Muzikály

Pražské muzikály

KRÁLOVNA KAPESKA:  KAM ČERT NEMŮŽE, NASTRČÍ DĚCKA

S příchodem jara přinesla nejúspěšnější česká produkce zaměřená na nejmladší diváckou generaci  Pixa-pro  nový  pohádkový muzikál. V divadle Hybernia od 7. března opět řádí Kapesčina havěť, skřítek Maxižvýk, vodnická rodinka, víla, čarodějnice i rozpustilí čerti.  Muzikál Královna Kapeska, který volně navazuje na  debutovou pohádku Kapka medu pro Verunku láká na zvučná jména a líbivou výpravu.

Jednouchý děj, kdy skupinka neposedných dětí vypustí v pekle zlouna Katese, uvězněného dlouhé roky královnou Kapeskou, aby zloun na svoji stranu získal celé peklo i čarodějnici. Za jejich pomoci vyrobí robotické monstrum zvané Srčert (SRšeň+ČERT).  Dvojžihadlový sršní robot uspí jedem tentokrát nejen Verunčinu dceru Verunku II. , ale i samotnou Kapesku, které se Kates po letech věznění touží pomstít. A potom už ve zrychleném temptu dojde k záchraně malé Verunky i Kapesky opět díky kapce medu z Kapesčiných včel.  Finále končí happyendem, kdy jsou všichni živi a zdrávi a v Kapesčině království opět zavládne klid a mír.

Scénář  napsali manželé Alena a Jan Pixovihudbu složil  Tomáš Beran a o texty písní se postarala Kristýna Pixová. Hudba a texty písni jsou na muzikálu tím nejlepším. Dvorní choreografka Pixů, Petra Parvoničová , jako by tentokrát šetřila energií možná i s ohledem na to, že taneční company tvoří převážně tanečníci patrně z dětského tanečního kroužku.  Sólové postavy netančí téměř vůbec.  Další silnou devizou muzikálu je scéna Martina Černéhosvětelný design  a  projekce  (Pavel Dautovský a Petr Hloušek) a povedené kostýmy Evženie Rážové.  Výtečnou práci odvedl začínající režisér Juraj Čierník. Obě zhlédnutá představení vyšla na výbornou i zvukově (Petr Ackermann).

A nyní se ostáváme k tomu pro diváky nejpodstatnějšímu a totiž k obsazení.  Velkou část tvoří  herci známí  z muzikálu Kapka medu pro Verunku, ale obsazení některých rolí bylo zcela obměněno. Nejpatrnější je to v případě skřítka Maxižvýka, kde z původně avizovaného obsazení zmizel oblíbený Michal John.

 

KAPESČINO KRÁLOVSTVÍ HRAJE PRIM

Vezmeme to tedy popořadě a začneme tím nejlepším: Královstvím královny Kapesky.  Samotnou Kapesku na premiéře ztvárnila  Martina Pártlová,  bez které si muzikály Pixů už těžko lze představit.  Pártlová je po pěvecké stránce tím nejlepším, co  v ženském provedení muzikál nabízí. Alternace  Jana Zenáhlíková je rovněž excelentní, nicméně  Martina Pártlová je prostě královna Kapeska jak se patří.  Kapesčina nepřítele, charismatického záporáka  Katese, na premiéře ztvárnil Ernesto Čekan. Přestože od Čekana zpěv nečekejte,  obsazení Ernesta do této  role je trefa do černého  a  Pixa-pro v něm mají pro svou muzikálovou novinku záruku kvalitního herectví. Alternující Peter Strenáčik, je jedním z vůbec nejtalentovanějších muzikálových herců u nás. Není snad nic, co by Strenáčik nezvládl. V roli Katese je opravdu výborný a milovníci muzikálového kumštu si u něho přijdou na své.

 

Divácky nejvděčnější  scény však tentokrát „urvalo“ peklo a byla jim „vyrobena“ i největší hudební pecka celého muzikálu. V rolích čertů se představili  Juraj Čiernik, Jiří Zonyga, Lukáš Adam i mladá muzikálová krev Richard Pekárek a Jan Fanta. Už po první repríze bylo patrné, že právě v pekle je nejvíc prostoru pro hereckou improvizaci. Rozdováděná čertovská kapela prostě a jasně zabodovala a děti ji milují.  Trojici čertů doplňuje čarodějnice, kterou sehrála na premiéře i repríze Michaela Zemánková a byla velice dobrá. Čarodějnický intonační guláš v úvodu působí vtipně a o to větší překvapení nastává v okamžiku, kdy to čarodějka rozjede doopravdy a překvapí impozantním  zpěvem.

Vděčnou a oblíbenou roli má Michaela Nosková jako víla Lesanka. Míša Nosková je nejsilnějším  ženským hereckým článkem Královny Kapesky a u dětí hned po čertech nejoblíbenější postavou.  Stejně jako v případě Zemánkové nelze porovnat alternace, jelikož na premiéře i ve shlédnuté repríze hrála Nosková.

Kromě skvělých okamžiků přišlo v Kapesčině království i zklamání. Ne snad díky špatným výkonům interpretů, ale díky odsunutí některých postav do absolutního pozadí. Nejoblíbenější postavička Kapky „jedničky“, skřítek Maxižvýk, se na jevišti doslova mihne a zaregistrovat ho lze pouze v jedné výraznější scéně. Škoda je to i s ohledem na skvělé obsazení  Filipem Hořejšem a Oldou Smyslem. Stejně tak je to s vodníky, kdy v případě vodníka Kváčka zapadl pěvecký talent Lukáše Randáka i Petra Macháčka v nevýrazných „zpívánkách“.  Vodnice Kateřina Herčíková a Karolína Fišerová nemají scénáristy předepsáno prakticky nic a tak prostě v příběhu jen jsou.

Daleko víc hraní si užije malý vodníček, který „dezertuje“ z Kapesčina  království  k lidským dětem a doprovází je celým příběhem. S rolí Vodníčka se statečně  popasoval Jan Musil, který působil jako roztomilá zelená bludička. Na premiéře zaujal Filip Vlastník. Jeho přirozené herectví mu může kdekdo závidět a tenhle kluk je důkazem toho, že dítě na jevišti nemusí být vždy protivným elementem.

Postavu Srčerta (v kostýmu maskér Pavel Pavlovský) lze hodnotit pouze z vizuální stránky a ta je ohromující.  Ve scénách z Kapeskova se objevuje taneční company v podobě havěti, ale taneční scény jsou tentokrát naprosto minimalizovány a zjednodušeny a je otázkou, zda nebyly takto postaveny pro účel zapojení  kroužku dětských tanců.

 

PROMARNĚNÁ KRÁLOVSTVÍ

Honzovsko, Popelkov i Zlatovláskov  jako by nebyly.  Verunka s Jirkou, Katka s Mirkem i Bětka s Honzou tvoří manželské páry a ztvárňují tak tři království.  Přestože právě obsazení těchto rolí je produkcí mediálně propagováno, herců i postav si divák užije pramálo. Králové a královny jen sem tam přihopskají, pohádají se, zamávají červenými koberečky, zazpívají jednu výraznější píseň a to je vše. Ač skutečně nechci, nemohu se ubránit srovnání s Kapkou medu pro Verunku. Deficit komických scén multifunkčního Felixe Slováčka prostě v Kapesce chybí.  Jména  David Gránský, Felix Slováček se svojí sestru Annou a v neposlední řadě i  Mirek Hrabě jsou tak spíš marketingový tah. Hodnotit alternace nemá vůbec smysl, protože není v podstatě co hodnotit. Anna Julie Slováčková, Michaela Sejnová, David Gránský, Rober Urban, Genny Ciatti, Miroslav Hrabě, Martin Sochor, Felix Slováček, Gabriela Urbánková… všichni podávají dobré výkony, bohužel však  jejich postavy i jejich osud  je nezajímavý.

DĚTÍ JAKO SMETÍ

Iniciativu  královských postav v Kapesce převzaly jejich královské děti. Každé království má děti dvě, mladé prince a princezny.  Verunka s Mirkem mají dvě holčičky – Verunku a Zlatovlásku, v Popelkově mají páreček – kluka Mirka a holku Popelku a v Honzovsku je to také kluk a holka – Honzík a Bětka.  Kdo vyloženě nevyhledává děti na jevišti, bude asi  trošku rozčarován. Dětským představitelům autoři scénáře nadělili prostoru opravdu nadmíru. Hodnotit výkony jednotlivých dětí by nebylo vhodné a dětem se dá skutečně mnohé odpustit. Nejlépe si vedli Jan Franc a Richard Mašata, kteří se alternují v roli mladého Mirka. Oba mladíci převyšují své dětské kolegy už jen proto, že evidentně umí hrát a jsou přece jen o něco starší. Zejména v Honzovi Francovi, zdá se, vyrůstá nová muzikálová hvězda. Kromě příjemného hereckého projevu je vybaven obdivuhodným citem pro pohyb po jevišti a zachraňuje čest dětské party i pěvecky.  Oběma Mirkům mile nahrávala Kateřina Průšová (mladá slečna, nikoliv slavná modelka). Romantický duet sehráli vtipně stydlivě a nenáročný divák jim odpustil i patrný intonační boj.

Práce s dětmi je velice náročná a často riskantní, režisér Juraj Čiernik má za vedení  dětí  přinejmenším velký obdiv. Podle mého názoru by však příběhu obecně prospělo scény s královskými dětmi ubrat a jejich rodičům naopak nějakou tu scénu a písničku přidat.

KRÁLOVNA KAPESKA JE NEJLEPŠÍM AKTUÁLNĚ UVÁDĚNÝM (DĚTSKÝM) MUZIKÁLEM

Produkce na svých oficiálních facebookových stránkách sebevědomě tvrdí, že Královna Kapeska je dle diváků i herců „nejúžasnější muzikál, který se momentálně v Čechách hraje“ a že je „ vhodný dokonce i pro děti.“ Pravda je taková, že Kapeska se nedá s ostatními muzikály u nás srovnávat právě s hledem na cílovou skupinu, kterou jsou skutečně především děti a tak  je nejlepší dětský uváděný muzikál u nás. Pixa-pro nemá  v tomto žánru žádnou konkurenci.  Je otázkou nakolik Královna Kapeska přiláká opětovné diváky a nezbývá než držet palce, aby se na prknech divadla udržela podstatně déle, než  předchozí uváděná pohádka Alenka v kraji zázraků.

 

Hodnocení v procentech: 60%

Autor článku:  Martin Radinka

SHREK JEDE: A TO PŘEDEVŠÍM NA VLNĚ DOBRÉ KVALITY

Muzikálová show Shrek se poprvé představila českým divákům. V holešovické Tipsport aréně se dětskému i dospělému publiku poprvé ukázaly postavy známé z animované pohádky. Shrek, Oslík, Fiona (zde hned ve trojím provedení), Lord Farquaad, Dračice, Perníček, Pinokio a celá plejáda dalších pohádkových postaviček okouzlila nejen malé diváky.

Uvedení muzikálu předcházely velké organizační potíže. Změna produkce, zrušená představení, vypovězení smlouvy prodejci vstupenek.  I tento fakt mohl zapříčinit, že sportovní hala byla zaplněna přibližně ze čtvrtiny její kapacity. Podium bylo umístěno skoro uprostřed ledové  plochy. Diváci, kteří zakoupili místa do postraních sektorů, tak seděli téměř v liniii jeviště.  I přes nízkou návštěvnost se po příchodu do haly ihned tvořily fronty na toalety, popcorn a limonádu, takže začátek celé show se protáhl o bezmála 25 minut a to i přes snahu některých diváků potleskem si vynutit začátek.

S půlhodinovým zpožděním muzikálová show Shrek skutečně začala. A vezla se na vlně nevídaně vysoké umělecké úrovně. Živý orchestr měl neuvěřitelnou sílu. Přesná rytmika a nezvykle dobrý zvuk opravdu překvapil. Velkým překvapením byl i fakt, že muzikanty řídila žena-dirigentka Ema Mikešková a šlo jí to moc dobře. Hudba a celá instrumentace je velice vydařená.  Špičkovou hudební záležitostí byly offstage sbory, které podpořily pěvecky taneční company na jevišti. Zpěváci zpívali fantasticky a halou se nesly intonačně přesné vícehlasé sbory s obrovskou energií.

Se svými party a v neposlední řadě i se špatnou akustikou si poradili i představitelé hlavních rolí. Jiří Zonyga jako Shrek má hlas pro „sportovky“ jako dělaný a zpívání ve velkém prostoru si rozhodně užíval. Po všech stránkách výborný byl Lukáš  Ondruš v roli Oslíka a stejně tak si s halou poradila i Ivana Jirešová v roli Fiony. Nejlepším pěveckým zážitkem se potom stalo číslo Dračice, po kterém hala doslova bouchla v mohutný aplaus Hance Křížkové.  Za zmínku stojí  výkon dívek, které hrály princeznu Fionu v období dětství  (Natálie Němcová) a dospívání (Kristýna Petráková).  Vedle hlavních představitelů se v pěveckých číslech střídala početná company. Působivé choreografie postavil Tomáš Kuťák.

Činoherně měla nejvíce prostoru především trojice Shrek, Oslík a Fiona příčemž prvnímu jmenovanému hraní vůbec nešlo. Naopak  Ivana Jirešová se ukázala jako absolutní profík a nejlépe ze všech si poradila se špatnou akustikou v hale.  Kateřina Herčíková byla fantastickým  Perníčkem, který se  okamžitě stal miláčkem děti. Výraznou postavou  byl pochopitelně Lord Farquaad, kterého naprosto věrohodně ztvárnil Ondřej Bábor. Přemýšlel jsem kolikrát musel Ondřej animovanou pohádku vidět, protože pohyby, pózy i grimasy byly naprosto identické s filmovou předlohou. Oslík s Fionou chvílemi působili jako by požili nějaké „podpůrné“ látky a vyváděli neuvěřitelné věci.   Dětské publikum nejvíc rozdováděla jejich  „krkající a prdící“ písnička. Smích si vysloužilo i víckrát použité slovo prdel. Nakolik měla „prdel“ a prdící Fiona se Shrekem pochopení u rodičů je otázkou.

Ovšem rodiče a děti jakožto nedílná součást rodinných muzikálů jsou v případě „halového muzikálového diváka“ kapitola sama pro sebe.  Děti byly hlučné, lezly po zemi, cpaly se popcornem, šustily pytlíky od chipsů. Rodiče se bavili polohlasně s dětmi i mezi sebou. Naprosto běžně se stávalo, že se rodinka rozhodla skočit si pro něco na zub a tak zvedla celou řadu, aby ji při zpáteční cestě zvedla znova a ještě vyklopila obsah popcornu divákovi do klína. Žvatlající děti pobíhaly v uličkách, sem tam se ozvalo vřískání batolat. Maminky během produkce fotily podium, své děti  i samy sebe. Někteří diváci si stačili vyřídit i pár telefonních hovorů.  Poloprázdná hala je vždy strašákem mistra zvuku a ani mistr všech mistrů Petr Ackermann nedokázal stoprocentně zvuk vychytat. Mluvené dialogy Shreka s Oslíkem zapadly úplně a kromě špatné akustiky své udělali právě i hluční diváci. Skvělý zvuk naopak měla právě výtečná kapela a sboroví zpěváci.

Muzikálová show Shrek rozhodně stojí za zhlédnutí. Ovšem pokud se na ni vydáte, počítejte s tím, že nejdete do kamenného divadla, kde na vás dýchne kultura a s ní se pojící i určitá divácká kázeň a pokora. Nečekejte vzorné a tleskající publikum. Musíte počítat s tím, že představení v hale má i typicky halovou náladu. Muzikál s přestávkou trvá přes tři hodiny a je tak určený spíše pro větší děti (ostatně ona ani animákovská předloha není pohádka pro tří-čtyřleté caparty). Počítejte s tím, že se sem tam objeví nějaké to sprosté slovo, dvojsmyslná narážka, prdění i krkání během písničky. Ale  bez toho by to nebyla ta správná shrekovina. Prostě počítejte s tím, že muzikál Shrek je a není pro děti. Je a není divadlo. Ale každopádně je to muzikál s velkým M. Po hudební a interpretační stránce je to to nejlepší, co se u nás momentálně pro děti a jejich rodiče hraje. Protože, marná sláva, živý orchestr a zpívající vokalisty nikdy žádná reprodukovaná hudba a mnohdy i nazpívané playbacky nenahradí. Velkou devizou představení je i povedená jednoduchá scéna (Jaroslav Svoboda) a  její zdařilé svícení. Zejména děti potom jistě ocení pestré a vtipné kostýmy Lucie Ulíkové.

Muzikál Shrek

Scénář a libreto: DavidLindsay-Abaire
Hudba: Janine Tesori
Režie: Roman Štolpa
Hudební nastudování: František Štěrbák
Dirigent: Ema Mikešková

 

Autor článku: Martin Radinka

Hvězdná komedie TRHÁK míří na divadelní prkna!

Dne 19. 4. 2018 se konala v pražském JAZZCLUBU tisková konference k muzikálu TRHÁK, který bude uváděn v divadle Broadway. Slavnostní premiéra tohoto muzikálu, který je inspirován na motivy stejnojmeného filmu TRHÁK, bude 25.10. 2018.

V tuto chvíli je prodáno již přes 10 000 vstupenek.

Naše redakce dostala na tiskovou konferenci pozvánku a proto Vám přinášíme malou pozvánku i ochutnávku na očekávaný muzikál a novinku divadla.

Na tiskové konferenci nechyběl samotný tvůrce scénáře k filmu pan Zdeněk Svěrák. Dále tu nesměl chybět Vítězslav Hádl (autor filmové hudby), Radek Balaš (scénář a režie muzikálu TRHÁK) a v neposlední řadě Daniel Hádl (producent muzikálu).

O výtvarné zpracování se postarají Jolana Izbická (kostýmy), Jaroslav Milfajt (scénografie) a Leona Qaša Kvasnicová (choreografie).

Radku Balašovi (režie a scénář) se představa zpracování legendárního filmu líbila. To proto, že jde dle jeho slov o film, který divákovi ukazuje, jak vzniká film. V divadelním provedení jak vzniká muzikál.

Jak sám uvedl, česká divadelní scéna nemůže konkurovat těm světovým. Může se o to alespoň pokusit a snažit se o to, diváka pobavit a nadchnout natolik, aby se na muzikál vracel a doporučoval ho svým známým.

V plánu jde o to, vytvořit nejlepší muzikálovou komedii za poslední dobu, která se bude divákům líbit. Muzikál nebude ochuzen o známé filmové písně (Nech brouka žít, Lásko Amore) ani o humorné situace, které samotný film obsahuje. Bude ale přidáno mnoho nových věcí i nových postav. Jednu z nových postav bude ztvárňovat například Michal Kavalčík.

Zdeněk Svěrák se svěřil, že z počátku se za uvedení samotného filmu styděl. Později se vše obrátilo a film si oblíbil. Doufejme, že s muzikálem to tak nebude a bude od záčátku čišit humorem a následnou chválou.

Před pár dny byla zveřejněna ochutnávka hvězdného obsazení a hlavní protagonisté na tiskové konferenci nechyběli. V muzikálu si zahrají známé osobnosti jako je např. Dana Morávková, Sandra Pogodová, Iva Kubelková, Andrea Holá, Václav Kopta, Michal Kavalčík, Bořek Slezáček, Petr Vondráček, Peter Pecha (držitel ceny Thálie pro rok 2018) aj.

Jak sám režisér muzikálu, Radek Balaš, sdělil: ” Výbuch bude!”  My jsme na výsledek zvědavý a doufáme, že muzikál TRHÁK bude bomba. 🙂

My jsme plně v očekávání, jak se s muzikálovým zpracováním autoři tzv. “poperou” a na výsledek se těšíme.

Autorka článku: Tereza Borovičková Fotografie, Videa: Pavel Jirouš

Kompletní herecké obsazení a seznam termínů:

 

Trhák tisková konference

Tisková konference muzikálu Trhák

Dnes proběhla konference nově připravovaného muzikálu Trhák. Muzikál vzniká na námět stejnojmenného filmu Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka.

Režie muzikálu se zhostil divadelní režisér a autor muzikálu “Adéle ještě nevečeřela” Radek Balaš.

Tisková konference se nesla tradičně v přátelském duchu s trochou nadsázky. Představilo se troufáme si říci hvězdné obsazení muzikálu, které se postará, jak o humornou stránku muzikálu, tak i pěveckou.

Podívejte se na obsazení jednotlivých rolí.:

Sváťa Kohoutek, režisér:
David Suchařípa

Zdeněk Jíša, scénárista:
Václav Kopta, Josef Polášek

Jaroslav Ticháček, agronom:
Petr Vondráček, Peter Pecha

Lenský, řezník:
Martin Dejdar

Oldřich Šus, producent:
Miroslav Etzler, Igor Bareš

Láďa Zacharník, inspicient:
Jaromír Nosek, Petr Vacek

Josef Kalina, hajný:
Josef Vojtek, Bořek Slezáček

Ticháčková, listonoška:
Dana Morávková, Sandra Pogodová

Antonín Líbal, herec:
Michal Kavalčík, Josef Carda

Zdena, číšnice:
Andrea Holá

a další…

Premiéra se odehraje 25.10.2018 v divadle Broadway

Podívejte se na ukázku jedné z písní z muzikálu Trhák na dnešní tiskové konferenci:

Podívejte se také na naší fotogalerii z dnešní konference.

Autor: Pavel Jirouš

Robin Hood – legenda legend?

Muzikál Robin Hood od autorské dvojice Ondřeje Soukupa (hudba) a Gábiny Osvaldové (libreto) poprvé spatřil světlo světa na prknech divadla Kalich 1. 9. 2010. Diváci se s muzikálem mohli seznámit již před jeho premiérou, a to formou televizního castingu. Po odmlce se 19. 2. 2016 na jeviště vrátil a v roce 2018 je nadále uváděný.

 

Muzikál Robin Hood je převedením mýtu o Robinu Hoodovi v materiál pro hudební divadlo. Autorka libreta a textu, Gábina Osvaldová (výpomoc Miroslav Mirčev), zamíchala několik již existujících předloh a vzniklo tak dílo zcela originální. Děj je prostý, sází zejména na humor a romantickou linku dvou hlavních postav. Právě ona jednoduchost až nijakost může být hlavním balvanem úrazu. Ve struktuře příběhu se objevuje jakési schéma. Scény z Šerifova sídla jsou pravidelně prokládány děním v Sherwoodu. Vzorec je to zdá se zcela racionální, nicméně právě zbojníci nám stále a dokola nabízejí jen jednu polohu, kterou lze nazvat ,,čekáme v lese na Godota“.  Toto permanentní mezičasí je pak přímo přeplněno humorem, což automaticky brání rozvoji děje a ten stagnuje.

Jak autoři uvádějí, jedná se o rodinný muzikál, který má zejména pobavit. Po přečtení tohoto tvrzení jednoho zamrazí, humor je totiž poněkud obtížná disciplína. A v tomto případě autoři těžce pohořeli. Celý děj je skrz naskrz prošpikován nejrůznějšími odkazy na dobu současnou, které jsou vesměs prvoplánové a očekávatelné. Korunu nevkusu pak nasazují dva lesní Skřeti (Zdeněk Procházka, Richard Tesařík), kteří (zřejmě při přestavbách) vycházejí na forbínu a vedou dialogy, které postrádají hlubší (či jakoukoli) pointu. Vrcholem je pak odkaz na současnou politiku, který je zcela nemístný a křičí touhou zavděčit se divákovi. Všechny tyto pokusy o legraci tříští děj, ze kterého tak zůstávají jen střípky, které těžko slepíme dohromady, zvláště když je jich mnoho ukryto za hávem parodického třeštění. Problém jednoduše nastává i u komických postav. Když děj sám o sobě je karikatura sebe, jak v tomto časoprostoru ztvárnit postavu komickou tak, aby byla ještě komičtější? Nebetyčným přehráváním a lacinými vtipy. Postava komorné (Alžběta Stanková), zřejmě zvířecí reinkarnace (míníme fretku) Chůvy z Romea a Julie, je jedním z oněch elementů, jejichž afektovanost ruší divácký komfort. Sláva mnichovi Tuckovi (Michal Pleskot), jehož pijácká komika výborně sedne do dobového kontextu a neobtěžuje svou nuceností.

Opak je však nutno říci o libretu. Netroufáme si odhadovat, zdali se jedná o autorské poznávací znamení, texty písní jsou však velice krkolomné. Ať už se jedná o verše, u kterých je člověk poněkud shovívavější, či u textů s rýmem volným, vyskytují se zde časté slovní nešvárky, které jakoby přiletěly do středověkého časoprostoru na létajícím talíři (diktátor, zhulená). Zřejmě mají dopomáhat komickému vyznění celého muzikálového počinu, dovolíme si však tvrdit, že spíše vyvolají nechápavé tiky hlavou (,,Cože? To opravdu řek’?“).

Hudba skladatele Ondřeje Soukupa zní v kombinaci keltských a rockových rytmů. Na první pohled neslučitelné, na první poslech však velmi uchvacující. Mnoho písní je melodicky poutavých, i na první poslech zapamatovatelných. Škoda jen, že jejich atmosféra je často rozbíjena oněmi slovními vetřelci. Muzikál je žánr založen na symbióze slova a hudby, zde vzniká jakási kakofonie, která chytlavým tónům brání v zachycení genia loci a přenesení diváka do jiných časoprostorových dimenzí.

Postavy jsou z velké části jednorozměrné, u Mariany (Lucia Šoralová) a Robina (Jan Kříž) snad jako jediných můžeme sledovat rozměry alespoň dva. Svět je rozdělen na klaďasy a záporáky. Šerif (Kamil Střihavka) je typický mocichtivý tyran, jehož motivace jsou záhadné, ale za to víme, že chce být mocný. Jeho pravá ruka Guy z Gisbornu (Zdeněk Procházka) je pro změnu typem chlubivého vojína, Capitana, který působí jen jako další bezduchá figurka. Za zmínku stojí také postava Čarodějnice (Leona Machálková), která se zjeví nečekána nezvána a po celý děj je její funkce nejasná. Ve své poslední písni sice odhalí jisté tajemství, ale to stejně jako zápletka s lektvarem vyzní do ztracena. V neposlední řadě je otazníkem postava Asiata (Bedřich Lévi), přičemž už její pojmenování je zavšemluvící. Jistě umí dobré triky s mečem, ale kde ho Robin u všech Saracénů našel?

Obsazení do rolí však nezklamali. Jako Robin z Loxley se předvedl dvojnásobný držitel ceny Thálie Jan Kříž, který tuto roli ztvárnil jako vůbec první (vítěz show Robin Hood aneb Cesta je slávě). Coby sherwoodský mazák si vede sebejistě jak po stránce herecké, tak pěvecké, jeho na oko lehkovážný hejsek je uvěřitelný, a to i přes strojenost a rádoby osudový ráz některých replik. Jeho muzikálové partnerce Lucii Šoralové role typově skvěle sedne, druhý rozměr Mariany, vzpurné a hrdé bojovnice, jí zvláště svědčí. Jako ztělesnění zla v podobě Šerifa z Nottinghamu se představil Kamil Střihavka. Tento muzikálový bard však ztratil příliš mnoho hlasového potenciálu, aby mohl pěvecky ohromit. Jeho Šerif však i přesto srší jevištním charizmatem, není proto obtížné se přes jisté hlasové nedostatky přenést. Snad ve zcela utilitární roli čarodějnice se zjevila Leona Machálková. Zjevila a zmizela. Čarodějnice je nepochybně herecky atraktivní figurou, na malém prostoru zahraje mnoho muziky. Leona Machálková k plíživosti přihodila krapet grácie, nepůsobila tak jen jako odpudivé stvoření, ale i jako zhrzená žena hledající svou hrdost. Zbytek hereckého osazenstva střídá parodické pitvoření s drsňácky klišoidními prupovídkami. Z tajemstvím opředené báje o zbojníkovi mající dramaturgický potenciál přiblížit dnešnímu člověku stále aktuální témata, zůstává jen prostoduchá skořápka, jejíž obsah byl nemilosrdně odstraněn paradoxně pro svou diváckou nestravitelnost.

Vizuální stránka je velmi působivá, scéna působí magicky, výpravné kostýmy se nesou v dobovém duchu. Při prvním pohledu na jeviště nás překvapí relativně malý prostor, zejména pro muzikálovou produkci. Scéna je tak jednoduchá, tvořena plastikami stromů čnějícími ze zdi, prostor se pak mění zejména pomocí světla. Dotvářejí ji spouštějící se kulisy zobrazující větve poskytující aktérům možnost tance či akrobacie. Choreograf a režisér Ján Ďurovčík zakomponoval pohybových kreací nemálo. Písně jsou často doplněny tancem či alespoň rytmickým zápolením. Naneštěstí aktéry nejsou choreografické prvky plně zvládnuty. Nejedná se toliko o tance, jako spíše o akrobatické doplňky či boje. Zmiňme například jeden z prvních inscenovaných soubojů, Robina a Mariany, který postrádá jakékoliv tempo a pravdivost. V podobném duchu převážně navazují i další výstupy, u kterých spíše fandíme, aby to aktérům vyšlo. Naopak potěší Leona Machálková, která pohybovou stránku role zvládla bravurně.

Muzikál Robin Hood sází na cílovou skupinu nedělního diváka. Příležitostného návštěvníka divadla potěší nekomplikovaný humor, prostá zápletka a líbivé písně. Muzikál tak plní své předsevzetí pobavit celou rodinu, je nekonfliktní, nenabízí otázky ani odpovědi na složitější témata. Pokud jste tedy v očekávání, že se vám nabídne dílo obsahující látku k zamyšlení (jako například Johanka z Arku od stejné autorské dvojice), s dramaturgickým záměrem se zcela minete. Muzikál Robin Hood Divadla Kalich je především oddychovou záležitostí, v němž je ono slavné motto ,,bohatým bral a chudým dával“ přehlušeno exaltovaným výkřikem ,,Ty kurvy!“

 

Autorka: Bára Viceníková

Duffekovej divadelné dojmy – Mefisto

Mefisto, aneb Goetheho Faust stále žije

Johann Wolfgang Goethe napísal Fausta začiatkom 19. storočia. Odvtedy bolo toto dielo spracované nespočetne veľa krát všetkými možnými spôsobmi. Objavil sa v poézií, próze a na maľbách. Faust vládne doskám, ktoré znamenajú svet v podobe činohry, opery, baletu, muzikálu.  Takisto nechýba ani na filmovom plátne. Zdá sa, že je nemožné postaviť sa k tejto téme originálnym spôsobom. Tvorcom muzikálu Mefisto sa to však podarilo.

Nebudem sa venovať obsahu, jednak predpokladám, že každý tento príbeh viac či menej pozná,  a jednak nechcem kaziť dojem z diela divákom, ktorí ho ešte nevideli, pretože predstavenie, prirodzene, nepokrýva celú dejovú linku Goetheho Fausta, ale sústredí sa len na niektoré príbehy „pôvodného“ diela a na túžbu po mladosti, láske, moci a šťastí.

Hovorí sa, že jablko nepadá ďaleko od stromu. Autor hudby Daniel Barták vo svojej tvorbe nemôže úplne potlačiť vplyv svojho otca, hudobného skladateľa Zdenka Bartáka.  Videla som dva muzikály z pera Bartáka staršieho a miestami som podobné prvky a melódie počula aj v Mefistovi.  Nemyslím si, že je to zle. Autor má svoj (rodinný) štýl, a povedzme si úprimne, na československej scéne sú aj autori, ktorí „vykrádajú“ ostatných aj seba oveľa viac.

Som známa tým, že neznášam balet. Raz ma kamarátka ukecala na baletné predstavenie a zaspala som tam. Seriózne. Neskutočne ma to nudilo. Preto som ostala jemne zdesená, keď som uvidela, že na javisko vyskočili dvaja baleťáci. Moje predsudky sa behom niekoľkých sekúnd rozplynuli.  Spojenie baletu a hovoreného slova pri rozhovoroch Hospodina s Luciferom považujem za výbornú voľbu. Je to dynamické, ale zároveň tajomné, mystické, nadprirodzené, skrátka efektné. Vzhľadom na to, že som predstavenie videla len raz, pred niekoľkými mesiacmi a nenašla som ani zvukový, ani audiovizuálny záznam, k textom Borisa Pralovszkého a Zdenka Zelenku sa vyjadrovať nebudem.

Čo sa týka obsadenia a hereckých výkonov, nemám skoro žiadne výhrady.  Jiří Zonyga aj Petr Ryšavý  sa zhostili dvojrole Fausta-Mefista bravúrne. Nemám im čo vytknúť, z Mefista mi zakaždým behali po chrbte zimomriavky bez ohľadu na to, ktorý z nich dvoch ho práve hral. Trošku ma sklamala Markétka v podaní Terezy Bílkovej. Na oficiálnej stránke muzikálu je písaná len ako company, takže v ten deň asi len zaskakovala. Jej výkon mi nijako v pamäti neutkvel, takže neurazil, ale ani nenadchol. Možno jej to tým, že Markétka má, podľa mňa, v muzikáli pomerne málo priestoru.  Celý dej sa točí okolo Fausta a Mefista a miestami som mala dojem, že je rola Markétky vnímaná len ako vedľajšia postava, čo je škoda, pretože by sa určite aj s ňou dalo vyhrať.

Komické vsuvky v podaní bankára Bosettiho (Jaromír Dulava), Dragonettiho (Tomáš Trapl) a Alberta de Carlo (Martin Pošta) predstaveniu dodali dynamickosť a aj úsmevné situácie napriek tomu, že Goetheho Fausta vnímam ako celkom depresívne dielo.  Predstaveniu dodala šťavu aj postava krčmárky Giuliety (Renata Podlipská). Ako som už spomínala, predstavenie je sústredené hlavne na postavy Fausta a Mefista, a teda zvyšok hercov mal na javisku pomerne málo priestoru, takže je ťažké hodnotiť ich výkony. Napríklad taký Spinelocio (Lukáš Randák) by si, podľa mňa, ako Andreuciov (Faustov)kamarát a predstaviteľ študentskej vrstvy, zaslúžil viac priestoru.

Na záver len poznamenám, že ma muzikál Mefisto veľmi milo prekvapil. Pred niekoľkými rokmi som videla činoherné spracovanie Goetheho Fausta v Slovenskom národnom divadle a napriek tomu, že činohra bola len o pol hodinu dlhšia, ako spomínaný muzikál, v SND som sa na tom predstavení nudila, takže som šla na muzikál s jemnými obavami. Moje obavy sa našťastie nenaplnili a muzikál Mefisto určite radím k predstaveniam, ktoré chcem vidieť ešte minimálne raz.

Obsadenie, ktoré som videla:

Mefisto: Jiří Zonyga

Andreucio (mladý Faust): Petr Ryšavý

Markétka: Tereza Bílková

Laurécie Bosetti: Dita Hořníková

Mario Bosetti: Jaromír Dulava

Giulieta: Renata Podlipská

Dragonetti: Tomáš Trapl

Alberto de Carlo: Martin Pošta

Zeppa: Miroslav Babuský

Spinelocio: Lukáš Randák

Sofronie: Jitka Jirsová

Fabio: Marco Salvadori

Hospodin: Karel Jinda

Lucifer: Alexej Kolva

 

Autor: Anna Duffeková

Královna Kapeska, muzikál pro celou rodinu!

Naše redakce mile ráda přijala pozvání na muzikál Královna Kapeska, který je volným pokračováním muzikálu Kapka medu pro Verunku. Na začátek musíme vyzdvihnout, že se opravdu jedná o muzikál pro celou rodinu!

Aby byl náš pohled úplný vydali jsme se na muzikál se sedmiletou dcerou naší redaktorky. Nutno přiznat, že není divadelní typ a na to, že bude trávit 2,5 přilepená v sedačce na muzikálu, nebrala zrovna s nadšením. O to krásnější byl po představení pohled na její rozzářenou tvář.

Přestože jsme neviděli muzikál Kapka medu pro Verunku, na který volně navazuje Královna Kapeska, od začátku jsme se dokázali v muzikálu a jeho postavách zorientovat. Návštěvníci se tedy nemusí obávat, že by byl jejich zážitek neúplný.

Muzikál Královna Kapeska začíná vyprávěním o pohádkové říši, ve které se děj odehrává. V pohádkovém moři leží ostrov, na kterém se nachází tři království: Popelkov, Zlatovláskov a Honzovsko.

Honzovsku vládnul král Honza, který kdysi vysvobodil princeznu ze spárů draka a odměnou jí dostal za ženu. Král Honza se svojí ženou královnou Bětkou, se ve své zemi věnovali zemědělství a vedli k tomu i své děti, malého Honzíka a malou Bětušku. Naproti tomu v Popelkově, který se věnoval průmyslu, vládl král Miroslav s půvabnou Královnou Katkou a jejich dětmi malým Mirečkem a malou Popelkou. Třetímu království vládl král Jiřík se svou Královnou Verunkou a jejich dcerkami Verunkou a Zlatovláskou.

Všechna království spolu dlouhá léta žila v klidu a míru. Vzájemně si pomáhala a obchodovala spolu. Na všechna tři království zpovzdálí dohlížela Královna přírodních sil, zkráceně KAPESKA.

Jak už to tak v pohádkách bývá, na scéně se objeví záporná postava, tentokrát v podobě zlého čaroděje KATESe. Ten se dostal omylem z pekelného vězení a začal manipulovat s tamními čerty a čarodějkou. Ty přiměl k doručení psaní, která vypadala, že je psala Královna KAPESKA. Psaní dostala na vážnosti i očarovanou pečetí KAPESKY.

Spřátelená království se začala mezi sebou hádat a soupeřit se sebou. Zničili přírodu a vše nabralo velký spád, bohužel ne k dobrému. Jak to celé dopadlo? O tom už se přesvědčte na vlastní oči.

Muzikál není typický dětský muzikál, na své si totiž přijdou i dospělí, díky krásným melodiím a nadčasovému humoru. Naše malá redaktorka především vyzdvihuje postavy čertů, čarodejnice a jejich kapely FŮJ!

(oficiální fotografie společnosti Pixa-pro s.r.o.)

Muzikál jsme si zamilovaly i díky úžasným hereckým výkonům a skvělému obsazení. V hlavních rolích můžete vidět úžasnou Martinu Pártlovou, Ernesto Čekana, Gábinu Partyšovou, Miroslava Hrabě, Davida Gránského, Aničku Slováčkovou, Felixe Slováčka ml., Jiřího Zonygu a mnoho dalších úžasných herců. Nesmíme zapomenout na úžasné dětské herecké výkony. Naprosto profesionální a suverénní výkony dětských herců, které jsme ještě v žádném jiném muzikálu neviděli.

Muzikál vřele a s nadšením doporučujeme nejen dětem, ale všem, kteří mají rádi kulturu, divadlo, zpěv a hlavně humor. Děkujeme za pozvání paní Lindě Matouškové a paní producentce Lence Pixové. Také děkujeme za příjemné setkání a povídání. Těšíme se na další představení z dílny produkční společnosti Pixa-pro s.r.o.

Autoři článku: Pavel Jirouš a Denisa Jiroušová

Legenda jménem Holmes

Hudebním divadlo Karlín uvádí nový muzikál Ondřeje Gregora Brzobohatého.

Muzikál s názvem “Legenda jménem Holmes” bude mít premiéru 18. října v HDK.

Autoři muzikálu:

Hudba, texty, libreto:
Ondřej Gregor Brzobohatý

Režie:
Gabriel Barre

Choreografie:
Karen Sieber

Hudební nastudování:
Chuhei Iwasaki

Scéna:
Michaela Horáčková Hořejší

Kostýmy:
Kristina Záveská

Sbormistr:
Sára Bukovská

Light design:
Pavel Dautovský

Sound design:
Petr Ackermann

Odborný poradce triků:
Jaroslav Kunc

Choreografie bojových scén:
Norbert Birdman

Herecké obsazení muzikálu:

Sherlock Holmes / Sir Arthur Conan Doyle:
Vojtěch Dyk, Lukáš Janota

Irene Adlerová / Louisa Hawkinsová:
Kristýna Daňhelová, Anna Fialová

Dr. John Watson / Dr. Sigmund Freud:
Aleš Háma, Denny Ratajský

Profesor Moriarty / Virgil Cromwell:
Jan Sklenář, Petr Vaněk

Paní Hudsonová:
Ivana Chýlková, Jaroslava Kretschmerová

Inspektor Lestrade:
Filip Rajmont. října 2018 v Hudebním divadle Karlín