Carmen

Kam zítřek nás chce vést?
To osud skrývá nám.
A kolik zbývá cest,
nechá tvým úvahám.

Jak mapou z bílých míst,
źivotem bloudíš sám.
Snažíš se stále číst.
Kudy máš jít,
a kam.

Zkoušíš se prát,
stejně jak král,
či komoří.
Však řeky proud nese tě dál.
Dál do moří.

Podzimní vítr svlék
stromy jak róby dam.
S listím tvůj trůn,
i plány tvé,
navždy odvál.

Osud karty tvé míchá,
osud karty tvé míchá.

José:
Já svým zasnoubením se ti dávám,
dneska se splnil ten dávný sen můj,
budeš pouze má,
a já jen tvůj.

Katarína:
Já jsem nejšťastnější,
když se schoulím v náručí tvém,
kde jsem já v bezpečí,
jsi můj lék,
který vše vyléčí!
Jsi:

Duet:
Má láska,
má touha,
mé přání,
zázemí mé,
proti nástrahám zlým,
já každým dnem víc,
podléhám kouzlům tvým.

José:
Zázrak,
potkat tě byl.

Katarína:
Vážně zázrak,
od první chvíle tě já ráda mám.

Duet:
Já ti věrnost svou dnes přísahám.
Jsi:
Má láska,
má touha,
mé přání,
zázemí mé,
proti nástrahám zlým,
já každým dnem víc,
podléhám kouzlům tvým.

Tu lásku v nás,
nespálí mráz,
nezmáčí žádný déšť.
Pro tebe tu jsem,
nocí i dnem,
v dobrém i zlém!

Má lásko,
má touho,
mé přání,
zázemí mé,
proti nástrahám zlým,
já každým dnem víc,
podléhám kouzlům tvým.

Tenkrát, když bůh lidstvo tvořil,
jistě neměl ponětí,
že by Adam se mnou zhřešil,
hned po prvním objetí.

Kvůli mě se stavěl Trojský kůň,
i Homér o tom psal.
Hlavy mužů od tý doby,
já sbírám dál.

Já jsem ten sen, co snít se prý nesluší.
Jsem lásky bohyní,
jsem tvou Venuší.

Jsem symbol lásky,
symbol žen,
od Julie po Marylin.
Já jsem radost opojná,
i nekonečný splín.
Já jsem tvé ticho nočních můr.
Já jsem tvé světlo i tvůj stín.
Jsem tvůj bolehlav jako z těžkých dní.

A –
Bonita
Ditanga
Flamenga
Áa, áa, áa…

Bonita
Ditanga
Flamenga
Áa, áa, áa…

Bonita
Ditanga
Flamenga
Áa, áa, áa…

Bonita
Ditanga
Flamenga
Áa, áa, áa…

V egyptském údolí Gízy,
faraonů objímá,
a můj úsměv Mony Lisy,
Gavallera dojímá.

Tragická jak Nora z Ibsena,
frivolný jako Řím.
Občas ztracená,
pak se zas objevím.

Já sem tvé řešení,
ke tvé touze klíč.
Drsné vzrušení,
když tě trápí chtíč.

Jsem symbol lásky,
symbol žen,
a pří vyhnaná,
jsem tvůj ráj,
jenom kvůli mě jdeš dál,
až na samý světa kraj.

Já jsem ta pravda co chceš znát,
to já tě nutím k podlým lžím.
Jsem tvá,
dokuď ti k ránu nezmizím…

Jsem symbol lásky,
symbol žen,
a pří vyhnaná,
jsem tvůj ráj,
jenom kvůli mě jdeš dál,
až na samý světa kraj.

Já jsem ta pravda co chceš znát,
to já tě nutím k podlým lžím.
Jsem tvá,
dokuď ti k ránu nezmizím…

Bonita
Ditanga
Flamenga

Bonita
Ditanga
Flamenga

JOSÉ:
Mé tělo tvé si lásku žádá,
tak mi ho dej,
máš-li mě ráda.
Já chci tě mít,
dřív než se rozední.

Pojď, dáme naší lásce pečeť!
Proč nutíš mě před tebou klečet?
Láska je víc,
než sliby zpovědní.

Chci schoulit se v tvém objetí.
Ty hvězdy nám to posvětí.
A nikdo nemá právo říkat nám,
jak máme žít.

Teď jsme tady jen ty a já,
Proč se trápit odříkáním?
Moji touhu nelze dál už skrýt,
já chci tě dnes mít.

KATARÍNA:
I já cítím ten závan vášně,
už nebráním se,
tady máš mě!
Já hořím, jako šňůra zápalná.

JOSÉ:
Jen jeden způsob, požár hasí:
Co na mysli mám, tušíš asi.

KATARÍNA:
Přiviň mě blíž.
Chci splynout s tělem tvým.

OBA:
Chci schoulit se v tvém objetí.
Ty hvězdy nám to posvětí.
A nikdo nemá právo říkat nám,
jak máme žít.

Teď jsme tady jen ty a já,
Proč se trápit odříkáním?
Moji touhu nelze dál už skrýt,
já chci tě dnes mít.

Ženský krok ať připomíná lásky vzdech,
polibek co není poslední.
Látka sukně nechť splívá po stehnech,
ženský krok je zbraní zásadní.

Pokud má po tobě ňákej chlap jet,
musíš návnadu správnou mu dát.
A jak začne brát,
tak zasekni hned.
Pak ho přikrm ať nemůže spát.

Pyšná…
Jako císařovna!
Vzpurná…
Nezkrotná!
Buď svá…
Nemáš chuť teď zrovna,
né tuhle noc.
Vždycky máš nad ní moc.
Vždyť..

Tak kráčí ženská ta,
půvabná ženská ta,
koketní ženská co chlapy zná.
Tak kráčí ženská ta,
statečná ženská co,
ví proč je ženská lest vítězná.
Netřeba zlo,
když ten rajcovní krok ženská,
má.

Jak to zvládneš poznáš jakej máš dar.
Ženskej šarm to je fatální zbraň.
Podlehne jí stejnej sedlák či car,
každej ochotně platí tu daň.

Chasé…
Teď tě práve zmerčil.
V pase..
Zhoubnutí..
Olé..
A ještě jedna moudrost.
Sex je balet.
Je to nádherný let. Když.

Tak kráčí ženská ta,
půvabná ženská ta,
koketní ženská co chlapy zná.
Tak kráčí ženská ta,
statečná ženská co,
ví proč je ženská lest vítězná.
Netřeba zlo,
když ten rajcovní krok ženská,
má.

Tak kráčí ženská ta,
půvabná ženská ta,
koketní ženská co chlapy zná.
Tak kráčí ženská ta,
statečná ženská co,
ví proč je ženská lest vítězná.
Netřeba zlo,
když ten rajcovní krok ženská,
má.

Tak běž,
když chceš jít,
mě to nerozhází.
Ty chtěl si žít život bez nesnází.
Však si přeci chlap,
tak přestaň se bát,
ty se zas,
ke mě vrátíš,
a rád.

Proč zkoušíš mi lhát,
jako malej,
jak žák.
Svou svatozář,
klidně hoď
na věšák.
Já vím,
že strach máš,
a že utíkáš,
před tou pravdou,
co já dávno znám.
Že každý jsme sám.

Až rytmus vášní,
tě zvábí,
tak nebraň se dál.
Když s ženskou,
muž tančí,
a citem k ní vzplál.
Potom pozná,
jak chutná,
ta láska jak trám.
Vášeň a cíl,
s ním na pár chvil,
nebudeš sám.

Však co když,
kdoví,
lásku poznám,
i já.
A s osudem, začnu hrát,
mariáš.
Já,
volná jak pták,
nestálá jak stín,
v údolí divokých kopretin,
kde každý jsme sám.
Kde každý jsme sám.
Kde každý jsme sám…

Ty nevíš, co je ženská jak já,
tys poznal jenom nudu a šeď,
pár hodnejch holek v náboženství,
a ne ženskou, co tvý srdce zlomí ti hned.

Ty nevíš, co je ženská jak já,
co v tvojí duši suchý jak troud,
i temný vašně rozehraje,
marná tvá snaha je Carmen nepodlehnout.

Pojď blíž, doutnák už doutná,
pojď blíž, zkus jak to chutná,
milostná mše,
ale to bude vše, co ti dám.

Tohle je můj svět, nejsem ničí,
můj tep, srdce kámen,
můj cit, s láskou ámen,
já ti krev zpěním ještě před kuropěním.

Můj svět, mám ho ráda,
můj tep, srdce zrada,
můj cit, chtěl by získat,
ty jsi panic, neznáš nic,
natož ženskou jak já.

Ty nevíš, že je někdo jak já,
chlap, co má dobré místo a moc,
chlap, který nelže dívce svojí,
co se nespokojí,
s láskou na jednu noc.

Ty nevíš, že je někdo jak já,
co modré z nebe ženě by snes’,
chlap, který žije v bázni boží,
který nesouloží
s každou sukní jak pes.

Tak ty máš holku?

Mám mladou dámu a jsme zasnoubeni, takže…

Budeš se ženit? Jediná baba do konce života?

Pojď blíž, doutnák už doutná,
pojď blíž, zkus, jak to chutná,
vášeň a cit obě nemůžeš mít, můj José.

Tohle je můj svět, nejsem ničí,
můj tep, srdce kámen,
můj cit, s láskou ámen,
já ti krev zpěním ještě před kuropěním.

Můj svět, mám ho ráda,
můj tep, srdce zrada,
můj cit, chtěl by získat,
ty jsi panic, neznáš nic,
natož ženskou jak já.

Jsem jenom člověk, však přesto mám kázeň,
a vážím si hodnot, co mám.

Možná jsi člověk, však každý z nás tajně,
si vysnil tu vášeň jak trám.

Ona je anděl a ty jsi ten ďábel,
však nespadnu na samý kraj.

Tak jak Adam té Evě se poddej
a vychutnej ráj.

A přijmi můj svět, kde tě čeká,
můj tep, zatím studil
můj cit, tys ho vzbudil,
a možná zůstanu, když hezky poprosíš.

Můj svět, mám ho ráda,
můj tep, dám ti ráda,
můj cit, můžeš získat,
osud ti nadělil lásku od ženský jak já,
lásku od ženský jak já,
lásku a vášeň jak trám.

V očích má zář
Jasnější než tisíc sluncí
Sám Bůh i Ďábel i Kain nebo Ábel
Jsou v očích té ženy co znám

Neriskuj dál
Ať neztratíš Katarínu
Buď svůj
Ne jak blázni kteří se zblázní
Do takový ženský to znám

Ale Inmare
Ona je jiná

Je cikánka,
póvl a špína
Přece nechceš snad žít
Děti mít s ženskou,
co sotva znáš

Tajemná je
Jako víla

Je to rajda
A nic víc

Má v očích duši
A dává ti tušit
Že splní každý sen

Plná vášně

Ale bacha
Může být též bludičkou
V soužení vleklém
Budeš smažit se v pekle s ní

Prý je to kus
Kus který škrábe a kouše
Mašina na sex
Co chlap je z ní per-plex
Jo takový ženský já znám

Moc velký risk
Myslete na svoji pověst

Mám svoje skrýše
A to tím spíše
Když jde o ženskou kterou chci znát

Mám jí sdělit
Tu novinu, pane

Sám řeknu jí
Jak se to stane
Těch jsem přefik
Jsem profík jo tyhle ženský dobře znám

Další úspěch
Další zářez
Další skalp do sbírky mé

Oči jsou na ní
Tou nejhorší zbraní
Je jako Salome

Žádné strachy
Jde o prachy
Nejsem žádný zelenáč
Uvidí sama
Ta zvláštní dáma
Co jsem zač

Jaká žena
Zcela jiná
Jakou já kdy znal
Je tak jiná
Vzrušující
A tak krásná

Jednou přijde
Zítra zmizí

Podvede Vás
Srdce zlomí

S úsměvem

Voní hříchem

Voní vášní

Je to rajda a nic víc

Mně je to fuk
Jako zblázněnej kluk
Za ní půjdu na Měsíc

Půjdu za ní
Jen když kývne

Půjde tam
Kam budu chtít

Já chci jen připomenout
Že už může být mou

Když objevíš perlu
Tak nemůžeš zapomenout
Když objevíš perlu
Tak nemůžeš zapomenout

Žij svůj život jako hráč!
Žij ho rychle máš ho pouze půjčenej.
Smích je lepší než-li pláč.
I když víš, že budeš jednou pohřbenej.
Užívej každou noc,
jako noc poslední.
Copak víš,
zda se zase rozední?

Zrádnej jako ve větvích.
Klidně trhej hadem,
nenechej se zmást.
Tohle prej byl první hřích.
Přišly hromy, blesky,
zem se začla třást
Předstírej pokání,
pak si užívej dál.
Za ten rajc tenhle trest,
přeci stál!

Viva Bailar!
Tancuj a svírej mě více por favor.
Viva Cantar!
Zpívej tak nádherně jak andělský chor.
Viva Amor!
Líbej mě o trochu déle než bys měl.
Já zpívám Viva Amor,
vždyť jen pro lásku má smysl žít!

Žij pro jeden každej den.
Žij jak nemáš,
ale jak jsi vždycky chtěl.
Aby život byl jak sen.
Nejkrásnější ze všech uměleckejch děl.
Horká krev prozradí,
že si uzdu nedal.
Krutý vášni,
co nás žene dál!

Viva Bailar!
Tancuj a svírej mě více por favor.
Viva Cantar!
Zpívej tak nádherně jak andělský chor.
Viva Amor!
Líbej mě o trochu déle než bys měl.
Já zpívám Viva Amor,
vždyť jen pro lásku má smysl žít!

Neztrácej čas žádnou pochybností,
když máš chuť,
no tak si dej!
Závod se strachem a prostředností,
můžeš vyhrát jen,
propocenej!

Viva Bailar!
Tancuj a svírej mě více por favor.
Viva Cantar!
Zpívej tak nádherně jak andělský chor.
Viva Amor!
Líbej mě o trochu déle než bys měl.
Já zpívám Viva Amor,
vždyť jen pro lásku má smysl žít!

Viva Bailar!
Tancuj a svírej mě více por favor.
Viva Cantar!
Zpívej tak nádherně jak andělský chor.
Viva Amor!
Líbej mě o trochu déle než bys měl.
Já zpívám Viva Amor,
vždyť jen pro lásku má smysl žít!

Hola!!!

José:
Ten náhlý zvrat, ten náhlý pád, nemůžu zpět,
když láska své otěže svírá.

Carmen:
Už nikdy nevrátíš, co čas odvál,
to co jsi udělal, nejde zpět vzít.

Katarina:
Jak bránit mám své zázemí, jsem zoufalá,
že láska má se někam ztrácí.

Teta Inéz:
Já ruku pomocnou Katarině dám,
vše pro ni udělám, to přísahám.

Všichni:
Zpět nejde vzít žádný tah náš,
teď z činů svých se zpovídáš,
a jistoty, co věřils jim,
se vypaří, tak jako dým,
jak rozhodl ses žít,
zpět nejde vzít.

………..

Starosta Mendoza:
Ta zrada to byl nerozum,
on zahodil, co já mu dal,
teď trpce bude litovat a svědomí své zpytovat,
až cikánka s ním zamete a on bude v žaláři hnít.

Carmen a José:
Drž mě lásko v náručí.

Katarina a teta Inéz:
Pochybnost ji umučí.

Garcia:
Přede mnou není nikdo v bezpečí.

Všichni:
Zpět nejde vzít žádný tah náš,
přes spadlý most se nevydáš,
když osud začne scénář psát,
jde dopředu a nikdy vzad,
jak rozjetý vlak, co nezastavíš.
Zpět nejde vzít žádný tah náš,
to snad už víš.

Garcia:
Já pomsty své si vychutnávám.

Všichni:
Utíkej jak chceš, však úkryt nenajde,
před pravdou neúprosnou, žádný tah náš.

Zpět nejde vzít žádný tah náš,
zpět nejde vzít žádný tah náš,
Zpět nejde vzít,
zpět nejde vzít,
žádný tah náš,
žádný tah náš,
Zpět nejde vzít žádný tah náš,
zpět nejde vzít žádný tah náš.
…..

Noid:
Utíkej si já tě najdu!
Kam půjdeš ty tam i já jdu.
Posel krutý pravdy,
před kterou se neschováš!
Budeš mou na věky věků.

L. Bílá:
Vždycky budu na útěku!

Noid:
Tvý útěky nezmění ten úděl, kterej znáš!
Patříš mně,
jen mně,
mě se nikdy nezbavíš!
Můžeš tvrdit,
že jsi volná,
ale sama dávno víš:
Patříš pouze mně,
a víš to co vím i já,
Tak jak noc vlastní tmu tmoucí,
přesně tak tě vlastním já!

L. Bílá:
Myslíš?
Nejsi první,
kdo mě namích.

Noid:
Poslední.

L. Bílá:
Jsi nejhorší z nich.

Noid:
Nezkoušej to na mě,
strachy se ti třese hlas!

L. Bílá:
Stále víc tě nenávidím.

Noid:
Možná,
ale jasně vidím,
že ani tvá nová hračka,
nerozdělí nás!
Patříš mně, jen mně!

L. Bílá:
Lásku svou ti neprodám!

Noid:
Když ne mně tak ani jemu,
na to já ti přísahám.
Já ho podříznu,
tohle dám ti písemně!
Já ho podříznu na důkaz,
že ty patříš jenom mně!

L. Bílá:
A proč si myslíš,
že mě zajímá?
Proč myslíš,
že ho ráda mám?

Noid:
Protože vidím,
jak se motáš do těch lží.
Když o něm mluvíš,
tak se tvůj zrak,
rozkoší zamlží!

L. Bílá:
Jednou usneš,
zabiju tě!
Ublížíš mu,
zabiju tě!

Noid:
Nikdy neslibuj,
když víš,
že svůj slib nesplníš.
Patříš mně,
jen mně,
a on skončí uboze.
Budeš na kolenou klečet,
aby žít směl tvůj Jose.
Nikdy nebyl tvůj,
nemohl vyjít ten tvůj plán.
Jeho jiná žena vlastní,
jako tebe vlastním já!
Carmen tebe vlastním já!

L. Bílá:
Mě nevlastní nikdo!

Noid:
Tebe vlastním já!!!

Cizinec – můj stín.
Jsem jen slouhou,
pán je on.
Řídí život můj.
Stal se ze mě pouhý klon.

Je cena úměrná,
za ty přísliby, vášní co bál,
jsem se znát.
Má touha nevěrná,
brzy vystřídá můj celibát.

Cizinec – můj stín,
který nosí jméno mé.
Zničil život můj,
zničil moje renomé.

Proč je mi lhostejné,
že jsem opustil všechno v co dřív,
věřil jsem.
Proč když jsem s ní cítím,
že jsem ve světě neskutečném.

To kvůli ní jsem zde ne tam.
To kvůli ní se stále ptám,
jak úlet zdůvodnit,
svědomí své uklidnit,
výčitky nemít.

To kvůli ní já odcházím,
to kvůli ní vše pokazím.
Kdo může za ten zkrat,
kdo mě vtáhne do hlubin.
Je to ďáblův advokát.
Ten cizinec – můj stín.

Muž co jsem ho znal,
který tvrdíval,
že ví,
jak má správně žít,
je už pouhé dejavu.

Co na tom záleží,
vždyť má jediná touha je s ní,
stále být.
A pro tu možnost já,
klidně jak štvaná zvěř budu žít.

To kvůli ní jsem ztratil glanc,
to kvůli ní dal všechno všanc.
Můj čestný závazek,
najednou šel do kytek,
jen za polibek.

To kvůli ní chci dlouho žít,
naplno žít né živořit.
Vesmírným výškám vstříc,
a nepřemýšlet víc,
že mě stáhne do hlubin.
Ten cizinec – můj stín.

Pro mě vždy láska byla hrou,
však s Tebou hrát si neumím.
Najednou nedokážu lhát,
proč?
To nevím.

Takhle se přeci nechová,
ta Carmen pyšná, koketní.
V mé tváři barva nachová,
je stud,
co nehodí se k ní.

Kéž sílu mám,
svůj život žít!
a osud svůj,
do rukou pevně vzít!
Chtěla bych umět říct,
to Ti přísahám,
že začnu věřit pocitům,
když cítím,
že Tě ráda mám.

V Tvé náruči já ožívám,
můj dech se zrychlí spolu s Tvým,
je to tak krásné,
že se ptám,
zda sním,
či bdím.

Chceš po mně víc,
než umím dát,
chceš po mně víc,
než možná mám,
pro lásku s láskou umět žít,
je nekrásnější drahokam.

Kéž sílu mám,
svůj život žít,
a osud svůj,
do rukou pevně vzít,
chtěla bych změnit svět,
to Ti přísahám,
vždyť kvůli Tobě,
José můj
i Tvoji dívku ráda mám.

Můj bože chraň mě,
stále stůj při mně,
už nechci lhát!

Snad sílu mám,
poprat se s tím,
s tím osudem,
který doufám pokořím,
já půjdu proti všem,
na svou smrt tu přísahám
já, která bála jsem se říct:
Můj José,
já Tě ráda mám.

Svatá Terezo,
teď já s pokorou,
před Tebou tu poklekám.
Prosím zůstaň navždy mou oporou,
vždyť já nevím,
kudy kam.

Lásku odnes dravý proud,
já v něm plavat neumím,
lásko, nesmíš uniknout,
za to se pomodlím.

Měla jsem být vstřísnější,
ustoupit ze zásad svých,
dát mu to nejcenější,
vždyť by to byl hřích.

Pokud mě Bůh má rád,
dá mi svou vůli znát.

Lásku odnes dravý proud,
já v něm plavat neumím,
lásko, nesmíš uniknout,
za to se pomodlím.

Jsem snad s city v prodlení,
neříkám, co říct se má,
mám věřit na modlení,
slyšíš, jsem nešťastná.

Pokud mě Bůh má rád,
vrátí se můj José.

Svatá Terezo,
teď já s pokorou,
před Tebou tu poklekám.
Prosím zůstaň i teď mou oporou,
vždyť já nevím,
kudy kam.

Dasha:
Kde berete tu odvahu si myslet,
že mě znáte,
vy máte scestné nározy,
a nic vám není svaté,
proč pohrdáte zázemím,
vždyť život není jenom pouť,
a kolotoč a střelnice,
kde štěstí visí na špejlích.

Lucie:
Vy věříte,
že za pecí je jistota a štěstí,
že pupek světa leží tady u vás na náměstí,
a venku čeká celej svět,
je svobodnej a bez plotů,
a vy tu zatim pod zámky střežíte to svý vězení.

Bílý plůtky na předměstí,
nakašírovaný štěstí,
tenisový kurty, bazén,
pěkně pokryteckej skanzen,
plný lidí k smrti znuděnejch,
a v duších snobskej cejch.

Dasha:
Nepraktičtí blázni snící,
celý život na silnici.
Pověry a čáry voo-doo,
bez morálky beze studu.
Vrhač nožů, šílenec a vrah!
Tak z toho jde strach.

Lucie:
Která z nás ho zachrání,
kterou z nás víc potřebuje?

Dasha:
Která z nás mu obětuje,
první, poslední?

Lucie:
Když láska nás,
tak poblázní.
Den před už žádný otázník,
jen předák s rozbuškou.

Dasha:
Když láska v nás,
se rozhoří.
Údolí či pohoří,
už nejsou překážkou.
Já s hlavou vztyčenou,
budu čelit nesnázím.

Lucie:
Láska v nás osud obchází.

Spolu:
Když láska nás,
tak poblázní.
Den před už žádný otázník,
a všechno nám jde snáz.
Když lásky vír,
nás uchopí,
jen druhý blázen pochopí,
jak láska mění nás.

Dasha:
Blázen jak já…

Lucie:
Blázen jak já…

Dasha:
Blázen jak já…

Lucie:
Blázen jak já…

Dasha:
Blázen jak já…

Spolu:
Blázen jak já…

Tady je můj svět,
kde vládnu jako diktátor já predátor.
Kde:
rád si bezostyšně denně hraju na krále,
maj na mále.

Artisti, břišní tanečníci,
Krotitel, klaun i kouzelníci,
všichni jsou jenom služebníci mí!

Je to tak,
vo kejhák,
bát by se měl každej z vás,
když můj nůž,
oběť svou si hledá.

Chladnej jak,
zabiják,
letí rychlejc nežli čas.
Jeho cíl:
tepna a krev rudá!

„Tato rozkošná dáma vás všechny zahambila.
Jen ona jediná,
se bude dělit o slávu s velikým Garciou.
To ona bude připoutána k mému kolu zrady.“

Je to cirkusový svět kde vládne Garcia,
kde co chci já je:
Rozkazem,
a neporušitelným zákonem,
no tak honem!

Splňte mi každičké mé přání,
na odpor nemyslete ani,
Chcete-li dostat požehnání mé.

Je to tak.
Jde vo kejhák!
Když mám kudlu v ruce zas.
Pak pro pláč,
oči jenom zbudou.

Tak se třes,
jeden řez,
další život zase zhas.
Našel cíl:
tepnu a krev rudou…

Je to tak svoje děti a ženu,
pod zámek si dej.
Neboť zradu nůž,
trestám,
jako posedlej!
Neboť zradu nůž,
trestám,
jako posedlej.

Pro mne dřív láska byla hrou,
však s životem hrát neumím,
já o něm nedokážu lhát,
proč, to už vím.

Já dál už nechci pouze brát,
už nejsem pyšná koketní,
vím, že je nejkrásnější dát,
své lásce první poslední.

Už sílu mám svůj život žít,
a osud svůj do rukou pevně vzít,
já teď už umím říct, to vám přísahám,
že pro lásku, s láskou umím žít,
a že už život ráda mám.

Můj Bože chraň mě,
stále stůj při mě,
a veď mě dál.

Už sílu mám a dobře vím,
že osud svůj jen s láskou pokořím,
pro lásku umírám, pro ni se narodím,
jen s láskou budu svobodná, jen s láskou život smysl má.