Snowboarďáci v Divadle Radka Brzobohatého: recenze muzikálu, který táhnou holky a kapela

Filmová komedie Snowboarďáci z roku 2004 patří k titulům, které si jedna generace přivlastnila. Rendy a Jáchym, dva kluci, kteří se chtějí naučit jezdit na prkně a hlavně zapůsobit na Lucku, se stali hláškovým materiálem pro celé školní třídy a písničky z filmu se hrály na každé lyžařské chatě. Když tedy Divadlo Radka Brzobohatého ohlásilo, že z filmu udělá muzikál, nabízela se otázka, jestli se dá tenhle druh nostalgie vůbec přenést na jeviště. Po sobotním odpoledním představení 24. října 2026 můžeme říct, že se to přenést dá a že to dopadlo lépe, než jsme čekali, i když s jednou výhradou, která není malá.

Inscenace má na své straně jednu zásadní výhodu. Scénář pro divadlo napsal Karel Janák, scenárista a režisér původního filmu, takže příběh nepřestavoval někdo cizí, ale jeho autor. Režie se ujal umělecký šéf divadla Lukáš Burian, který je zároveň autorem českých textů písní. Hudební základ tvoří hity Miroslava Chyšky a dalších autorů z filmového soundtracku, doplněné o řadu nových písní. Scénu a kostýmy navrhl Aleš Valášek, choreografii Petra Parvoničová. Snowboarďáci měli premiéru 13. března 2026, představení trvá dvě a půl hodiny včetně dvacetiminutové přestávky a divadlo u něj upozorňuje na stroboskopické efekty.

Publikum v sobotním sále

První překvapení přišlo ještě před začátkem. Předpokládali jsme, že muzikál podle kultovní komedie přitáhne především ty, kterým bylo v době premiéry filmu patnáct a dnes jim táhne na čtyřicet. Právě tahle generace ale v sobotu odpoledne v hledišti prakticky chyběla. Publikum se dělilo na dvě skupiny: diváky v důchodovém věku a děti z prvního stupně, které přivedli rodiče. Odpolední začátek tomu jistě pomohl, přesto je to zjištění, nad kterým by se divadlo mělo zamyslet, tím spíš, že humor Snowboarďáků se z velké části točí kolem sexu a pro malé děti se moc nehodí. Snowboarďáci mají silnou cílovou skupinu, která o nich zjevně buď neví, nebo ji nenapadlo, že by film mohla vidět v divadle. A je to škoda pro obě strany, protože právě tihle diváci by nejlépe ocenili, co Janák se svým příběhem udělal.

Adaptace a hudba

Největší riziko při převodu známého filmu na jeviště je doslovnost. Divadlo nemůže střihnout, nemůže ukázat svah shora a nemůže spoléhat na to, že divák dostane každou scénu ve stejném tempu jako na plátně. Janák to ví a příběh pro divadlo přestavěl. Základ zůstává, Rendy a Jáchym vyrážejí na hory, chtějí se naučit na prkně a získat Lucku. Pořadí některých situací je ale jiné, některé postavy dostaly víc prostoru a dějová linka má jiný rytmus, než na jaký je divák z filmu zvyklý. Kdo má film v hlavě scénu po scéně, v prvních minutách se chvíli hledá. Pak ale přestavba začne dávat smysl. Představení trvá dvě a půl hodiny a nikde se nevleče. Vtipy fungují i u diváků, kteří film neviděli, což u muzikálu podle známé komedie není samozřejmé.

Co se týče hudby, inscenace sází na jistotu. Zazní hlavní písničky z filmu a k nim několik nových, které do celku zapadají, aniž by se tlačily do popředí. Klíčové ale je, že všechno hraje živá kapela. V sobotu v ní seděli Jakub Žídek, Tomáš Pecka, Pavel Plašil a Radim Genčev a jejich výkon patřil k nejsilnějším momentům celého odpoledne. Rockové skladby, na kterých filmový soundtrack stojí, dostaly v jejich podání energii, kterou by playback nikdy nenabídl. Pokud se někdo rozhoduje, jestli jít, kapela je sama o sobě dobrý důvod.

Tandlerová, Bohatová a Vítová

Pokud má sobotní obsazení jasné vítězky, jsou to Viktorie Tandlerová a Kateřina Bohatová. Obě zvládají celé představení s jistotou, která se v menších pražských muzikálových produkcích nevidí často, a to jak po pěvecké, tak po herecké stránce.

Tandlerová hrála Martu a její pomalejší písně byly z celého odpoledne to nejlepší, co na jevišti zaznělo. Má hlas, který unese tiché pasáže bez toho, aby se o něj divák bál, a umí píseň odvyprávět tak, že drží pozornost sálu i bez podpory kapely v plné síle. Ve chvílích, kdy se tempo představení zklidní, je to právě ona, kdo drží inscenaci pohromadě.

Bohatová dostala roli, kterou ve filmu hraje Pavla Tomicová a která je mezi diváky oblíbená právě pro svůj komický potenciál. Na tabuli s obsazením je uvedená prostě jako nymfomanka. Bohatová se nesnaží Tomicovou napodobit, drží si vlastní komediální tempo a sál se s ní bavil od první scény do poslední. U takové vedlejší role hrozí, že ji herečka přehraje a představení tím zpomalí; Bohatová mu naopak dodává tempo.

Pochvalu si zaslouží i Eva Zítková a Štěpánka Formánková, které se střídají v menších rolích, v sobotu mimo jiné jako uklízečka a matka. Zpěv i pohyb mají jisté a právě na takových výkonech se pozná, jestli inscenace drží pohromadě i ve chvílích, kdy hlavní postavy nejsou na scéně, a v sobotu držela.

Samostatnou zmínku si zaslouží Viktorie Vítová v roli Lucky. Lucka je dívka, kvůli které Rendy s Jáchymem vůbec vyrážejí na hory, a Vítová ji zpívala krásně. Její písně patřily k těm, u kterých se hlediště ztišilo a poslouchalo, a vedle Tandlerové a Bohatové dotváří trojici, na které ženská část obsazení stojí.

Jan Fanta a menší role

Z mužské části obsazení byl v sobotu jednoznačně nejlepší Jan Fanta v roli Roberta, a to díky zpěvu. Pěvecky neměl na jevišti konkurenci; v jeho číslech bylo slyšet, jak mají písničky z filmu znít, a právě u něj si divák uvědomí, co hlavní dvojici chybí.

Dobrý dojem zanechaly i menší mužské role. Jan Vlas jako Milan má part spíš činoherní, ale i on si zazpíval a obstál. Jakub Šimůnek hrál Mazlíka, Filip Vlastník a Vilém Neumann Pantery a nikdo z nich nepropadl pod laťku, kterou nastavily kolegyně.

Hlavní dvojice

Výhrada se týká hlavních rolí. Filip Antonio jako Rendy a Valentýn Pokorný jako Jáchym měli v sobotu velký problém s vyššími polohami, a to ve všech písních, ne jen v jedné nešťastné. Nechceme je srovnávat s Danem Bártou, který písničky zpívá v původním filmu, to by bylo nespravedlivé vůči komukoli. Jenže refrény, které z filmu každý zná, tady opakovaně nevycházely a bylo to slyšet v celém sále. Herecky oba fungují, mají mezi sebou chemii a komediální situace jim sedí. Pěvecky ale na vlastní písničky nestačili, a protože Rendy s Jáchymem zpívají z celého souboru nejvíc, je to slabina, která ovlivňuje celý večer.

Obě role se alternují. Rendyho hraje také Edward Michael Asu, Jáchyma Vojtěch Flígr. Druhé obsazení jsme neviděli, naše hodnocení se proto týká výhradně sobotního odpoledne.

Celkový dojem

Snowboarďáci v Divadle Radka Brzobohatého jsou dobře napsaná a hudebně poctivě odvedená inscenace. Janák dokázal, že jeho příběh přežije i bez kamery a sněhu, kapela hraje tak, jak má muzikál podle rockového soundtracku znít, a ženská část souboru s Viktorií Tandlerovou a Kateřinou Bohatovou v čele podává výkony, za které by se nemusel stydět žádný velký muzikálový dům. Jan Fanta k tomu přidává nejlepší mužský výkon odpoledne. Výsledný dojem sráží hlavní dvojice, která pěvecky nestačí na písně, kvůli kterým většina diváků přišla, a proto zůstáváme na 76 procentech. Je to fajn představení, které stojí za návštěvu, ale nedá se měřit s muzikálem, kde jsou všechny pěvecké výkony na stejné úrovni.

Doporučení podle typu diváka

• Pro ty, kdo vyrostli na filmu. Poznáte písničky i hlášky a oceníte, že Janák příběh nezkopíroval, ale přestavěl. Počítejte jen s tím, že Rendy s Jáchymem nezní jako na soundtracku.
• Pro malé děti spíš ne. V sobotu tvořily děti z prvního stupně velkou část sálu, a to je k zamyšlení. Představení je, stejně jako film, z velké části o sexu a vtipy se kolem něj točí celý večer. Pro děti z prvního stupně bychom ho nedoporučili, na Snowboarďáky mají ještě čas.
• Pro milovníky živé kapely. Kdo dává přednost muzikálu, kde hraje kapela a ne nahrávka, tady dostane přesně to.
• Pozor na stroboskop. Divadlo předem upozorňuje, že představení obsahuje stroboskopické efekty.

Termíny a vstupenky

Snowboarďáci se hrají v Divadle Radka Brzobohatého v Opletalově ulici 5, několik minut pěšky od stanice metra Muzeum. Představení trvá 2 hodiny 30 minut včetně dvacetiminutové přestávky. Role se alternují, konkrétní obsazení najdete na webu divadla a kompletní seznam tvůrců na stránce představení. Termíny s volnými místy jsou v kalendáři níže.

Recenze vychází z představení 24. října 2026 ve 14:30. Obsazení uvádíme podle tabule divadla u vchodu. Obrázek v článku je oficiální plakát inscenace, zdroj divadlorb.cz.