Jan Tenkrát: “Na hraní si užívám vlastně úplně všechno.”

Jan Tenkrát: “Na hraní si užívám vlastně úplně všechno.”

Jan Tenkrát je mladý, talentovaný herec, známý zejména z muzikálů divadla Kalich. V současnosti zde vystupuje v titulech jako Tajemství, Johanka z Arku, Osmý světadíl, Pomáda, Mauglí či jeho oblíbeném Srdcovém králi a od září také v novém uvedení muzikálu Vlasy. Účinkuje též v liberecké produkci My Fair Lady či v zájezdovém představení Madagaskar. O své minulostí, přítomnosti, ale i o svých plánech na prknech, jež znamenají svět nám prozradil v našem rozhovoru.

Kdy se u vás projevila láska k divadlu? Chodil jste do divadla už od dětství?

No, asi už v pubertě, kdy jsem začal chodit na muzikály jako divák. Poprvé jsem byl s rodiči na Draculovi v Kongresovém centru, když mi bylo asi 15 a úplně mě to fascinovalo.

Co máte na hraní nejradši a co je naopak pro vás největší výzvou?

Pro mě je největší výzvou vždycky tancování, protože to jsem si nikdy neuměl představit, že budu někdy dělat a taky mě to stojí nejvíc úsilí, jsem trochu kopyto, ale snažím se posouvat dál. No a nejvíc si užívám…vlastně úplně všechno. Je to tak 🙂

Kdybyste nebyl hercem, je nějaké jiné zaměstnáni v divadle, které byste chtěl zkusit?

Říkal jsem si, že kdybych jednou už nemohl na prkna, byl bych rád inspicientem, protože mé ta práce strašně zajímá, nebo company manager, protože si myslím, že se člověk díky tomu od toho divadla neodlepí, ale pořád bude „v provozu“ a v kontaktu s celou to partou, jako náš Bubák.

V současnosti účinkujete v muzikálech různých žánrů. Který z nich je vám, dá se říci, nejbližší?

Já mám úplně nejradši muzikál Srdcový král. Už když jsem se dověděl, že mám hrát Dennise, tak jsem měl hroznou radost. Ten muzikál máme rádi všichni, jsme akorát překvapeni, že se o něm až tolik neví a tak se bohužel hraje poměrně málo.  A obrovským splněným snem je pro mě Raimond v Johance z Arku, před svou premiérou v tomhle nádherném díle jsem ani nespal. Ale těch osudových rolí je víc. Bobby v Horečce, Horácio v Hamletovi a hodně mě mrzí, že už si nezahraju Benvolia v muzikálu Romeo a Julie. To bylo moc hezké období.

Nedávno jsem dělala rozhovor s režisérem, panem Stevem Josephsonem, který režíroval i produkci muzikálu Sweeney Todd, ve které jste účinkoval. Jak vzpomínáte na tento muzikál? Bylo těžké hrát v jazyce, který není váš mateřský?

No, to pro mě bylo strašně těžké. Dost jsme tam bojovali s rodilými mluvčími, kteří nás připravovali, protože mi to zkrátka nešlo a mě když něco nejde, tak se vztekám. Nemůžu říct, že bych si ta představení užil, protože před každým kusem jsem byl ve velkém stresu a jednoduše nemluvit svou vlastní řečí a přitom do slov dávat to pravé je strašně těžké. Bylo to hezké období, byla tam sranda, ale myslím si, že můj výkon opravdu nestál za moc.  Necítil jsem se v tom zrovna komfortně.

Jak jste se dostal k tomuto projektu?

Úplnou náhodou. Na Sweeneyho Todda byl vyhlášen konkurs a nenašli Anthonyho nebo měli málo kluků, to už nevím. Někdo dal na mě doporučení, a tak se tehdejší dirigent a myslím, že i Steve Josephson šli podívat na muzikál Hamlet, ve kterém jsem tehdy hrál, a oslovili mě, jestli bych jim nepřišel předzpívat Anthonyho nebo Tobyho a já jsem konkursem prošel.

Účinkoval jste v několika pohádkových muzikálech jako Madagaskar nebo Sněhurka a sedm závodníků. Čím je specifický dětský divák? Je těžké ho zaujmout?

No, dětský divák je hodně náročný, třeba zrovna v Mauglím, kde jsem teď několikrát hrál pantera Baghiru, tak ve chvíli, kdy tam při bu bu bu lezu na forbínu a dozpívávam konec písně, tak se děti velice zvláštně a zaraženě dívají. Myslím, že Baghíra není úplně z těch postav, kterou by děti nějak moc milovaly, spíš se ho lehce bojí, takže závidím postavám jako Balú a Šakal, že je rozesmějí. Ale zase na druhou stranu jsou děti coby diváci roztomilí, například na Madagaskaru se nás nablízko trošku bály, ale nakonec se zvířátky vyfotily rádi.

Co se týče muzikálu Madagaskar, máte rád i jeho filmovou verzi? 🙂

Zbožňuju filmovou verzi, všechny tři díly mám nakoukané, a když mi Petra Parvoničová volala, jestli bych do toho nešel, tak jsem byl úplně nadšený. Nevěděl jsem, do čeho budu obsazen, pak jsem zjistil, že budu hrát šimpanze a lemura a babku atd. Je to úžasná věc, opravdu mě to baví a zájezdy s tímhle projektem… Zkrátka to byl vždycky mejdan.

Muzikál My Fair Lady, ve kterém v současnosti účinkujete, pochází ze Zlaté éry Broadwaye, ale nedávno měl na Broadwayi obnovenou premiéru. V čem je podle vás jeho tajemství, díky kterému se dodnes těší zájmu diváků?

Já si myslím, že to je jeden z nejkrásnějších muzikálů. Hudba je krásná, neuvěřitelná a každá z těch písniček je dokonalá. I když jako Freddy jsem na jevišti asi 15 minut, moc si to užívám, protože ta jeho písnička je prostě hit.

Co vás na tomhle muzikálu zaujalo natolik, že jste si chtěl zahrát Freddyho?

Když se v Liberci začalo mluvit, že se My Fair Lady bude dělat, tak jsem dělal, že neposlouchám, ale poslouchal. Od Honzy Kříže, který tento kousek režíroval pak přišla nabídka, jestli bych si Freddyho nezahrál a já jsem z toho byl fakt nadšený, protože tu písničku jsem zpíval už od školy všude možně a zazpívat si ji na jevišti s orchestrem byl pro mě takový malý splněný sen. A mít možnost hrát s  lidmi, kteří v tom účinkují, to se nedalo odmítnout. Vždycky se na to těším.

Vnímáte profesora Higginse jako konkurenta Freddyho, co se týče vztahu k Elize?

Freddy ho asi nějak vnímá, ale tím, že my se kromě Ascottu vlastně nepotkáme, tak jsem
o tom takhle hluboce nikdy nepřemýšlel. Já si myslím, že Freddy je tak zaslepený láskou k Líze, že vůbec neřeší, jestli ji s Higginsem pojí nějaký vztah, nebo jestli se o ni jenom stará. Freddy je prostě zamilovaný a stojí před domem a čeká, až se Líza objeví. Nějaký Higgins pro něj není vůbec téma.

V muzikálu Srdcový král jste nastudoval roli Dennisa i Deana. Jaké je takovéto střídání rolí?

No, bylo to docela zajímavé. :). Já jsem si na to zaskakování zvykl vlastně už na Pomádě, kde jsem střídal Eugena a Doodyho. Když mi pak nabídli v Srdcovém královi, že bych kromě Dennise nazkoušel i Deana, říkal jsem si, že to bude výzva, ale musím říct, bavilo mě to. Dokonce bylo pár zkoušek, kde jsem hrál oba zároveň, tak jsem si přilepil dva porty a snažil jsem se si to v hlavě nějak srovnat, abych každého dal aspoň trošku jinak. Ale občas je pak v choreografii náročné sledovat, abych do někoho nenaboural a neběžel na opačnou stranu, než mám. Musím se hodně soustředit.

Která z nich je vám osobně bližší?

Rozhodně je mi bližší Dennis. Vzpomínám si na to období, kdy mi bylo 15 – 16 a byl jsem takový ten outsider. Neměl jsem brýle, to je pravda, ale to je asi jediný rozdíl, protože jinak jsem byl vždycky takový tichý intelektuál, proto je mi Dennis tak blízký. Dean je ale zase strašně roztomilá postava a s holkama, tedy s Genny a Kačkou na sebe hodně slyšíme. V tomhle muzikálu je každá postava tak dokonale napsaná, že to nejde nemilovat.

Kdybyste měl možnost na pár představení si zahrát Chada, šel byste do toho?

Tak myslím, že takováhle nabídka asi nepřijde. Chad je skvělá role, ale já jsem rád, že o tom vždycky rozhoduje víc lidí, kteří se shodnou, jestli na to mám nebo nemám 🙂 . A myslím, že nikoho by nikdy nenapadlo mi takovouhle roli svěřit, takže jsem o tom vlastně vážně nikdy nepřemýšlel. Já mám svůj šprťácký obor. Cítím se v tom dobře.

Minulý rok jste pro neziskovou organizaci Dočasky De De, z.s. zorganizoval charitativní koncert. Jak jste se dostal k této spolupráci?

Já jsem si z této organizace adoptoval svého psa a díky tomu jsem přes facebook začal sledovat i ty holky, které se o psy starají. Koukal jsem na tu strašně těžkou práci, kterou dělají a příšerné příběhy mnoha psů  a chtěl jsem nějakým způsobem aspoň trošku pomoct a nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. Doufám, že se ještě někdy podaří podobný koncert zorganizovat, ale stálo mě to dost nervů a času, takže si zase na to musím trošičku oddechnout. Ale na podzim, možná už v září by se mohla taková menší „Psina“ zase konat.

Mia (Foto: Archív Jana Tenkráta)

Víme o vás, že máte adoptovaného pejska z dočasky. Jaký je váš vztah k zvířatům? 🙂

Zbožňuju zvířata, hlavně teda psy. Kočky jsou krásné a rád se na ně koukám, nebo si je
i pohladím, ale trošku se jich bojím, protože jsou nevyzpytatelné. Ale zvířata mám moc rád- Já jsem si psa chtěl dlouho adoptovat, ale bál jsem se té zodpovědnosti, souhrou okolností jsem pak adoptoval Miu. A rozhodně nelituju. Myslím si, že adoptovat psa je svým způsobem i záslužná věc a vždy se to několikanásobně vrátí.

Zanedlouho se do divadla Kalich opět vrací muzikál Vlasy, ve kterém ztvárňujete postavu Huda. Jedná se už o třetí uvedení tohoto muzikálu v České republice a existuje i česká filmová verze. Jsou v produkci vidět nějaké zásadnější rozdíly v porovnání s předešlými verzemi?

Nedávno jsme měli první čtenou a  hudební sedačku. Já o tom ještě v podstaě moc nevím, protože ten záměr Šimona Cabana zatím úplně neznám, ale věřím mu. Šimon chce Vlasy převést do současnosti, ale zároveň v nich nechat i to základní. Já když jsem se dozvěděl, že mám hrát Huda, tak jsem byl dost překvapený, protože ten film mám rád a postavu znám, takže jsem neskutečně zvědav, jak to všechno bude vypadat. Moc se na to ale těším, protože se Šimonem se strašně dobře dělá a věřím tomu, že to bude pecka a že to třeba opravdu bude kultovní představení, prostě ty „květinové děti.“ Uvidíme. 🙂

Děkujeme za rozhovor 🙂

Termíny muzikálů, ve kterých můžete Jana Tenkráta vidět (v možných alternacích):

Vlasy

Pomáda

Osmý světadíl

Mauglí

Johanka z Arku

Tajemství

Srdcový král

 

Fotografie: Archiv Jana Tenkráta

Leave Comment