude mít tento muzikál českou premiéru již 29. a 30. listopadu 2019Divadle Na Prádle.

Příběh ukazuje čtyřčlennou rodinu z předměstí, která řeší podobně běžné problémy, jako každá jiná rodina. A přesto nejsou jejich životy tak úplně normální. Přísná, sexy a vždy dokonalá matka Diana totiž bojuje posledních 16 let s bipolární poruchou, což značně ovlivňuje celou domácnost. Oporou jí je upřímný a milující manžel a otec Dan, který však začíná být tímto životem unavený.
Jejich děti jsou typičtí přemoudřelí puberťáci, syn Gabe je snem každých rodičů a dcera Natalie, přes veškerou snahu stát se perfektní, zůstává ve stínu svého bratra. Děj odráží nejen život Diany a její problémy, které přenáší na rodinu, ale nabízí také otázky příměstského života, lidských ztrát, etiky v moderní psychiatrii nebo užívání léků. Součástí projektu bude i osvětová kampaň k nemoci zvané bipolární porucha., která je jedním z hlavních témat muzikálu.

„Dílo samotné si bere to nejlepší z legendárních rockových oper a vlastně tak trochu na odkaz Jonathana Larsona, takže volba Ne/Normálních coby titulu pro nás byla naprosto logická. Vyhledáváme primárně silné příběhy, které v nás rezonují. Jelikož jsem velkým příznivcem například muzikálu Tommy od The Who, kde zase psychický blok zastihne malého kluka. nacházím tam jak pár odkazů jak v postavách, tak v melodiích, sám jsem si Next To Normal překřtil na Tommyho pro 21. století,“ říká dramaturg muzikálu Ondřej Doubrava.

V hlavních rolích se představí známé tváře české muzikálové scény Daniela Šinkorová (Diana) a Zbyněk Fric (Dan). Rolí teenagerů se zhostí mladí a talentovaní Štěpán Komárek (Gabe), Kateřina Herčíková (Natalie) a Štěpán Klouček (Henry). Psychiatra Dr. Maddena si zahraje Tomáš Vaněk, který také stojí za uvedením muzikálu NE/NORMÁLNÍ v Praze.

Vstupenky na premiéru můžete zakoupit již teď na oficiální webové stránce muzikálu.

Autor fotografií: Petr Florián

Autorka článku: Romana Švecová

Muzikál NE/NORMÁLNÍ poprvé přichází do Čech

Broadwayský muzikálový hit ověnčený Pulitzerovou cenou za drama a třemi cenami Tony míří do
Prahy. Muzikál NE/NORMÁLNÍ (orig. NEXT TO NORMAL) uvede v české premiéře spolek art4rent, z. s.
a premiéra se odehraje v listopadu 2019 v Divadle Na Prádle. Autory muzikálu jsou renomovaní tvůrci
Brian Yorkey (libreto) a Tom Kitt (hudba).

Příběh ukazuje čtyřčlennou rodinu z předměstí, která řeší podobně běžné problémy, jako každá jiná
rodina. A přesto nejsou jejich životy tak úplně normální. Přísná, sexy a vždy dokonalá matka Diana
totiž bojuje posledních 16 let s bipolární poruchou, což značně ovlivňuje celou domácnost. Oporou jí
je upřímný a milující manžel a otec Dan, který však začíná být tímto životem unavený.
Jejich děti jsou typičtí přemoudřelí puberťáci, syn Gabe je snem každých rodičů a dcera Natalie, přes
veškerou snahu stát se perfektní, zůstává ve stínu svého bratra. Děj odráží nejen život Diany a její
problémy, které přenáší na rodinu, ale nabízí také otázky příměstského života, lidských ztrát, etiky v
moderní psychiatrii nebo užívání léků.

Součástí projektu bude i osvětová kampaň k nemoci zvané bipolární porucha. Ta je totiž jedním z
hlavních témat muzikálu. Mezi známými osobnostmi, které trpěli právě bipolární poruchou a často o
ní veřejně mluvili byli například Miloš Kopecký, Petr Muk nebo Karel Svoboda. Rozpoznání nemoci
není ani dnes úplně jednoduché, její včasná identifikace a léčba však může nejen zlepšit kvalitu
života, ale často ho i zachránit.

Muzikál NE/NORMÁLNÍ prezentuje příběh své rodiny srdcem, s láskou a soucitem. Diváci tak mají
možnost hluboce se ponořit do mysli každé postavy. Většina příběhu je vyprávěna skrze písně a hrát
budeme samozřejmě s živou kapelou. Melodie se často prolínají, přelévají v emotivních scénách, kdy
se divákova pozornost přesouvá sem a tam v simultánních situacích, odehrávajících se mezi reálným
světem a Dianinými fantaziemi. Hra je ve své podstatě sice vážná, ale i plná překvapivě humorných
momentů“, říká herec a umělecký šéf spolku Tomáš Vaněk.

Od své premiéry na Broadwayi a následného tour po USA byl muzikál uveden napříč celým světem,
např. v Kanadě, Austrálii, Holandsku, Argentině, Brazílii, Peru, Korei, Israeli, všech zemích
Skandinávie, Německu, Rakousku, Belgii, Španělsku. A nyní bude mít premiéru i v České republice.

„Vedle již známých a osvědčených tváří chceme dávat prostor také výjimečným mladým talentům.
Proto i v obsazení našeho dalšího muzikálu uvidíte nové tváře, které jsme vybrali na konkurzu”,
dodává producentka Markéta Schröcková.

Zatímco obsazení je v tuto chvíli ještě v jednání, tvůrčí tým již známe:
Český překlad: Zuzana Čtveráčková
Režie: Martin Vokoun
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Hudební a pěvecké nastudování: Kristýna Brachtlová
Dramaturgie: Ondřej Doubrava

Uvádí art4rent, z. s. a Divadlo Na Prádle ve spolupráci s MTI Europe.

Pro více informácí sledujte Facebook muzikálu Ne/Normální nebo oficiální web muzikálu.

Muzikál Tick,Tick…BOOM! se loučí s Prahou

Pro fanoušky muzikálu Tick, Tick…BOOM! máme dvě zprávy. A jak už to bývá, jednu dobrou a druhou špatnou. Tou špatnou zprávou je, že tento muzikál se již brzy rozloučí s Prahou. Tou dobrou je, že Tick, Tick…BOOM! se chystá na turné po České republice. O tom, kde
a kdy se na své cestě zastaví, vás budeme brzy informovat.

Muzikál Jonathana Larsona (autora slavného muzikálu RENT) měl premiéru 15. února 2018 v Divadle na Prádle. V hlavních rolích se představili Tomáš Vaněk, Lucia Jagerčíková a Peter Pecha. Vypráví příběh skladatele, který za týden slaví 30. narozeniny, jež považuje za zásadní milník. Pořád má však pocit, že na muzikálovou scénu nic zásadního nepřinesl, zatímco mu život uniká mezi prsty. Odmítá se ale svého snu vzdát a doufá, že se mu k jeho splnění pomůže nejnovější muzikál Superbia. Jde si tvrdě za svým a vědomě ignoruje rady své přítelkyně a nejlepšího kamaráda, kteří se mu snaží ukázat poněkud racionálnější cestu životem.

7. září 2018 se uskutečnila internetová premiéra dokumentu Milana Klímy věnovaného tomuto muzikálu. Mapuje přípravy jeho uvedení v pražském Divadle Na Prádle vrcholící únorovou premiérou a dozvíte se i jaký vliv mělo tohle dílo na samotné účinkující, jelikož oni samotní stojí na prahu třicítky, která v tomhle muzikálu představuje tak důležitý životní milník.

Poslední příležitost vidět tento muzikál v Praze bude 25.2.201919:00Divadle na Prádle. Vstupenky možno zakoupit v síti Ticket Art (odkaz na vstupenky najdete pod článkem) a Goout .

Foto: Kristýna Junková

Autorka článku: Romana Švecová

Tick Tick BOOM

Chcete vědět, jak vznikal muzikál Tick, Tick…BOOM! ?

Přichází nová divadelní sezona  a s ní se vrací i Tick, Tick…BOOM!. Muzikál Jonathana Larsona, divadelním fanouškům známého především rockovým muzikálem RENT, měl premiéru 15.2.2018 v Divadle Na Prádle. V této sezoně ho můžete vidět již 24.9. a 9.10., vždy v 19 hodin.

Tick, Tick…BOOM! je autobiografickým dílem autora, černá komedie věnovaná životním úskalím tří přátel – třicátníků. Jon (Tomáš Vaněk) má za týden 30. narozeniny, což je pro něj doslova katastrofická představa, protože neměl by třicetiletý člověk mít rodinné zázemí, stabilní příjem, jednoduše řečeno, pořádek v životě? Všichni jeho vrstevníci mají svatby a pracují v obrovských firmách, bydlí v luxusních bytech s myčkou nádobí a každé ráno pijí předražené kafe, aby se pak celý den udrželi v top kondici a energickém nasazení. No a pak je tu on, který pracuje v bistru, energii si doplňuje koláčky Twinkies a dnem i nocí píše nadějné muzikály. Nadějným skladatelem je však už tak dlouho, že ho ta naděje již pomalu ale jistě opouští. A aby toho nebylo málo, jeho přítelkyně Susan (Lucia Jagerčíková) začíná nenápadně, leč velmi důrazně, naznačovat, že se chce z New Yorku odstěhovat do Nové Anglie, kde by se ráda usadila a založila si s ním rodinu. A jeho nejlepší kamarád Michael (Peter Pecha), který si buduje kariéru v nadnárodní firmě, ho už taky začíná přesvědčovat, že taková práce by byla pro jeho kreativního ducha pravděpodobně schůdnějším, ale hlavně racionálnějším a ekonomičtějším řešením. Jon však odmítá poslouchat okolí a všechnu energii vkládá do workshopu svého nejnovějšího muzikálu Superbia. Jak to nakonec všechno dopadne?

Při příležitosti zahájení nové sezony se v pátek 7.9. 2018 uskutečnila internetová premiéra dokumentu Milana Klímy věnovaného tomuto muzikálu. Mapuje přípravy jeho uvedení v pražském Divadle Na Prádle vrcholící únorovou premiérou a dozvíte se i jaký vliv mělo tohle dílo na samotné účinkující, jelikož oni samotní stojí na prahu třicítky, která v tomhle muzikálu představuje tak důležitý životní milník. Dokument můžete zhlédnout už nyní na FB stránce muzikálu Tick, Tick…BOOM! nebo na youtube kanálu produkční společnosti Art4rent, z.s.

Autorka fotografií: Kristýna Junková

Autorka článku: Romana Švecová

Tick Tick BOOM

Tomáš Vaněk: “Létat či stát, co si máš přát spíš?”

Před pár lety se na pražské muzikálové scéně objevilo dílo, které je bez nadsázky možné nazvat důležitým milníkem ve vývoji tohoto žánru, a svého času způsobilo na Broadwayi doslova „boom“ – muzikál RENT, jehož autorem je Jonathan Larson. Příběh skupiny přátel, umělců, žijících v New Yorku, snažících se tvořit a žít svůj život naplno, ač musí bojovat s nedostatkem peněz a AIDS, si získal srdce mnoha divadelních fanoušků a jinak tomu nebylo ani v případě pražské verze. 15. února tohoto roku se své české premiéry dočkal další muzikál tohoto autora – Tick, Tick…BOOM! – zpověď muzikálového skladatele, řešícího otázku zdali bojovat o uvedení svého muzikálu nebo se vzdát života umělce a rozhodovat se „racionálně“. A co, lépe řečeno, koho, kromě Jonathana Larsona, mají tyto dva muzikály společné?
Tímhle člověkem je Tomáš Vaněk, absolvent pražské DAMU a velmi talentovaný herec, jehož jméno se pojí s tvorbou Jonathana Larsona na české scéně už od roku 2013, kdy si zahrál hlavní roli Marka Cohena v anglické verzi RENTu v Divadle Na Prádle a později také v české verzi v Divadle Kalich. Účinkoval také v muzikálech Sedmero havranů, Já, Francois Villon, Antoinetta, královna Francie, Ray Bradbury’s 2116, Fantom Opery či Ples upírů. V současnosti ho můžete vidět coby Jona v muzikálu Tick, Tick…BOOM!, kde také stojí za jeho uvedením v Praze. O tom, jaká byla cesta tohoto muzikálu do Prahy, a o jeho vztahu k tomuto dílu a též tvorbě Jonathana Larsona se dočtete v našem obsáhlém rozhovoru.

Pro diváky, kterým Tick,Tick…BOOM! možná není úplně známé, ale znají RENT – je možné tyto muzikály nějakým způsobem porovnat?

Tick, Tick…BOOM! napsal Jonathan Larson jako svůj autobiografický monolog a tak ho také sám hrál, jako svou otevřenou zpověď.  Kdežto s pozdějším RENTem měl od začátku jiné ambice. RENT je především velké drama a Tick, Tick…BOOM! primárně hořká komedie, kterou ale do podoby, v jaké ji hrajeme dnes, přetvořil až po Larsonově smrti dramatik David Auburn. RENT je teenagerovská revolta, v TTB ale Jon řeší otázky dospělého muže, svádí boj za nalezení smysluplné životní cesty, aniž by musel opustit své osobní ambice.
V RENTu sledujeme linie mnoha postav během jednoho celého roku. V TTB se soustředíme na jeden velmi zásadní týden v životě jedné postavy. RENT je Larsonovo vrcholné “velké plátno”, se kterým měl za cíl změnit tvář Broadwaye, kdežto TTB, jako osobní niterná zpověď, si žádá komorní přístup a prostředí. A přesto, i zde jsou momenty vyvolávající dojem velkoleposti. Má na tom zásluhu především střídání stylově nabitých rockových skladeb s jemnějšími baladami. Z nich některé jsou pro mě tím nejlepším, co se v žánru muzikálu kdy objevilo. Miluji písně z RENTu, ale mám pocit, že hudba v TTB je lidem ještě o něco přístupnější. RENT je více idealistický, pompéznější, a TTB mnohem obyčejnější a realističtější. V RENTu Larson vytvářel divadelní postavy, vymýšlel situace, ale v Tick, Tick…BOOM! popsal autenticky svůj vlastní život. A jeho výpověď o nejistotách, dilematech, pocitech, že váš život nikam nevede, strachu, že dvířka, ač stále otevřená, se pomalu zavírají, o obětech, které musíme nevyhnutelně jednou za čas přinést,… může být mnohým lidem určitě blízká.

Jaký je odkaz tohoto muzikálu pro současnost?

Říká nám, abychom se občas ve zběsilém běhu za kariérou zastavili a uvědomili si, o co všechno můžeme přijít, když život zasvětíme jen práci. Dívejme se více kolem sebe, vnímejme svou rodinu i přátele a poslouchejme, co nám říkají. Přesto ale nevzdávejme své touhy, i kdyby nás od nich kdokoliv zrazoval. Po celé generace do dnešních dní mnoho umělců z celého světa zvažuje prosazování své vášně nad stabilním a bezpečným životem. V písni “Johnny váhá dál” je položena starodávná otázka: “Zvolit kompromis nebo vytrvat?”. Myslím, že to musí zasáhnout každého člověka, který kdy čelil podobnému dilematu.

Máš v tomto představení nějaký oblíbený výrok anebo píseň? Jestli ano, proč jsou to právě tyto?

“Létat, či stát, co si máš přát spíš? Ptej se snů!” v originále “Cages or wings? Which do you prefer? Ask the birds.” Jednak překlad této fráze považuji za naprostý překladatelský majstrštyk, protože kompletně jinými slovy vyjadřuje po smyslu totéž, zachovává atmosféru a dobře se zpívá. A za druhé shrnuje vše, o čem Tick, Tick…BOOM! vypráví. Kdo jsem, kdo chci skutečně být, kam směřuji? Je to výzva pro všechny, nejen umělce, aby svůj život přožili tak, jak chtějí oni sami.

Je ti něčím tvá postava Jona blízká?

Je mi asi nejblíž ze všech postav, které jsem v životě hrál. To je i důvod, proč jsem tolik usiloval o uvedení TTB. Věděl jsem, že taková příležitost přijde jednou, možná dvakrát za život, jsem totiž ve stejném věku, jako Jon, za chvíli mi bude třicet. A stejně, jako Jon, který chce prorazit se svým dílem na Broadwayi, i já mám se svým spolkem ambice vytvořit v Praze nové divadlo, změnit trochu vnímání muzikálového žánru v naší zemi. Přitom ale neustále pochybuji, jestli je to vůbec možné a má to všechno smysl. Možná bych se také měl více soustředit na svůj osobní život, jít tradičnějšími cestami, za jistotou, životním zázemím. To vše v souvislosti s blížícími se třicátými narozeninami řeší nejen Jon, ale i já. Já ale na rozdíl od Jona neprožívám ty šílené frustrace z neúspěchu. A teď mě napadá, že stejně, jako Jon jsem jednu dobu byl odkázán na stravu pouze v podobě tyčinek Twinkie (smích). Nakoupil jsem je jako rekvizity do představení a než jsem je stihl odnést do divadla, ležely u mě doma. V období, kdy jsem neměl čas si ani nakoupit a doma nezbylo nic jiného k jídlu, přešel jsem na Twinkie, jakožto poslední záchranu. Moc vyvážená a zdravá strava to nebyla (smích).

Co se ti nejvíc líbí na účinkování v Tick, Tick…BOOM!?

Když pominu, že si můžu užít účinkování v broadwayském díle nabytém spoustou neustále aktuálních myšlenek a skvělé hudby, tak hlavně setkávání s lidmi, kteří se na tomto projektu podílejí. Ať už se skvělými kamarády a jevištními partnery, jakými jsou Lucia Jagerčíková a Peter Pecha, stejně tak se členy kapely a celým týmem, který zajišťuje reprízy. Každé představení je pro mě taková house party a vlastně přes všechny filosofické otázky, které tenhle kus klade, je to většinu času i velká legrace, je tam spousta komických momentů a nadhledu.

Jaká byla cesta Tick,Tick…BOOM! do Čech?

Náročná, ale radostná. Přivést do Čech zahraniční dílo mělo pro náš spolek mnoho “pro” i “proti”. Pro bylo jednoznačně uvedení nekomerčního projektu ze světové scény, proti finance na realizaci i provoz. Neziskový spolek art4rent jsme založili v roce 2015 hlavně pro produkci české verze RENTu, postupně jsme začali tvořit i další projekty, nicméně od začátku fungujeme bez jakékoliv vnější finanční podpory a na své provozní náklady si musíme vydělat výhradně z představení s tím, že nikdy dopředu nevíme, jaké budou výsledky. Teprve po dohodě s Divadlem Na Prádle, kdy jsme se zavázali pokusit se zde obnovit vlastní uměleckou tvorbu, máme alespoň stabilnější zázemí v samotném prostoru k realizaci. Díky tomu a hlavně pro to Tick, Tick… BOOM! vznikl.

A proč právě Tick, Tick…BOOM!? Protože je o nás. A pro koho? Pro všechny, kteří chtějí poznat trochu jiný muzikál, založený na síle výpovědi, myšlenek, atmosféře a na maximálně poctivém uměleckém provedení. Poprvé mi hru představil můj kamarád a dramaturg Ondřej Doubrava, který má o Larsonově práci u nás pravděpodobně nejširší přehled. A já se do toho díla okamžitě zamiloval. Bylo to někdy krátce po skončení RENTu, zkraje roku 2016, a od té doby jsem cítil, že tohle musíme uvést. Netrvalo dlouho a vše se začalo rozhýbávat. Cesta od začátku, kdy jsme zakoupili licenci, přes oslovení spolupracovníků (mimochodem, lepší tým si jen těžko přát), zajištění veškerého technického vybavení, scény, kostýmů, překladu (na kterém jsme pracovali třičtvrtě roku), to byla cesta rok a půl dlouhá. Jak jsem říkal  – radostná, náročná, někdy až beznadějná, ale smysluplná a nakonec úspěšná. V únoru 2018 se odehrála premiéra, máme za sebou již několik repríz a ohlasy jsou úžasné. A já doufám, že tímto dílem vše teprve začíná. Divadlu Na Prádle by slušela alespoň jedna muzikálová premiéra ročně. Plány jsou a myslím, že víc, než zajímavé. Kromě prvotřídních zahraničních kusů v současnosti pracujeme i na původním českém muzikálu, který snad konečně posune českou tvorbu trochu kupředu a jiným směrem. Vše ale bude záležet na financích. Dnes už víme, že tvořit v takhle malém divadle kontinuálně, koncepčně a zároveň nekomerčně nemůžeme dlouho bez vnější finanční podpory.

Přiblížíš mi, prosím, tvůj plán s Divadlem na Prádle?

Cílem je vytvořit scénu pro komorní hudební divadlo, které v současné době na naší kulturní scéně neexistuje. Po vzoru malých divadel na off-Broadwayi a off-West Endu, experimentálnější prostor mimo hlavní mainstreamový proud. Hledáme především moderní a současná dramatická a muzikálová díla, budeme se snažit dát prostor české původní tvorbě, tu zásadně podporovat a objevovat nové způsoby tvorby a inscenování. Bez zbytečných efektů, laciné líbivosti či pseudointelektuálních konstrukcí. Chceme objevovat především dramaturgii silných příběhů, inscenace lidského rozměru a umělecké pravdy. Vybíráme témata rezonující v divákovi především svou aktuálností. Divadlo by se mělo otevřít mladým talentovaným tvůrcům a interpretům, kteří budou tvořit jednotný tým s osvědčenými profesionály.  Cíl vlastní umělecké činnosti vidím v absolutní kolektivní tvorbě a výpovědi, v soustředěné práci, v obraně před všeobecnou divadelní přibližností a povrchním zpracováním. Muzikál je u nás žánr stále ještě příliš neprozkoumaný. Obecné povědomí a představy českého obecenstva o muzikálu jsou velmi limitovány. Může za to převládající nabídka neustále recyklovaných titulů, z nichž některé často i svou povrchností a inscenačním diletantstvím podporují smýšlení o muzikálu, jako o “nízkém žánru”. Pražská muzikálová scéna postrádá prostor, který by uváděl muzikálová díla, jejichž hlavním záměrem není diváka jen lehce pobavit. A samozřejmě, že to je klasický muzikálový business, a má tu své oprávněné místo, ale my chceme nabídnout alternativu, která tu není a podle mě je na čase s ní přijít.

Nedávno jsem se v souvislosti s Tick, Tick..BOOM! setkala  s tvrzením, že je něco jako „otevřený dopis divadelnímu průmyslu“. Co si o tom myslíš?

Je možné, že to tak někdo vidí, ale určitě ne Larson, ani později Auburn, když TTB rozpracoval pro tři herce, nepsali primárně veřejnou kritiku. V některých situacích se ale Jon vyjadřuje k tehdejším problémům muzikálového businessu, a celá hra o něm vlastně poskytuje poměrně detailní obraz. Dnes ale Broadway rozkvétá. A zatímco tamější producenti udávají trendy celému světu, my se pořád nějak nechceme nechat inspirovat. Já naprosto chápu rozdíly trhu, ale ne vše je jen o penězích. Ano, jsou tu i kulturní rozdíly a tradice, ale při dnešní globalizaci a možnostech bych tím už neargumentoval. To, na co Jon v TTB naráží, je vlastně naše aktuální situace, takže když jako Jon říkám například: “Broadway je asi 60 let za tím, co se hraje v rádiu, pořádnej rock na jeviště nedostanete”, tak přesně vím, jak se asi Larson tenkrát cítil. Zkuste si třeba poslechnout “Be More Chill”, u téhle novinky, která se nyní chystá na off-Broadway, pochopíte, že takový cool styl a například instrumentace tu nikdo nevytvoří. S dovolením si půjčím komentář Ondry Doubravy z naší nedávné konverzace, protože s ním naprosto souzním: “Prostě přiznejme si to, Praha si hraje na přesycené hogo fogo, ale trendový vláček všem dávno ujel. Záchrana začíná u 10 – 15 let starých děl, což jsou pro spoustu lidí i tak stále neznámé novinky, na vrchol si hraje s Hair na halfplayback, a čeští autoři si jen myslí, že něco podobného také umí. Kdežto nejen, že neumí, ale navíc moderní postupy v tvorbě už jsou dávno někde jinde.” Konec citace.  Nebo se o to nikdo ani nepokouší, protože proč? Nikdo jim to neuvede! Jen dodávám, že pár jmen uznávám, například Zdenek Merta, Ondra Brzobohatý, nebo Pavel Trojan jr. jsou pro mě zárukou osobitosti, originality a kvality.

V muzikále Tick, Tick…BOOM! hraješ Jona, muzikálového skladatele. Kdybys měl napsat muzikál ty sám, je nějaké téma, které bys chtěl zpracovat, nebo třeba kniha, která tě zaujala a líbila by se ti v muzikálové verzi?

Chápu, po tom, co jsem teď řekl, se očekává, že bych měl tedy sám přijít s něčím novým (smích). Ale já opravdu nejsem skladatel, každopádně pokud tedy “co by, kdyby”, to mé aktuální téma jsem si vybral s Tick, Tick…BOOM! Jinak já mám v oblibě tragikomedie a dobrá by byla například muzikálová adaptace té letité hradní frašky, aktuálně vidím jako skvělé finálové číslo prvního aktu píseň “Spálené červené trenky”. Bude to vskutku absurdní tragikomedie. Zábava, u které ale spolehlivě mrazí a u citlivějších může vyvolat zvracení.

Kdy ses poprvé setkal s tvorbou Jonathana Larsona?

Na začátku roku 2012, kdy Česká televize vysílala záznam z derniéry RENTu na Broadwayi “RENT: Filmed Live on Broadway”. Přepínal jsem mezi programy a krátce po začátku se zastavil u tohoto vysílání, ze kterého jsem od té chvíle nespustil oči. To jsem ještě netušil, že rok na to bude v Praze vyhlášen konkurz do tohoto skvělého muzikálu, že dostanu příležitost zahrát si Marka Cohena, a vůbec by mě tenkrát nenapadlo, že mě tohle setkání zavede i k samotné produkci RENTu a dalších projektů na něj navazujících.

Proč je podle tebe tvorba Jonathana Larsona důležitá pro dějiny muzikálu?

To je otázka pro širší rozbor. Je asi potřeba se podívat na kontext doby, ve které se odehrála premiéra RENTu, a na to, jak tenkrát americká Broadway a společnost vypadala. Jediné muzikály, které se od 80. let hrály byly The Phantom of the Opera, Les Miserables, Cats, Into The Woods a Sunday in the Park with George, tedy historické, z Evropy přivezené kousky pro masy, Sondheimova intelektuální zkoumání stavu lidské osobnosti, dále možná ještě My Fair Lady a Carousel. Téměř všechna díla byla založena na fikcích, slavných bitvách minulosti, adaptacích jiných historických románů. A z Broadwaye se v té době stala past na bohaté turisty.

A přestože RENT napsal Larson podle předlohy slavné Pucciniho Bohémy, aktualizoval prostředí a postavy inspirované svým životem, souvislosti a děj, který zasadil do tehdejší doby 80. a 90. let. Přidal témata homosexuality a užívání drog. Hudebně měl Larson za cíl přinést na Broadway skutečný rock, nejen “plastovou nápodobu padesátkovýho bubblegumu”, jak říká Jon v TTB, ale RENT je vlastně směsicí žánrů. Premiéra se odehrála v New York Theatre Worksop přesně 100 let od premiéry Pucciniho Bohémy, což přitáhlo pozornost hudebního kritika z New York Times, který s Larsonem pořídil rozhovor na poslední generální zkoušce. Zhlédl zkoušku a Larsonovi pogratuloval se slovy, že se jedná o úžasné dílo. Po zkoušce Larson odešel domů, udělal si čaj a… zemřel v důsledku aneurysmatu aorty. Premiéra se stala soukromým holdem Jonathanových přátel a rodiny, a další představení již pokračovala podle plánu. Paradoxně právě smrt přinesla Larsonovi největší slávu, protože mediální titulky hojně propagovaly jeho tragický odchod. RENTu se tak dostala v krátké době mimořádná pozornost a diváci, včetně mnoha celebrit, se jen hrnuli. A tak se produkce přestěhovala do Nederlander Theater, kde se odehrálo více, než 5000 představení a během té doby RENT přivedl do divadla zcela nové publikum. Popularita neustále rostla, producenti vydělávali obrovské peníze, a proto se rozhodli na počest Jonathana prodávat první dvě řady v hledišti chudým umělcům za 20 dolarů. Tak vznikl fenomén tzv. RENT-heads, tedy extrémních fanoušků RENTu. Aktuálně po vzoru RENT-heads frčí například Ham4Ham, což jsou zase ultra fandové Hamiltona. RENT-heads se stal termínem pro lidi, většinou studenty, čekající ve frontě na vstupenky, někdy již od noci, aby byli ráno první, až se otevře pokladna, a mohli si koupit lístky za 20 dolarů. Tato forma limitovaného prodeje levných lístků se postupně stala vzorem pro ostatní divadla a dnes je zcela běžná nejen na Broadwayi, ale i na West Endu.

Díky úspěchu RENTu vznikly dvě nadace: Broadway Cares, organizace, která financuje výzkum a šíří povědomí o HIV/AIDS a nadace Jonathan Larson Performing Arts Foundation, která uděluje granty lyrikům, skladatelům a libretistům na začátku jejich kariéry.

Trvalým odkazem RENTu jsou ale muzikály a umělci, kteří se jím inspirovali. Ať už například SPRING AWAKENING, muzikál o teenagerech, kteří zpívají své frustrace skrze rockové písně, měl premiéru 10 let od premiéry RENTu na Broadwayi. Dále NEXT TO NORMAL, který vypráví o příměstské rodině a matce postižené bipolární poruchou. Na něm se jako spoluproducent podílel i Anthony Rapp, původní představitel Marka Cohena v divadelní i filmové verzi RENTu. Nejaktuálnějším dílem, které jde v “RENTích” stopách je jistě DEAR EVAN HANSEN s příběhem o středoškolákovi trpícím těžkou sociální úzkostí. A kupříkladu samotná píseň z RENTu “Seasons Of Love” se stala obrovským hitem, který se dodnes zpívá při nejrůznějších příležitostech. Čerstvě pár dní zpět na předávání největší americké divadelní události Tony Awards, kde ji v emotivním výstupu zazpívali studenti z města Parkland, kteří přežili útok šíleného střelce.

Nicméně největším dědicem Larsonova odkazu je určitě Lin-Manuel Miranda. Existuje mnoho srovnání mezi Larsonem a Mirandou. Oba píšou o svých vlastních zkušenostech, přepracovávají klasická témata (u Larsona La Boheme, u Mirandy založení Ameriky). Oba ve svých dílech střídají různé hudební žánry a využívají stejné hudební postupy. Oba měli za cíl přinést na Broadway populární hudbu (Larson rock a Miranda rap/hip-hop), oba také vzhlíželi ke Stephenu Sondheimovi. Chtěli více zpřístupnit hudební divadlo a přilákat nové publikum, které by jinak nepřišlo. A to levnějšími vstupenkami, nebo skrze příběhy, které předtím pro Broadway nikdo nezpracoval. S Hamiltonem vidíme opakování fenoménu RENTu a já myslím, že není nikdo, kdo by nesl tuto pochodeň lépe, než Miranda. Měl jsem možnost osobního setkání s tímto geniálním autorem v Londýně a stejně tak, jak vidím Larsona, poznal jsem, že i Miranda je naprosto obyčejný člověk skoro z ulice, hravé dítě v dospělém těle, a sám považuje Jonathana Larsona za svůj největší vzor.

V jakých představeních kromě Tick, Tick…Boom! tě můžeme vidět v nejbližší době?

Tick, Tick…BOOM! začínáme hrát po letní pauze již v září. Do té doby budu ale tradičně v červenci hrát na Letních Shakespearovských slavnostech v komedii Mnoho povyku pro nic nejen na Pražském hradě, ale i v Brně na hradě Špilberk. A od září se vracím do role Raoula v obnovené premiéře muzikálu Fantom opery, na což se opravdu velmi těším. V Divadle Royal také budu pokračovat ve své one-man show How To Become Czech In One Hour. Jinak se teď hodně soustřeďuji na přípravu nových projektů v Divadle Na Prádle a vlastních koncertů, o kterých doufám brzy uslyšíte. A abych nezapomněl, sledujte benefiční AKCI CIHLA, jíž jsem patronem, na mnoha akcích s “cihlou” spojených se můžeme potkat a budeme rádi za vaši podporu.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu krásných rolí 🙂

Recenzi na muzikál Tick, Tick…BOOM si můžete prečíst zde

Autoři fotografii:

Titulná fotografie: Ilja Hubálek

Tick, Tick…BOOM!: Kristýna Junková

RENT: Petr Marek

Tick Tick BOOM

Tomáš Vaněk