Fantom Opery

Monika Sommerová – hravá a nespoutaná

Jméno Moniky Sommerové není fanouškům muzikálů neznámé. Studovala operní zpěv v letech 2006-2012 na Pražské konzervatoři pod vedením profesorky Jarmily Krásové a Moniky Brychtové. Později zpívala v muzikálu Sedmero havranů uváděném v roce 2013 v divadle Semafor, kde již tenkrát vynikl její zvučný soprán. Nejvíce se však do povědomí diváků zapsala jako Christine Daaé v české verzi muzikálu Fantom Opery, kde si získala mnoho nových fanoušků, a to nejen muzikálových, ale i operních. Od roku 2015 začala účinkovat v několika operách – Nabucco, Rigoletto, Hraběnka Mariza, Turandot, Hoffmannovy povídky a dalších, a v muzikálech Limonádový Joe, Cassanova, Iago a jiných. Po krátké pauze se vrátila opět do Fantoma Opery, jenž se až do června bude hrát v Goja Music Hall v Praze.

Monika uspořádala během své kariéry několik vlastních sólových koncertů, kde zpívá svoje neoblíbenější skladby z různých žánrů – pop, opera, muzikál a troufla si i na rock. Jejímu půvabnému a zvonivému sopránu, který během neustálého technického i popového zpívání získal charakteristický punc, však nejvíce sluší opera. Svůj poslední koncert, který se uskutečnil 13. ledna v Klubu Lávka v Praze, nazvala příznačně – Klasika hravě a nespoutaně.

Opera a muzikál jsou na první pohled dva rozdílné žánry. V opeře je vyžadováno technické a školené zpívání, muzikál je ke zpěvu benevolentnější, zároveň se však v něm mísí nespočet hudebních stylů, proto není ve své podstatě o nic méně náročný (nemluvě o herectví a tanci, které muzikál rovněž vyžaduje). Není však výjimkou, že rozdíly mezi operou a muzikálem se stírají a oba žánry se můžou skvěle doplňovat. Důkazem toho byl právě Moničin koncert, pro jehož repertoár vybrala skladby, ve kterých opera s muzikálem do sebe zapadají jako kousky skládanky puzzle.

Hosty koncertu byli mladý operní zpěvák, basbarytonista Daniel Klánský, tenorista a ostřílený muzikálovec Michal Bragagnolo a teprve 11letá studentka operního zpěvu, sopranistka Adéla Řehořová. Kapela ve složení Kristina Brachtlová – klavír, Jakub Nývlt – bicí, Karolína Kocnová – housle, Jakub Kocna – první viola, Ivo Görlich – druhá viola a Alena Šístková – violoncello dodala celému koncertu sváteční atmosféru. Dvojice moderátorů Jindřich Nováček a Marek Šmied se postarala o vtipný slovný doprovod.

Koncert začal jednou z nejkrásnějších světových skladeb – Malou noční hudbou od W. A. Mozarta, kterou vystřídala árie Giuditta ze stejnojmenné operety F. Lehára. Po ní už následovala doslova palba těch nejlepších operních árií – Rusalka a Vodník od A. Dvořáka, bravurně podaná slavná árie Nessun Dorma z Pucciniho opery Turandot, kterou Michal Bragagnolo doslova rozsekal publikum (pro zajímavost – tuto árii snad nejvíce proslavil L. Pavarotti), a Toreador song z Bizetovy opery Carmen je přímo klasika známá na celém světě. Nesměly chybět slavné duety – La ci darem la mano z Mozartova Dona Giovanniho, Libiamo z Verdiho slavného díla La Traviata, stejně jako Znám jednu dívku ze Smetanovy Prodané nevěsty. První polovinu koncertu obohatila Adéla Řehořová árií Ave Maria a v duetu s Monikou ve skladbě Pie Jesu od A. L. Webbera.

Druhá polovina koncertu se nesla již ve znamení muzikálů, i když začátek patřil jedné z nejslavnějších písní na světě Bohemian Rhapsody od Freddieho Mercuryho v instrumentální úpravě. Slzící publikum bylo jasným důkazem, že to byla dobrá volba. Když je skladba povedená, zní skvěle v jakékoliv podobě, a smyčce mohly tuto melodii jedině obohatit. Následoval blok melodií ze tří světových a jednoho českého muzikálu, a ne náhodou vybrala Monika právě ta muzikálová díla, ve kterých vyniknou operní hlasy: West Side Story, Fantom Opery, Bídníci a Dracula. Skladby Maria, Tonight, All I Ask Of You, One Hand, One Heart, Bring Him Home, Empty Chairs And Empty Tables, I´m Dreamed A Dream, Vím, že jsi se mnou či Phantom Of The Opera vyžadují kvalitní podání školenými hlasy. Koncert skončil velkolepě: nestárnoucím duetem Con te Partiro proslaveným A. Boccelim a S. Brightman. Tak jak se Michal Bragagnolo se ctí popasoval s operou, i Daniel Klánský skvěle podal muzikál, i když si troufám říct, že by to možná bylo v jeho případě lepší bez mikrofonu (nebyla to ale chyba zvukaře). Operní zpěvák není na mikrofon zvyklý.

Monika Sommerová zvládá oba žánry skvěle. Ovládá operní techniku, má dobrou intonaci, pěkné a zvukomalebné frázování, zdravě sebevědomý projev i pokorný postoj k dílům, které prezentuje. Má dar upoutat pozornost na prknech, která znamenají svět, i na koncertních pódiích. Její pěvecký výraz se stále více stává nezaměnitelným a její velkou devízou do budoucna je neustálá práce na sobě i svých žácích, které vyučuje zpěvu. Pečlivě připravený koncert skloubil operu s muzikálem a takové koncerty mají budoucnost. Opera je krásná, muzikál je populární a někdy je prostě znát, že nemají od sebe až tak daleko… Obojí zkrátka může být hravou a nespoutanou klasikou.

Autorka článku: Silvia Antalíková

Foto: Petr Mráček, použito s laskavým svolením fotografa

Fantom Opery

Monika Sommerová

Muzikál roku 2018!

Konec roku 2018 klepe na dveře, proto nastal čas vyhlásit nejoblíbenější muzikál našich čtenářů za rok 2018!

Naše redakce vybrala 2 nejlepší muzikály, o kterých pak hlasovala veřejnost na našich sociálních sítích.

Do finále naše redakce vybrala muzikál Legenda jménem Holmes  z Hudebního divadla Karlín a Fantoma Opery z GOJA Music Hall.

Po sečtení všech hlasů, není o vítězi pochyb. Z celkového počtu 1423 hlasů získal vítězný muzikál neuvěřitelných 1238.

Absolutně nejlepším muzikálem roku dle našich čtenářů je:

Fantom Opery

Gratulujeme celému týmu tohoto skvělého muzikálu! Těšíme se i v příštím roce. 🙂

Chcete muzikál také navštívit? Vyberte si z následujícího přehledu všech termínů:

Fantom Opery

 

Jakub Hübner vydává debutové album

Již 30.11.2018 vychází debutové album mladého, talentovaného muzikálového zpěváka Jakuba Hübnera, kterého v současnosti můžete vidět v muzikálu Fantom Opery v Goja Music Hall. Pravidelně také zásobuje své fanoušky covermi písní z popové ale i muzikálové hudební scény na svém YouTube kanálu. Kromě zpěvu se věnuje i psaní – v roce 2015 uviděl světlo světa jeho první knižní debut V tónech duhového života. Jakuba jsme si přizvali ke krátkému rozhovoru, ve kterém nám o svém debutu prozradil něco víc.

Kdy jsi začal psát své vlastní písně? Máš nějaký hudební vzor?

Převážně se považuji za interpreta, ale vzhledem k mé zálibě v psaní, se mi sem tam povede napsat i nějaký písňový text. S hudbou všeobecně jsem začal již ve svých 10 letech.

Za můj vzor jsem vždy považoval zpěvačku Anastacii a Ivetu Bartošovou. Ale mám rád všechny kvalitní umělce.

Jaká byla cesta ke vzniku tvého alba?

Dosti přímá a rychlá. Album se nám povedlo dovést do finální podoby během půl roku. Nebýt mého kamaráda a producenta Michaela Prostějovského, jistě by světlo světa nespatřilo. Minimálně ne v této době.

S Michaelem Prostějovským

Jaký je jeho koncept?

Celé album se skládá převážně z kantilénových akustických písní, ale nechybí na něm i pár modernějších a svižnějších skladeb. Uslyšíte také čtyři nahrávky v doprovodu symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Na tvém albu se nachází několik duetů se speciálními hosty. Na základě čeho jsi si vybral konkrétně tyto písně a tyto lidi?

S duetem Žij touto chvílí (As Long As You‘re Mine) z muzikálu Wicked za mnou přišla sama Michaela Nosková, zda bych souhlasil s jeho natočením. Jsme kamarádi a kolegové, takže jsem bez váhání souhlasil. Druhý duet Pro nás dál zní (Vivo Per Lei) je též s mou kamarádkou a kolegyní Lucií Jagerčíkovou. Zde jsem s nabídkou přišel pro změnu já, jelikož mám Lucčin hlas rád.

Jakub a Lucia  Jagerčíková při nahrávání duetu

Tvé první album obsahuje i cover verze písní, které zde budou mít v českém znění premiéru (kupříkladu písně z muzikálů The Greatest Showman nebo Wicked). České překlady jsi si psal sám nebo si oslovil někoho jiného?

České překlady k písním z muzikálů The Greatest Showman a Wicked má na svědomí mistr ve svém oboru, Michael Prostějovský a autorem překladu písně Vivo Per Lei (Pro nás dál zní) je Ondřej Pilnaj.

Máš na tomto albu nějakou svou konkrétní srdcovku? Co pro tebe znamená?

Každá z písní na albu má pro mě určitý význam a ke každé mám vztah, ale nejblíž mi jsou asi písně Podzim, Pořád se snaž a Všechno, co mám.

Máš v plánu nějaký koncert v Praze?

Koncert v Praze je v plánu na duben 2019. Bude laděn spíše komorněji a představím na něm písně z mého debutu. O jeho programu se však teprve bude jednat.

CD Jakuba Hübner I. vychází v produkci Muzikál expresu a v distribuci Supraphonu. V předprodeji již teď ZDE

Oficiální YouTube kanál Jakuba Hübnera

Autorem oficiálních promo fotografií k albumu je Michal Oškrkaný

Autorka článku: Romana Švecová

Jakub Hübner

Fantóm opery opäť straší aj v Prahe

14. septembra 2018 sa uskutočnila dlho očakávaná obnovená premiéra svetoznámeho muzikálu Fantóm opery. Tento muzikál už vyše 30 rokov baví divákov po celom svete a v Prahe prvýkrát premiéroval v roku 2014. V roku 2017 ho vystriedal ďalší svetový hit Ples upírov a po vyše ročnej pauze sa v GoJa Music Hall opäť zabýval fantóm.

Muzikál Fantóm opery mal svetovú premiéru v roku 1986 na londýnskom West Ende, dva roky na to sa predstavil na Broadwayi a odvtedy si ho mohli diváci vychutnať v desiatkach divadiel po celom svete. Hudbu zložil Andrew Lloyd Webber, o texty sa postarali Charles HartRichard Stilgoe, pôvodné choreografie naštudovala Gillian Lynne.

V českom uvedení si zobral réžiu na starosť Václav Knop stavajúc na základoch pôvodného českého predstavenia v réžií Petra Novotného.  Choreografiu prevzala Pavla Harangová. Inak sa v obnovenom predstavení tím tvorcov nezmenil, v novom uvedení sa používajú pôvodné texty a preklady z pera Jaroslava Machka, kostýmy Romana Šolca, hudobné naštudovanie Michala Macourka a to všetko pod záštitou producenta Dr. Františka Janečka.

Hlavnej role znetvoreného Fantóma sa na premiére opäť bravúrne zhostil Marián Vojtko. Od momentu, ako jeho hlas zaznel hľadiskom, divákom behali po chrbte zimomriavky. Všetky tóny spieval s ľahkosťou a pôsobil absolútne dôveryhodne, ako rozcítený znetvorený samotár, tak ako vraždiaci netvor, ktorý už nemá čo stratiť.  Jeho Hudba noci bola priam pohladením pre dušu.

Baletku Christine Daaé si zahrala Michaela Gemrotová. Aj po vyše ročnej pauze podala excelentný baletný výkon. V oboch áriách Christine pôsobila sebaisto, dokonale zahrala aj opernú divu, aj mladú sirotu omámenú hlasom tajomného Anjela hudby.

Do Raoula, vikomta de Chagny, sa na premiére prevtelil trochu prekvapivo Michal Bragagnolo, vzhľadom na to, že v prvom uvedení pôsobil len ako understudy tejto role. Od prvých tónov však bolo jasné, že si podobne, ako obaja vyššie spomínaní, premiéru naozaj zaslúžil a podal bezchybný spevácky aj herecký výkon.

Divu Opery Populaire Carlottu Giudicelli si zahrala Tereza Mátlová. Bolo vidno, že ju rola baví a užíva si každý moment strávený na javisku. Tenora Ubalda Piangiho stvárnil Nikolaj Višnjakov, ktorý, takisto, okrem bezchybného spevu, predviedol aj svoju humornú stránku.

Novinkou v obsadení boli predstavitelia manažérov opery Andreho a Firmina Pavel VítekBronislav Kotiš. Obaja, ako skúsení muzikáloví herci, naskočili do predstavenia bez problémov, aj keď miestami bolo cítiť, že si nie sú istí textami. Inak vážnemu predstaveniu dodali jemne komický nádych, čo však nepôsobilo príliš rušivo.

Učiteľku baletu Madame Giry si zahrala Miroslava Časarová, ktorá pre zmenu v pomyselnej Opere Populaire udržiavala vážny tón a disciplínu. V roli jej dcéry Meg Giry sa predstavila ďalšia nová posila Natálie Grossová. Vzhľadom na to, že je od zvyšku súboru podstatne mladšia, jemne k ostatným baletkám nepasovala výškou, ale svoje spevácke party odspievala s ľahkosťou. A v neposlednom rade Monsieur Reyera stvárnil, opäť bravúrne, Jindřich Nováček.

Celkovo sa oproti pôvodnej pražskej verzií veľa nezmenilo, ale nová réžia priniesla tzv. nový vietor do plachiet a vidno, že „starých“ účinkujúcich predstavenie stále baví a neustále sa zlepšujú, zatiaľ čo „noví“ sa veľmi rýchlo v tomto diele adaptovali a spolu je celý súbor nádherne zohratý, či už v duetách, alebo v zborových hromadných scénach.

Na záver už len treba skonštatovať, že Fantóm opery je nádherné dielo plné úžasných hereckých a speváckych výkonov, emócií, krásnej hudby a určite patrí k tomu najlepšiemu, čo sa momentálne v Prahe a vo svete hrá. V jednom diele sa snúbia opera, balet, muzikál a tak trochu aj činohra, čo z Fantóma opery činí unikát na svetovej muzikálovej scéne.

Autorka článku: Anna Duffeková

Fantom Opery

Fantom opery se vrátil do GOJA MUSIC HALL

Obnovená premiéra muzikálu Fantom Opery Andrew Lloyd Webbera (hudba) a dua Charlese Harta a Richarda Stilgoe (libretto) podle románové předlohy Gastona Lerouxe byla nebývale očekávanou událostí nejen ze strany muzikálových nadšenců. Zhlédnout obnovené uvedení 14. září dorazilo do Goja Music Hall mnoho známých tváří, což mimo jiné vypovídá a značném mediálním zájmu a zdejší proslulosti tohoto titulu.

Fantom Opery je pojem, který již od roku 1986 plní hlediště londýnského West Endu, přičemž je zároveň tamější druhou nejdéle uváděnou muzikálovou inscenací. Na Broadwayi si dokonce drží prvenství nejdéle uváděného muzikálu vůbec.

Díky této světové proslulosti není jednoduché dostát všem licenčním požadavkům divadelního producenta Camerona Mackintoshe, který velmi dbá na zachování úrovně titulu. Dalo se tedy očekávat, že po tomto úspěšném získání práv na uvedení nepřijde ona snaha vniveč a na scénu Goja Music Hall se dříve či později vrátí. Producent Dr. František Janeček se rozhodl pro opětovné uvedení po čtyřech letech od první premiéry, přičemž v tomto mezidobí mohli diváci zhlédnout neméně atraktivní muzikál Ples upírů.

Slavný muzikál je tedy zpět, otázkou však nadále zůstávalo, jestli dojde k režijním či scénickým změnám a zda se promění úspěšné obsazení rolí. Fantom se dočkal drobných kosmetických úprav, inscenační tým dílu ponechal jeho původní pražskou autenticitu. Novou posilou se stala Pavla Harangová, která efektně poupravila některé choreografické pasáže (Maškarní). Režijní práci (původně Petr Novotný) se v rámci přípravy na premiéru věnoval Václav Knop, jednalo se však spíše o doladění detailů než o výraznou režijní invenci. Na scéně samotné se objevilo několik nových tváří, ne však nezkušených muzikálových osobností. Zmiňme všemi očekávanou Natálii Grossovou v roli baletky Meg Giry či Pavla Vítka jako jednoho z majitelů Opery Populaire Monsieur Andrého.

Obsazení rolí tak zůstalo až na pár výjimek stejné. Na premiéře se jako Fantom předvedl Marian Vojtko, který má již za sebou večerů s maskou na tváři nespočet. Do role se opětovně převtělil suverénně a potvrdil, že patří k tomu nejlepšímu ze zdejší muzikálové scény. Vojtkův Fantom inklinuje spíše k ráznějšímu projevu, přesto svou hrou s hlasem a změnami intonace dokázal ztvárnit jak ublížené Frankensteinovo monstrum toužící po lásce a pochopení, tak démona budícího hrůzu. Michaela Gemrotová coby Christine Daaé ohromila především pěvecky. Ve své roli působila sebejistě, nedostavily se tak ani nervózní tiky divákovi, běžně doprovázející zpěváka před vysokým tónem. Fantomova soka vikomta Raoula de Chagny ztvárnil Michal Bragagnolo. V kontrastu s výše zmíněnými jevil se však jaksi bezvýrazně. Láska ke Christine byla v Bragagnolově podání poněkud chladná, o to více si užíval konfrontace s Fantomem, přičemž odhodil masku submisivního klučiny a stával se mu rovnocenným soupeřem. Natálie Grossová svůj debut v roli Meg Giry odehrála a odzpívala s bravurou. Její mladý hlas skvěle korespondoval s rolí, a plně využila potenciál, který jí vedlejší role nabídla. Jako majitelé opery se představili Bronislav Kotiš (Monsieur Firmin) a nově Pavel Vítek. Oba pánové výborně zvládli teatrální komiku rolí. Pavel Vítek bavil důrazem na detail a hereckou i pěveckou dotažeností, přičemž dal na srozuměnou, že v komediálním oboru se rozhodně neztratí. La Carlotta Terezy Mátlové byla skvělou karikaturou operní divy. Role Mátlové výborně sedla, cholerické excesy své směšné postavičky si očividné užívala, a úspěšně tak inscenaci odlehčila humorem. Dále se v roli přísné učitelky baletu Madame Giry představila Miroslava Časarová, coby sólista opery Piangi Nikolaj Višňakov a jako Monsieur Reyer Jindřich Nováček.

Výprava inscenace u nás svou propracovaností a honosností nemá obdoby. Přestože je jen jakýmsi zlatým pozlátkem, je nutno uznat, že dodává na efektnosti výstupů a napomáhá tak přiblížit se k hlavnímu cíli muzikálu – ohromit diváka.

Fantom Opery tak obhájil své prvenství na pražské muzikálové scéně. Každá složka inscenace je tvořena s poctivostí a pečlivostí, můžeme tedy konečně i u nás zhlédnout muzikál světové úrovně.

Autorka: Bára Viceníková

POZOR POSLEDNÍCH PÁR VOLNÝCH MÍST DO KONCE ROKU!:

Fantom Opery

Podívejte se na fotografie z prvního uvedení muzikálu v GOJA MUSIC HALL:

Londýn ǀ Fantóm opery

Fantóm opery a Phantom of the Opera – kráľ muzikálov u nás a vo svete

Keď sa povie slovo muzikál, väčšine nadšencov tohto žánru automaticky napadne Fantóm opery. Niet divu, veď od premiéry v roku 1986 v sa toto predstavenie hrá v Her Majesty’s Theatre v Londýne nepretržite. A tohto roku Fantóm oslávil 30. výročie v Majestic Theatre v New Yorku. Doteraz sa hral vo vyše 20 krajinách sveta a záujem očividne stále neklesá. Mať 30 rokov v kuse vypredané divadlo na britskom West Ende aj na americkom Broadwayi – to už niečo znamená! Svedčí to o kvalite hudby Lorda Andrew Lloyd Webbera, textov Charlesa Harta, ale aj príbehu, ktorý opäť, tak ako v prípade mnohých úspešných muzikálov, pochádza z pera francúzskeho spisovateľa – Gastona Lerouxa. Úspech na divadelných doskách doviedol Fantóma aj na strieborné plátno, kde sa v hlavných rolách pod taktovkou Joela Schumachera predstavili Gerard Butler (Fantóm), Emmy Rossum (Christine) a Patrick Wilson (Raoul). V roku 2014 kráľ muzikálov zavítal aj do Prahy a divadelní nadšenci netrpezlivo očakávajú jeho návrat do GoJa Music Hall v septembri 2018.

Začnem s londýnskym predstavením, ktoré som mala možnosť vidieť dvakrát. Her Majesty’s Theatre je pomerne malé divadielko takmer v srdci Londýna. Pred hlavnou bránou sa nachádza zlatá dlaždička s logom Fantóma opery. V porovnaní s obrovskou GoJa Music Hall a jej javiskom pôsobí Her Majesty’s Theatre priam komorne. Aj kulisy sú, pochopiteľne, menšie, ako v Prahe. Londýnsky luster má zhruba tretinovú veľkosť oproti pražskému.

Obsadenie hlavnej role sa v Londýne mení zhruba každého pol roka až rok. Predsa len, hrať takú náročnú rolu osemkrát za týždeň musí stáť veľa síl. Premiéru odohrali 9.10. 1986 Michael Crawford (Fantóm), Sarah Brightman (Christine) a Steve Barton (Raoul). Pri mojich návštevách Londýna som mala možnosť vidieť 2 Fantómov – Geronima Raucha (2015) a Scotta Daviesa (2017). Mne osobne sa viac páčil druhý menovaný, ktorý v tom čase len zaskakoval za Bena Forstera, ale celkovo rolu Fantóma odohral už vyše 2000-krát a je vidno, že má vychytané všetky detaily. Zvyšok obsadenia ostal viac-menej nezmenený, role Christine sa bravúrne zhostila Harriet Jones a rolu Raoula si vychutnal Nadim Naaman. K obsadeniu a prevedeniu Fantóma opery v Londýne môžem povedať len jednu vec – predstavenie je v tej istej podobe zabehnuté už desaťročia, všetko je vychytané do najmenších detailov a je to balzam pre oči, uši aj dušu.

Samozrejme, že každá produkcia má vlastné kostýmy, dizajn scény a réžiu, a teda niektoré veci sú v Londýne a v Prahe výrazne odlišné. Pražské kostýmy vytvoril Roman Šolc, texty preložil Petr Machek, scénu navrhol Daniel Dvořák a o réžiu sa postaral Petr Novotný. V pôvodnom pražskom obsadení nechýbali mená ako Marián Vojtko, Radim Schwab, Michaela Gemrotová, Monika Sommerová, Tomáš Vaněk, Bohuš Matuš a Tereza Mátlová. Podľa oficiálnej stránky Fantóma opery by sa do obnoveného predstavenia v roku 2018 mali zapojiť aj niektoré hviezdy Plesu upírov, ako napríklad Pavel Vítek, či Natálie Grossová. Obnovená premiéra v pražskej Goja Music Hall je plánovaná na 14.9.2018.

V pražskom predstavení sú oproti Londýnu dva zásadné rozdiely. Prvým je už spomínaný luster, ktorý sa v Prahe zosúva šikmo na javisko ponad hlavy divákov a teda kopíruje hľadisko. V Londýne podstatne menší luster najprv padá priamo dole na hlavy divákov v prvých radoch a až potom sa „zaparkuje“ na javisku. Pre divákov, ktorí dielo nepoznajú to môže byť jemne traumatizujúce. Druhým rozdielom je majestátne schodisko v scéne maškarného plesu na začiatku druhej polovice predstavenia. V londýnskej verzií je schodisko širšie, pôsobí veľkolepejšie a na jeho okrajoch sú bábky v životnej veľkosti oblečené, ako účastníci plesu. Či už sú tam kvôli efektu, aby to vyzeralo, že je tam viac tanečníkov, alebo z bezpečnostných dôvodov, aby niekto, nedajbože, v zápale tanca z tých schodov nespadol, jedno je isté – pôsobí to efektne a prirodzene.

Celosvetová úspešnosť Fantóma opery v priebehu troch desaťročí svedčí o kvalite a nadčasovosti tohto nádherného diela. Či už sa vyberiete do Prahy, alebo do Londýna, určite nebudete sklamaní.

Upozornenie pre divákov, ktorí toto dielo nepoznajú: muzikál Fantóm opery obsahuje operné pasáže a operný spev.

Autorka: Anna Duffeková