Blog

Jméno Moniky Sommerové není fanouškům muzikálů neznámé. Studovala operní zpěv v letech 2006-2012 na Pražské konzervatoři pod vedením profesorky Jarmily Krásové a Moniky Brychtové. Později zpívala v muzikálu Sedmero havranů uváděném v roce 2013 v divadle Semafor, kde již tenkrát vynikl její zvučný soprán. Nejvíce se však do povědomí diváků zapsala jako Christine Daaé v české verzi muzikálu Fantom Opery, kde si získala mnoho nových fanoušků, a to nejen muzikálových, ale i operních. Od roku 2015 začala účinkovat v několika operách – Nabucco, Rigoletto, Hraběnka Mariza, Turandot, Hoffmannovy povídky a dalších, a v muzikálech Limonádový Joe, Cassanova, Iago a jiných. Po krátké pauze se vrátila opět do Fantoma Opery, jenž se až do června bude hrát v Goja Music Hall v Praze.

Monika uspořádala během své kariéry několik vlastních sólových koncertů, kde zpívá svoje neoblíbenější skladby z různých žánrů – pop, opera, muzikál a troufla si i na rock. Jejímu půvabnému a zvonivému sopránu, který během neustálého technického i popového zpívání získal charakteristický punc, však nejvíce sluší opera. Svůj poslední koncert, který se uskutečnil 13. ledna v Klubu Lávka v Praze, nazvala příznačně – Klasika hravě a nespoutaně.

Opera a muzikál jsou na první pohled dva rozdílné žánry. V opeře je vyžadováno technické a školené zpívání, muzikál je ke zpěvu benevolentnější, zároveň se však v něm mísí nespočet hudebních stylů, proto není ve své podstatě o nic méně náročný (nemluvě o herectví a tanci, které muzikál rovněž vyžaduje). Není však výjimkou, že rozdíly mezi operou a muzikálem se stírají a oba žánry se můžou skvěle doplňovat. Důkazem toho byl právě Moničin koncert, pro jehož repertoár vybrala skladby, ve kterých opera s muzikálem do sebe zapadají jako kousky skládanky puzzle.

Hosty koncertu byli mladý operní zpěvák, basbarytonista Daniel Klánský, tenorista a ostřílený muzikálovec Michal Bragagnolo a teprve 11letá studentka operního zpěvu, sopranistka Adéla Řehořová. Kapela ve složení Kristina Brachtlová – klavír, Jakub Nývlt – bicí, Karolína Kocnová – housle, Jakub Kocna – první viola, Ivo Görlich – druhá viola a Alena Šístková – violoncello dodala celému koncertu sváteční atmosféru. Dvojice moderátorů Jindřich Nováček a Marek Šmied se postarala o vtipný slovný doprovod.

Koncert začal jednou z nejkrásnějších světových skladeb – Malou noční hudbou od W. A. Mozarta, kterou vystřídala árie Giuditta ze stejnojmenné operety F. Lehára. Po ní už následovala doslova palba těch nejlepších operních árií – Rusalka a Vodník od A. Dvořáka, bravurně podaná slavná árie Nessun Dorma z Pucciniho opery Turandot, kterou Michal Bragagnolo doslova rozsekal publikum (pro zajímavost – tuto árii snad nejvíce proslavil L. Pavarotti), a Toreador song z Bizetovy opery Carmen je přímo klasika známá na celém světě. Nesměly chybět slavné duety – La ci darem la mano z Mozartova Dona Giovanniho, Libiamo z Verdiho slavného díla La Traviata, stejně jako Znám jednu dívku ze Smetanovy Prodané nevěsty. První polovinu koncertu obohatila Adéla Řehořová árií Ave Maria a v duetu s Monikou ve skladbě Pie Jesu od A. L. Webbera.

Druhá polovina koncertu se nesla již ve znamení muzikálů, i když začátek patřil jedné z nejslavnějších písní na světě Bohemian Rhapsody od Freddieho Mercuryho v instrumentální úpravě. Slzící publikum bylo jasným důkazem, že to byla dobrá volba. Když je skladba povedená, zní skvěle v jakékoliv podobě, a smyčce mohly tuto melodii jedině obohatit. Následoval blok melodií ze tří světových a jednoho českého muzikálu, a ne náhodou vybrala Monika právě ta muzikálová díla, ve kterých vyniknou operní hlasy: West Side Story, Fantom Opery, Bídníci a Dracula. Skladby Maria, Tonight, All I Ask Of You, One Hand, One Heart, Bring Him Home, Empty Chairs And Empty Tables, I´m Dreamed A Dream, Vím, že jsi se mnou či Phantom Of The Opera vyžadují kvalitní podání školenými hlasy. Koncert skončil velkolepě: nestárnoucím duetem Con te Partiro proslaveným A. Boccelim a S. Brightman. Tak jak se Michal Bragagnolo se ctí popasoval s operou, i Daniel Klánský skvěle podal muzikál, i když si troufám říct, že by to možná bylo v jeho případě lepší bez mikrofonu (nebyla to ale chyba zvukaře). Operní zpěvák není na mikrofon zvyklý.

Monika Sommerová zvládá oba žánry skvěle. Ovládá operní techniku, má dobrou intonaci, pěkné a zvukomalebné frázování, zdravě sebevědomý projev i pokorný postoj k dílům, které prezentuje. Má dar upoutat pozornost na prknech, která znamenají svět, i na koncertních pódiích. Její pěvecký výraz se stále více stává nezaměnitelným a její velkou devízou do budoucna je neustálá práce na sobě i svých žácích, které vyučuje zpěvu. Pečlivě připravený koncert skloubil operu s muzikálem a takové koncerty mají budoucnost. Opera je krásná, muzikál je populární a někdy je prostě znát, že nemají od sebe až tak daleko… Obojí zkrátka může být hravou a nespoutanou klasikou.

Autorka článku: Silvia Antalíková

Foto: Petr Mráček, použito s laskavým svolením fotografa

New wpDataTable

[SLGF id=33457]