Muž se železnou maskou

To nejdražší,
pro co chtěl jsem tu žít
smrt zlá
navždy hýčká.

Měl jsi mě hřát,
zatím v poli jsi pad,
smutná zavřu víčka.

To z vůle krále
je mrtev můj syn.

V myšlenkách stále
já zůstávám s ním.

Můj buď dál,
k sobě Bůh si tě vzal,
prázdnota sít rozprostírá.
Dlouhý pláč
v noci přichází zvlášť,
když srdce vzpomínka svírá.
Tak svírá.

Dítě mé,
jak tu ránu mám snést,
hněv můj stále zůstal.

Ach lásko má,
už se nemůžu smát,
jen žal, ten mi zůstal.

Až přijde spánek,
mě může se zdát.

Jak něžný vánek,
pojď v mé duši vát.

Můj buď dál,
k sobě Bůh si tě vzal,
prázdnota sít rozprostírá.
Dlouhý pláč
v noci přichází zvlášť,
když srdce vzpomínka svírá.
Tak svírá.

Zůstaň se mnou aspoň ve vzpomínkách,
na křídlech slétni v noci až budu spát.

Můj buď dál,
k sobě Bůh si tě vzal,
prázdnota sít rozprostírá.
Dlouhý pláč
v noci přichází zvlášť,
když srdce vzpomínka svírá.
Tak svírá.

Já a král
pár jež kde kdo vidí zářící snad do všech stran
já přesto závidím úděl prostých lidí, když láskou je požehnán
koruny své klidně chci já vzdát
jen bože můj zařiď ať mě má rááád
já léta toužím
aby král se mnou spal a víc lásky mi dal, tudíž
já dál se soužím
moje krása odléta tak jak beží léta co s tím
zoufalství zřídka kdy propadám
mám víc než můžu si přát
chybí mi vášně žár
jsem stále jěště mladá
chci láskou nechat se hřát
Noc poklidnou další před sebou mám
bude jich víc jak tak počítám
já léta toužím
aby král se mnou spal a víc lásky mi dal, tudíž
já dál se soužím
moje krása odléta tak jak beží léta co s tím
Koruny své klidně chci já vzdát
jen bože můj dej ať mě má rád
já léta toužím

já léta toužím
aby král se mnou spal a víc lásky mi dal, tudíž
já dál se soužím
moje krása odléta tak jak beží léta dál
já léta toužím
krále milenkou být, poznat lásku a cit, tudíž
já dál se soužím
moje krása odléta tak jak beží léta co s tim

Já to vím, špatně žal se zpívá
rovnež před králem.
Taky vím, že krátký bývá, když člověk je mlád.

Omlouvám se, že krále trápí moje bledá tvář,
kterou proudy slzí zkrápí,
vždyť mi zemřel ten muž, co mě vážně měl rád.

Láska nemá solo,
je to příběh o dvou, plný vašnivých pout,
přece láska nemá solo
nechce sama tu být, musí zpívat a žít v srdcích nás.

Zkuste říct, jaké máte přání,
já ho splním rád.
Bohatství co mám, je k mání,
jsem přece král!

Matce mé zdraví málo slouží,
často stonává,
já vím, po čem dlouho touží,
chce na venkově žít a to já chci jí dát.

Láska nemá sólo,
je to příběh o dvou, plný vašnivých pout,
přece láska nemá solo
nechce sama tu být, musí zpívat a žít,
přece láska nemá solo,
je to příběh o dvou, plný vašnivých pout,
přece láska nemá solo ,
nechce sama tu být, musí zpívat a žít,
v srdcích dál.

Zas končí další den,
já stěžuji si prázdným zdem,
v žaláři proč tak sám,
tu živořit a blouznit mám.
Maska kovová
ta ukrývá mou tvář
a proč jsem trestán já,
se ptám?
Jsem bez viny, to přísahám.

Tak bože masku sejmi mou,
ty zdá se neslyšíš a nejsi ke mně blíž,
má duše léta kráčí tmou,
na slunce vzpomíná smutná a nevinná,
tak řekni, zdali jiný úděl
bůh jí přichystá,
zpod masky toužím vstát.

Tak plyne za dnem den,
já zcela sám a v temnotách tu živořím.

Svět zřejmě zapomněl,
na toho který žít by chtěl,
a nechal opět rád,
na tvář svou slunce hřát,
kdy ten den přijde já se ptám,
cítím že sil už málo mám.

Tak bože masku sejmi mou,
ty zdá se neslyšíš a nejsi ke mně blíž,
má duše léta kráčí tmou,
na slunce vzpomíná smutná a nevinná,
tak řekni, zdali jiný úděl
bůh jí přichystá,
zpod masky toužím vstát.

A proč vlastně jsem zahalen železem,
není mi ten důvod léta znám,
kdopak o něm ví kdo zná to tajemství,
ať smiluje se chci ho znát i já sám.

Tu masku sejmi mou,
ty zdá se neslyšíš a nejsi ke mně blíž,
má duše léta kráčí tmou,
tak řekni, zdali jiný úděl bůh jí přichystá,
zpod masky toužím vstát.
Toužím vstát.

Všimnla jsem si, jak jsou páni velmi žárliví,
pocit marný jimi cloumá a jsou svárliví.
Blednou pouze když pomyslí, že je zde mužů víc,
kteří touho vyjí na měsíc.
Muž je silný, každý souboj se ctí podstoupí,
však sestra lásky žárlivost jej o šarm oloupí,
začne šílet, v noci blouzní, věci rozbíjí,
nemoc lásky dál se rozvíjí.
Ref.: Muž je duše křehká,
věc to není lehká,
když zahlodá žárlení,
tak i mušketýr ve vášni prohrává.
Muž je potom hloupý,
na úsměvy skoupý,
nevěru by zasloužil, jak je protivný a rány rozdává,
rozdává.
Důvěřujte mušketýři více ženám svým,
žárlivostí nezáskáte vůbec nic jak vím,
s důvěrou se žárem lásky nechat mírně hřát,
co víc může muž si ještě přát.
Ref.: Muž je duše křehká,
věc to není lehká,
když zahlodá žárlení,
tak i mušketýr ve vášni prohrává.
Muž je potom hloupý,
na úsměvy skoupý,
nevěru by zasloužil, jak je protivný a rány rozdává,
rozdává,
rozdává,
rozvdává,
rozdávááá.

Cítím tvůj tep lásko postrádaná,
tělo mé touží si hrát,
i lože své k tomu dá nám dnes král,
odměnu tak může si přát.

Na křídlech svých at noc unáší nás,
budeme dávat i brát,
důverný vztah který dlouho už zrál,
svoji vášní nas bude hřát.

Ref.: Černá bílá i mínus a plus,
protiklad svůj v tobě mám,
jemně mě líbej at stoupá i puls,
láska může zakrýt i klam.

pospíchám no tak dej se mnou vést,
zdá se nám baječný sen,
unavená usnu v náruči tvé,
já vím, že náš příběh je již naplněn.

Ref.: Černá bílá i mínus a plus,
protiklad svůj v tobě mám,
jemně mě líbej at stoupá i puls,
láska může zakrýt i klam.

Černá bílá i mínus a plus,
protiklad svůj v tobě mám,
jemně mě líbej at stoupá i puls,

vždyt láska může přece zakrýt i klam,
vždyt láska může přece zakrýt i klam,
vždyt láska může přece zakrýýýt i klam.

A teď vám ukážu,
jak se má hrát s králem.

Já se někdy netrefím,
však zas je dobře, že to vím,
tak zkouším dál
zda by král na mé rady někdy dal.

Však já ke svým rolničkám
tu bystrou hlavu rovněž mám
a řeknu rád co má se stát
a nemůžou mě potrestat.

Ref. Z tarotu jsem znám co blázen
po francouzsky fou
co si o mně jiní myslí je mi zcela fuk.
Šašek ten se nestydí
a tak rád slovem do lidí se trefuje,
vždyť pravda je někdy zhoubná jako jed.

Já už nejsem nejmladší
a slova nemám nejsladší,
však upřímná, ač od vína,
když odbývá se hostina.

Nemusí se šašek bát,
že do vězení půjde spát,
tak mluví dál
a jeho král mu ochranu svou přece dal.

Ref. Z tarotu jsem znám co blázen
po francouzsky fou
co si o mně jiní myslí je mi zcela fuk.
Šašek ten se nestydí
a tak rád slovem do lidí se trefuje,
vždyť pravda je někdy zhoubná jako jed.

Šašek může říct
no zkrátka mnohem víc,
než si vůbec někdy běžný dvořan dovolí,
jo dvořan dovolí.

Však já ke svým rolničkám
tu bystrou hlavu rovněž mám
a řeknu rád co má se stát
a nemůžou mě potrestat,
a řeknu rád co má se stát
a nemůžou mě potrestat.

Panovník měl by být,
jako otec pro svůj lid,
nakrmí, ošatí,
zajistí práci, klid,
ideál takový právě chybí Francii
a náš král pořádá bál.

My máme hlad.

S výsměchem rozdával
chudým shnilé obilí
a těch pár nevděčných
pak vojáci pobili,
zbouření lidové právě hrozí Francii,
pozve král i nás na bál.

My máme hlad,
my máme hlad.

Se zbraní vztyčenou
jdeme průvod právu dát,
naši chtěl nemytých,
měli by se v zámku bát,
krvavé řešení čeká zřejmě Francii,
překazíme králi bál.

My máme hlad.

Rád padnu v náruč dam,
tancem osvěžen.
Však svůj klid postrádám,
rovněž úsměv žen.
Vládu zdárně nezvládám,
když tak často špatné dozvídám se zprávy.
Nepřátel já spousty mám,
a i v zámku místy bych se bál být sám.

Slunce v hávu, v záři tančí
nad polštáři, nádherou
já přímo sálám.
Má snad král váš právo,
trápit míň se zprávou,
jež je málo příznivá.
Příznivá!

Můj lid si jídlo žádá,
míří k zásobám.
Nevím zda vážně strádá,
přesto rád mu dám.
Z dávnou vojska rezervou,
také na zlepšení brzké,
krále příslib.
Doufám, že se neservou,
a já dál si zámkem v tanci můžu plout.

Slunce v hávu, v záři tančí
nad polštáři, nádherou
já přímo sálám.
Má snad král váš právo,
trápit míň se zprávou,
jež je málo příznivá.

Já rád málo strádám,
tíhou mou je vláda,
království je výzva velká.
Působí dost rázně,
já ztrestám jej rázně
Z hůry vůle já jsem král
já jsem král
já jsem král

Velké tajemství,
mám ti říct,
já otcem jsem tvým.
S královnou
lásky hřích
byl nádherný já přísahám.

Soucítím s bídným žitím tvým,
po létech teď až pravdu vím.
Jsi právě zván,
vyslechnout můj plán
a stát se králem.

Ještě netuším,
zda touhu mám být váš příští král.
Pouze chvilku vím,
že dvojče mám
a prý z nás dvou lepším já se zdál.

Pro cíle, jež mi cizí jsou
já toužím spatřit matku svou
jsem právě zván,
připojit se k vám
a stát se králem.

Noc krátká, pár přátel
právě láká měnit krále.
Dej bůh nám pevnou vůli
též kráčej blízko nás.

Já, ač tak toužím spatřit matku svou
teď už vím proč přátelé mě zvou.
Mám se králem stát jó králem stát,
správným králem stát,
správným králem stát.

S maskou muž zbavil se jí už.
Teď má být králem

Vždycky se táži, když bouří se lid,
pročpak je sveden a kým.
D’Artagnan musí pak nastolit klid
rozhodným jednáním svým.

Vůdce je zřejmě ten jezuita,
ať je hned přiveden blíž.
Osamělá bude jeho svita
až za ním zapadne mříž.

Překvapen velmi jsem Aramisi
král kdysi byl mušketýr.
Přestože nadále drahý mi jsi,
dražší je v ulicích mír.

Vraťte se domů a věřte mi jen
o všem, že dozví se král.
Poslední nuzák ať je na sycen,
ze srdce já bych si přál.

Tímto dopisem,
zhasnul v srdci mém
sebeúctu král můj.

Do paláce psal,
jako jisté vzal,
že sem přijdu stůj co stůj.

On mi nevěřil a rázně vyřešil,
co bylo k řešení do války běsnění
se vydal smrti vstříc
mě nechtěl znát už víc
to pálí.

Smrt si zvolil sám,
neměl jezdit tam,
do té vřavy největší.

Cítil, že též král,
o mě velmi stál,
tak to můžete zde číst.

Ta rána smrtící,
si zkrátka našla cíl,
tak už to chodívá,
já oporou jsem vám.
Jste mladá žádoucí,
mě vášeň horoucí,
tak pálí,
tak pálí.

Hrůznou obětí,
krále objetí
navždy nás dva roztíná
nechci už se smát
smrt je lákavá,
ať svá křídla rozpíná.

A žádný další ples
to nemůžu už snést,
já nejsem z dvorních dam
a v tom už jasno mám
už dál tu nechci být
ta touha odejít
mě pálí,
tak pálí.

Pojď už světlu vstříc,
já to musím říct.
Že ti lásko odpouštím.

Ach Bože stoupá s nadějí teď k nebi sám

Schránky tělesné, tvrdé i přetěsné odkládáme do pouští.

Já vím, že v nebi tak nekonečném,
tebe mám.

A nekonečný proud,
v němž můžeme tu plout

Jen ty a já

je láskou nasycen
z těch tajných božích jmen

Ó Adonaj

a v tom už jasno mám,

Vítá nás Adonaj

tak jen tu lásku saj
ať pálí
ať pálí.