Recenze premiéry muzikálu Taťkové (18. 9. 2025, Divadlo Lucie Bílé)

„Pozoruhodné zklamání“ – zní v jednu chvíli z jeviště. A možná to vystihuje i rozpoložení části publika po premiéře nového komediálního muzikálu Taťkové. Ale jak zazní v závěru představení – „zítra už si to stejně nikdo nebude pamatovat“. My si to ale zapamatovat chceme. Už jen proto, že jde o očekávaný projekt z pera Antonína Procházky, navazující na úspěch muzikálu Maminy.

Taťkové v sobě nesou mnoho slibného: komediální základ, atraktivní herecké obsazení, živou kapelu a hudbu od Ondřeje Brouska s texty od Ondřeje G. Brzobohatého. Jenže zatímco činoherní část funguje výborně – a to díky vtipnému a svižnému dialogu i komediálnímu nasazení herců – muzikálová složka trochu pokulhává.

Premiérová čtveřice pánů ve složení Denny Ratajský (Felix), Václav Kopta (Dan), Aleš Háma (Oskar) a Peter Pecha (Leo) odvedla v rámci činohry poctivou práci. Každý z nich si našel svůj komický rytmus a publikum se smálo často a rádo. Nicméně kromě Petra Pechy, který předvedl i emotivně silný hudební moment v jedné z mála akustických pasáží, nelze ostatní označit za výrazné pěvecké opory. A není to ani nutné – ono to vlastně ani moc muzikál není.

Hudební čísla působí spíše jako doplněk, rytmicky živá, ale obsahově méně zapamatovatelná. Výjimkou je snad jen společná závěrečná píseň, která dodala představení emoci i nádech určitého smíření. Pokud by písní bylo o polovinu méně, mohli bychom mluvit o velmi povedené činoherní komedii s hudebními prvky. Takto zůstává představení někde na pomezí a nedokáže naplno využít potenciál žánru.

Vedle pánské čtveřice se v roli Ády objevila také Iva Pazderková, která se své úlohy zhostila velmi hezky – jak činoherně, tak pěvecky. Vnesla do děje svěží energii, přesný timing i potřebnou dávku ironie. Je trochu škoda, že její postava nedostává v příběhu více prostoru – přesto v každé své scéně zanechala výrazný dojem.

Scénografie Petra Hlouška je praktická a funkční, choreografie Ivany Hannichové nenásilně podporuje děj, a kostýmy Lenky Poláškové dotvářejí civilní atmosféru příběhu. Živá kapela je příjemným oživením a určitě přispívá k celkovému tempu večera.

Příběh samotný je spíše výchozí situací pro sérii humorných epizod než hlubší dramatickou výpovědí. A to není výtka – ne každý večer v divadle musí nutně přinést katarzi. Taťkové nabízí v první řadě pobavení a mužský pohled na otcovství, přátelství a střední věk. A v tom obstojí.

Za naši redakci dáváme představení sympatických 70 %. Pokud hledáte pohodový večer plný humoru a nadsázky, nečekáte velkolepou hudební show a rádi se podíváte na známé tváře v civilní poloze, Taťkové jsou příjemnou volbou. A možná se vyplatí zajít i na druhou alternaci – třeba odhalí další rozměr této novinky Divadla Lucie Bílé.