KATI

Režie a překlad: Ondřej Sokol Dramaturgie: Vladimír Procházka Kostýmy: Kateřina Štefková Hudba: Milan Pastyřík Světla: Milan Pastyřík, Petr Taclík, Petr Olša Scéna: Adam Pitra Masky: Zuzana Báťková, Lucie Lukešová, Vendula Odvárková Zvuk: Zdeněk John, Milan Pastyřík, Radek Šebele

Video ukázka z činohry KATI v divadle Činoherní klub

https://youtu.be/KKCBF3BXXg4

O divadelní hře KATI v Činoherním klubu

Ondřej Sokol v roce 2016 představil českému publiku již čtvrtou divadelní hru Martina McDonagha, HANGMEN, kterou sám přeložil a režíroval v Činoherním klubu. Tato hra, kterou jako první uvedlo Roayl Court Theatre v Londýně, je zasazena do období v Anglii, kdy byl zrušen trest smrti, což vedlo ke komplikacím pro katy.

Hra s názvem KATY, ačkoliv je fikční, je založena na skutečných událostech. Britský parlament v roce 1965 zrušil trest smrti za vraždu. Avšak za jiné zločiny, jako byla velezrada, špionáž, násilné pirátství nebo žhářství v královských loděnicích, se mohl trest smrti stále uplatňovat. Kompletní zákaz trestu smrti v Británii byl přijat až v roce 1998.

Postava Harryho Wadea je sice smyšlená, ale její jméno je inspirováno skutečnými popravčími Stephenem Wadeem a Harrym Allenem. Allen provedl 41 poprav, včetně poslední popravy v Británii v roce 1964, a stejně jako McDonaghův Harry nosil motýlka. Albert Pierrepoint, který skutečně existoval a za svých 33 let v povolání popravil 400 lidí, se přesto domníval, že trest smrti nemá odstrašující efekt. Tanto Allen, jako i Pierrepoint, sepsali své memoáry a oba vedli své vlastní hostince.

Martin McDonagh ve svém rozhovoru pro New York Times uvedl, že původní záměr bylo zasadit hru do Londýna, nakonec však rozhodl o průmyslovém městečku Oldham poblíž Manchesteru. „Když jsem se nadechl severoanglického přízvuku, vybuchlo to ze mě stejně jako kdysi mé irské hry.“ McDonagh v rozhovoru pro deník The Guardian také uvedl, že chtěl prostřednictvím hry proniknout do obrazu Anglie, která se teprve zotavovala z následků druhé světové války.

Inspirace pro hru KATY je spojena s dramatickými elementy z 60. let, konkrétně s Ortonovými šibeničními fraškami a Pinterovými enigmatickými podvodníky. „Pinterovy rané hry jsou proniknuty neustálým napětím a dokážou zachytit zvláštní dynamiku mezi běžnou Anglií a temnotou, která často leží jen těsně pod povrchem,“ dodal McDonagh.

Podívejte se i na další představení, která uvádí Činoherní klub.