Muzikálová show Shrek se poprvé představila českým divákům. V holešovické Tipsport aréně se dětskému i dospělému publiku poprvé ukázaly postavy známé z animované pohádky. Shrek, Oslík, Fiona (zde hned ve trojím provedení), Lord Farquaad, Dračice, Perníček, Pinokio a celá plejáda dalších pohádkových postaviček okouzlila nejen malé diváky.
Uvedení muzikálu předcházely velké organizační potíže. Změna produkce, zrušená představení, vypovězení smlouvy prodejci vstupenek. I tento fakt mohl zapříčinit, že sportovní hala byla zaplněna přibližně ze čtvrtiny její kapacity. Podium bylo umístěno skoro uprostřed ledové plochy. Diváci, kteří zakoupili místa do postraních sektorů, tak seděli téměř v liniii jeviště. I přes nízkou návštěvnost se po příchodu do haly ihned tvořily fronty na toalety, popcorn a limonádu, takže začátek celé show se protáhl o bezmála 25 minut a to i přes snahu některých diváků potleskem si vynutit začátek.
S půlhodinovým zpožděním muzikálová show Shrek skutečně začala. A vezla se na vlně nevídaně vysoké umělecké úrovně. Živý orchestr měl neuvěřitelnou sílu. Přesná rytmika a nezvykle dobrý zvuk opravdu překvapil. Velkým překvapením byl i fakt, že muzikanty řídila žena-dirigentka Ema Mikešková a šlo jí to moc dobře. Hudba a celá instrumentace je velice vydařená. Špičkovou hudební záležitostí byly offstage sbory, které podpořily pěvecky taneční company na jevišti. Zpěváci zpívali fantasticky a halou se nesly intonačně přesné vícehlasé sbory s obrovskou energií.
Se svými party a v neposlední řadě i se špatnou akustikou si poradili i představitelé hlavních rolí. Jiří Zonyga jako Shrek má hlas pro „sportovky“ jako dělaný a zpívání ve velkém prostoru si rozhodně užíval. Po všech stránkách výborný byl Lukáš Ondruš v roli Oslíka a stejně tak si s halou poradila i Ivana Jirešová v roli Fiony. Nejlepším pěveckým zážitkem se potom stalo číslo Dračice, po kterém hala doslova bouchla v mohutný aplaus Hance Křížkové. Za zmínku stojí výkon dívek, které hrály princeznu Fionu v období dětství (Natálie Němcová) a dospívání (Kristýna Petráková). Vedle hlavních představitelů se v pěveckých číslech střídala početná company. Působivé choreografie postavil Tomáš Kuťák.
Činoherně měla nejvíce prostoru především trojice Shrek, Oslík a Fiona příčemž prvnímu jmenovanému hraní vůbec nešlo. Naopak Ivana Jirešová se ukázala jako absolutní profík a nejlépe ze všech si poradila se špatnou akustikou v hale. Kateřina Herčíková byla fantastickým Perníčkem, který se okamžitě stal miláčkem děti. Výraznou postavou byl pochopitelně Lord Farquaad, kterého naprosto věrohodně ztvárnil Ondřej Bábor. Přemýšlel jsem kolikrát musel Ondřej animovanou pohádku vidět, protože pohyby, pózy i grimasy byly naprosto identické s filmovou předlohou. Oslík s Fionou chvílemi působili jako by požili nějaké „podpůrné“ látky a vyváděli neuvěřitelné věci. Dětské publikum nejvíc rozdováděla jejich „krkající a prdící“ písnička. Smích si vysloužilo i víckrát použité slovo prdel. Nakolik měla „prdel“ a prdící Fiona se Shrekem pochopení u rodičů je otázkou.
Ovšem rodiče a děti jakožto nedílná součást rodinných muzikálů jsou v případě „halového muzikálového diváka“ kapitola sama pro sebe. Děti byly hlučné, lezly po zemi, cpaly se popcornem, šustily pytlíky od chipsů. Rodiče se bavili polohlasně s dětmi i mezi sebou. Naprosto běžně se stávalo, že se rodinka rozhodla skočit si pro něco na zub a tak zvedla celou řadu, aby ji při zpáteční cestě zvedla znova a ještě vyklopila obsah popcornu divákovi do klína. Žvatlající děti pobíhaly v uličkách, sem tam se ozvalo vřískání batolat. Maminky během produkce fotily podium, své děti i samy sebe. Někteří diváci si stačili vyřídit i pár telefonních hovorů. Poloprázdná hala je vždy strašákem mistra zvuku a ani mistr všech mistrů Petr Ackermann nedokázal stoprocentně zvuk vychytat. Mluvené dialogy Shreka s Oslíkem zapadly úplně a kromě špatné akustiky své udělali právě i hluční diváci. Skvělý zvuk naopak měla právě výtečná kapela a sboroví zpěváci.
Muzikálová show Shrek rozhodně stojí za zhlédnutí. Ovšem pokud se na ni vydáte, počítejte s tím, že nejdete do kamenného divadla, kde na vás dýchne kultura a s ní se pojící i určitá divácká kázeň a pokora. Nečekejte vzorné a tleskající publikum. Musíte počítat s tím, že představení v hale má i typicky halovou náladu. Muzikál s přestávkou trvá přes tři hodiny a je tak určený spíše pro větší děti (ostatně ona ani animákovská předloha není pohádka pro tří-čtyřleté caparty). Počítejte s tím, že se sem tam objeví nějaké to sprosté slovo, dvojsmyslná narážka, prdění i krkání během písničky. Ale bez toho by to nebyla ta správná shrekovina. Prostě počítejte s tím, že muzikál Shrek je a není pro děti. Je a není divadlo. Ale každopádně je to muzikál s velkým M. Po hudební a interpretační stránce je to to nejlepší, co se u nás momentálně pro děti a jejich rodiče hraje. Protože, marná sláva, živý orchestr a zpívající vokalisty nikdy žádná reprodukovaná hudba a mnohdy i nazpívané playbacky nenahradí. Velkou devizou představení je i povedená jednoduchá scéna (Jaroslav Svoboda) a její zdařilé svícení. Zejména děti potom jistě ocení pestré a vtipné kostýmy Lucie Ulíkové.
Muzikál Shrek
Scénář a libreto: DavidLindsay-Abaire
Hudba: Janine Tesori
Režie: Roman Štolpa
Hudební nastudování: František Štěrbák
Dirigent: Ema Mikešková
Autor článku: Martin Radinka
