Tag: Divadlo Nová scéna

Mačky (Kočky) v Bratislavě jsou zárukou kvalitní muzikálové zábavy

Jméno Andrew Lloyd Webber bývá u muzikálových titulů zárukou kvality,  dobré hudby a nadčasového tématu. Není tedy divu,  že se jeho muzikály uvádějí v divadlech po celé republice a po celém světe. Z těch nejznamějších můžeme připomenout třeba představení Fantom OperyJosef a jeho pestrobarevný plášť, Jesus Christ SuperstarKočky. Poslední jmenovaný muzikál nedávno vyprodal Hudební divadlo Karlín,  když do Prahy přijely na návštěvu Kočky z Ostravy. V prosinci se chystá premiéra filmového zpracování s hvězdami jako jsou Taylor Swift, Jennifer Hudson a James Corden. Naše redakce se vypravila do divadla Nová scéna v Bratislavě na slovenskou verzi Koček (Mačky), které premiérovaly v roce 2016.

Každý muzikál v sobě snoubí herectví,  zpěv a tanec. Kdo Kočky v jakékoli produkci viděl, musí uznat,  že jsou především o tanci a ten účinkující na Nové scéně zvládají na výbornou. Nápadité choreografie Ladislava Cmoreje se doplňují s režií Gabriely Petrákové. Scéna je poměrně jednoduchá,  ale umožňuje kočkám lozit po jevišti křížem-krážem všemi směry.  Čas od času dokonce lozí i mezi diváky. Pestrost celému představení dodávají také kostýmy všech kočičích barev od sněhobílé po temnou černou. Na překladu spolupracovali ostřílení textaři Michael ProstějovskýJán Štrasser. Muzikál je doprovázen živým orchestrem.

Lesk celému představení dodává také hvězdné obsazení, což ovšem neznamená, že by divadlo lákalo publikum pouze na zvučná jména. Zejména českému divákovi můžou být známí třeba držitelka Ceny Thálie Katarína Hasprová, herecká legenda Karol Čálik, Veronika Prášil Gidová, Andrea Gabrišová, nebo Laco Hudec Šubrt. Někteří členové ansáblu Nové scény taktéž účinkují v ostravské verzi Koček v Divadle Jiřího Myrona.

Suma sumárum, bratislavské Kočky jsou zárukou kvalitní muzikálové zábavy pro všechny generace.

Autorka: Anna Duffeková

Redaktoři na cestách: Bídníci přichází na Slovensko

Světově proslulý muzikál Bídnici (SK: Bedári) z pera Clauda-Michela Schönberga a Alaina Boublila, napsaný dle stejnojmenného díla Victora Huga, zná snad každý muzikálový fanoušek. Příběh Jeana Valjeana, který porušil podmínku po propuštění z vězení, za což ho jako stín pronásleduje inspektor Javert, slepě zastávající zákon, který se odehrává ve Francii na pozadí revolučního období, patří spolu s Fantomem opery k nejdéle hraným titulům na světě. 21. 9. 2019 ho ve slovenské premiéře uvedlo Divadlo Nová scéna v Bratislavě. Tento článek je však psaný z první reprízy muzikálu 24. 9. 2019, na které se opět potvrdilo, že divadlo je živý organismus a přestože se všechno může v momentě změnit, „show must go on.“ Ale o tom později.

Bratislavská produkce je opravdu speciální – na celý zkušební proces totiž dohlížel jeden z autorů muzikálu – Alain Boublil. Režie, scénické koncepce a hudební supervize se ujala Marie Zamora, jejíž jméno se s dílem pojí již od dob, kdy si po ukončení studií na Konzervatoři v Paříži zahrála jako svou první profesionální roli právě postavu Cosette ve francouzské produkci Bídníků. Její vztah k tomuhle muzikálu je díky tomu cítit z každé minuty.

V překladu Kataríny Labajové-Pokorné a přebásnění Jána Štrassera se muzikál poprvé představil ve své slovenské podobě, kterou opravdu stojí za to slyšet. Písně plynou hladce a znějí velmi přirozeně. Překladatelé si také dali záležet na odlišení jazyka jednotlivých sociálních skupin vystupujících v příběhu.

Ač je Divadlo Nová Scéna možná menším prostorem než divadla, ve kterých byl tento muzikál v minulosti uveden, scénografovi Petru Hlouškovi se povedlo navrhnout scénu, která využila prostor na maximum a přidala produkci jakousi zajímavou komorní atmosféru. Jedním z detailů, které nás oslovily, jsou scény odehrávající se v publiku, které představení dodaly na dynamičnosti.

Obrovskou přidanou hodnotou je též živá hudba v podání Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu, pod taktovkou Petra Valentoviče.

Coby Jean Valjean se v bratislavské produkci představil Titusz Tóbisz , pro kterého tato role není premiérou. V roce 2012 ji ztvárnil v Národním divadle v Miškolci, kde za svůj výkon získal ocenění „Hlas roka“. Typově a herecky je Titusz Tóbisz naprosto uvěřitelným Valjeanem, oslnil však zejména pěvecky. Ač operní přednes nebývá u představitelů Jeana Valjeana pravidlem, dodává jeho sólům unikátní atmosféru, což se potvrdilo i v tomhle případě. Při písni Bring Him Home (Otčenáš) publikum snad ani nedýchalo.

Inspektora Javerta, si zahrál mladý herec Jiří Daniel, pro nejž slovenská produkce Les Misérables také není prvním setkáním s tímto muzikálem. Objevil se již v jeho brněnské verzi jako Montparnass. Přestože mezi ním a představitelem Jeana Valjeana je poměrně velký věkový rozdíl, na scéně ho vůbec nebylo cítit. Jeho protějšku se tak pěvecky, jako i herecky suverénně vyrovnal a role přísného komisaře, odhodlaného v každém případě učinit zákonu zadost, se zhostil s opravdovou vervou.

Veronika Prášil Gidová není na divadelních prknech žádným nováčkem – muzikáloví fanoušci ji v současnosti můžou vidět v několika produkcích Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Emoce, které vložila do ztvárnění tragické hrdinky Fantine, byly opravdu přesvědčivé, a nezaostala ani po pěvecké stránce.

V roli Cosette, dcery Fantine se představila Michaela Baladová-Danielová. Role křehké, nevinné dívky jí perfektně sedla a má též krásnou barvu hlasu. Skvěle se doplňovala s Petrem Makranským, který ztvárnil studenta Maria. Ten se jako zamilovaný mladý muž představil již v roli Romea v bratislavské produkci francouzského muzikálu Romeo a Júlia a opět přesvědčil, že jde o polohu, na kterou se skutečně hodí.

Vendula Příhodová, známá zejména pro české divadelní fanoušky (kupříkladu jako Joanne v muzikálu RENT v Divadle Kalich), ztvárnila roli Éponine, kterou herecky s přehledem zvládla, a její provedení písně On My Own (CZ: Samotářka) bylo jedním z vrcholů představení.

Jaroslav Rusnák a Marta Kurčík Potančoková jsou ve svých rolích ten typ Thénardierovců, které ač nenávidíte za to, jak se zachovali k malé Cosette, na jejich scény se zároveň těšíte, protože oba disponují velkým komediálním talentem.

Překvapením večera byl Enjolras. Jak už bylo naznačeno na začátku tohoto článku, člověk míní
a chladné zářijové počasí mění, a to zejména v těch nejnevhodnějších možných momentech. Tím momentem byla právě první repríza muzikálu Bedári a tím člověkem Patrik Vyskočil, kterého překvapila zdravotní indispozice, což byl velký problém, protože v představení vystupuje bez alternace. Co teď?
A tak se nečekaně jako Enjolras představil Dárius Koči, v případě kterého, ač byl na tuto roli připraven jako swing „kdyby něco“, asi nikdo nečekal, že to „něco“ přijde takhle brzy. Situaci na začátku představení objasnila generální ředitelka Divadla Nová scéna Ingrid Fašiangová, troufáme si však říct, že kdyby to neudělala, nikdo by si ničeho nevšiml. Svého „spontánního premiérového Enjolrase“ zvládl Dárius Koči naprosto suverénně po všech stránkách. A tak se opět potvrdilo, že alternace, náhradníci, swings (účinkující, jenž mají v představení vlastní roli, zároveň však umí v případě potřeby zaskočit v několika jiných) a „emergency covers“ (CZ: nouzový záskok) jsou pro představení zásadní a nejsou jenom jakousi „záplatou“. Vzpomeňte si na to, když příště pohlédnete na ferman. 🙂

Celkově tak možno říci, že Les Misérables v Bratislavě se setkali s velkým úspěchem a jde o produkci, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít. Vstupenky možno zakoupit na https://www.nova-scena.sk/bedari/ .

Autorem fotografií je Marek Malůšek a byly použity se svolením Divadla Nová scéna. 

Autorka článku: Romana Švecová

Redaktoři na cestách: Muzikálové legendy opět rozezněly lázně

Fanoušci muzikálových melodií si opět užili oblíbený Muzikálový festival Jozefa Bednárika, jenž už dvanáct let poskytuje divákům možnost bezprostředního setkání s herci, autory a tvůrci divadelního světa. Tentokrát však premiérově přesídlil do prostředí lázní Sliač. Jako už tradičně nechyběly legendární (nejen) muzikálové melodie a šansony a též známé operní melodie či opereta.

V úvodu festivalu měli diváci možnost vidět operetu Gejzy Dusíka a Pavla Braxatorise Hrnčiarsky bál v podání posluchačů a hostů Konzervatoře Dezidera Kardoše z Topoľčian a následně přehlídku klasických operních árií v podání známých jmen slovenské operní scény Miroslava Dvorského, Martina Babjaka a Jany Bernátové.

Sobotní hlavní program – festivalový maraton – uvedl sedm tematických pásem – Naděje, Legendy, Vzpomínky, Hvězdy, Šansony, Melodie a Cyrano. V rámci nich se představily mladé pěvecké talenty. Diváci si též připomněli známé slovenské evergreeny v podání zpěváků Pavla Hammela a Vaša Patejdla, jednoho z členů skupiny Elán, hity, které již brzy představí muzikál Voda nad vodou v Divadle Kalich. Vzpomínkou festival uctil i legendárného slovenského básníka a textaře Jozefa Urbana a nechyběly ani známé šansony v podání Andrey Zimányiové s kapelou. Závěr festivalu patřil slovenské a české filmové a televizní hudbě a prvnímu původnímu slovenskému muzikálu Cyrano z predmestia, který s úspěchem opět uvedlo Divadlo Nová scéna v letos květnu. Nejznámější písně z muzikálu představili Ján Slezák (Cyrano), Mirka Gális Partlová (Roxana) a Vladislav Plevčík (Ján), ke kterým se připojil speciální host – původní Cyrano Jozef Benedik.

Ač festival letos změnil své sídlo, nechyběla Brusnianska Brusnica, ocenění pro osobnosti, které svým přínosem významně přispěly nejenom k uvedení Muzikálového festivalu, ale i k rozvoji muzikálu na české a slovenské scéně všeobecně, a Tabule slávy. Ocenění byli Štefan Hrčka, ředitel lázní v Brusně, jež poskytly festivalu prostor každoročně posledních 11 let, a kostýmová výtvarnice Ľudmila Várossová. Tabuli slávy získal zpěvák a skladatel Vašo Patejdl.

Autor fotografií: René Miko

Autorka článku: Romana Švecová

Muzikálový festival Jozefa Bednárika 2019

Redaktoři na cestách: Legendární Cyrano z predmestia se vrací

Cyrano z predmestia je dílem, které lze na muzikálové scéně bez nadsázky možno nazvat legendou. Jedná se totiž o první slovenský rockový muzikál, jenž měl premiéru v roce 1977 v Divadle Nová scéna v Bratislavě. Libretistka Alta Vášová se inspirovala příběhem Cyrana z Bergeracu od Edmonda Rostanda – ze šlechtice s dlouhým nosem, který mu brání vyznat své city ženě svého srdce, však vytvořila známého hudebníka Cyrana s tendencí přitahovat rvačky, které zanechaly na jeho nose ošklivé jizvy, a děj přenesla z aristokratického prostředí do světa hudebních klubů. Vypráví příběh umělců „na volné noze“, kteří se pokouší najít svůj prostor k vyjádření bez toho, aby byli jakkoliv omezováni.

Autoři hudby Marián Varga a Pavol Hammel a textaři Kamil Peteraj a Ján Štrasser změnili Cyranovy zamilované dopisy na písně,v nichž nenajdete lehké metafory, leč neskrývanou upřímnost a hudebně nabízí průřez jak rockovými skladbami, tak i klavírními baladami, díky čemuž tu svou píseň najde každý divák.

Režie se ujal Patrik Vyskočil, pro něhož byl projekt režijní premiérou a dramaturgie Dávid Hartl. Oba patří mezi herecké stálice Divadla Nová scéna, na jehož prkna se tento muzikál 16. května 2019 vrátil. Cílem bylo přiblížit příběh současnému divákovi, a tak je velká část děje zasazená do atmosféry nočních klubů, objevuje se tu aktuální jazyk a nová produkce též upozorňuje na problém drogové závislosti. Modernější podoby se dočkala i scéna, jejíž autorem je Martin Novák, v podobě rozestavěného developerského projektu. Zaujala však zejména videoprojekcemi, které doplňovaly dění na jevišti – například stránkami z bulváru či odrazem vnitřního světa hlavních hrdinů Cyrana
a Jána, kteří se navenek snažili na sobě nedat nic znát. Důležité je též dodat, že herce na scéně doplňuje živá kapela, díky čemu zvuk získává na autentičnosti.

V hlavní roli se představil Ján Slezák, kterého diváci měli možnost vidět již v koncertním uvedení tohoto muzikálu před dvěma lety. Cyrano je chlápkem, který se, jak sám v muzikálu říká, nikdy nebrání dobré rvačce, pod maskou tvrďáka se však ukrývá citlivý muž s výjimečným textařským talentem, navíc tajně zamilovaný do své kamarádky Roxany.  Svými písněmi pro ni se však rozhodne pomoct jejímu přítelovi Jánovi, který je vydává za svoje.
Již na vzpomínaném koncertě oslnil Ján Slezák svým hlasem a teď, když se do této postavy převtělil, jen potvrdil, že je pro ni tou správnou volbou. Známá píseň „Ja nemám lásku v malíčku“ potěšila nejenom skalní fanoušky tohoto muzikálu, ale i nové diváky. Jeho Cyrano vyzařoval jakousi přirozenou autoritu, ač bylo vidět, že když přijde na Roxanu, svádí vnitřní boj a její neopětovanou láskou trpí.

Cyranův protějšek, mladého zpěváka a textaře Jána si zahrál Vladislav Plevčík. Jeho přerod z naivního, popleteného, leč bláznivě zamilovaného puberťáka v zoufalou, drogově závislou trosku přesvědčenou o tom, že láskou Roxany není on, nýbrž pouze jeho písně, je naprosto uvěřitelný od prvního momentu a v závěrečné scéně byl přesvědčivý až mrazivě. Co se týče pěveckého výkonu, z hlasu bylo poznat, že s některými pasážemi lehce bojuje, což ale mohlo být způsobeno zdravotní indispozicí.

Mirka Gális Partlová je výborná zpěvačka, což měla opět možnost předvést v roli Roxany. Její sólová píseň „Tŕňová královná“ byla jedním z vrcholů večera. Nezaostává však ani po herecké stránce – jak v roli mladé, ambiciózní dívky, toužící dostat prostor zazářit, tak se očividně cítila komfortně i jako diva, která se z ní v druhém dějství stává.

Celkově tedy možno říct, že Cyrano z predmestia je titulem, který se v nové divadelní sezoně rozhodně vyplatí vidět. Datum další reprízy muzikálu v současnosti ještě není upřesněno, vstupenky je však možné zakoupit zde .

Autor fotografií: Zdenko Hanout
Autorka článku: Romana Švecová

Cyrano z predmestia