Státní operu opanuje lehká múza. Ve dvou premiérách 16. a 18. září zde bude po osmdesáti devíti
letech uvedena v režii Martina Čičváka a v hudebním nastudování Jana Kučery revuální opereta
Ples v hotelu Savoy maďarského skladatele Paula Abrahama, „krále jazzové operety“, jehož
závratnou kariéru ukončil v roce 1933 nástup nacismu. Inscenace je součástí cyklu Musica non grata,
věnovaného skladatelům a skladatelkám pronásledovaným nacionálním socialismem, jenž je
realizován za finanční podpory Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice.
„Ples v hotelu Savoy v sobě spojuje operetu, operu, tanec a velmi těžké herectví až takového
‚oscarwildovského‘ střihu,“ říká slovenský režisér Martin Čičvák. „Pro mě je to jakási iniciační cesta
k feminismu. Jedna dívka se zastane sebe, svých práv, z dívky dospívá v ženu,“ dodává.
Dílo plné nečekaných zápletek, jiskřící energií a vtipem, vzniklo v roce 1932 v Berlíně jako poslední ze
série tří nejúspěšnějších Abrahamových operet s názvy Viktorie a její husar, Kvítek Havaje a Ples v hotelu
Savoy (v originále Ball im Savoy). Opereta měla premiéru 23. prosince 1932 v Großes Schauspielhaus
v Berlíně, s nástupem Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 však byla – stejně jako další Abrahamova díla
– v Německu zakázána a Paul Abraham byl nucen jako židovský autor Německo opustit. Jeho další
kroky vedly nejprve do Maďarska a po vypuknutí druhé světové války do Paříže, odkud – s několika
měsíční zastávkou v kubánské Havaně – emigroval do USA. Posledních čtrnáct let svého života strávil
„král jazzové operety“, jak mu Evropa třicátých let přezdívala, v psychiatrických zařízeních, duševně
nemocný.
Navzdory pohnuté době, ve které toto dílo vznikalo, si v sobě Ples v hotelu Savoy nese obrovský humor
a lehkost, svádějící až k představě naivních prvorepublikových filmových komedií. Martin Čičvák ale
v jeho příběhu vidí víc. „Dalo by se to udělat jako jízdenka do bezstarostného světa, ale já si myslím,
že naší povinností je přinést všechna témata, všechny figury v celé jejich plnokrevnosti,“ říká. „Prostě
vyprávět tento příběh se vším, co si zaslouží, pak je to jízda. Měla by to být jízda! Jeden nekonečný večírek,
nicméně na večírcích se většinou semele úplně to nejhorší, o čem člověk ani nesnil. Ples v hotelu Savoy je
takto napsaný. Jako ples v hotelu Savoy, kde se v darkroomech, byť s elegancí a humorem, může odehrát
v podstatě velká tragédie nebo přinejmenším velké věci, po kterých přichází střízlivění a morální kocovina,“
dodává.
Obrovsky zajímavá je hudební stránka operety a její instrumentace. „Ples v hotelu Savoy je plný
inspirativních, invenčních písní, které využívají dobové tance – foxtrot, slowfox, tango, pasodoble
a samozřejmě waltz. Postavy jako turecký velvyslanec Mustafa Bej s sebou přinášejí i názvuky arabské
hudby. Dílo v sobě jednoznačně odráží okouzlení jazzem, kterým ve třicátých letech minulého století
rezonovala celá Evropa, nicméně jsou v ní i reminiscence klenutých melodií, které známe například
z operet Lehárových,“ přibližuje Abrahamovu hudbu dirigent a skladatel Jan Kučera, který dílo hudebně
nastudoval. „Paul Abraham byl skladatelem nesmírně moderním, dokonce v jedné části, aniž by to sám
tušil, vlastně předjímá rap,“ říká Jan Kučera. Instrumentace Plesu v hotelu Savoy je poměrně netradiční,
využívá jak velký symfonický orchestr, tak rytmický jazz band, v němž se objevuje řada netypických
nástrojů: banjo, zvláštní typy kytar, mandolína, klavír, celesta, vibrafon a další. Pro tuto inscenaci byla
také speciálně zapůjčena dobová bicí souprava. „Snažíme se o zvukovou autenticitu,“ dodává Jan Kučera.
Ačkoliv opereta vyžaduje velký ansámbl, slyšíme v některých částech i názvuky salónního orchestru
a Abraham rovněž hojně využívá sólových nástrojů.
Nová inscenace Opery Národního divadla a Státní opery si dává záležet rovněž na vizuální stránce.
Příběh, který se celý odehrává v Nice na francouzské riviéře, se v tomto směru nevrací do poetiky
30. let, ale sází na nadčasovou eleganci a švih. „Vytvořili jsme kostýmy inspirované francouzskou módou
ve stylu ‚haute couture‘, neboť příběh se odehrává ve Francii,“ říká řecko-francouzský kostýmní návrhář
Georges Vafias. „Kostýmy jsme zasadili do doby, kterou můžeme definovat od 60. let 20. století až po
současnost, kde se – viděno naší evropskou optikou – spojuje relativně bezstarostný život s otázkami
budoucnosti světa. Stejně tak kostýmy Plesu v hotelu Savoy vyjadřují křehkou budoucnost milostného
vztahu, páru i jednotlivce,“ přibližuje Vafias svůj záměr a inspirace. „Ples v hotelu Savoy je příběhem
o touze a jak řekl Jean Cocteau: ‚Nejkrásnější šaty se nosí proto, aby se svlékly.‘ Proto zde dostali prostor
elegantní muži mající styl, u žen jsem samozřejmě myslel na Diora, Yvese Saint Laurenta a na muzikál
a kabaret, ale šaty jsme upravili tak, aby měly současný look. Všechny kostýmy byly zhotoveny s velkou
zručností v dílnách Národního divadla,“ dodává Georges Vafias.
Ples v hotelu Savoy se vrací do Státní opery po osmdesáti devíti letech. 9. září roku 1933 jej
v tehdejším Novém německém divadle uvedl dirigent Paul Komlós a režisér Renato Mordo. „Oba patřili
k významným osobnostem Nového německého divadla a oba vzhledem ke svému židovskému původu
museli stejně jako Abraham opustit Evropu“, dodává dramaturgyně opery Jitka Slavíková. „Scénu navrhl
slavný scénograf Emil Pirchan, rodák z Brna, mezinárodně respektovaný průkopník moderního jevištního
výtvarnictví. V Novém německém divadle vytvořil jako šéf výpravy scénografie pro padesát operních,
operetních i činoherních inscenací, včetně Smetanova Dalibora v roce 1930. Od roku 1936 byl scénografem
vídeňského Burgtheatru.“
Opereta Ples v hotelu Savoy se vedle nesčetných jevištních zpracování dočkala rovněž šesti filmových
adaptací a zařadila se tak k nejúspěšnějším operetním titulům 20. století. V hlavních rolích nového
pražského nastudování se představí Vanda Šípová, Doubravka Součková, Jiří Hájek, Csaba Kotlár,
Josef Moravec, Tomáš Kořínek, Daniel Matoušek, Barbora Řeřichová, Lucie Hájková, Vladimír
Kratina, Richard Haan, Linda Fernandez, Angela Nwagbo a řada dalších. Ozdobou a velkým lákadlem
inscenace jsou velké taneční a sborové scény v podání speciální taneční company a Sboru Státní opery.
Představení je nastudováno v českém překladu Vlasty Reittererové ve dvou obsazeních, z nichž každé
je výtečným originálem s odlišnou atmosférou a ztvárněním hlavních postav. Inscenace je prvním
projektem cyklu Musica non grata, který zůstává na repertoáru Opery Národního divadla a Státní opery.
Do konce sezony je plánováno osmnáct repríz, včetně silvestrovského uvedení v rámci populárního
Plesu v opeře. Více informací a vstupenky on-line na www.musicanongrata.cz a www.narodni-divadlo.cz.
Ples v hotelu Savoy
Hudba: Paul Abraham (1892–1960)
Libreto: Alfred Grünwald (1884–1951) & Fritz Löhner-Beda (1883–1942)
Český překlad zpěvních textů a české dialogy: Vlasta Reittererová
Premiéry 16. a 18. září 2022 ve Státní opeře
Reprízy: 2022: 22. 9., 27. 9., 30. 9., 6. 10., 12. 10., 15. 10., 8. 12., 17. 12., 28. 12., 31. 12.
2023: 6. 4., 12. 4., 20. 4., 29. 4., 7. 5., 13. 5., 4. 6., 10. 6.
Inscenační tým
Dirigent: Jan Kučera
Režie: Martin Čičvák
Výprava: Hans Hoffer
Videoprojekce: Michael Hoffer
Kostýmy: Georges Vafias
Světelný design: Jan Dörner
Choreografie: Laco Cmorej, Silvia Beláková
Sbormistr: Adolf Melichar
Dramaturg: Jitka Slavíková
Obsazení
Madeleine de Faublas: Vanda Šípová / Doubravka Součková
Markýz Aristide de Faublas, její muž: Csaba Kotlár / Jiří Hájek
Daisy Darlington alias José Pasodoble, jazzová skladatelka: Lucie Hájková / Barbora Řeřichová
Mustapha Bey, turecký ambasador: Tomáš Kořínek / Josef Moravec / Daniel Matoušek
Tangolita, argentinská tanečnice: Angela Nwagbo / Linda Fernandez
Archibald, Aristidův sluha: Vladimír Kratina / Richard Haan
Célestin Formant, právník: Marek Frňka / Jakub Svojanovský / Viktor Javořík
René: Petr Jeřábek / Marek Frňka
Majitel krejčovského salónu: Marek Frňka / Zbyněk Šporc
Číšník: Štěpán Piller / Petr Špinar
Bebé: Elena Trčková / Barbora Šampalíková
Paulette: Barbora Šampalíková / Kristýna Štarhová
Lilly: Alžběta Trembecká / Markéta Šandová
Dámská company:
Adéla Abdul Khaleg, Zuzana Hladká, Tereza Holubová, Anna Kafková, Eliška Kenclová,
Klára Kočárková, Anna Metlická, Karolína Pampelová, Barbora Šampalíková, Markéta Šandová,
Kristýna Štarhová, Klára Šútovská, Alžběta Trembecká
Pánská company:
Jan Adam, Martin Dinuš, Marek Frňka, Petr Jeřábek, Jevgenij Lisovik, David Mikula, Štěpán Piller,
Jakub Ressler, Daniel Rybicki, Michal Soukup, Petr Špinar, Zbyněk Šporc
Orchestr Státní opery
Sbor Státní opery
[SLGF id=35035]