Legenda jménem Holmes – nový rozměr muzikálu

Legenda jménem Holmes – nový rozměr muzikálu

Legenda jménem Holmes. Muzikál, který měl premiéru 18. a 19. října na prknech Hudebního divadla Karlín, probouzel naděje v nejednom fanouškovi hudebního divadla. Spojení Ondřeje Gregor Brzobohatého a Vojtěcha Dyka dávalo tušit novátorský přístup. Režie se ujal Gabriel Barre, který mohl uplatnit svůj zámořský pohled na muzikálovou režii a předvést tuzemskému divákovi nové pojetí žánru.

Děj je vystavěn ze střípků možných i nemožných adaptací a interpretací Sherlocka Holmese. Příběh je tak z velké části smyšlený, slepuje scény knižní i filmové. Mimo jiné je muzikál rozdělen do dvou samostatných linií, Holmese a sira Artura Conana Doyla, které se průběžně scházejí a je možno v nich nacházet paralely. Muzikál sází zejména na vtip, který bohužel nejedenkrát podceňuje diváka a je zkrátka nemístný a přebytečný. Forma je netypická, zatímco běžný muzikál sází na moment ohromení, Legenda připomíná spíše muzikál konverzační, mnoho se mluví, málo zpívá. To by snad nebyl problém, kdyby se mnohé scény významově neopakovaly a nebudily dojem, že je třeba pouze prodloužit stopáž. Spektakulární je naopak skvěle secvičená company s padnoucími kostýmy, která doslova válcuje pěvecká čísla. Naneštěstí ale jednotlivé výstupy tvoří jen jakési obrazy, které pozastavují děj a reflektují pocity postav. Jsou velmi efektní, ale nevyvážené s konverzační notou zbytku, která musí dohnat to, co nebylo řečeno prostřednictvím písně.

Hudba Ondřeje Gregor Brzobohatého je pro muzikál poněkud netradiční. Spíše se swinguje, jazzuje. Než by zpěváci bořili sál svými monstrózními rozsahy, s melodiemi si hrají. Dočkáme se ale i žánrových přesahů (davové scény, milostné písně). Bohužel žádná z nich příliš nevyčnívá, divák si s největší pravděpodobností mnoho z hudebního podkresu nezapamatuje.

Nekonečný potlesk zaslouží scénografie. Pokud tento muzikál stojí za pozornost, tak rozhodně díky funkčnosti scény a technické propracovanosti dekorací. Jednoho až napadá, jak geniální scénografie smutně nekoresponduje s dějem samotným. Kde nám ohromný strom seslaný z nebe napovídá, že teď se odehraje něco velkého, dočkáme se jen poněkud nezáživné písně o lásce. Za zmínku rozhodně stojí scéna vlaku, která v tuzemsku nemá obdoby.

V hlavní roli Sherlocka Holmese se představil Vojtěch Dyk. Jeho pojetí role je místy přemrštěně extravagantní, zřejmě tak ale naplnil režijní záměr pobavit diváka. Sherlock je tedy postava ,,cool“ týpka, který má vše na háku. Připomíná tak spíše představitele z moderních filmových zpracování než knižního klasika. Nepochybně byla role Sherlocka psána tak, aby diváka iritovala, nicméně místo jeho činů naštve spíše přehnané herectví. Pěvecky je naopak nejsilnější ze všech herců, je znát, že je mu tento hudební žánr blízký. Dyk ztvárnil dvojroli, zároveň si vystřihl i autora knihy sira Artura Conana Doyla. V této vyklidněné rovině působí mnohem přirozeněji a je schopen vzbudit sympatie. Jeho úhlavního nepřítele profesora Moriartyho ztvárnil Petr Vaněk. Postava je pojata poněkud černobíle, nepřekvapí žádným dějovým zvratem, je to zkrátka karikatura padoucha. Jeho reálný protipól, vydavatele Virgila Cromwella, také nevybočuje z nastavených měřítek pro ,,hajzla, co jde pro prachy přes mrtvoly“. Petr Vaněk pěvecky nenadchne, to se snaží dohnat herectvím, kterým si často pomáhá při těžkém tónu. V roli osudových lásek, které se vzájemně zrcadlí, Irene Adlerové a Louisy Hawkinsové, se předvedla Anna Fialová. Obě role odehrála i odzpívala se ctí a naplnila jejich potenciál.

Legenda jménem Holmes má ohromný potenciál stát se inovátorem zdejších muzikálových postupů. Některé jeho složky jsou však stále nedotaženy a i když je cítit záměr ,,dělat věci jinak“, skvělé nápady nefungují, pokud je zbytek průměrný a pokulhává. Místy laciný humor zabíjí poselství. Příběh o literární postavě, která přeroste svého autora, je nosný, je však ztracen pod nánosem zbytečných odboček. Přestože Legenda jménem Holmes má nemálo vad na kráse, bylo by jistě osvěžující vidět více pokusů o odbočení ze zažitého muzikálového kánonu zdejších produkcí.

Autorka článku: Bára Viceníková

Foto: Archiv HDK

Legenda jménem Holmes