Recenze: Muzikál Osmý světadíl v obnovené premiéře dojímá, baví a nabízí silné výkony

Ve středu 11. září 2025 se v Divadle Kalich odehrála obnovená premiéra muzikálu Osmý světadíl, který stojí na písních slovenské legendy Elán. Inscenace se na jeviště vrátila po několikaleté pauze a publikum opět vtáhla do emotivního příběhu o lásce, přátelství, těžkých životních rozhodnutích i nevyhnutelných ztrátách. Přestože podle těch, kteří viděli původní verzi, se příběh nijak zásadně nezměnil, nové uvedení působí svěže, živě a moderně. Pro ty, kteří muzikál viděli poprvé, je Osmý světadíl silným divadelním zážitkem plným emocí a výborné hudby.

Od samého začátku má představení energii a velmi dobré tempo. Režijní vedení je svižné, scény na sebe plynule navazují a nenastávají žádné hluché pasáže. Choreografie jsou propracované a živé, a především mužská část company se postarala o dynamické výkony, které nejen dobře vypadaly, ale i skvěle zněly. Pánská company si zaslouží zvláštní zmínku – kromě pohybové preciznosti totiž i velmi dobře zpívala. Jejich výstupy působily přirozeně, bavily a dodávaly celému muzikálu pozitivní energii. Z pánské části souboru navíc vyčnívá Jáchym Šíma, který i v několika málo sólových číslech ukázal, že patří k velkým pěveckým talentům. Jeho hlas byl jeden z nejzajímavějších v celém večeru a k tomu nabídl i velmi jistý herecký projev.

Ústřední postava Tomáše v podání Romana Tomeše byla ztvárněna s naprostou jistotou. Tomeš je v tomto typu rolí jako doma – herecky působil přirozeně, bez přehnaného patosu, a jeho pěvecký výkon byl přesný a silný. Jeho postava se pohybovala mezi světem zodpovědnosti a touhou po svobodě, a herec tento vnitřní konflikt podal velmi uvěřitelně. Navíc jeho vzájemná chemie s manželkou na jevišti fungovala na jedničku.

Michaela Tomešová, která ztvárnila postavu Jany. Vizuálně působila mladistvě, což k této roli velmi sedí, a její výkon byl nejsilnější v emotivních scénách spojených s nemocným bratrem Kubíčkem. Tím byl v tomto případě její skutečný syn Kristián Tomeš, což přidalo na autentičnosti. Právě v těchto chvílích působila Michaela velmi přirozeně, až syrově. Místy se herecky dotýkala osobní roviny, a to diváci velmi silně vnímali. Z jejího výkonu šla cítit opravdovost a silné nasazení. Vzhledem k tomu, že jde o premiéru, nelze přehlédnout emocionální vypětí, které se do některých scén propsalo. I když její pěvecký projev má své limity, z celkového pohledu podala výkon, který do příběhu dobře zapadl a nesl potřebné emoce.

Naprostým pěveckým vrcholem večera byl Zbyněk Fric v roli Erika. Jeho hlas zní uvolněně, bez přehánění nebo okázalosti, a zároveň technicky naprosto přesně. Jeho písně patřily k nejpůsobivějším momentům večera, a jeho přítomnost na jevišti vždy přinesla výrazný posun v dynamice scény. Postavu Erika, která není divákovi zrovna sympatická, zahrál s potřebnou dávkou arogance a nadřazenosti – ale nikdy nepřekročil hranici, kdy by se stal karikaturou. Naopak, byl to výkon velmi přesný, nepřehrávající a charismatický.

V roli matky se představila Marie Křížová, která nabídla jeden z nejpřesvědčivějších hereckých výkonů celého večera. Její ztvárnění bylo hluboce emotivní, ale nikoli teatrální. Dokázala zahrát bolest matky, která se vyrovnává s nemocí vlastního dítěte, jemně a s obrovskou vnitřní silou. Její scény byly tiché, citlivé, ale o to víc zasáhly diváka. Působila velmi opravdově a její výkon přinesl do muzikálu potřebnou lidskou hloubku.

Michal Pleskot v roli otce měl méně prostoru, ale svou roli zvládl důstojně. Juraj Bernáth se objevil ve více menších rolích a v každé z nich působil profesionálně a charismaticky. A malý Kristián Tomeš jako Kubíček byl nejen roztomilý, ale především velmi přirozený. Jeho účast v muzikálu vnášela do inscenace další vrstvu opravdovosti.

Scénografie muzikálu je velmi strohá, kulis je minimum, ale přesto inscenace funguje bez problémů. Přestavby byly rychlé a plynulé, aniž by narušovaly tok představení. Jediným rušivějším prvkem mohlo být trochu přehnané využití LED světel na scénických panelech, které v některých chvílích působily až příliš intenzivně. Celkový dojem to ale výrazně nenarušilo. Naopak – jednoduchá scéna nechávala vyniknout výkonům herců a silným hudebním číslům.

Zvuková stránka byla zvládnutá velmi dobře. I v horních řadách, kde bývá někdy problém s přepáleným zvukem, bylo vše srozumitelné a příjemné na poslech. Je vidět, že Kalich věnoval této složce patřičnou pozornost.

Muzikál Osmý světadíl v obnoveném uvedení v Divadle Kalich nabízí přesně to, co od něj diváci očekávají – silný příběh, známé písně, srozumitelnou emoci a výborné herecké i pěvecké výkony. Není to revoluce na muzikálové scéně, ale velmi kvalitní návrat oblíbeného titulu, který cílí přímo na srdce diváků. Pokud hledáte muzikál, který vás dojme, pobaví a nabídne příjemný večer s profesionálními výkony, pak Osmý světadíl určitě stojí za návštěvu.