Muzikál Galileo se po 15 letech vrátil na prkna divadla Hybernia. Příběh o jednom z nejznámějších fyziků a myslitelů všech pokolení z pera Janka Ledeckého a Šimona Cabana je zpět. Sází až na výjimky na totožné obsazení jako před lety, obdobná je také scéna a kostýmy. Nastudování si slibuje jak probuzení sentimentu u těch, kteří byli přítomni původnímu uvedení, tak jistě i získání diváků nových. Dokáže i dnes muzikál Galileo zaujmout?
Přenášíme se do doby, kdy to lidé racionálního zaměření zkrátka neměli jednoduché. Na to se nás tvůrci snaží poučit dostatečně. Co však chybí, je nosná dramatická situace a logické motivy postav. Z mnoha scén ani nebylo zřejmé, co se vlastně před očima diváka odehrálo. Například smrt Mii je nepochopitelná jak načasováním, tak ztvárněním. Stejně tak se člověk podiví slečně Medici, která se zjevuje, aby škodila, ale nikdo neví proč. O hloubce postav zde nelze hovořit, navíc se chovají tak nelogicky, že donutí nejednoho diváka nevěřícně zamrkat. Zaměříme-li se na charakter Galilea, zjistíme, že už jen jeho postava popírá celou myšlenku muzikálu. Rozumím tomu, že tvůrci chtěli ukázat, že jsou chytřejší než divák a vyzmizíkovali ono slavné ,,a přece se točí“, které Galileo ve skutečnosti zřejmě nepronesl. Nepochopitelné je ovšem plné přiznání. Pokud hrajeme hru o osobní statečnosti a síle jedince čelit poblázněnému davu, konečná slabost Galileova promlouvá silně proti. Domnívám se, že v tomto případě by trošku té legendárnosti prospělo. Však Richard III. také žádné království za koně darovat nechtěl.
V hlavní roli se dle očekávání předvedl Janek Ledecký. Jeho Galileo je nesmělý vědátor vhozen do víru dění a pozornosti, kterou očividně nevyhledává. Většinu času se tváří ublíženě, je to vlastně jedna z mála jeho věčných póz. Sabina Laurinová coby jeho láska Mia odehrává svou roli obstojně, ačkoliv se jí kromě naivky jiných poloh nedostává. Skvěle ztvárněný je otec Inchofer Pepy Vojtka, ze kterého démoničnost přímo sálá. Potěší, že ačkoliv je jeho role spíše archetypem bigotního blázna, hraje si s ní a snaží se měnit hlasové intonace, čímž charakteru dodává plasticitu. Ivana Chýlková dostala roli opravdu nevděčnou. Jediné, co předvádí na scéně, jsou obscénní pohyby, které jsou sami o sobě přebytečné a bezúčelné.
Díky velkým jménům si zřejmě muzikál své příznivce najde, pokud však chceme hodnotit jeho řemeslnou stránku, nesklidí Galileo jásavé ovace. Technicky je proveden dobře, pokulhává však narativ, písně jsou stejnavé a příliš nezaujmou. Muzikál je žánr postaven na emocích, které obnažené nutí diváka ke sdílení. Zde se však těžko takový cíl naplňuje, z věčného principu vykonstruovaných procesů se nám dostává pouze myšlenky ,,nic nedělej, nic nezkazíš“.
Autorka: Bára Viceníková
Foto: Divadlo Hybernia
