GALILEO

Třináct set let před narozením Ježíše Krista
dobyl židovský vojevůdce Jozue město Jericho.
A kmeny izraelské stanuly v boji o zemi zaslíbenou u Gibeonu.

Uprostřed nelítostné bitvy požádal Jozue boha,
aby zastavil Slunce na obloze.
A bůh Slunce zastavil, dokud lid izraelský nevykonal pomstu
nad svými nepřáteli. Tak stojí psáno v Bibli svaté.

Tři tisíce let trvalo, než se našel člověk,
který dokázal, že pohyb Slunce po obloze je pouze zdánlivý,
že ve skutečnosti Slunce stojí a je to Země, která se otáčí.

U města Gibeon zastavil bůh Slunce na pár hodin.
Roku 1564 se ve Florencii narodil muž,
který Slunce zastavil navždy.
Ten muž se jmenoval Galileo Galilei.

Venite exultemus
Domino jubilemus Deo
Venite exultemus
Domino salutari nostro

Inchofer: Vaše jméno?
Galileo: Galileo Galilei.
Inchofer: Syn hudebního skladatele
a matematika Vincenza Galilea?
Galileo: Tak jest.
Inchofer: Narozen ve Florencii léta páně 1564?
Galileo: Tak jest.
Inchofer: Vystudoval jezuitskou kolej a stal se z boží milosti
ve pětadvaceti nejmladším profesorem matematiky …
Galileo: Tak jest.
Inchofer: A už tenkrát v Pise jste se postavil
proti církevnímu učení.
Proti tezím božského Aristotela.
Galileo: Promiňte, ctihodnosti, ale to by musel každý,
komu zůstal alespoň zbytek zdravého rozumu…
Inchofer: To je pohrdání soudem!

Tak neváhejte a přistupte blíže.
Ženy, děti a vojsko za polovic.
Přistupte, ať na vlastní oči
uvidíte jak pobijeme Aristotela a všechny jeho tupé nohsledy
z vysokého učení. Kde mám svého pomocníka?

Inchofer: Tady, pane, já bych to vzal.
Galileo: Vy ne otče, vy ne. Potřebuju někoho s koulema!
Á, tady ho máme!
Galileo: Ten kdo se nesplet ten ať kameny hází
Pravda se belhá s holí po ulicích
Přidáme na hlase když důkazy schází
Používat vlastní hlavu nejtěžší hřích

Božský Aristoteles tvrdí, že předměty padají k zemi rychlostí,
která je přímo úměrná jejich váze.
Tahle je pětkrát těžší a podle Aristotela
by tedy měla padat pětkrát rychleji než ta mrňavá.

V talárech oslům teď přibudou vrásky
Ta váží kilo a ta druhá málem cent
Dámy a pánové ukončit sázky
Teď přišla chvíle pro experiment

Hop – ňák to dopadne
Stačí hop a nic už není jako dřív
Hop – ňák to dopadne
Měli v tom pořádek? Tak teď v tom mají chlív

Má moji úctu a já před ním smekám
Strkal nos do všeho ten pošahanej Řek
Že ho nic nepřekoná tak s tim jděte někam
V něčem má pravdu ale v tomhle se sek

Hop- ňák to dopadne
Stačí hop a nic už není jako dřív
Hop – ňák to dopadne
Měli v tom pořádek? Tak teď v tom mají chlív

Všichni:
Nejdřív šach a pak mat
Nejdřív je let až potom pád
Nejdřív jsou hvězdy a pak teprv kříž
Pravda je řeka a tu nezastavíš

Giordano: Gratuluji, Galileo,
s těma koulema to bylo fakt brilantní…
Ale zato včera na přednášce astronomie…
Galileo: Ano?
Giordano: Už jsem jenom čekal, kdy začneš přednášet o tom,
že Země je placka, kterou podpírají čtyři sloni…
Galileo: Kdo to byl?
1.student: Giordano!
Galileo: Kdo to byl?
2.student: Giordano Bruno!

Nejdřív šach a pak mat
Nejdřív je let až potom pád
Nejdřív jsou hvězdy a pak teprv kříž
Pravda je řeka a tu nezastavíš

Kardinál A: Vsadím se, že není nic lepšího!
Maffeo: Lepšího než co?
Kardinál B: Než jeho novej miláček!
Kardinál A: Ale kdež, nic lepšího než tvoje víno, Maffeo.
Maffeo: Znám spoustu věcí daleko lepších…
A+B: Krásné dámy
Maffeo: Dámy nedámy,
co takhle trochu filozofické disputace?

A: Na špičce jehly andělé
B: Nemaj to psáno na čele
A: Kolik jich může stát
A+B: Když nebudou moc při těle

B: Možná že jeden možná víc
A: Kdoví třeba i pár tisíc
B: Když v rámci úspory
A+B: Zatančí tango líc na líc

A:Jen mezi námi přátelé,
B:Co asi pijou andělé
A:Nepotkaj z vína špunt
A+B:Že tváří se tak kysele

M:Asi se shlídli ve vodě
A: Z dálky se vyhnou hospodě
A+B+M: Statečně strádají
Zatímco my jsme v pohodě

A: Líp že je v ráji
B: Veliký otazník
A+B:Už jsme všichni párkrát naletěli
Na reklamní trik
A+B+M: Tak zatím buď jak buď

B: No tak si představ anděla
A: Po mešním vínu jak z děla
B: Jak v letu vrávorá…
Sbor: Venite exultemus
Domino jubilemus Deo
Venite exultemus
Domino salutari nostro

Maffeo: Co to má znamenat?
A: Obávám se, že to je…
B: Že nám nedá pokoje
A: Náš oblíbený
A+B: Otec Inchofer!
Inchofer: V Padově se ucházejí o místo profesora matematiky
dva největší kacíři Giordano Bruno a Galileo Galilei,
zatím co vy tady…
Maffeo: A to je vše co máte na srdci, otče?

Inchofer: S vaší tichou podporou
Dva kacíři se teď rvou
Svatá půda hoří
Když se boří vědy chrám

Maffeo: Odpadlík Bruno patří vám
Toť vše co pro vás udělám
Od Galilea stranou
Pod mou ochranou je dál

Inchofer: Cestu ke spáse nepozná
Kdo vedle svatých děvky má
Kdo kacíře chrání sám…

Maffeo: Ven! Vypadni, vypadni z mého domu!
A: Fuj, to je smrad.
B: Jak z pekla.
Maffeo: Ten smrad je z pekla!
A: Můžeme pokračovat, vaše svátosti?
B: Pokračovat, pokračovat!

A: No tak si představ anděla
B: Po mešním vínu jak z děla
A+B: Jak v letu vrávorá
A hledá východ z kostela
A: Odložme verše nesmělé
B: To my jsme ti dva andělé
A: Co spadli s výšky sfér
A+B: Do téhle kupky plevele

A: Líp že je v ráji
B: Veliký otazník
A+B: Už jsme všichni párkrát naletěli

Na reklamní trik
Tak zatím buď jak buď
B: Buď jak buď
A+B: Buď jak buď
Buď jak buď

Jenom jeden život mám
A žízeň večnou
Ze všech studní světa chtel jsem pít
Aspoň jednou
Setkání mě čeká s bledou slečnou
Přitom tolik chce se žít
Je tolik řek
A já už vím
Dvakrát do žádný nevstoupím

Jenom jeden život mám
A dech se krátí
Naposled se dívám ke hvězdám
Jenom jednou
Hostinský se ptá
Kdo účet platí
Najednou jsem zustal sám
Je tolik řek
A já už vím
Dvakrát do žádný nevstoupím

Buh mi dal křídla
Barvy snu
Já na nich vsoupám ke hvězdám
Dokud se točí Země
Křídla nesložím
Nikdy to nevzdám

Jenom jeden život mám
A hrana zvoní
Naposledy ohlédnout se smím
Aspoň jednou
Po obloze běží stádo koní
Jak podkovy zvoni zní
Je tolik řek
A já už vím
Že už do žádný nevstoupím

Buh mi dal křídla
Barvy snu
Já na nich stoupám ke hvězdám
Dokud se točí Země
Křídla nesložím
Nikdy to nevzdám

Chleba jen půl a došla i sůl
Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná
Dlužíme u pekaře, u řezníka
U krupaře, mlíkaře i obuvníka
Za olivy platím sliby
A knížek máme nevejdou se do police
Na druhý chod snad přijdou vhod
Úhloměry, kružítka a olovnice

Prej žádný strachy jsou to jen prachy
Za tu veteš utratil už svůj roční plat
Když není co jíst a není co pít
Bůh sám ví že chci odejít

No tak, Marie ovládej se!

Kdo to je?

Náš dobrodinec

Že tu mám binec?

Naše peněženka a plná peněz
Cosimo II. Medicejský
Milovník a znalec vědy a umění
Co vás k nám přivádí, příteli?

Cosimo: Pověsti o vašich vynálezech
Se šíří městem jako blesk, milý Galileo
Hydrostatické váhy, teploměr …
Co máte nového dnes?

Na pokusy

A to se musí

I poslední cent padnul na experiment

Směnky jsou fajn

Ale není krytí

A šéf katedry běhá městem s holou řití

Když nejsou prachy

Klepe se strachy

Domácí je pes a hrozí výpovědí
Když není co jíst a za co pít
Bůh sám ví co je to pod mostem žít

A co je tohle?

Vojenské kružidlo

Aha

Můžete s ním přeměřit
Všechny své pozemky
Sečíst, násobit, odmocnit …

A nemohlo by se to jmenovat
Medicejské kružidlo?

Ale samozřejmě!

Kupuji!

Tak žádný strachy budou i prachy
Jenže za rovnice nenakoupíš jitrnice
Vědci zkusí že se jim byznys hnusí
Ale Bůh sám ví něco to hodit musí

Tak žádný strachy budou i prachy
Jenže za rovnice nenakoupíš jitrnice
Vědci zkusí že se jim byznys hnusí
Ale Bůh sám ví něco to hodit musí

Tak žádný strachy budou i prachy
Jenže za rovnice nenakoupíš jitrnice
Vědci zkusí že se jim byznys hnusí
Ale Bůh sám ví něco to hodit musí

Giordano, vzácný je čas
Jak diadém vteřina každá
Giordano, tenká jak vlas osudu nit
Chystá se vražda
Daidalův pláč neslyšíš
A žáru jsi čím dál tím blíž
Tak řekni jim to co říct máš
Nezradíš když odvoláš

Giordano, příteli můj
Bledý jak smrt, úsvit se vkrádá
Giordano, příteli můj
Namísto dne rodí se zrada
Na chvíli slož křídla svá
Odvolej dokud se dá
Tak netvař se jako když spíš
Sám sobě stloukáš si kříž

Galileo, zapomeň
Že moje křídla někdo zkrátí
Umíš v tom chodit co tě znám
Tak vrať se tam a lži jim dál
Když dobře platí

Giordano, úsvit se vkrad
Jak aristokrat se krví zpíjí
Giordano, láme se čas
Na hodokvas vlci už vyjí
Giordano, slož křídla svá
Odvolej dokud se dá
Tak řekni jim to co říct máš
Nezradíš když odvoláš

Galileo, nevíš nic
Nic nechápeš, nic nepochopíš
Zbylo pár věrných a ti ví
Tu pravdu nezastaví
Tu pravdu nezastaví
Tu pravdu nezastaví kříž!

Giordano, je to jen dav
Stádo bez hlav co tupě bučí

Galileo, nechápeš, jsou moji věrní
Já za ně ručím!

Odvolej dokud se dá!

Ty víš že to neudělám!

Vsadils na kamarády
Co maj lístky do první řady!

Ať církev, matka naše svatá
Tak těžce zkoušená v této nejisté době
Ať opět najde svou oporu
A svatý oheň očistí ji od všeho zlého
A svatý oheň očistí ji od všeho zlého
Čas vypršel, chopte se ho!

Křídla mě chrání
Nespálí křídla
Křídla mě chrání
A ty mě unesou

Dík žes’ mi věnoval tu poslední knížku
Vím jak jde na dračku
Ale obavu mám – ostrá je jako břit
Na tvé straně stojím
Ale moc se mi nelíbí
Abych tam zůstal stát sám

Mám pocit
Že si pích do vosího hnízda
Víc je těch co tvrdí
Že sis do hnízda sed
Přátel má habaděj
Kdo si s papežem tyká
Teď si mu žlučí hnul
A to se rozkřikne hned

Krásný je na jaře Řím
Ten výlet rád zaplatím
Očístíš snadno své jméno
Až obhájíš tak se vrať, Galileo

Papež se znova ptá
Kdy ho navštívíš v Římě
Mám strach že pokoušíš svatou trpělivost
Víckrát ses omluvil že ti to nevyšlo v zimě
Teď už to vypadá, že začíná tě mít dost

Krásný je na jaře Řím
Ten výlet rád zaplatím
Očístíš snadno své jméno
Až obhájíš tak se vrať, Galileo
Až obhájíš tak se vrať, Galileo
Až obhájíš tak se vrať, Galileo

A když nepojedu?

Když nepojedeš?

Když nepojedu

Tak tě nechám eskortovat, můj příteli

Takže jaro v Římě
Nebreč, Marie

Krásný je na jaře Řím
O tom se sám přesvědčím
Uvítání nachystáno
S tím do Říma odjížděl i Giordano
S tím do Říma odjížděl i Giordano
S tím do Říma odjížděl i Giordano …

Popaměti na polštář
Prstem kreslím tvoji tvář
Města pískem zavátý
Jak mince co už neplatí

Stopy tvý tvý stopy
Dál ve mně zůstanou
Stopy tvý tvý stopy
Dál ve mně zůstanou

Že všechno v prach se obrátí
Že vedem bitvu prohranou
Stopy pískem zavátý
A stejně ve mně zůstanou

Stopy tvý tvý stopy
Dál ve mně zůstanou
Stopy tvý tvý stopy
Dál ve mně zůstanou

Nikdo nikdy nikde
Pod pískem je nenajdou
Chrámy města sfingy
nejsou vidět ale jsou

Stopy tvý tvý stopy
Dál ve mně zůstanou
Stopy tvý tvý stopy
Dál ve mně zůstanou

Za všechny z nás co dneska nepůjdou spát
prosím za všechny psy toulavý
falešnej hráč nebo hospodskej rváč
všichni máme srdce bolavý

Bůh nám dej
bůh nám přej
slibujem , že tahle noc je už poslední

Bůh nám dej
bůh nám přej
trochu štěstí než se rozední

Ďábel na trůn usedá,
pomáháte jak se dá.
Má vás ve své moci,
i v noci se vám o něm o zdá.
Bůh je strašný v hněvu svém,
zlo oplácí horším zlem.
Ďáblu se lísá jedem,
však jeden studny tráví všem.

Poslední se chystá soud,
každý z vás tu šanci má,
šanci sám se rozhodnout,
kterou ze dvou cest se dát.

Pro marnou slávu grošů pár,
využil ten ďáblův dar.
Bůh nás morem ztrestá,
pro Galilea písmo skvá.

Poslední se chystá soud,
každý z vás tu šanci má,
šanci sám se rozhodnout,
kterou ze dvou cest se dát.

Poslední se chystá soud,
každý z vás tu šanci má,
šanci sám se rozhodnout,
kterou ze dvou cest se dát.

Ámen!

Navždy vyhaslé hvězdy v očích mých
Odměnou je tma
A z dálky cizí škodolibý smích
Bože tak se ptám, shoří i můj sen?
Já popel v očích mám
Na výsměch tvůj jsem nebyl připraven

Z milionu cest je víc než dost
Těch co v nenávratnu zmizí
A ty sis vybral sám
Je málo těch, co se hvězd dotknout smí
Pro všechny v očích tvých hvězdy hoří
Pro všechny plují v nich jako v moři
A já ti přísahám, že budou hořet dál
Že nevyhasnou, že nikdy nevyhasnou

Já, Galileo Galilei
Narozen roku 1564 ve Florencii
Syn Vincenza Galilea
Matematika a hudebního skladatele
Odvolávám
Odvolávám a zříkám se svého učení
O otáčení země kolem své osy
O nehybnosti Slunce
A oběhu Země kolem něj
Zříkám se ho jako učení kacířského
A slibuji, že už ho nikdy a nikde
Nebudu vyučovat ani jinak šířit
Amen

Za slabost svou teď těžce pykám
Tak snadno jsem nechal se svést
Na jedinou z cest co nevede nikam
Copak nechápeš že tě mám rád?
A teď se mám tvým katem stát
Tak odvolej, ať po svých jdou
Já prosím tě na kolenou

Mattheo, jak dojemná
Je tvoje péče starostlivá
Tak ať mě spálí na popel
Země se nezastaví
Země se nezastaví
Země se bude točit dál

Galileo, příteli můj
Zvolna se kruh uzavírá
Galileo, svět nezná vděk
Pravdu jsi měl – slepá je víra
Jen divadlo pro ulici
Čeká tě na hranici
Tak vzpomeň si na slova svá
Odvolej dokud se dá

Však podle slov tě nepoznávám
Byl jsi mým vzorem celý čas
K pravdě´s mi cestu ukázal
Ukázal

Galileo, hysterická je smečka
Těch psů co se tě bojí
Zbavit se tě napořád
Je jediné o co teď stojí
I když odvoláš těch pár vět
Dál bude točit se svět
Těžké pro pravdu zemřít
Těžší je pro pravdu žít

Vaše svátosti, vážení
Všichni víme proč jsme se tu sešli
V této těžké době
Kdy naše pravá víra
Statečně čelí útokům nepřátel
Z celého světa
Přišla rána nejzákeřnější
Rána mířená z vlastních řad
A vedená přímo do srdce
Církve naší svaté

Galileo Galilei, jseš si vědom
Že přes výslovný zákaz
Jsi svým tvrzením o nehybnosti Slunce
A otáčení Země kolem své osy
Napadl písmo svaté?

Bible není matematická
Ani fyzikální příručka, ctihodnosti

Bez bázně dál se Bohu rouhá
Z nenávisti ať ho oheň očistí

Slyšte čtení z knihy Jozue
Bible naší svaté:
I volal Jozue před očima Izraele
Zmlkni slunce Gibeonu
Měsíci v dolině Aialonu
A slunce zmlklo a měsíc stál
Dokud lid izraelský
Nevykonal pomstu nad svými nepřáteli
Stačí ti to, Galileo?

Bůh je mi svědkem
Že já jsem vždycky písmo svaté ctil

Do očí všem se dál drze chechtá
Směje se dál jak písmo svaté poplival

Já jsem ve víře poctivější
Než vy všichni dohromady!

Bez bázně dál se Bohu rouhá
Z nenávisti ať ho oheň očistí
Bez bázně dál se Bohu rouhá
Z nenávisti ať ho oheň očistí

Ty ženy v černém
Na vyprahlých vinicích věří dál
Sedřené ruce a žár slunce smrtící věří dál
Pak jméno boží u oltáře pochválí
Za trochu naděje
Svou svíčku zapálí a věří dál

Jenom víra má na cestě trnité je štít
Jen víra má a tu mi nikdo nesmí vzít

Oči žen rybářů
Když se modlí za návrat věří dál
Že bouře přejde
Jak už přešla tolikrát věří dál
Že pravdu má ten
Kdo se s málem spokojí
Že přijde den
Co slabým rány zahojí věří dál

Jenom víra má na cestě trnité je štít
Jen víra má a tu mi nikdo nesmí vzít
Jen víra má na cestě trnité je štít
Jen víra má a tu mi nikdo nesmí vzít

Víc než může král
Ti k nohám položím
Já našel svatý grál
Teď naplním, co jsem léta sliboval
Pod klenbou chrámu hvězd
Všechny slova lžou
A verše básníků teď
O žebrácké holi městem jdou

Žízní znavená
V poušti cizích vin
Žena bez jména
Tys’ mi dal pít a nabídl mi stín

Možná je to sen a já mám strach
Že k ránu zase zmizí
A cizí budem si
Možná jen Bůh se hvězd dotknout smí

Ať navždy v očích tvých hvězdy hoří!
Ať navždy plují v nich jako v moři!
A já se všeho vzdám
Jen jedno přání mám
Ať nevyhasnou!
Ať nikdy nevyhasnou!

Chladná náruč hvězd
V žáru letních dní
Miliony cest
Ať žádná z nich není poslední!

Možná je to sen a já mám strach
Že k ránu zase zmizí
Že cizí budem si
Možná jen Bůh se hvězd dotknout smí

Ať navždy v očích tvých hvězdy hoří!
Ať navždy plují v nich jako v moři!
A já se všeho vzdám
Jen jedno přání mám
Ať nevyhasnou!

Ať nevyhasnou!

Ať nikdy nevyhasnou!

Jedna ovce za druhou
Po úzké lávce přechází
Na prstech si počítám
Že vyhrává, kdo nesází
Nemůžu spát – listuju soupisem
Svých nálezů s ztrát

Jedna ovce za druhou
A přes úbočí mraku stín
Řeka slz a zklamání
A já stejně vždycky uvěřím
Když se mi zdá, že bitva prohraná
Svůj tajný smysl má

Nechte mi zdát ten dobrý sen
Kde mraky líně plujou letní oblohou
Šum ptačích křídel, okamžik
Od vody větrem dětský křik
A dál už nezáleží na ničem

Jedna ovce za druhou
A ty už dávno tvrdě spíš
U nohou ti leží svět
Zdá se ti o tom, jak ho roztočíš
Nech si to zdát
Já, když mi dovolíš
Budu po tvém boku stát

Nechte mi zdát ten dobrý sen
Kde mraky líně plujou letní oblohou
Šum ptačích křídel, okamžik
Od vody větrem dětský křik
A dál už nezáleží na ničem

Nechte mi zdát ten dobrý sen
Kde mraky líně plujou letní oblohou
Šum ptačích křídel, okamžik
Od vody větrem dětský křik
A dál už nezáleží na ničem
A dál už nezáleží na ničem
A dál, dál už nezáleží na ničem

Zmatená nocí bloudí
Ovečka černá jak havran
Zmatená nocí bloudí
Než našla, otče, cestu k vám
Vlci se stahují
Smečka je čím dál tím blíž
Pomozte ovečce ubohé
Najít si skrýš

Já jsem tou černou ovcí
A tělo mé je vlkem tím
Já jsem tou černou ovcí
Za ten hřích strašně zaplatím
Dlouho jsem bránila
Svůj doposud čistý štít
Nedbal mých modliteb
A vzal si co si chtěl vzít

Tak jako ďábel sám
A byl pro mě vším
Na popel spálil mě
A potom zmizel jak dým
Spiritus sancti

Snad je to vůle boží
Že mě té zkoušce vystavil
Snad je to vůle boží
Snad selduje svůj skrytý cíl
Ten muž je bez viny
Mluvilo jenom tělo
Zbožný jak farář
Je ctihodný Galileo

Tak jako ďábel sám
A byl pro mě vším
Na popel spálil mě
A potom zmizel jak dým
Tak jako ďábel sám
A byl pro mě vším
Na popel spálil mě
A potom zmizel jak dým
Tak jako ďábel sám
A byl pro mě vším
Na popel spálil mě
A potom zmizel jak dým
Spiritus sancti

Tvůj čas přichází
Dřív než jsi doufat směl
Schůzka s extází
Tvůj den díkůvzdání nadešel
Ta smlouva už je uzavřená
Ale chybí na ní podpis tvůj
Jsem jenom žena

Hůř než malej kluk
Co schovává se pod polštář
Nedělej že ani ťuk
To si víc než s ohněm zahráváš
Smlouva s ďáblem uzavřená
Tak se přestaň tvářit jako kněz
Jsem jenom žena
Než tvýho jména padne cena
Půjčku za oplátku nabízím
Jsem jenom žena

Tvý výmluvy jalový jsou
A moh’ ses jako císař mít
To jsem si hřála hada na prsou
Pamatuj že je pozdě zpátky to vzít
Už teď se tváříš vyděšeně
A to nevíš co je v boji stát proti ženě
Už teď se tváříš vyděšeně
A to nevíš co je v boji stát proti ženě

Navzdory svému odvolání
Byl Galileo Galilei odsouzen
K doživotnímu vězení
I když na přímluvu papeže
K vězení domácímu

Devět let strávil slepý Galileo
Diktováním závěrů svých
Celoživotních pokusů a studií
Jedním z rozměrů křivdy
Je délka jejího trvání

Galileo Galilei byl katolickou církví
Plně rehabilitován roku 1992
Od jeho smrti v ten čas uběhlo 350 let
Přál bych všem
Abychom v sobě našli dost síly
Odčinit způsobené křivdy
A aby nám to netrvalo
Tak strašně dlouho
Amen