Angelika

Angelika

Hudba:
Michal David

Píseň:
„Angelique Marquise des Anges“ autor: Michel Magne

Libreto:
Lou Fanánek Hagen

Scénář a režie dle režijní koncepce Jozefa Bednárika:
Libor Vaculík

Scénosled a choreografie:
Libor Vaculík

Scénograf:
Šimon Caban

Kostýmní výtvarník:
Roman Šolc

Producenti:
Oldřich Lichtenberg, Michal David

Podle historického románu Angelika od Anne Golon

Herecké obsazení

ANGELIKA:
Nývltová Kamila, Gemrotová Michaela, Bartošová Alžbeta

JOFFREY DE PEYRAC:
Vojtek Josef, Vojtko Marian

DESGREZ:
Josef Bohouš, Trapl Tomáš

NICOLAS:
Kopečný Jan, Vágner Josef

ŠPÍNA:
Kudrnáč Jakub, Pecha Peter, Veselý Michael

KRÁL LUDVÍK XIV.:
Čok Vilém, Šemík Martin

BACHTIARY BEJ:
Amiri Ali, Daniel Jiří

GENDÉRE:
Kryl Robert, Tůma Michal

GENO:
Kotiš Bronislav, Kuželka Jan

STELIEN:
Vyskočil Ivan, Pečený Petr, Kuželka Jan

CONTOIRE:
Blanarovičová Yvetta, Fišarová Radka, Lounová Olga

MONTESPAN:
Jagerčíková Lucia, Trvalcová Zdenka, Procházková Markéta

PANÍ M.M.:
Dančenko Ljuba, Danko Nelly

Termíny muzikálu

Angelika

Texty písní z muzikálu Angelika

Nikolas:
Já o nás dvou už léta sním

Angelika:
Ta léta v rouchu klášterním

N:
Já už léta sním
A:
Už léta sní

Oba:
Já už léta sním

Angeličin otec:
Angeliko?!

A(rec.):
Tatínek! Tatínku!

O:
No já taky váhám jestli sním anebo bdím
či se snad, Angeliko, doopravdy bavíš s ním?

A:
Nicolas od dětství už je můj kamarád
a teď jsem slyšela, že i jako muž má mě rád

N:
Já nevím, proč bráníte našim velkým snům
A mě už nesnášíte od dětství až k těmto dnům

O:
Nikolas bohužel je pouze chudý kmán
Na našem panství tedy bude vždycky nevítán

Všichni:
Můj názor je dobré znát
pravdu svou má každý z nás
Já té své se nechci vzdát
argument můj, ten má pád

N:
A tak říkám vám!

O:
Co?

N:
Že to nevzdám
Nevzdávám!

Angelika:
Po létech zas,
od slunce jas,
prozáří červnový den.
Bez moudrých rad,
já z klášterních vrat,
vyběhnu normálně ven.

S čerstvou chutí toužím zpívat a žít,
rozhodnutí, zda se vdát.
Je poslední věc, kterou můžu teď chtít,
právě dnes řešit a trápit se dát.

Ref:
Já povím to líp, až ucítím šíp,
ten, jenž lásku doprovází.
Teď nechte mě být, chci volnost jen pít,
ta vážně mi dlouho schází.

Zatím není tu muž,
Jehož chtěla bych já si vzít.

Marianko, chůvičko moje!

Chůva: Slečno Angeliko, jak to vypadáte?

Angelika:
Volná, jen svá,
chci z číše své sát,
než spadne navěky mříž.
V manželství zdech,
zní předlouhý vzdech,
dělává za mládím kříž.

S čerstvou chutí toužím zpívat a žít,
rozhodnutí, zda se vdát.
Je poslední věc, kterou můžu teď chtít,
právě dnes řešit a trápit se dát.

Ref:
Já povím to líp, až ucítím šíp,
ten, jenž lásku doprovází.
Teď nechte mě být, chci volnost jen pít,
ta vážně mi dlouho schází.

Zatím není tu muž,
jehož chtěla bych já si vzít,
jehož chtěla bych já si vzít…

Já povím to líp, až ucítím šíp,
teď nechte mě být, chci volnost jen pít.

Zatím není tu muž,
jehož chtěla bych já si vzít.

Tak a teď už o mě víte skoro vše…

Angelika:
Tvář, ďábelská
nejbližším, teď má se stát,
zjizvená, nemladá
co znamená, můj slib se vdát,
byl vážně dán, mě tento pán má…

(přidává se Contoire)

Contoire:
je mi opravdu tak líto Vás.
No tak utečte dokud je čas.
Nač jen trápit se pro hloupý slib,
přece bez pána bude Vám líp.
Který starý a šeredný je
to lepší snad spolknout hned jed
a že s ďáblem se do spolku dal,
to Vás tatínek nevaroval
no tak odjeďte domů a hned
a nechtějte se vracet k nám zpět.

(K Angelice a Contoire se přidává Peyrac)

Joffrey:
když se slib už dává
ten kdo se ho vzdává
tak se zrádcem stává
slečna má se vdávat.
Madam záhy svítá,
já Váš odchod vítám.
Jak ve smlouvě stojí
má být ženou mojí
s dívkou tou mě spoutá bůh spoutá bůh.

Najednou
ztrácím půdu svou,
píď po pídi pouhou pílí získanou

Najednou se mladé krásky zvou,
nedej bůh tu s námi stále zůstanou
Mámivý byl zájem Peyracův,
mám tu žít jak další z přízraků
záři přízně střídá tíseň soumraků
lásky míň
snad má jen v plotě kůl

V nádherné,
jež má být nevěstou,
budí hrůzu první chvíle s manželem

Nádherné sny mládí kde že jsou
ženich kulhá, jizva svítí pod čelem
Mám se bát o lásku kvůli ní,
té, která sen dětský ještě sní,
nezná vůbec ženské kouzlo vábení
Krátká vášeň záhy odezní

Přijde den a věrnou Contoire
bude Peyrac s láskou rád zas v lůžku hřát

Mám se bát o lásku kvůli ní,
té, která sen dětský ještě sní,
nezná vůbec ženské kouzlo vábení
Krátká vášeň záhy odezní
Krátká vášeň záhy odezní

Angelika:
Mám skrýt pláč,
pár kouzelných krůpějí,
to jen pro štěstí,
slzy nevěstí,
žádný bol jen lásky síle
díků vzdání.

Joffrey:
Mou být máš,
tvou krásnou tvář s nadějí
jsem jen sledoval,
kdy mě pozveš dál,
do svých síní, jako muže, neměl zdání

Angelika:
Já se dřív Tě bála (Joffrey: tak bála)
nám jsem v cestě stála (Joffrey: jen stála)
Oba:
láska však vyhrála,
jak zdá se je slepá, naštěstí.
Oba:
Mám skrýt pláč (Jofrey: ten pláč)
Oba:
pár kouzelných krůpějí, (Joffrey: krůpějí)
Angelika:
to jen pro štěstí (Joffrey: pro štěstí)
Angelika:
slzy nevěstí (Joffrey: nevěstí)
Oba:
žádný bol jen lásky síle díků vzdání.

Joffrey:
Já, v očích Tvých ďábel,
Angelika:
dáls mě dlouze sváděl,
Joffrey:
Má tvář zdá se hrůzná,
Angelika:
láska bývá různá,
Joffrey:
Můj krok spíš se plouží,
Angelika:
dál mě marně zkoušíš,
Oba:
já po Tobě toužím.

Oba:
Nám, nám, nám (Joffrey: má lásko)
Oba:
čas nádherný začíná, (Joffrey: začíná)
Angelika:
čas jen pro štěstí,
Joffrey:
mojí nevěsty,
Oba:
je to zázrak jenž pouze láska dává nám,
zázrak jenž pouze láska dává nám.

Prosit mám o milost
Já se ptám, proč náš host
Své moci zneužil
Tak nechová se král

Degrez: Krásou žen jež chce mít
Je zasažen, já rozumím
proč proces vytvořil náš závistivý král

Oba: Soudce bude řídit strach
Znají této frašky děj
Každý z nich je státní vrah,
Peyrac je prý čaroděj

Angelika: Prosit mám…

Degrez: Šance jsou…

Angelika: …o milost…

Degrez: …zrušit soud…

Angelika: …proklínám…

Degrez: …jděte hned…

Angelika: …svou bezmocnost!

Degrez: …tak chodí svět

Oba: Tu hru již rozehrál,
Teď skončit smí jen král,
Tu hru již rozehrál
Teď skončit smí jen král.

Angelika:
Úder lásce mé je smrtící,
srdce ztrápené byl k ráně cíl,
já dál se ptám,
proč náhle k nám,
štěstí záda naklání,
dál chci víc než smím.

Joffrey:
Bůh je lásko síla nejvyšší,
někdy zdá se,
že nás neslyší,
jen žárlit smíš,
chce mít mě blíž,
jen vzpomínky zůstanou,
dráha má zde právě končí.

Oba:
Láska má,
cit kouzelný, co prýští
to je láska má,
náruč prázdnou svírám,
láska má,
jež nám osudy tříští do střepů,
které vroucí sbírám,
lásko má.

Joffrey:
Po stopách dnů kráčím,
lásko má.

Angelika:
Cos mi dal,
ať nikdy neskoná.

Joffrey:
Žít chtěl bych dál.

Angelika:
Chtěl bys dál.

Joffrey:
Bůh mi tě vzal.

Angelika:
Bůh mi tě vzal.

Oba:
Málo nám dal k lásce dní,
ptám se dál proč teď to končí.
Lásko má,
cit kouzelný, co prýští,
to je láska má,
náruč prázdnou svírám,
láska má,
jež nám osudy tříští do střepů,
které vroucí sbírám,
lásko má.

Joffrey:
A tak sbohem, neplač víc.

Angelika:
Já ti toužím tolik říct.

Oba:
Naše láska v smrtném stínu trvá dál, trvá dál,
trvá dál.

Sbor:
Lásko má,
cit kouzelný, co prýští
to je láska má

Oba:
Náruč prázdnou svírám,
láska má,
jež nám osudy tříští do střepů,
které vroucí sbírám,
lásko má.

Angelika: Lásko má.

Nikolas:
Tak osud nás dva svádívá
však zdáš se míň než svádivá.
Máš tak vážnou tvář.
Krásnou, vážnou tvář.

Angelika:
Jen Ty můžeš mou spásou být.
Silou z popravčí káry vzít,
přivést chráněn tmou
zpátky lásku mou.

Nikolas: Angeliko?

Oba:
Jak láska zdolá úskalí.
Zátočiny jimiž proudí,
dávné vazby, hráze hroutí.
A pak nám účet zůstaví.
Pevné mosty náhle pálí,
přísahy se prachu válí.

Angelika:
Ne to ne!

Nikolas:
Jen staneš-li se mou ženou,

Angelika:
Nikolasi!

Nikolas:
dám jeho život výměnou.

Angelika:
Čekám Joffreyovo dítě!

Nikolas:
Peyraka se vzdáš!

Angelika:
Zlou volbu mám!

Nikolas:
Těžkou volbu máš!

Oba:
Jak láska zdolá úskalí.
Zátočiny jimiž proudí,
dávné vazby, hráze hroutí.
A pak nám účet zůstaví.
Pevné mosty náhle pálí,
přísahy se v prachu válí.

Lůza:
Jak láska z dolá úskalí.
Zátočiny jimiž proudí,
dávné vazby, hráze hroutí.
(Přidava se Angelika s Nikolasem)
A pak nám účet zůstaví.
Pevné mosty náhlé pálí,
přísahy se v prachu válí.
Pevné vazby láska pálí.

NIKOLAS:
snad měl bych jít
už brána má
se otvírá
svět splývá v tmách
snad měl bych jít
noc má se dlouží
kdo měl mě rád
ať svou mši slouží
snad měl bych jít
jen sám a sám
lásko má já rád tě mám
snad měl bych jít
tvé tváře stín
ten stále znám
odchází sním

REF:
Jen žádnej pláč
loučí se rváč
a náčelník
ten vůdce váš
já odcházím
a zřejmě pouze můžu doufat
že cestou k ráji mám se dát

Snad měl bych jít
a touhy mé
tu zůstanou
zbývá je smést
snad měl bych jít
tvou krásnou tvář
tak půvabnou k mé líci dáš

REF:
Jen žádnej pláč
loučí se rváč
a náčelník
ten vůdce váš
já odcházím
a zřejmě pouze můžu doufat
že cestou k ráji mám se dát

LŮZA: Jen žádnej pláč
loučí se rváč
a náčelník ten vůdce náš

NIKOLAS: Já odcházím
a zřejmě pouze můžu doufat
že místo v ráji mám s tvou láskou nejsem sám
že cestou k ráji mám se dát
k ráji mám se dát
mám jít

Samotná,
ztracená
je pryč má láska s jizvou.
Chci být s ním
žadoním
ať andělé mě vyzvou.

Pozemský
život zkys.
Já steskem svým se rozplývám.
V náručí stín mám.

Nicolas
dávný hlas
těch letních časů v loukách,
bohužel
odešel,
též k nebi vzhůru stoupá

v očích sůl
jsem pro dvůr,
král jméno mé jen proklíná,
v nouzi dlaně spínám.

Doufám,
že mi sílu Bůh dá.
Pomstou
svou jsem posedlá.


pykat král,
všechno štěstí nám vzal.
Už cítím,
já mám jít dál.

Podsvětí
zasvětím
čas, jenž mi stále zbývá,
Markýzou
budu zlou.
Strach z té, co dál se skrývá,

pozná král
nastokrát
jen jméno mé ať proklíná,
zášť má neusíná.

Doufám,
že mi sílu Bůh dá.
Pomstou
svou jsem posedlá.


pykat král,
všechno štěstí
mi vzal.
Už cítím,
já mám jít dál.

Lůza:
Doufej,
že ti sílu Bůh dá,
markýzou buď andělů.


pykat král,
všechno štěstí
mi vzal.
Už cítím,
já mám jít dál.

Špína(básník):
Krásná a též
schopná říct lež,
zachránit soukromí své.
Básníka Špínu jenž sám
k ní vstoupil ač nepozván.

Angelika:
Jak štvaná zvěř
já to mi věř
strádala jsem tolikrát.
Soucit však býval mi přán.
Mé dveře jsou dokořán bíídným.

Ref.:
Špína:
Náhodná známost má vášnivý ráz.
Přestálá hrůza jen zblíží víc nás.
Pod rouškou noci chci s Tebou se skrýt
a z Tvých rtů pít.

Oba:
Zítřejší ráno ať odpověď dá,
jestli je stále vše jak se teď zdá.
Nádhernou vzpomínku pod kůži vrýt.
Je krásné žít.

Špína:
Tvou vůni sát
a báseň hned psát
mím nočním smělým je snem.
Cítím jen touhu a jsem
rád že mě útěk vzal sem.

Angelika:
Zkoušej mě hřát
v náruč Tvou pád
před ránem hned neusnem.
Další muž v údělu mém
ztrátami jen protkaném, bíídném.

Ref.: Oba:
Náhodná známost má vášnivý ráz.
Přestálá hrůza jen zblíží víc nás.
Pod rouškou noci chci s Tebou se skrýt
a z Tvých rtů pít.
Zítřejší ráno ať odpověď dá,
jestli je stále vše jak se teď zdá.
Nádhernou vzpomínku pod kůži vrýt.
Je krásné žít.

Špína: pozvedám svůj hlas
nad morální spouští
lidé slyšte špínu v níž se výkvět šlechty spouští
Každé ráno jméno
řeknu přímo vám
a tak záhy seznam zrádců králi k pomstě dám
a tak slyšte první z jmen
vrahů královských
na pranýři de lorraine
pro dnešek se skví. Pravda jednou musí ven
a král ať jen to ví
ať o svých vrazích ví
a to není vše
moje báseň bývá
mnohdy souzená
to že pravdu říkám
to jest vůle pouze má

Degrez: jménem krále říkám musíš s námi jít
v Bastile pak můžeš kopkou básně dlouze vít

Špína:hnít tak v Bastile za živa
to radšin zemřu pane Degrezi
ja chci létat

Špína: plní si tak dávný sen o mém zatčení
špína má být odsouzen
básní za čtení
městem v poutech odvlečen
ke dnům věznění
ať slova jen dál zní
ať slova jen dál zní
ať slova jen dál zní
ať slova jen dál zní
chachacha
ať slova jen dál zní

Desgrez:
Na své dlouhé pouti,
já už mockrát začínal.
Cesta má se stále kroutí,
ale vzůru stoupám dál.
Jsem šéfem tajné hlídky,
a naslouchá mi též sám král.
Mezi lůzou už jsem známý
i můj pes věrný Stín.
Kdo je vinen půjde s námi
a počítat může s tím,
že i nejtajnější plány
už za pár chvil jsem znal.
Mezi lůzou,mezi pány,
špehy rozmístit jsem dal.

Ref:
Jsem vlastním pánem,
na všech stranách stráže mám.
Jsem vlastním pánem
a svou Paříž dobře znám.
Jsem vlastním pánem,
pánem,
tu jsem!

Muj pes věrně hlídá,
pevný razný krok.
A jen málokdo mě vítá,
já jsem pro podsvětí sok.
A to že málo mám svých přátel,
tak to za úspěchy má je daň.
Držet lůzu v mezích míry,
-to je práce mravenčí.
A důkaz pevné víry,
že to umím v lidech číst.
Kdybych zmizel na pár týdnů,
tak tu Paříž stojí dál.
Ale po návratu vzhlídnu,
jak tu zločin rozkvétá.

Ref:
Jsem vlastním pánem,
na všech stranách stráže mám.

Jsem vlastním pánem
a svou Paříž dobře znám.

Jsem vlastním pánem,
pánem,
tu jsem!

Svůj vlastí pán.

Jsem vlastním pánem,
na všech stranách stráže mám.

Jsem vlastním pánem
a svou Paříž dobře znám.

Jsem vlastním pánem,
pánem,
tu jsem!

Svůj vlastní pán.

Jsem tady já!

Já cítím Angelika může zkřížit plán,
jenž léta chystá se – ač dobře uschován,
už málo zbývá aby vstoupil na zem pán,
Pán Bůh a šelma satanem tak bývá zván!
Já králi jako milka sloužím řadu dní,
a smím tak dozvědět se věci úřední,
ta úloha však může skončit kvůli ní,
král dobře pozná ženský půvab nevšední!
Manžel té jíž dnes právě proklínám,
shořel – ač neuznával Pentagram
osud si rád a krutě pohrává,
je uznáván,
kdo vyhrává …
Jestli mě Angelika vystřídá
v náručí krále pak se marné zdá
na příchod Antikrista chystání
jí odstraní
mí oddaní …
Já vyrovnám se přísně se svou sokyní,
na Černé mši nám Satan zjeví pokyny,
pak dít se budou vskutku věci nehezké,
pryč budou šance na království nebeské!
Manžel té jíž dnes právě proklínám
shořel – ač neuznával Pentagram
osud si rád a krutě pohrává
je uznáván,
kdo vyhrává …
Jestli mě Angelika vystřídá
v náručí krále pak se marné zdá
na příchod Antikrista chystání
jí odstraní
mí oddaní …

Angelika:
Mrtvých proud
můj pláč
a tak ptám se komu z blízkých svíce plá
kdo mi stále živý zbývá
já se ptám
a proč důvod k slzám věčný mám
přátelství
a smích
zase jednou důvěrný hlas na vždy ztich
jeden další kámen chladný náhrobní
a ti mrtví snad jsou víc než náhodní

Ref.:
A tak Bože přání mám
jak víš
moje zbylé nejbližší nech žít
ach můj Bože já se ptám
jak víš
proč chceš brát mi nejbližší
můj žal se dlouho neztiší

Přiznávám strach mám
kdy mě zármutkem svým poctí stíny már
a proč já zde stále živá zůstávám
ty otázky teď bohu pokládám

Ref.:
A tak Bože přání mám jak víš
moje zbylé nejbližší nech žít
ach můj Bože já se ptám
jak víš
proč chceš brát mi nejbližší
můj žal se dlouho neztiší

Vždyť můj manžel nechal synka pohrobkem
a já stále v smutku svém
potkávám tak vzácné duše blízké spřízněné
a vzápětí se ztrácí z vůle tvé

Lůza: A tak bože přání má, jak víš

Angelika: moje zbylé nejbližší nech žít
Prosím zlom prokletí!
Já se ptám jak víš
proč chceš brát mi nejbližší
můj žal se dlouho neztiší
jak víš
ůůůůůů ty víš…

Ludvík XIV. :
Já v loži měl
Už zástupy žen
A stačí jen
Abych pouze kýv
Jedinou stále bývám ponížen
Svádět ji dál toužím dokud budu živ
A násilím se s ní nedá hnout
Neskloní níž svou krásnou líc
Kolikrát já chtěl mečem tnout
Však s vášní tít
Líp s ní už nemohu být víc

Ref.
Ne a ne
Jen slyším ne!
Jak může má pýcha dál to snést?!
Né a né
A zase ne!
A zboží stává se víc žádané

Rád útočím na tu její hrdou ctnost
A zkouším dál hledat správný klíč
Aby vztah náš měl blízkou budoucnost
Nechce mě mít a to probouzí můj chtíč
Já jsem král a chci plnit si svůj sen
Každý se přece řídí vůlí mou
Bůh to ví, že brzy přijde den
A budu mít ji na lůžku přítomnou¨
Nééééééééé

Ref.
Ne a ne
Jen slyším ne!
Jak může má pýcha dál to snést?!
Né a né
A zase ne!
A zboží stává se víc žádané
Né a né
To hrdé ne!
Vzbuzuje moje pudy útočné
Né a né
A zase ne
Je výzva pro mé touhy rozmarné
Néééééé

Žár
Po létech pálí dál
Ten žár,
jenž sem tak dávno znal

Jsi má
Má láska zásadní
A já jsem blízko ní
A já blízko ní

Král
Zničil mě vzal i jí
Ten král,
jenž vroucně závidí

Tak má láska je spálená
Štěstí vzdálená
Mám ve tmách se stále krást?
A zlé překážky králi klást?

Prosím, ač rád tě mám
Lásko má, nech dál mě spát
Lásko má, nech dál mě spát

Bachtiary bej:
Panovník můj mě pochválil,
nešlo vážně už vybrat líp,
ženu čerstvou pro Sultána dívek stáj.

Angelika:
Rozkoší pouhým nástrojem,
zakrytá jemným závojem.
Z pekla výtvor je tento Sultánův ráj.

Bachtiary bej:
Celé dny mlsat fíky
eunuch ke službám.

Angelika:
Já vážně říkám díky čest svou stále mám.

Společně:
Den jako den
a pak přichází noc,
té ,která smí poznat sílu a moc,
závidí dívky, ten úděl, jenž byl jí dán.
Sen jak se stát první z harému žen,
ten, jak se zdá,zůstal jediný jen.
Závist a úplaty jsou kořením zdejších dam.

Angelika:
Co to dělají!

Bachtiary bej:
Rec:Tato žena se odmítla podvolit Sultánovi!
Zaslouží smrt!

Zlomit připadný odpor znám.

Angelika:
Vaše vláda je odporná!

Bachtiary bej:
Ale žádá to místní přísný řád.

Angelika:
Nepočítejte s mou účastí!!

Bachtiary bej:
Za to vás můžu dát i stít!

Angelika:Bože dal jsi mi poznat z výšin pád.

Bachtiary bej:
Celé dny mlsat fíky eunuch ke službám.

Angelika:
Já vážně říkám díky,čest svou stále mám.

Společně:
Den jako den, a pak přichází noc,
té, která smí poznat sílu a moc.
Závidí dívky, ten úděl, jenž byl jí dán.
Sen, jak se stát první z harému žen,
ten, jak se zdá, zůstal jediný jen.
Závist a úplaty jsou kořením zdejších dam.

Angelika:
Mám skrýt pláč,
pár kouzelných krůpějí,
to jen pro štěstí
slzy nevěstí,
žádný bol jen lásky síle
díků vzdání.

Joffrey:
Mou být máš,
tvou krásnou tvář s nadějí
jsem jen sledoval,
pouští stínem skal,
kdy tě zpátky získám
já však neměl zdání.

Angelika:
Já se vážně bála (Joffrey: tak bála)
málo žít si přála, (Joffrey: jen přála)
Oba:
láska však vyhrála,
jak zdá se, je mocná naštěstí.
Oba:
Mám skrýt pláč (Joffrey: ten pláč)
Oba:
pár kouzelných krůpějí, (Joffrey: krůpějí)
Oba:
to jen pro štěstí (Joffrey: štěstí)
Oba:
slzy nevěstí, (Joffrey: nevěstí)
Oba:
žádný bol jen lásky síle díků vzdání.

Joffrey:
Bůh či spíše ďábel,
Angelika:
s námi souboj sváděl,
Joffrey:
léta já byl psancem,
Angelika:
láska dává šance,
Joffrey:
být si blízko stále,
Angelika:
smířit s tím i krále,
Oba: kráčet blízko ráje.

Oba: Nám, nám, nám
Joffrey: má lásko
Oba: čas nádherný začíná
Joffrey: začína
Angelika: čas jen pro štěstí,
Joffrey: smutek nevěstí,
Oba: je to zázrak jenž pouze
láska dává nám,
zázrak jenž pouze
láska dává nám.

Sbor:
Láska zázraky vykoná, má dar být kouzelná
Jofffrey: čas jen pro štestí
Angelika: čas jen pro štestí
Oba+sbor:
je to zázrak jenž pouze láska dává nám
zázrak jenž pouze láska dává nám
Sbor:
zázrak dává nám

Lorraine:
Rec: Konečně paní hraběnko
Tato číše na vás čeká
Už rovných 10 let
Teď vás už nezachrání ani klášter
Ani váš přítel Nicolas

Contoire:
Rec: Ani váš milovaný manžel
Joffrey de Peyrac

Lorraine:
Rec: Musíte vypít
Pohár svého osudu
Až do dna!

Angelika:
Rec: Zase ten starý, strašný vitriol

Už před léty, poznala jsem že jste vrah.
Teď ve Vás, má přítomnost budí ten strah.

spolu:
Hrůzu z odhalení, v okamžení,
na scéně je zas, starý vitriol.

Lorraine:
Hlavu vzhůru,
jed musíte zkrátka pít.
Spiknutí to dál bude tu tajně žít.

Lorraine + Contoire:
Ještě pomodlení,
v okamžení,
na scéně je zas starý vitriol

Lorraine:
Rec: Pijte!

Angelika:
Rec: Nebudu to pít.

Desgrez:
Tato dáma půjde se mnou dřív než hned.

Angelika:
Říkám díky, málem už mnou proudil jed.

Desgrez a Angelika:
V skříňce uzamčený, bez prodlení,
teď tu důkaz je, starý vitriol.

Joffrey:
Žár v kameni může hřát
Ten žár
V dotyku dávných dlát

Angelika:
A já
Toužím být dílem Tvým
Má tvář
Zrůžoví…

Joffrey: Já chci lásku svou Ti dát

Angelika: Může nános pýchy svát

Joffrey:
A já…
Já se ptám

Oba: Může snad z nás dvou být pár?
Může snad z nás dvou být pár?

Angelika – lásko já jsem zoufalá vždy sem tajně doufala
že mohla bych být tvá
Nikolas – v okolí se povídá za koho se jdeš vdát
ten krásou neplýtvá
velmi bohatý však jak čert rohatý
kulhá stár a škaredý
A – cosi počít mám teď uděl už svůj znám je tak lásce vzdálený
N – neplač lásko ztracená vůle otců zvrácená nám staví pevnou hráz
A – miluj mě ať vzpomínám že první dotek patřil nám pak přijmu osud snáz
Oba – dejme pryč tu hráz

Angelika:
Samotná, ztracená, čeká má láska s jizvou,
chci být s ním, žadoním, at´andělé mě vyzvou.
Smrti stín pocítím na tváři své tak spálené.
Vzhůru dám se nést.

Cizí zem, sama jsem, umírám v pustých dunách, ,
v paměti dojetí valí se v mírných vlnách.
V očích sůl, žití půl, Bůh jméno mé jen proklíná.
V nouzi dlaně spínám.

Doufám že mi smrt už bůh dá,
prázdná jsem a bezradná.
Jen pouště žár věští mé pouti zmar.
Už zbývá mi chvil jen pár.
Už zbýva mi chvil jen pár.

Žár po letech pálí dál. Ten žár z doteku dávných dlat.

To já, toužím být dílem tvým. Má tvář zrůžoví

To já, chci lásku svou ti dát.

Může nános pýchy svát.

A já, a já se ptám

ÁÁÁÁÁÁÁÁ

Může snad z nás dvou být pár, může snad z nás dvou být pár?

Bachtiary-Bay:
Těch výstražných sotva tucet ran,
je poslední varovaní vládce.
Příště Vás dám rovnou zhodit z bran!
Problémy náš sultán řeší krátce.
A jestli Vás rozum opouští
zmaříte svou zcela vzácnou šanci,
stát se tu vládkyní nad pouští
a ostatním ženám pískat k tanci.

Angelika:
Královnou pouště nechci být,
nelze vášeň dát u níž chybí cit.

Bachtiary-Bay:
S bláhovou hrdou markýzou
velký Aláh ví, že se nedá hnout.

Angelika:
Nezlomná, hrdá zůstavám
a lhostejná pokud zemřít mám.

Bachtiary-Bay:
Volte smrt!
Ze dne noc!
Přesto poslední šanci Vám dám.
Připravte se, až se vrátí náš pán!

Angelika:
Ať nedoufá, že bych povolná
tančila s usměvem na polštáři.

Bachtiary-Bay:
Pak přijde smrt ale pozvolná
a všechen vzdor zmizí z krasných tváří!
Hned!

Angelika:

Opuštěná, mě král vzal
sen zatracená a prázdna jsem,
mě vzal to štěstí král a za chvíli svítá.

Degrez:
Angeliko Vy musíte žít

Angelika:
Svítá.

Degrez:
Prostředky účel posvětí hledejte spásu v podsvětí
tam kde by bůh i sám se bál.To naději skýtá, skýtá.

Angelika:
Nemohu,zdá se klesnout víc o pomoc lůze mám si říct.

Degrez:
Snad nevybírá kdo nevyhrál je na kolenou a šanci vítá.

Angelika:
Příteli, já to přijímám

Degrez:
Jsem rád že můžu radit Vám

Angelika:
Poslední snad možnost mám.

Oba:
Za chvíli svítá,svítá.

Angelika:
Mám skrýt pláč
pár kouzelných krůpějí
to jen pro štěstí slzy nevěstí,
žádný boj jen lásky síle díkůvzdání.

Peyrac:
Mou být máš tvou krásnou tvář
s nadějí jsem jen sledoval pouští stínem skal.
Kdy tě zpátky získám já však neměl zdání.

Angelika.
Já se vážně bála

Peyrac.
Tak bála

Angelika:
Málo žít si přála

Peyrac:
Jen přála

Oba:
Láska však vyhrála jak zdá se je mocná naštěstí.

Angelika:
Mám skrýt pláč

Peyrac:
Ten pláč

Oba:
Pár kouzelných krůpějí

Peyrac:
Krůpějí

Angelika:
To jen pro štěstí

Peyrac:
Pro štěstí

Angelika:Slzy nevěstí

Peyrac:Nevěstí

Oba:Žadný boj jen lásky síle díkůvzdání

Peyrac:Bůh či spíše ďábel

Angelika:S námi souboj sváděl

Peyrac:Léta já byl psancem

Angelika:Láska dáva šance

Peyrac:Být jí blízko stále

Angelika:Smířít s tím i krále

Oba:Kráčet blízko ráje nám,nám,nám

Peyrac:Má lásko

Oba:Čas nádherný začíná,začíná

Angelika:Čas jen pro štěstí

Peyrac:Smutek nevěstí

Oba:
Je to zázrak jenž pouze láská dává nám,
zázrak jenz pouze láska dává nám

Všichni:
Láska zázraky vykoná,má dar být kouzelná

Peyrac:Čas jen pro štěstí

Angelika:Čas jen pro štěstí

Všichni:
Je to zázrak jenž pouze láska dává nám,
zázrak jenž pouze láska dává nám.
Zázrak,jenž pouze,láská,dává nám!

KRÁTKÁ VÁŠEŇ ZÁHY ODEZNÍ

Contoire:
……óóóóóó
v nádherné,
jež má být nevěstou
budí hrůzu první chvíle s manželem.

óóóóó
nádherné sny mládí, kde že se jsou?
Ženich kulhá, jizva svítí pod čelem. ,

Mám se bát o lásku kvůli ní?
Té, která sen dětský ještě sní,
nezná vůbec ženské kouzlo vábení.
Krátká vášeň záhy odezní.

óóóóó óóóóó
Přijde den a věrnou Contoire
bude Peyrak s láskou dál zas v lůžku hřát.

Mám se bát o lásku kvůli ní?
Té, která sen dětský ještě sní,
nezná vůbec ženské kouzlo vábení.
Krátká vášeň záhy odezní.
Krátká vášeň záhy odezní.

MEZIHRA
Dvořan:
Nevěsta je opravdu krasavice

Dáma:
Za to madam Contoire, ta se tváří jako čert.

Dvořan:
Nedivte se. Dlouho byla favoritkou v loži hraběte de Peyrac.

Oba:
Žárlí.

CO JEN S TÍM

Contoire:
Joffrey!
Uhněte mi z cesty!

Netuším proč tu nádheru chtěl pán můj si brát. Nestačí že tu dáma je jíž měl dlouho rád.

Peyrac:
Za choť svou, madam Contoire, já toužil pojmout jí.

Contoire:
Má svatba býti nezvratná.

Peyrac:
Ano.

Contoire:
Já to nevítám.

Peyrac:
Já Vás odmítám.

Oba:
Co jen s tím.

Peyrac:
Ocením Vaše zásluhy, rád Vám dárek dám.

Contoire:
Zabolí, když jen metresou né láskou se zdám.

Peyrac:
Před oltář, milá Contoire, já s Vámi nechtěl jít.

Oba:
Má svatba býti nezvratná.

Contoire:
Já to nevítám.

Peyrac:
Já Vás odmítám.

Oba: Co jen s tím.

Contoire:
A jen přemítám, jak se pomstím Vám, co jen s tím.

Z NÁS DVOU DNES JEN TĚŽKO BUDE PÁR

Peyrac:
Angeliko, já..

Angelika:
Prosím, pane, koupil jste si mě. Tak si tedy poslužte.

Peyrac:
Ještě nikdy jsem neuštval žádnou laň.

Angelika:
Děkuji, pane. Já..já..

Peyrac:
Dnes nic neříkám, já však vytrvám.
Láska má se vázat víc než pouhou krásou.

V náručí tě svírat

Angelika:
Né, né, né, né

Peyrac:
Vášní dlouze zmírat

Angelika:
Né, né, né

Nás dva tím jen týrat!

Oba:
Z nás dvou dnes jen těžko bude pár.

Angelika:
Mám skrýt pláč?
Já zůstavám zoufalá.
V noci svatební,
než se rozední,
lásce jednou provždy věčné sbohem dávám.

KDO MĚ NECHCE VIDĚT ŽÍT

Angelika:
Ta růže náhle zčernala

Kdo mě nechce vidět žít,
Zvolil jedy nejprudší.
Rychle vnikají do žil.
Řekni kdo to poručil!

Služka:
Už jsem spala. Netuším.

Angelika:
Já ti paměť osvěžím!

Služka:
Nemám co bych měla říct!

Angelika:
Potřebuji vědět víc!
Kdo mě nechce vidět žít?!
Mluv, ať nemusím tě bít!
Kdo košili napustil?!
Kdo tě k tomu přemluvil?!

Služka:
Já nevím, paní.

ANGELIKA—- Už před léty poznala jsem, že jste vrah!
Teď ve vás má přítomnost budí ten strach!
VŠICHNI— hrůzu z odhalení
v okamžení
na scéně je zas
starý vitriol
LORRAINE—- hlavu vzhůru jed musíte zkrátka pít!
spiknutí to dál ude tu tajně žít.
VŠICHNI— ještě pomodlení
v okamžení
na scéně je zas
starý vitriol
————————————–
DESGREZ—– Tato dáma půjde se mnou dřív než hned!!
ANGELIKA—- říkám díky, málem už mnou proudil jed!
OBA— V skříňce uzavřený
v okamžení,
teď tu důkaz je!
Starý vitriol…

Král: Musím říct, že jsem překvapen – dům Váš nestrádá!

Joffrey de Peyrac: Tak mi Bůh přeje v konání, vítám co jen dá

Král: Obrazů snad je v Paříži dnes víc nalézt se dá…

Všichni: Sám nestačí se dívat král

Král: Všude samý skvost…

Joffrey de Peyrac: Ať náš milý host

Angelika: Jde jen dál

Král: Vaše choť touží zajisté mou dvorní dámou být

Angelika: Vdaná jsem a tak s manželem mi přísluší žít

Král: Půvabná, navíc odvážná ,tu chtěl bych blízko mít

Všichni: Sám nestačí se dívat král

Král: Všude samý skvost

Joffrey de Peyrac: Ať náš milý host

Angelika: Jde jen dál

Král: Je to zlé, když poddaný je šťastnější než král,vždycky však poslední a dlouho jsem se smál! Pojednou padám únavou tak dřív půjdu spát

Joffrey de Peyrac: Dovolí král – zlatý dar mu smíme s úctou dát

Král: Bohatší tak i smyslné si nechám teď sny zdát

Všichni: Sám nestačí se dívat král

Král: Všude samý skvost,Peyrac chybil dost, že mě zval…
Všude samý skvost, Peyrac chybil dost, že mě zval…
Všude samý skvost, Peyrac chybil dost, že mě zval…

Contoire:
Přicházím poklonit se se vší skromností
a toto zlato nechť je vzato jeho Výsostí.

Mnich:
Pochází z panství jehož pán je dobře znám
bohatstvím takovým, co nemá ani vládce sám.

Král:
Kdo by to dokázal být bohatší než král
takový zázrak drzý ten se ještě nikdy neudál.

Contoire:
Ve zlato mění skálu tak je zkažený

Contoire a mnich:
Že jistě neváhal a sám je s ďáblem spřažený.

Všichni:
Dlouho mu vše prochází
nastává čas nesnází
vyvýšil se nad krále
ať má záhy na mále.

Král:
Já ho poctím rád
aspoň jedenkrát
návštěvou
návštěvou
svou návštěvou.

Filip: Nyní je čas k sepsání
I smlouvy svatební
Co se sňatkem vyplní
To záhy stane v ní

Angelika: Výměnou za manželství
Důkazů se vzdám
Ke dvoru se navrátím,
Když se dobře vdám

Desgrez: Zde je kufřík tajemný
Jenž dlouho šířil strach
Na pozůstatek spiknutí
Jen léta sedal prach

Filip: Tenhle obchod manželský
Je lásce výsměchem
Tak ať už ten starý jed
Je ve vlastnictví mém

Všichni: Slavné zvony svatební ať zní
U konce je nedůstojné smlouvání
A už každý má co chtěl

Desgrez: Jen ten Amor nesletěl

Angelika: Jen ten Amor nesletěl

Filip: Jen ten Amor nesletěl

Všichni: Se svým šípem
Z výšin lásku zažehnout

Desgrez: Tak přistupme k plnění vaší části dohody

Filip: Svatba může začít
Zaplatil jsem svobodou
I dobrým jménem svým

Desgrez: Získáváte krásnou choť
A schopnou jak já vím

Angelika: Musím se jít nachystat
Na svatby slavnou část

Filip: Cíle smělé kupčením
Si madam umí klást

Angelika: Ano!

Lorraine: Slavné zvony svatební ať zní
U konce je nedůstojné smlouvání
A už každý má co chtěl

Důkazy ty prokleté
Kufřík máme zpět
Starý vitriol!

Dnes nic neřikám, já však vytrvám
láska má se vázat víc než pouhou krásou.

V náručí tě svírat!

Né,né,né,né

Vášní dlouze zmírat!

Né,né,né,né, nás dva tím jen týrat

Z nás dvou dnes jen těžko bude pár

Mám skrýt pláč, já zůstavám zoufalá,
v noci svatební, než se rozední, lásce jednou pro vždy věčné sbohem dávam.

Angelika:
Osud mi kruté rány dál,
mé milé k Bohu odevzdal
pomsty si v srdci hýčkám klid
z noci vždy svítá, svítá
Angelikou jsem vroucí,
že prostředky k cíli vedoucí
jen mezi šlechtou získám zpět
to v naději skýtá, skýtá

Nedá mi zpátky statky král,
který je soudně odebral
ty možnosti jak víc zbohatnout
vždy pouze vítám.

Modlidbu Boha obměkčím
ať umožní mi pomsty čin
Ať mou v ní zde zmítnout
Ať zas svítá, svítá
Gendére: Angeliko pozor!
Angelika: Desgrez, jste to vy
to se mi ulevilo

Desgrez: Filip de Plesibilie
tu právě s jasnou prosbou je
Angelika: Zřejmě chce seznam s ním i jed
náhle mi svítá, svítá
Desgrez: Prosím pane
Angelika: Nabízím obchod poctivý
bratranec Filip jistě ví, že sňatek
s ním i k vysluní cestičku skýtá, skýtá
pokuď se vážně záhy vdám, ráda vám skříňku odevzdám
Filip: I se vším co je v ní
Pak obchod vítám

Angelika: To asi Bůh mě vyslyšel
Filip: Já z toho dobře nevyšel
Desgrez: Každý už má co chtěl
Všichni: Za chvíli svítá, svítá

ANGELIKA – původní český muzikál.

Romantický děj odehrávající se v době vlády Ludvíka XIV. mapuje příběh krásné Angeliky de Sancé de Monteloup, která je svým nechtěným sňatkem s Joffreyem de Peyrac vržena do víru královských intrik. Její počáteční odpor k Peyracovi se postupně mění v hluboký cit. Shodou dramatických okolností překazí Angelika plánovanou vraždu krále. Ten je krásnou Angelikou okouzlen a chce jí získat.

Ve vykonstruovaném procesu je Peyrac označen za spiklence ďábla a na náměstí Gréve je upálen. Angelika se uchyluje mezi lůzu a po smrti své první lásky Nicolase se stává „markýzou“ pařížského podsvětí. Díky sňatku se svým bratrancem Filipem de Plessis-Belliéres se Angelika vrací mezi pařížskou smetánku. Její cesta, motivovaná pomstou nespravedlivé smrti Peyraca, ji vede až před samotného krále. Tomu předává seznam spiklenců. Král nechává spiklence za velezradu zatknout. Za splnění státního úkolu, přípravu smlouvy Francie s Bachtiary bejem, vyslancem sultána, vrací Ludvík XIV. Angelice majetek de Peyraca. Vyslance Bachtiary žádá jako dar Angeliku, král odmítá a veřejně jí prohlásí za svou přítelkyni.

Angelika se dozvídá od krále, že se Peyracovi podařilo z vězení uniknout, na útěku však zahynul. Angelika mu nevěří – rozhodne se Peyraca hledat…. na zámku Toulouse se Angelika na kratičký okamžik setkává s Joffrayem – ten je však chladný, je psancem a ona má mocného ochránce – krále…Angelika se zapřísahá, že králi nikdy patřit nebude, ale Joffray mizí v tajných chodbách zámku. Zoufalá Angelika se vzápětí stává obětí únosu – zhrzený Bachtiary bej se rozhodl získat dar pro svého pána násilím…V sultánově harému propadá Angelika naprostému zoufalství, ale zůstává nezlomená a hrdá – odmítá být hříčkou sultánovou. Po krutém bičování se jí podaří s pomocí dvou eunuchů – dříve příslušníků pařížské lůzy – uprchnout do pouště. Nerovný boj však záhy vzdává a prosí Boha, aby jí k sobě povolal. Upadá do agónie, tudíž neví, že Joffray, který se jí vydal po stopách, jí zachránil a převezl na zámek Toulouse. Po mnohých peripetiích pak těžce zkoušená láska vítězí…

 

Galerie