Hudební divadlo Karlín

Jedno z nejstarších a nejkrásnějších pražských divadel, jehož zřizovatelem je Hlavní město Praha. Před rekonstrukcí bylo i divadlem s největší kapacitou – 1244 sedadel. Z některých sedadel však nebyl dobrý výhled a tak nově rekonstruované divadlo má „pouze“ 921 pohodlných míst. Díky zvýšení elevace hlediště je ze všech sedadel dokonalý výhled na jeviště. Po náročné a velkorysé rekonstrukci financované Hlavním městem Prahou ve výši 630 milionů korun je tedy Hudební divadlo Karlín – po Státní opeře – druhým největším pražským divadlem.

Pseudobarokní budova byla vystavěna roku 1881, měla stolové zařízení a původně sloužila pro cirkusová, později varietní představení. Po první světové válce Karel Hašler rozšířil repertoár o kabaret a ve dvacátých letech v budově hostovaly různé divadelní soubory včetně bratislavského Národního divadla. Začátkem třicátých let zde sídlila Moderní opereta, brzy se však vrátilo varieté. Teprve roku 1932 zmizelo původní stolové zařízení a bylo nahrazeno klasickými divadelními sedadly. V době německé okupace zde působil soubor z uzavřeného Národního divadla pod názvem „Prozatímní divadlo“ a v roce 1944 i činohra Vinohradského divadla.

Roku 1945 zahájil v karlínské budově E. F. Burian operetou Král tuláků pravidelný provoz repertoárového hudebního divadla. Divadlo často střídalo názvy: Divadlo v Karlíně, Opereta v Karlíně, Komická zpěvohra. Po roce 1948, kdy patřilo Čs. státnímu filmu s názvem „Divadlo umění lidu“, byli pověřeni jeho vedením Jan Werich s Oldřichem Novým. Werich sem přenesl americký muzikál Divotvorný hrnec z Divadla V+W, kde jej uvedli s Voskovcem jako první v Evropě. Od roku 1950 patřilo divadlo městu Praze a roku 1954 se stalo majetkem státu pod názvem Státní divadlo v Karlíně. V roce 1961 bylo vráceno pražskému magistrátu jako Hudební divadlo v Karlíně a v této pozici zůstalo dodnes. Více o historii divadle se dozvíte na oficiálních stránkách HDK. Podívejte se i na profily dalších divadel v Praze i mimo ní.