Muzikály

Pražské muzikály

Hvězdná komedie TRHÁK míří na divadelní prkna!

Dne 19. 4. 2018 se konala v pražském JAZZCLUBU tisková konference k muzikálu TRHÁK, který bude uváděn v divadle Broadway. Slavnostní premiéra tohoto muzikálu, který je inspirován na motivy stejnojmeného filmu TRHÁK, bude 25.10. 2018.

V tuto chvíli je prodáno již přes 10 000 vstupenek.

Naše redakce dostala na tiskovou konferenci pozvánku a proto Vám přinášíme malou pozvánku i ochutnávku na očekávaný muzikál a novinku divadla.

Na tiskové konferenci nechyběl samotný tvůrce scénáře k filmu pan Zdeněk Svěrák. Dále tu nesměl chybět Vítězslav Hádl (autor filmové hudby), Radek Balaš (scénář a režie muzikálu TRHÁK) a v neposlední řadě Daniel Hádl (producent muzikálu).

O výtvarné zpracování se postarají Jolana Izbická (kostýmy), Jaroslav Milfajt (scénografie) a Leona Qaša Kvasnicová (choreografie).

Radku Balašovi (režie a scénář) se představa zpracování legendárního filmu líbila. To proto, že jde dle jeho slov o film, který divákovi ukazuje, jak vzniká film. V divadelním provedení jak vzniká muzikál.

Jak sám uvedl, česká divadelní scéna nemůže konkurovat těm světovým. Může se o to alespoň pokusit a snažit se o to, diváka pobavit a nadchnout natolik, aby se na muzikál vracel a doporučoval ho svým známým.

V plánu jde o to, vytvořit nejlepší muzikálovou komedii za poslední dobu, která se bude divákům líbit. Muzikál nebude ochuzen o známé filmové písně (Nech brouka žít, Lásko Amore) ani o humorné situace, které samotný film obsahuje. Bude ale přidáno mnoho nových věcí i nových postav. Jednu z nových postav bude ztvárňovat například Michal Kavalčík.

Zdeněk Svěrák se svěřil, že z počátku se za uvedení samotného filmu styděl. Později se vše obrátilo a film si oblíbil. Doufejme, že s muzikálem to tak nebude a bude od záčátku čišit humorem a následnou chválou.

Před pár dny byla zveřejněna ochutnávka hvězdného obsazení a hlavní protagonisté na tiskové konferenci nechyběli. V muzikálu si zahrají známé osobnosti jako je např. Dana Morávková, Sandra Pogodová, Iva Kubelková, Andrea Holá, Václav Kopta, Michal Kavalčík, Bořek Slezáček, Petr Vondráček, Peter Pecha (držitel ceny Thálie pro rok 2018) aj.

Jak sám režisér muzikálu, Radek Balaš, sdělil: ” Výbuch bude!”  My jsme na výsledek zvědavý a doufáme, že muzikál TRHÁK bude bomba. 🙂

My jsme plně v očekávání, jak se s muzikálovým zpracováním autoři tzv. “poperou” a na výsledek se těšíme.

Autorka článku: Tereza Borovičková Fotografie, Videa: Pavel Jirouš

Kompletní herecké obsazení a seznam termínů:

 

Trhák tisková konference

Tisková konference muzikálu Trhák

Dnes proběhla konference nově připravovaného muzikálu Trhák. Muzikál vzniká na námět stejnojmenného filmu Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.

Režie muzikálu se zhostil divadelní režisér a autor muzikálu “Adéle ještě nevečeřela” Radek Balaš.

Tisková konference se nesla tradičně v přátelském duchu s trochou nadsázky. Představilo se troufáme si říci hvězdné obsazení muzikálu, které se postará, jak o humornou stránku muzikálu, tak i pěveckou.

Podívejte se na obsazení jednotlivých rolí.:

Sváťa Kohoutek, režisér:
David Suchařípa

Zdeněk Jíša, scénárista:
Václav Kopta, Josef Polášek

Jaroslav Ticháček, agronom:
Petr Vondráček, Peter Pecha

Lenský, řezník:
Martin Dejdar

Oldřich Šus, producent:
Miroslav Etzler, Igor Bareš

Láďa Zacharník, inspicient:
Jaromír Nosek, Petr Vacek

Josef Kalina, hajný:
Josef Vojtek, Bořek Slezáček

Ticháčková, listonoška:
Dana Morávková, Sandra Pogodová

Antonín Líbal, herec:
Michal Kavalčík, Josef Carda

Zdena, číšnice:
Andrea Holá

a další…

Premiéra se odehraje 25.10.2018 v divadle Broadway

Podívejte se na ukázku jedné z písní z muzikálu Trhák na dnešní tiskové konferenci:

Podívejte se také na naší fotogalerii z dnešní konference.

Autor: Pavel Jirouš

Robin Hood – legenda legend?

Muzikál Robin Hood od autorské dvojice Ondřeje Soukupa (hudba) a Gábiny Osvaldové (libreto) poprvé spatřil světlo světa na prknech divadla Kalich 1. 9. 2010. Diváci se s muzikálem mohli seznámit již před jeho premiérou, a to formou televizního castingu. Po odmlce se 19. 2. 2016 na jeviště vrátil a v roce 2018 je nadále uváděný.

 

Muzikál Robin Hood je převedením mýtu o Robinu Hoodovi v materiál pro hudební divadlo. Autorka libreta a textu, Gábina Osvaldová (výpomoc Miroslav Mirčev), zamíchala několik již existujících předloh a vzniklo tak dílo zcela originální. Děj je prostý, sází zejména na humor a romantickou linku dvou hlavních postav. Právě ona jednoduchost až nijakost může být hlavním balvanem úrazu. Ve struktuře příběhu se objevuje jakési schéma. Scény z Šerifova sídla jsou pravidelně prokládány děním v Sherwoodu. Vzorec je to zdá se zcela racionální, nicméně právě zbojníci nám stále a dokola nabízejí jen jednu polohu, kterou lze nazvat ,,čekáme v lese na Godota“.  Toto permanentní mezičasí je pak přímo přeplněno humorem, což automaticky brání rozvoji děje a ten stagnuje.

Jak autoři uvádějí, jedná se o rodinný muzikál, který má zejména pobavit. Po přečtení tohoto tvrzení jednoho zamrazí, humor je totiž poněkud obtížná disciplína. A v tomto případě autoři těžce pohořeli. Celý děj je skrz naskrz prošpikován nejrůznějšími odkazy na dobu současnou, které jsou vesměs prvoplánové a očekávatelné. Korunu nevkusu pak nasazují dva lesní Skřeti (Zdeněk Procházka, Richard Tesařík), kteří (zřejmě při přestavbách) vycházejí na forbínu a vedou dialogy, které postrádají hlubší (či jakoukoli) pointu. Vrcholem je pak odkaz na současnou politiku, který je zcela nemístný a křičí touhou zavděčit se divákovi. Všechny tyto pokusy o legraci tříští děj, ze kterého tak zůstávají jen střípky, které těžko slepíme dohromady, zvláště když je jich mnoho ukryto za hávem parodického třeštění. Problém jednoduše nastává i u komických postav. Když děj sám o sobě je karikatura sebe, jak v tomto časoprostoru ztvárnit postavu komickou tak, aby byla ještě komičtější? Nebetyčným přehráváním a lacinými vtipy. Postava komorné (Alžběta Stanková), zřejmě zvířecí reinkarnace (míníme fretku) Chůvy z Romea a Julie, je jedním z oněch elementů, jejichž afektovanost ruší divácký komfort. Sláva mnichovi Tuckovi (Michal Pleskot), jehož pijácká komika výborně sedne do dobového kontextu a neobtěžuje svou nuceností.

Opak je však nutno říci o libretu. Netroufáme si odhadovat, zdali se jedná o autorské poznávací znamení, texty písní jsou však velice krkolomné. Ať už se jedná o verše, u kterých je člověk poněkud shovívavější, či u textů s rýmem volným, vyskytují se zde časté slovní nešvárky, které jakoby přiletěly do středověkého časoprostoru na létajícím talíři (diktátor, zhulená). Zřejmě mají dopomáhat komickému vyznění celého muzikálového počinu, dovolíme si však tvrdit, že spíše vyvolají nechápavé tiky hlavou (,,Cože? To opravdu řek’?“).

Hudba skladatele Ondřeje Soukupa zní v kombinaci keltských a rockových rytmů. Na první pohled neslučitelné, na první poslech však velmi uchvacující. Mnoho písní je melodicky poutavých, i na první poslech zapamatovatelných. Škoda jen, že jejich atmosféra je často rozbíjena oněmi slovními vetřelci. Muzikál je žánr založen na symbióze slova a hudby, zde vzniká jakási kakofonie, která chytlavým tónům brání v zachycení genia loci a přenesení diváka do jiných časoprostorových dimenzí.

Postavy jsou z velké části jednorozměrné, u Mariany (Lucia Šoralová) a Robina (Jan Kříž) snad jako jediných můžeme sledovat rozměry alespoň dva. Svět je rozdělen na klaďasy a záporáky. Šerif (Kamil Střihavka) je typický mocichtivý tyran, jehož motivace jsou záhadné, ale za to víme, že chce být mocný. Jeho pravá ruka Guy z Gisbornu (Zdeněk Procházka) je pro změnu typem chlubivého vojína, Capitana, který působí jen jako další bezduchá figurka. Za zmínku stojí také postava Čarodějnice (Leona Machálková), která se zjeví nečekána nezvána a po celý děj je její funkce nejasná. Ve své poslední písni sice odhalí jisté tajemství, ale to stejně jako zápletka s lektvarem vyzní do ztracena. V neposlední řadě je otazníkem postava Asiata (Bedřich Lévi), přičemž už její pojmenování je zavšemluvící. Jistě umí dobré triky s mečem, ale kde ho Robin u všech Saracénů našel?

Obsazení do rolí však nezklamali. Jako Robin z Loxley se předvedl dvojnásobný držitel ceny Thálie Jan Kříž, který tuto roli ztvárnil jako vůbec první (vítěz show Robin Hood aneb Cesta je slávě). Coby sherwoodský mazák si vede sebejistě jak po stránce herecké, tak pěvecké, jeho na oko lehkovážný hejsek je uvěřitelný, a to i přes strojenost a rádoby osudový ráz některých replik. Jeho muzikálové partnerce Lucii Šoralové role typově skvěle sedne, druhý rozměr Mariany, vzpurné a hrdé bojovnice, jí zvláště svědčí. Jako ztělesnění zla v podobě Šerifa z Nottinghamu se představil Kamil Střihavka. Tento muzikálový bard však ztratil příliš mnoho hlasového potenciálu, aby mohl pěvecky ohromit. Jeho Šerif však i přesto srší jevištním charizmatem, není proto obtížné se přes jisté hlasové nedostatky přenést. Snad ve zcela utilitární roli čarodějnice se zjevila Leona Machálková. Zjevila a zmizela. Čarodějnice je nepochybně herecky atraktivní figurou, na malém prostoru zahraje mnoho muziky. Leona Machálková k plíživosti přihodila krapet grácie, nepůsobila tak jen jako odpudivé stvoření, ale i jako zhrzená žena hledající svou hrdost. Zbytek hereckého osazenstva střídá parodické pitvoření s drsňácky klišoidními prupovídkami. Z tajemstvím opředené báje o zbojníkovi mající dramaturgický potenciál přiblížit dnešnímu člověku stále aktuální témata, zůstává jen prostoduchá skořápka, jejíž obsah byl nemilosrdně odstraněn paradoxně pro svou diváckou nestravitelnost.

Vizuální stránka je velmi působivá, scéna působí magicky, výpravné kostýmy se nesou v dobovém duchu. Při prvním pohledu na jeviště nás překvapí relativně malý prostor, zejména pro muzikálovou produkci. Scéna je tak jednoduchá, tvořena plastikami stromů čnějícími ze zdi, prostor se pak mění zejména pomocí světla. Dotvářejí ji spouštějící se kulisy zobrazující větve poskytující aktérům možnost tance či akrobacie. Choreograf a režisér Ján Ďurovčík zakomponoval pohybových kreací nemálo. Písně jsou často doplněny tancem či alespoň rytmickým zápolením. Naneštěstí aktéry nejsou choreografické prvky plně zvládnuty. Nejedná se toliko o tance, jako spíše o akrobatické doplňky či boje. Zmiňme například jeden z prvních inscenovaných soubojů, Robina a Mariany, který postrádá jakékoliv tempo a pravdivost. V podobném duchu převážně navazují i další výstupy, u kterých spíše fandíme, aby to aktérům vyšlo. Naopak potěší Leona Machálková, která pohybovou stránku role zvládla bravurně.

Muzikál Robin Hood sází na cílovou skupinu nedělního diváka. Příležitostného návštěvníka divadla potěší nekomplikovaný humor, prostá zápletka a líbivé písně. Muzikál tak plní své předsevzetí pobavit celou rodinu, je nekonfliktní, nenabízí otázky ani odpovědi na složitější témata. Pokud jste tedy v očekávání, že se vám nabídne dílo obsahující látku k zamyšlení (jako například Johanka z Arku od stejné autorské dvojice), s dramaturgickým záměrem se zcela minete. Muzikál Robin Hood Divadla Kalich je především oddychovou záležitostí, v němž je ono slavné motto ,,bohatým bral a chudým dával“ přehlušeno exaltovaným výkřikem ,,Ty kurvy!“

 

Autorka: Bára Viceníková

Duffekovej divadelné dojmy – Mefisto

Mefisto, aneb Goetheho Faust stále žije

Johann Wolfgang Goethe napísal Fausta začiatkom 19. storočia. Odvtedy bolo toto dielo spracované nespočetne veľa krát všetkými možnými spôsobmi. Objavil sa v poézií, próze a na maľbách. Faust vládne doskám, ktoré znamenajú svet v podobe činohry, opery, baletu, muzikálu.  Takisto nechýba ani na filmovom plátne. Zdá sa, že je nemožné postaviť sa k tejto téme originálnym spôsobom. Tvorcom muzikálu Mefisto sa to však podarilo.

Nebudem sa venovať obsahu, jednak predpokladám, že každý tento príbeh viac či menej pozná,  a jednak nechcem kaziť dojem z diela divákom, ktorí ho ešte nevideli, pretože predstavenie, prirodzene, nepokrýva celú dejovú linku Goetheho Fausta, ale sústredí sa len na niektoré príbehy „pôvodného“ diela a na túžbu po mladosti, láske, moci a šťastí.

Hovorí sa, že jablko nepadá ďaleko od stromu. Autor hudby Daniel Barták vo svojej tvorbe nemôže úplne potlačiť vplyv svojho otca, hudobného skladateľa Zdenka Bartáka.  Videla som dva muzikály z pera Bartáka staršieho a miestami som podobné prvky a melódie počula aj v Mefistovi.  Nemyslím si, že je to zle. Autor má svoj (rodinný) štýl, a povedzme si úprimne, na československej scéne sú aj autori, ktorí „vykrádajú“ ostatných aj seba oveľa viac.

Som známa tým, že neznášam balet. Raz ma kamarátka ukecala na baletné predstavenie a zaspala som tam. Seriózne. Neskutočne ma to nudilo. Preto som ostala jemne zdesená, keď som uvidela, že na javisko vyskočili dvaja baleťáci. Moje predsudky sa behom niekoľkých sekúnd rozplynuli.  Spojenie baletu a hovoreného slova pri rozhovoroch Hospodina s Luciferom považujem za výbornú voľbu. Je to dynamické, ale zároveň tajomné, mystické, nadprirodzené, skrátka efektné. Vzhľadom na to, že som predstavenie videla len raz, pred niekoľkými mesiacmi a nenašla som ani zvukový, ani audiovizuálny záznam, k textom Borisa Pralovszkého a Zdenka Zelenku sa vyjadrovať nebudem.

Čo sa týka obsadenia a hereckých výkonov, nemám skoro žiadne výhrady.  Jiří Zonyga aj Petr Ryšavý  sa zhostili dvojrole Fausta-Mefista bravúrne. Nemám im čo vytknúť, z Mefista mi zakaždým behali po chrbte zimomriavky bez ohľadu na to, ktorý z nich dvoch ho práve hral. Trošku ma sklamala Markétka v podaní Terezy Bílkovej. Na oficiálnej stránke muzikálu je písaná len ako company, takže v ten deň asi len zaskakovala. Jej výkon mi nijako v pamäti neutkvel, takže neurazil, ale ani nenadchol. Možno jej to tým, že Markétka má, podľa mňa, v muzikáli pomerne málo priestoru.  Celý dej sa točí okolo Fausta a Mefista a miestami som mala dojem, že je rola Markétky vnímaná len ako vedľajšia postava, čo je škoda, pretože by sa určite aj s ňou dalo vyhrať.

Komické vsuvky v podaní bankára Bosettiho (Jaromír Dulava), Dragonettiho (Tomáš Trapl) a Alberta de Carlo (Martin Pošta) predstaveniu dodali dynamickosť a aj úsmevné situácie napriek tomu, že Goetheho Fausta vnímam ako celkom depresívne dielo.  Predstaveniu dodala šťavu aj postava krčmárky Giuliety (Renata Podlipská). Ako som už spomínala, predstavenie je sústredené hlavne na postavy Fausta a Mefista, a teda zvyšok hercov mal na javisku pomerne málo priestoru, takže je ťažké hodnotiť ich výkony. Napríklad taký Spinelocio (Lukáš Randák) by si, podľa mňa, ako Andreuciov (Faustov)kamarát a predstaviteľ študentskej vrstvy, zaslúžil viac priestoru.

Na záver len poznamenám, že ma muzikál Mefisto veľmi milo prekvapil. Pred niekoľkými rokmi som videla činoherné spracovanie Goetheho Fausta v Slovenskom národnom divadle a napriek tomu, že činohra bola len o pol hodinu dlhšia, ako spomínaný muzikál, v SND som sa na tom predstavení nudila, takže som šla na muzikál s jemnými obavami. Moje obavy sa našťastie nenaplnili a muzikál Mefisto určite radím k predstaveniam, ktoré chcem vidieť ešte minimálne raz.

Obsadenie, ktoré som videla:

Mefisto: Jiří Zonyga

Andreucio (mladý Faust): Petr Ryšavý

Markétka: Tereza Bílková

Laurécie Bosetti: Dita Hořníková

Mario Bosetti: Jaromír Dulava

Giulieta: Renata Podlipská

Dragonetti: Tomáš Trapl

Alberto de Carlo: Martin Pošta

Zeppa: Miroslav Babuský

Spinelocio: Lukáš Randák

Sofronie: Jitka Jirsová

Fabio: Marco Salvadori

Hospodin: Karel Jinda

Lucifer: Alexej Kolva

 

Autor: Anna Duffeková

Královna Kapeska, muzikál pro celou rodinu!

Naše redakce mile ráda přijala pozvání na muzikál Královna Kapeska, který je volným pokračováním muzikálu Kapka medu pro Verunku. Na začátek musíme vyzdvihnout, že se opravdu jedná o muzikál pro celou rodinu!

Aby byl náš pohled úplný vydali jsme se na muzikál se sedmiletou dcerou naší redaktorky. Nutno přiznat, že není divadelní typ a na to, že bude trávit 2,5 přilepená v sedačce na muzikálu, nebrala zrovna s nadšením. O to krásnější byl po představení pohled na její rozzářenou tvář.

Přestože jsme neviděli muzikál Kapka medu pro Verunku, na který volně navazuje Královna Kapeska, od začátku jsme se dokázali v muzikálu a jeho postavách zorientovat. Návštěvníci se tedy nemusí obávat, že by byl jejich zážitek neúplný.

Muzikál Královna Kapeska začíná vyprávěním o pohádkové říši, ve které se děj odehrává. V pohádkovém moři leží ostrov, na kterém se nachází tři království: Popelkov, Zlatovláskov a Honzovsko.

Honzovsku vládnul král Honza, který kdysi vysvobodil princeznu ze spárů draka a odměnou jí dostal za ženu. Král Honza se svojí ženou královnou Bětkou, se ve své zemi věnovali zemědělství a vedli k tomu i své děti, malého Honzíka a malou Bětušku. Naproti tomu v Popelkově, který se věnoval průmyslu, vládl král Miroslav s půvabnou Královnou Katkou a jejich dětmi malým Mirečkem a malou Popelkou. Třetímu království vládl král Jiřík se svou Královnou Verunkou a jejich dcerkami Verunkou a Zlatovláskou.

Všechna království spolu dlouhá léta žila v klidu a míru. Vzájemně si pomáhala a obchodovala spolu. Na všechna tři království zpovzdálí dohlížela Královna přírodních sil, zkráceně KAPESKA.

Jak už to tak v pohádkách bývá, na scéně se objeví záporná postava, tentokrát v podobě zlého čaroděje KATESe. Ten se dostal omylem z pekelného vězení a začal manipulovat s tamními čerty a čarodějkou. Ty přiměl k doručení psaní, která vypadala, že je psala Královna KAPESKA. Psaní dostala na vážnosti i očarovanou pečetí KAPESKY.

Spřátelená království se začala mezi sebou hádat a soupeřit se sebou. Zničili přírodu a vše nabralo velký spád, bohužel ne k dobrému. Jak to celé dopadlo? O tom už se přesvědčte na vlastní oči.

Muzikál není typický dětský muzikál, na své si totiž přijdou i dospělí, díky krásným melodiím a nadčasovému humoru. Naše malá redaktorka především vyzdvihuje postavy čertů, čarodejnice a jejich kapely FŮJ!

(oficiální fotografie společnosti Pixa-pro s.r.o.)

Muzikál jsme si zamilovaly i díky úžasným hereckým výkonům a skvělému obsazení. V hlavních rolích můžete vidět úžasnou Martinu Pártlovou, Ernesto Čekana, Gábinu Partyšovou, Miroslava Hrabě, Davida Gránského, Aničku Slováčkovou, Felixe Slováčka ml., Jiřího Zonygu a mnoho dalších úžasných herců. Nesmíme zapomenout na úžasné dětské herecké výkony. Naprosto profesionální a suverénní výkony dětských herců, které jsme ještě v žádném jiném muzikálu neviděli.

Muzikál vřele a s nadšením doporučujeme nejen dětem, ale všem, kteří mají rádi kulturu, divadlo, zpěv a hlavně humor. Děkujeme za pozvání paní Lindě Matouškové a paní producentce Lence Pixové. Také děkujeme za příjemné setkání a povídání. Těšíme se na další představení z dílny produkční společnosti Pixa-pro s.r.o.

Autoři článku: Pavel Jirouš a Denisa Jiroušová

Legenda jménem Holmes

Hudebním divadlo Karlín uvádí nový muzikál Ondřeje Gregora Brzobohatého.

Muzikál s názvem “Legenda jménem Holmes” bude mít premiéru 18. října v HDK.

Autoři muzikálu:

Hudba, texty, libreto:
Ondřej Gregor Brzobohatý

Režie:
Gabriel Barre

Choreografie:
Karen Sieber

Hudební nastudování:
Chuhei Iwasaki

Scéna:
Michaela Horáčková Hořejší

Kostýmy:
Kristina Záveská

Sbormistr:
Sára Bukovská

Light design:
Pavel Dautovský

Sound design:
Petr Ackermann

Odborný poradce triků:
Jaroslav Kunc

Choreografie bojových scén:
Norbert Birdman

Herecké obsazení muzikálu:

Sherlock Holmes / Sir Arthur Conan Doyle:
Vojtěch Dyk, Lukáš Janota

Irene Adlerová / Louisa Hawkinsová:
Kristýna Daňhelová, Anna Fialová

Dr. John Watson / Dr. Sigmund Freud:
Aleš Háma, Denny Ratajský

Profesor Moriarty / Virgil Cromwell:
Jan Sklenář, Petr Vaněk

Paní Hudsonová:
Ivana Chýlková, Jaroslava Kretschmerová

Inspektor Lestrade:
Filip Rajmont. října 2018 v Hudebním divadle Karlín