Fantom opery

Christine:
Vzpomínej, na mne vždy s láskou,
sám, když jít dál máš.
A potají, vzpomeň si sem tam,
kéž mi slib svůj dáš.
A v ten den, ne zas tak vzdálený,
až budeš volný v dálce žít,
zkus jen v myšlenkách na pár chvil,
můj zas být jak dřív.

Ač bylo nám nad slunce jasnější,
že příběh náš má krátký děj,
když ti pamětí snad bloudím,
stůj a vzpomínej.

Na žár léta kdy svět byl jen náš,
však proč se tím že skončil,
trápit máš?

Vzpomínej, na mne když bdím
a jsem smířená s tím.
Že z mysli své,
marně svou dávnou lásku odháním.
Slib mi dej, že na mne pomyslíš,
ať by ses kamkoliv jen dal.
A já v myšlenkách dny příští,
toužím tvou být dál.

Raoul:
Je to snad, je to snad Christine?
Dávno už, zdá se to dávno už,
nevinnost mládí sekla nám.
Teď snad netuší kdo jsem,
leč já ji poznávám.

Christine:
I hezké květiny uvadnou,
všechno má svůj čas včetně nás.
Přesto slib mi dej,
že sem tak dáš si zvát (stupňování) na mě.

Madame Giry (ke Christine, mluveno):
Ano, vedla jste si dobře. On bude mít radost.

(k baletkám):
A vy! Vy jste byly ostudné! Takové “temps de cuisse”!
Takové “rondes de jambe”! Pojďte, zkoušíme! Teď hned!

Hlas fantoma:
Bravo, bravo, bravissimo!

Meg:
Christine, Christine!

Hlas fantoma:
Christine!

Meg (zpíváno):
Ptám se tě, kdes tak dlouho byla?
Tvůj projev byl skvělý.
Znát bych si přála, s kým se učíš.
Kdo teď hlas tvůj školí?

Christine:
Otci se zjevil kdys anděl,
já chtěla setkat se s ním.
Zpívám-li teď, tak ho cítím,
On je zde, já vím.
V mé šatně rád mě něžně volá,
v úkrytu svém schován.
Zdá se mi být zde stále se mnou,
mým očím dál skrytý.

Meg:
Já jsem se dívala z přítmí,
Když tleskal ti celý sál.
Slyším hlas tvůj, slova taktéž,
ta však nejsou tvá!

Christine:
Anděli hudby,
průvodce můj,
slávu mi svou dopřej.

Meg:
Kdo je ten anděl, ten…

Dohromady:
Anděli hudby,
skrýš svou opusť,
anděli v tmách skrytý.

Christine:
On se mnou je i teď.

Meg:
Ruce jak led.

Christine:
Krouží kolem.

Meg:
Jak křída bledá jsi.

Christine:
To děsí mě.

Meg:
Už se neboj!

Christine:
Ve spánku písně své,
mi zpíval v snách,
ten hlas jenž jméno mé,
už dávno zná.
Což opět sním se ptám,
sny záhadné?
Já vím, že fantom opery je dál,
tam v mysli mé.

Fantom:
Náš duet zpívej dál,
toť vůle má.
Vždyť má moc nad tebou,
jen sílit má!
Ač odvracíš zrak svůj od tváře mé,
Tak víš, že Fantom opery je dál,
tam v mysli tvé.

Christine:
Kdo zřel tvou tvář,
ten bát se důvod má!
Tvou maskou mám se stát?

Fantom:
Hlas tvůj jsem já!

Dohromady:
Tvá/Má duše k ní hlas můj, jsou spoutané!

Dohromady:
Je znát, že Fantom opery je dál, tam v mysli tvé/mé!

Fantom:
Já člověk jsem, jak víš.
Teď znáš se s ním.
V tvých snech je záhadou.

Christine:
Byls tím i tím.

Dohromady:
V bludišti přízračném,
v tmě závratné,
Je znát, že Fantom opery je dál, tam v mysli tvé/mé!

Fantom:
Zpívej, můj anděli!

Christine:
Je dál, tam v mysli mé a zpívá!

Fantom:
Zpívej dál!

Christine zpívá vysokou notu.

Fantom:
Zpívej!

Christine zpívá vysokou notu.

Fantom:
Zpívej pro mě!

Christine zpívá vysokou notu.

Fantom:
Zpívej dál!

Christine zpívá vysokou notu.

Fantom:
Zpívej dál!

Christine pokračuje ve zpěvu.

Fantom:
Zpívej!

Christine zpívá nejvyšší notu.

Fantom:
Já vzal jsem tě,
tam, kde trůn hudby sídlo má,
do té říše, kde všichni musí vzdát hold hudbě, hudbě.
Pádný důvod, proč jsi právě zde, znát ti dám.
Od té chvíle, co znám už zpěv tvůj,
chci tě mít ke svým službám
a slýchat zpěv tvůj na mou hudbu, mou hudbu.

Noc tvé vjemy sílí svými kouzly,
stín a tma fantazii probouzí,
smysly znenadání se přestávají bránit.
Noc jen zvolna v krásku rozvíjí se.
Chyť ji, vnímej, křehkou, chvějící se.
Odvrať oči své, od světla, jež ostré je,
nemysli na bezcitný chlad světla dní,
a poslouchej, jak hudba noci zní.

Víčka sklop, vzdej se těm svým nejtajnějším snům,
dřívější život vyžeň z mysli své.
Víčka sklop, dovol duši své se vznést,
bohatší život než dřív budeš vést.
Něžně, zručně, hudba polaská tě.
Slyš ji, vnímej, tajně ovládá tě.
Popusť odvážně uzdu fantazii své,
v této tmě, s níž nelze vést boj vítězný,
v temnotě hudby noci, jež tu zní.

Mysli své dovol poznat nový zvláštní svět,
sbohem dej světu, co jsi znala dřív.
Duší svou nech se vést, kam chceš se dát,
tehdy jen pak můžeš mou se stát.
Hudba krouží, sladce opojná je.
Hlaď mě, věř mi, vjemy vychutnávej.
Začni žít svůj sen,
dovol stinné stránce své vzdát se moci hudby,
kterou píšu já.

Té moci hudby noci, jež je má.
S tebou může můj song v let se dát,
pomoz mi mou hudbu noci psát.