Na dnešní rozhovor jsme si přizvali Štěpána Komárka, mladý talent pražské muzikálové scény, v současnosti známého zejména díky roli teenagera Gabea v muzikálu NE/NORMÁLNÍ v Divadle Na Prádle. Představil se také v jako Romeo v muzikálu Romeo a Julie nebo princ v muzikálové verzi pohádky Tři oříšky pro Popelku. Na divadelních prknech jej aktuálně také můžete potkat v muzikálu Vlasy v divadle Kalich. Jak se dostal k divadlu, kterou roli by si v budoucnu rád zahrál a kdo je vlastně Gabe, nám prozradil v našem rozhovoru.
Odkud pocházíš a co tě přivedlo k divadlu?
Narodil jsem se v Opavě, kde jsem bydlel, až do chvíle, kdy jsem se dostal na Pražskou státní konzervatoř. Původně jsem měl chodit na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, kde jsem udělal přijímačky, ale těsně po začátku školního roku jsem dostal možnost bydlet a studovat v Praze a udělat přestupovky už nebyl problém.
Duší jsem showman, už odmala jsem měl potřebu se neustále jakkoli projevovat, upoutávat pozornost, dělat cokoli, co se běžně nedělá nebo nevidí. Po rozvodu rodičů jsem se ale začal uzavírat sám do sebe, a když přišel čas se rozhodnout, na jakou mám jít školu, myslel jsem si, že herecká konzervatoř je způsob, jak se znovu otevřít.
Jaký druh živého umění je ti nejbližší a chodíš do divadla i jako divák?
V divadle mě baví hlavně hrát. Málokdy se jdu na něco podívat. Většinou chodím jen na představení, kde hrajou moji přátelé, kolegové…ale divadlo mě pořád neoslovuje tak, jako hudba. V hudbě cítím mnohem větší svobodu, baví mě ta barevnost, různorodost. A zpěv i hra na kytaru, na kterou už několik let hraju, mě uvádí do transu.
Aktuálně hraješ v muzikálu NE/NORMÁLNÍ dospívajícího syna Goodmanových. Kdo je vlastně Gabe?
Gabe je obyčejný kluk, který je ale silně závislý na své matce Dianě a ona zase na něm. Žije jenom pro ni, dýchal by za ni a to jediný co si přeje, je s ní být. To ale není možný, protože jsou oba dva z jiných světů, i když se to na první pohled nezdá. Tudíž hledá způsob, jak ji do toho svého dostat. To je jeho jediný cíl. Gabe je ale skvělý manipulátor a dokáže využít každého zaváhání a nejistoty, co se v hlavě Diany, která trpí bipolární poruchou, objeví.
Jak ses na roli Gabea připravoval a přinesla ti nějakou novou výzvu?
Každá nová role je pro mě zároveň i nová výzva. Kdybych to jako výzvu nebral, nebavilo by mě dělat divadlo! Na roli Gabea jsem se nepřipravoval nijak složitě. Je to role, u které bylo nejdůležitější si uvědomit, kdo nebo co je, a prostudovat taky roli Diany a její minulost. Tyhle dvě postavy jsou totiž duší provázány.
Trailer muzikálu NE/NORMÁLNÍ
A co příprava před samotným představením? Působíš jako velký suverén, ale trpíš i trémou a jak ji případně odbouráváš?
Pokud se představení nehraje déle než dva měsíce, potřebuju si aspoň den před představením projet podle videa všechny svoje výstupy a písně. Pokud je to třeba jenom měsíc, nedělám vůbec nic. Jediný, co potřebuju, je uklidnit hlavu, a říct jí, že všechno ví, tak ať se nestresuje tím, že by si v akci na něco nevzpomněla. Díky tomu trému před představením nemívám skoro nikdy. Pár minut do začátku se snažím vůbec na nic nemyslet. Mít v hlavě absolutní tmu. A můžu vám říct, že to je to nejlepší, co můžete udělat. Protože snažit se dopředu vymyslet, jak neudělat během představení chybu, je trochu blbost!
Muzikál NE/NORMÁLNÍ obsahuje 37 písní. Je nějaká, která ti obzvláště přirostla k srdci? Proč je to právě tato?Obzvláště mi přirostla k srdci polovina celého repertoáru, opravdu. Každá píseň má svůj unikátní charakter, význam a důvod, proč byla napsaná. Když už bych měl vytyčit jednu píseň, byla by to Jedno místo znám. Tahle klidná píseň zpívaná polofalzetem, navazuje zlomem z předchozí písně, čímž dodá potřebnou atmosféru situaci, kdy Gabe dosáhl svého, zbavil Dianu strachu a posledních pochybností a odvádí ji do svého světa. Pro obě postavy je to bod nejvyššího štěstí, klidu a míru, ale pro diváka je to dno. Dokonalý kontrast, ze kterého vám přejede mráz po zádech.
Změnilo se po této zkušenosti tvé vnímání života nebo rodiny? A co nejlepšího ti právě tahle role přinesla?
Myslím, že většina věcí po této zkušenosti, co se rodiny a života týče, zůstala na svým místě. Ale uvědomil jsem si, jak velký mám štěstí, že ztvárňuji tak úžasnou roli v tak úžasném muzikálu. Každé představení mi dává hromadu informací a zkušeností, ze kterých se můžu skvěle učit, ať už se to týká herectví nebo zpěvu.
Můžou si něco důležitého odnést z představení muzikálu NE/NORMÁLNÍ i samotní diváci?
Každý člověk alespoň s kapkou empatie si může z představení něco odnést. Převážně ti, kteří podceňují, nebo mají odpor nebo strach z duševně nemocných lidí.
Máš přehled o muzikálech ve světě a je v nich případně nějaká role, kterou by sis chtěl zahrát?
I když v nich sám hraju, můj přehled o muzikálech je stejně špatnej, asi jako člověk, který pracuje pro seznam, ale neví, co je google. Před pár týdny jsem si konečně pustil Les Misérables a za pár dnů jsem se na té hudbě stal závislým. Rozhodně bych tedy neodmítnul roli Maria nebo Javerta!
Pracuješ prý také v casinu jako krupiér, je to více adrenalin, zábava nebo obojí dohromady? Máš při tom výhodu i díky svým hereckým schopnostem?
V kasínu pracuju už 2 roky, ale teprve před pár měsíci jsem zjistil, že nejsem krupiér, nýbrž dealer. Krupiér ovládá nejen texas hold‘em poker, ale taky omahu, ruletu, black jack, ultimate poker…a kolo štěstí, na který chodí 2 lidi za rok. Tyhle hry já neumím a popravdě ani nechci. Stačí mi ten poker. Adrenalin to je jen ve chvíli, kdy hráč pořád dokola prohrává, a vy čekáte, kdy vstane ze židle a půjde vám jednu vrazit. A zábava to je ve chvíli, když je ten adrenalin.
Moje showmanství se v týhle práci dost hodí, protože hráči skoro vždycky ocení sem tam nějakou tu srandu a já si alespoň trochu zpestřím směnu.
Jak nejraději trávíš svůj volný čas?
Nejraději trávím volnej čas s přáteli u piva, sem tam zajdu na nějakej koncert, ať už kapela hraje cokoli, rád doma hraju na kytaru a zkouším si skládat svoje vlastní věci. Nápady to jsou pěkný, ale ještě chvíli potrvá, než dostanou nějakej pevnější tvar.
Doplň v tomto pořadí oblíbené: jídlo, nápoj, film, divadelní hru, hudbu, město, místo, věc.
Hmm…řekněme zapékané špagety s masem a sýrem, nápoje: stoprocentní džusy, který ale nejsou doopravdy stoprocentní, a proto jsou taky tak dobrý, filmy: francouzský komedie, německý parodie, americký drama, ten pořad doma sama…divadelní hra: Terminus, byla to naše maturita z herectví, hudba: Pink Floyd, Sting, Pearl Jam, město…tady musím udělat kompromis mezi Prahou a Opavou…takže Brno. Místo: Dolomity v zimě, věc: postel.
Na závěr mě zajímá, co nového tě v nejbližší době čeká, na co se těšíš, ať už profesně, nebo v osobním životě…?
Účastnil jsem se konkurzu na Rebely do Hudebního divadla Karlín a dál zatím nic víc.
Vstupenky na muzikál NE/NORMÁLNÍ v prodeji na nenormalnimuzikal.cz/vstupenky
FOTO: NE/NORMÁLNÍ – Petr Florián, Romeo a Júlie – Martin Paldus, ostatní fotografie: archív Štěpána Komárka
Autorka článku: Romana Švecová
[SLGF id=34672]