Johanka z Arku

Hosana-Aleluja
Hosana-Aleluja
Johanko – už je čas!
Johanko – slyšíš nás?
Hosana-Aleluja
Ty musíš – ty jsi vyvolená
stát v čele vojáků
když padnou na kolena.

Hosana-Aleluja
Hosana-Aleluja
Johanko – už je čas!
Johanko – slyšíš nás?
Hosana-Aleluja

umím jen ovce pást
a tkát a příst
chcete mě vytrhnout
z těch známých míst?
Jak vás mám poslechnout?
Děsí mě cizí svět!
Ach – radši nemyslet

Johanko – už je čas!
Johanko – slyšíš nás?
Hosana-Aleluja

umím jen ovce pást
a tkát a příst
chcete mě vytrhnout
z těch známých míst?
Jak vás mám poslechnout?
Děsí mě cizí svět!
Ach – radši nemyslet

Hosana-Aleluja
Hosana-Aleluja

Francie krvácí
už nesmíš otálet!
Hosana – Gloria
v té kapli najdeš meč
nesmíš jej poskvrnit
až půjdeš v krutou seč!

haaa-aaa-aaa-aaa

copak jsem generál?
Copak jsem vojevůdce?

jsi nástroj svého pána
jdi s Božím mečem v ruce

umím se pomodlit.
Neumím zabíjet!

Francie krvácí
už nesmíš otálet!

Hosana-Aleluja
Hosana-Aleluja
Johanko – už je čas!
Johanko – slyšíš nás?
Hosana-Aleluja

copak jsem generál?
Copak jsem vojevůdce?

jsi nástroj svého pána
jdi s Božím mečem v ruce

umím se pomodlit.
Neumím zabíjet!

Francie krvácí
už nesmíš otálet!

Tak dost!

tak to jsem já –
a mluví ke mně svatí?
tak to jsem já –
upálení nebo sťatí…?

tak kdo jsem já?
Ach, Bůh se v mně mýlí!
Rozumím – a nechci rozumět
neumím spasit svět!

tak to jsem já –
a mluví ke mně svatí?
tak to jsem já –
upálení nebo sťatí…?

tak kdo jsem já?
Ach, Bůh se v mně mýlí!
Rozumím – a nechci rozumět
neumím spasit svět!
nemám dost síly

Mě jste si vybrali?
Mluvíte do skály!
Mám táhnout s vojáky?
Otec mě zabije!
Vesnická husička –
hle – spása Francie!
Mám zradit Raimonda –
opustit kamarádky?
Ne, to já neunesu!
Což není cesta zpátky?
Měla bych se jen vdát
a děti vychovat.
Mám učit žoldáky
jak mají bojovat?

tak to jsem já –
a mluví ke mně svatí?
tak to jsem já –
upálení nebo sťatí…?

tak kdo jsem já?
Ach, Bůh se v mně mýlí!
Rozumím – a nechci rozumět
neumím spasit svět!
nemám dost síly

Ty jim dáš odvahu –
svou víru musíš dát!
Poslechni svého pána
a nemusíš se bát.
Ti velcí, mocní tě občas neslyší.
Od tebe se žádá oběť Nejvyšší!

Hosana-Aleluja
Johanko – už je čas!
Hosana-Aleluja
Johanko – slyšíš nás?

Bůh mi to nepřikázal!
Můj Bůh mě žádá!

On si tě vyvolil.
Musíš se rozhodnout!

Jááhaá-ááá půjdu – ráda…

ALELUJA, ALELUJA!
ALELUJA, ALELUJA-ALELUJA!
ALELUJAA!!

Díváš se do oblak a mluvíš jenom tak,
mluvíš si pro sebe, já stojím před tebou.
Díváš se zkrze mě, kam křičíš, do nebe.

Skákali jsme přes oheň a líbali se v seně
hřál jsem ti ruce, byly v mé dlani
jak malý zkřehlý drozd, co se to s tebou stalo,
proč došlo k téhle změně?

Proklínám (4x)
tvoje sny

Kam mi to utíkáš, když zvony zazní,
Lidi se křižují “ona snad blázní”.
Já vím, že nejsi blázen,
chci při tobě stát,
vrať se, vrať se na zem.

Proklínám (4x)
tvoje sny

Koho to posloucháš,
kdo mluví, Bůh či ďábel?
Kdo mi tě vzal?
Pojď ke mě Johanko.

Ty jsi tak zmatená a já jsem sám
vrať se, vrať se na zem.

Bůh nebo ďábel,
ať Bůh nebo ďábel,
oba proklínám,
oba proklínám.

Bůh nebo ďábel,
ať Bůh nebo ďábel,
já je proklínám,
já je oba proklínám.

2x Láska je Bůh a Bůh je láska –
a já to nevěděl až dodnes –
zdá se mi…
Proč jsi mi, Pane, poslal do cesty
Johanku posedlou – tu malou z Domrémy!?

2x Láska je Bůh a Bůh je láska –
a já to nevěděl až dodnes –
zdá se mi…
Proč jsi mi, Pane, poslal do cesty
Johanku posedlou – tu malou z Domrémy!?

Já musel taky zešílet…
Už znám svý neštěstí,
chci sevřít malé ruce
a drobná zápěstí –
když je to anděl spásy –
tak proč má tělo ženy…?
Já, který slavně zvítězil
se cítím poražený.

2x Láska je Bůh a Bůh je láska –
a já to nevěděl až dodnes –
zdá se mi…
Proč jsi mi, Pane, poslal do cesty
Johanku posedlou – tu malou z Domrémy!?

Ona je, milý příteli, to nejlepší tvé dílo –
je jak lilie ve větru a pevná jako skála.
Teď pokořil jsi La Hira – to se ti podařilo.
Na věky nechci víc – než aby o mě stála

Já musel taky zešílet
už znám svý neštěsí
chci sevřít malé ruce a drobná zápěstí
je jak lilie na větru
a pevná jako skála
zařid to Otče náš chci aby o mě stála
chci aby o mě stála,chci aby o mě stála,
oooooooouuuuuu chci aby o mě stála
ooooooooooooouuuuuuuuuuuu chci aby o mě stála

Řek bych, že radost není všeobecná
jsem si tím zcela jist
tak velká vítězství jsou nebezpečná
arcibiskup číhá na kořist.

I nad těmi, co vyrostou až do nebe
nakonec roste tráva
je dobrý ohlídnout se za sebe –
někdy tam smrtka vstává.

A Ďábel závisti
už otevírá bránu,
Lid víc než krále
oslavuje Pannu …

Řek bych, že krále děsí svatá slečna
jsem si tím zcela jist
a vděčnost mocných není nekonečná
i když ji může láskou sníst!

I nad těmi, co vyrostou až do nebe
nakonec roste tráva
je dobrý ohlídnout se za sebe –
někdy tam smrtka stává.

A Ďábel závisti
už otevírá bránu.
Lid víc než krále
oslavuje Pannu …

A stejně s tebou budu dál
já jsem ten déšť
co po tváři stéká …
tvé svědomí …
tvůj smích i pláč
jen já vím, co tys byl zač …

Jednou ti dají svatozář
slávu a čest
jenže teď tě spálí
dnes poplivou
snad i popel tvůj
zítra na oltáři stůj …

Už nevěřím dobrým ani zlým
proč já blázen se splet!
Pro tu smečku lhářů
i já šel zabíjet

Bolí – mě bolí – mě bolí tenhle svět …

A stejně s tebou budu dál
já jsem ten déšť
co po tváři stéká …
mé svědomí …
můj smích i pláč
jen já vím, co tys byl zač …

Chtějí nám vzít
co nám dal Bůh
ne – to jim nedovolím!
Víš, že dokud dýchám
tvou lásku v sobě mám …

Chtějí nám vzít
co nám dal Bůh
ne – to jim nedovolím!
Víš, že dokud dýchám
tvou lásku v sobě mám …

Nejsem – ne nejsem – ne nejsem –
nejsem sám …
Nejsi – ne nejsi – ne nejsi –
nejsi sám …

Já už jsem leccos viděl
co vidí jen kat
tenhleten pohled. Bože,
rač mi z hlavy vymazat

Slunce se vyhouplo
skřivánek vzdal dík ránu
tisíce Francouzů, zástupy Angličanů
a všichni chtěli smrt
pro Orleánskou pannu

Obrovskou hranici vztyčili,
holomci, chtěl jsem ji zardousit
já na ni nedosáh
nemohl jsem pomoci

Já už jsem leccos viděl
co vidí jen kat
tenhleten pohled. Bože,
rač mi z hlavy vymazat

Volala po kříži – ach Bože veliký
nějaký vesničan svázal dva klacíky
tiskla je na prsa – křičela Ježíši
přál jsem jí rychlou smrt –
ať už se utiší

A její soudcové
přísně mi nakázali:
Jen žádné ostatky!
Ať oheň všechno spálí!
A já tam zůstal sám
když rozešel se lid
našel jsem její srdce –
to nešlo upálit.

Já už jsem leccos viděl
co vidí jen kat
tenhleten pohled. Bože,
rač mi z hlavy vymazat

Sílu zemi, popel ohni,
vodě slzy dám
a vzduchu dým,
já odpouštím
i soudcům svým

(sílu zemi, popel ohni, vodě slzy dám )

Já už slyším hlas andělů svých, usmířených, spravedlivých,

Prosím Pane přijmi duši mou,
tak čistou zas jak’s mi jí dal,
dovol mi s křídly andělů,
k tobě se vznést nad bolest

Doufám ve tvé odpuštění
věřím v lásku tvou.
Buď vůle tvá,
přijď království tvé,
buď vůle tvá.

Spáso duše mé, nesmrtelné,
já doufám v lásku tvou,
jen ty jí smíš
snad lidem dát
jsem dítě tvé, máš mě rád.

(Na Orleáns! Za krále a jeho pannu, za krále a jeho pannu)

Pod mojí korouhví kdo chce jít bojovat,
musí se očistit, jen Boha v duši mít
a denně se pomodlit a z hříchů se zpovídat…

Pán Bůh mě netrestej, já se ti musel smát.
Vždyť je to sebranka, co chce jen drancovat,
chlastat a s holkou spát,
modlit se nebudou, uměj jen proklínat…

Pod mojí korouhví kdo chce jít bojovat,
musí se očistit, jen Boha v duši mít a musí přestat klít
a denně se pomodlit a z hříchů se zpovídat…

Johanko!

Když smrt je praporečník a smrt je bubeník
i válka vítězná je bolest, strach a křik.
Válka je strašný řemeslo, i když se štěstí střídá,
je to jen děvka prodejná a nafintěná bída.
Smrt je jen jedna, zrovna jako Bůh, a mrtvola má vždycky stejnej puch.
I nepřítel má, děvče, svýho boha, a ty to brzo poznáš,
Johanko přeubohá..

Ááá…

Když smrt je praporečník a smrt je bubeník i válka vítězná je bolest, strach a křik.
Válka je strašný řemeslo, i když se štěstí střídá,
je to jen děvka prodejná a nafintěná bída.
Smrt je jen jedna, zrovna jako Bůh, a mrtvola má vždycky stejnej puch.
I nepřítel má, děvče, svýho boha, a ty to brzo poznáš,
Johanko přeubohá…

Ááá…

Jestli tě poslechnou, tak to jsem teda blázen
a ty si nejsvatější mezi světicemi.
Slyšíte, parchanti, že máte pokleknout?!
Krucinál! Hergot! Sakra! Říkám k zemi!

Když smrt je praporečník a smrt je bubeník
i válka vítězná je bolest, strach a křik.
Válka je strašný řemeslo, i když se štěstí střídá,
je to jen děvka prodejná a nafintěná bída.
Smrt je jen jedna, zrovna jako Bůh, a mrtvola má vždycky stejnej puch.
I nepřítel má, děvče, svýho boha a ty to brzo poznáš,
Johanko přeubohá!…

Ááá….

Jestli tě poslechnou, tak to jsem teda blázen
a ty jsi nejsvatější mezi světicemi.
Slyšíte, parchanti, že máte pokleknout?!
Krucinál! Hergot! Sakra!
Říkám k zemi!

k zemi…k zemi…k zemi… no tak k zemi!

Neber mi sen víš
Můj sen o probdělích nocích
Neber mi sen
a vrať mi zpátky ten pocit
že nejsem osamělá
v Tobě se ztrácím celá

Lhát musím ti lhát příteli můj
já svůj osud znám mě nelituj
když pravda je horší než lež
pak už jen snům věřit chceš
když vstoupíš na poslední most přes minulost

Zbyl mi jen sen víš
Můj sen o probdělích nocích
zbyl mi jen mi sen
Aspoň ve snu zažít ten pocit
že nejsem osamělá
v tobě se strácím celá

Lhát musím ti lhát příteli můj
Já svůj osud znám mě nelituj
Proč nesmím proč nesmím se ptát
ještě stoupám nebo už je to pád
proč čeká mě podivný most přes minulost

Proč nesmím proč nesmím se ptát
ještě stoupám nebo už je to pád
proč čeká mě podivný most přes minulost,

Dalas jim víc než vůbec mohli chtít
Johanko probuď se už je čas přestat snít
O přízni krále,o vítězství, o slávě?
On nemá zlaté srdce
Má jen zlato na hlavě.

Pojď a polož mi zas své ruce do dlaní
Jsem na konci své cesty,splnila jsem poslání!
Musíme pozbírat co z tebe ještě zbylo
Srdce máš na cáry
Má pomatená vílo.

Ref.:Dalas jim mnohem víc než vůbec mohli chtít
Můžem jít dalas jim mnohem víc než vůbec mohli chtít
Johanko probuď se už je čas přestat snít!
Aaaaaa….

A teď jsi volná jak káně nad lesem
Oblaka nad hlavou a hluboko je zem
Tvá duše může sedávat na skalách
Do útesů a vln vykřičet strach.

Ref.:Dalas jim monhem víc než vůbec mohli chtít
Můžem jít dalas jim monhem víc než vůbec mohli chtít
Johanko probuď se už je čas přestat snít!
Aaaaaa…

Johanko probuď se moje malá
Johanko pojď domů moje malá

Ref.:Dalas jim monhem víc než vůbec mohli chtít
Můžem jít dalas jim monhem víc než vůbec mohli chtít
Johanko probuď se už je čas přestat snít

Ne neopustím La Hira
On neumí mít rád
Neopustím La Hira
A ty ho miluješ,víc než svého Boha
Nepustím La Hira
Místo svých hlasů chceš jen jeho poslouchat
Neopustím La Hira
Pro něj chceš zabíjet,pro něj chceš dál bojovat
Aaaaaaa….

Ty mně znáš neumím nenávidět
I když jsem Boha stokrát proklínal
Musím tě kapitáne musím tě zabít
Ne já už nemůžu už nemůžu dál
Věřila Pánu,věřila svý hlasům
Tu sílu záviděl jí snad každý muž
Tys jí vzal svobodu vzlas jí lásku,krásu
Vzal si jí hlasy neslyší je už!

Ty mně znáš neumím se rvát
Chtěl sem jen žít a mít ji rád
Proč mi to osud proč mi to nedopřál?
Ne já už nemůžu už nemůžu dál!
Věřila Pánu veřila svým hlasům
Tu sílu záviděl jí snad každý muž
Tys jí vzla svobodu vzlas jí lásku,krásu
Vzal si jí hlasy neslyší je už!

Když ony ji opustili marná lidská snaha
La Hire jsi zrádce máš aspoň svého vraha
Když ony ji opustili marná lidská snaha
La Hire jsi zrádce má aspoň svého vraha

Příště tě zabiju
já ušetřím tě dnes
Měla tě přece ráda
byls jak věrnej pes

Nikdys nebyl voják
a kdyžs viděl krev
uteks jak zajíc
zahodil korouhev

Kde jsou teď její svatí
ne já jim nevěřil
Když ji Burgunďan zajal
tak já se za ní bil

Bylo to šílenství
ne já ji nezradil

To já ji varoval
ať věří jenom sobě
že z rukou nepřátel
ji hlasy nespasí

Řekla že do roka
prej stejně bude v hrobě
měl jsem ji jen líp hlídat
hlasy nehlasy

Dovedla krále na trůn
měla se vrátit domů

Zbláznil se z hlupáků
je válka u sta hromů

Mocní se spolčili
co když ji zabijí

Ne král ji zachrání
své zemi nesmí škodit
Zaplatí výkupné
musí jí osvobodit

Dovedla krále na trůn
měla se vrátit domů
Teď když jsme vyhráli
je válka u sta hromů

Mocní se spolčili
co když ji zabijí

Ne král ji zachrání
své zemi nesmí škodit
Zaplatí výkupné
musí jí osvobodit
Zaplatí výkupné
musí jí osvobodit

Johanka:

Máš radost,La Hire

La Hire:

Ne! Nemám v duši klid

Johanka:

Takové vítězství, měl bys to oslavit!

La Hire:

Já nevěřím tvým hlasům.

Johanka:

La Hire – přestaň s tím…

La Hire:

A co ti ještě řekly?

Johanka:

To bylo naposled. Já už je neslyším… Proč už je neslyšlím..?

La Hire:

Láska je Bůh a Bůh je láska (2x)
když tě on provázel až dodnes – zdá se mi..
Proč by tě najednou měl opustit
Johanko posedlá – ty malá z Domrémy

Vždyť ty jsi moje Johanko nejlepší jeho dílo
Jsi jak lilie ve větru, co kdy byla
Zrmourtila jsi La Hira – to se ti podařilo
Na věky nechci víc – abys se mnou žila
Slyšíš ně Otče náš – chci aby se mnou žila.

Johanka:

Je pevným hradem Pán Bůh náš
a dobrou zbraní, štítem
jenž chrání v nouži, kterou máš
teď s hříchem v boji lítém
náš dávný nepřítel, zničit by nás chtěl
jeho zbraní jest zlá moc
a sama lest

Je málo našich slabých sil
však obránce Bůh vyvolil
a ten v nás v boji chrání
Kdo je to dobře víš
je to sám Ježíš
zástupů všech Pán
jenž jediným je zván
s ním v boji zvítězíme
Ámén!
Burgundský vévoda:

Zajal jsem ji
Zajal jsem Pannu…!
Chacha…

Nebe to ví a lidem nebudu se zpovídat
Raimond mě nes v náručí říkal “mám tě rád”
chtělo se mi brečet chtělo se mi smát
chtělo se mi šaty roztrhat
a vyhodit je k temné obloze
a teplý letní vítr by do nich začal vát

Odlétly by jak padlí andělé
byli jsme děti najednou dospělé
Odlétly by jak padlí andělé
byli jsme děti najednou dospělé

A já chtěla strašně
utonout v té divné bolesti
a krví trávu požehnat
Mé hlasy řekly né né né
to se nesmí stát!
A já se začla bát

Mám v sobě tolik lásky
a nesmím ti ji dát
Mám v sobě tolik lásky
Mám v sobě tolik lásky
musím jí nepoznat

Hlasy mě volaly a volat nepřestanou
V Lotrinsku, v Champagne, v Domrémy
noc hořce voní vínem
je těžké zůstat pannou

Mám v sobě tolik lásky
a nesmím ti ji dát
Mám v sobě tolik lásky
Mám v sobě tolik lásky

a nesmím ti ji dát
Mám v sobě tolik lásky
Mám v sobě tolik lásky
Musím jí nepoznat…

La Hire:
Láska je Bůh a Bůh je láska
láska je Bůh a Bůh je láska
a já to nevěděl až dodnes
zdá se mi
Proč jsi mi ji, Pane, poslal do cesty
Johanku posedlou tu malou z Domrémy!?

Cesta je volná můj králi
když vojsko já svým tělem duší chráním
pán Bůh se smiloval
dal vítězství tvým zbraním.

Anglické pevnosti se hroutí jak podťaté
a oni prchají
tvé vojsko se jen směje
slavně jsme zvítězili u Paté

Cesta je volná do Vene
je čas jít do Remeše
a dát se korunovat, tak si to přeje pán
cesta je volná do Vene
je konec beznaděje.

Má drahá krásná vítězná
slova mi nestačí ty bys měla chodit v zlatohávu
řekni si o co chceš a ty to dostaneš
nejradši bych tu korunu dal na tvou hlavu.

Cesta je volná Bůh to chtěl
je čas jít do Remeše
a dát se korunovat tak si to přeje pán
cesta je volná Bůh to chtěl
je konec beznaděje.

Pomoz mi dokončit mé poslání
není mi určeno vychutnat světskou slávu
kdyby jen jednou moje hlasy lhaly
vím nezní to moc vesele
nebudu mezi živými na svátek Jana Křtitele

Ty moje světice, ty nás chceš vyděsit
dávám ti slovo krále, budeš šťastně žít
tvůj král tě odsuzuje k dlouhému životu
chceš odmítnout mou vděčnost a mou dobrotu.

//:Cesta je volná Bůh to chtěl
je čas jít do Remeše
a dát se korunovat tak si to přeje pán
cesta je volná Bůh to chtěl
je konec beznaděje://

Johanka: Stála jsem před kaplí u naší vesnice
zvonili poledne a zrála pšenice
přes pole přeběhl mraků stín
ovce mi chtěli sníst mou náruč kopretin

Vítr se proháněl
Boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění jsem uslyšela hlasy
smály se

Hlasy: Johanko, Johanko
To není pšenice
to jsem já archanděl
to jsme my světice
Michael, Markéta, Kateřina

Johanka:Pan farář řekl mi, že to se dětem stává
a pak se vyptával jestli mě bolí hlava
už on mi nevěřil já ano, ze všech sil

Vítr se proháněl
Boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění jsem uslyšela hlasy
smály se

Hlasy: Johanko, Johanko
To není pšenice
to jsem já archanděl
to jsme my světice
Michael, Markéta, Kateřina

Johanka: Táta mě hrozně zbil a bratr se mi smál
maminka plakala a pláče pořád dál
tři roky ke mě mluviy ty svaté hlasy
a já se vznášela do nadpozemské krásy

Vítr se proháněl
Boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění jsem uslyšela hlasy
smály se

je temným hradem pán bůh náš
a dobrou zbraní štítem
jenž chrání nouzi kterou máš
teď z hříchem v boji lítém
náš dávný nepřítel zničit by nás chtěl
jeho zbraní je zlá moc a sama lest
a nic m rovno nenííí

je málo našich slabých sil
jsme všichni přemáháni
však obránce bůh vyvolil
a ten nás v boji chrání
kdo je to dobře víš je to sám ježíš
zástupů je všech král
jenž jediný je zván
s ním v boji zvítězíme áámen

generál povídá poté vojsko :

Ať žije král, ať žije
ve jménu boží my zvítězíme
ať žije král ať žije Francie
ve jménu boží mi zvítězíme

ve jménu ježíše
ve jménu naší panny
ať žije Francie
my zvítězíme
ve jménu ježíše
ve jménu naší panny
ať žije král čeká nás výtěztví

ať žije král (ať řije krááááááááá—l)ať žije francie
ve jménu boží( ve jménu )zvítězíme..
ať žije král (ať řije krááááááááá—l)ať žije francie
ve jménu boží( ve jménu )zvítězíme..

(áááá—-)ve jménu ježíše(ježíše)
ve jménu boží panny(panny)…

Johanka:
Vím, co cítíš
Hrůzu vyvoleným
Ať je to pocta nebo trest
Když Pán to chce
Tak musíme to snést

Vím, co cítíš
Hrůzu vyvolených
Ať je to pocta nebo trest
Když Pán to chce
Tak musíme to snést

Mé hlasy řekly mi
Že Bůh mi dává sílu
Když povolal mě ke svatému dílu
Jen tomu pomůže
Kdo sám se brání
A našim zbraním pak dá požehnání

Vím, co cítíš
Hrůzu vyvolených
Ať je to pocta nebo trest
Když Pán to chce
Tak musíme to snést

Francie povstane, i když je mrtva málem
Ve městě Rameši prohlášen budeš králem
Musíš mi vojsko dát, potáhnem k Orleánu

Když Pán to chce, tak budem bojovat
Když on se přiklonil na naši stranu
Ve jménu Božím nelze prohrávat

Johanka a král:
Ví, co cítím
Hrůzu vyvolených
Ať je to pocta nebo trest
Když Pán to chce
No tak musíme to snést

Ví, co cítím
Hrůzu vyvolených
Ať je to pocta nebo trest
Když Pán to chce
No tak musíme to snést

Ví, co cítím
Hrůzu vyvolených
Ať je to pocta nebo trest
Když Pán to chce
No tak musíme to snést

Král:
Když já ti podlehl
Podlehne snad i nepřítel
Ach, já se bojím
Teď při mně stůj

Vrchního velení je zbaven pan Trémoille
Kapitán La Hire je vrchní velitel

La Hire:
O díky, pane, dík
Tys přišla právě včas
Za Boha a jeho pannu
Na Orleán

Umíme už jen prohrávat
To nám jde, věru, skvěle
Angličan dobyl půlku Francie
Dauphin je zalezlý
Jak krysa v Chinonu
Paříž je v rukou nepřítele

Kdepak je naše odvaha?
To galský kohout chcíp?
Teď prohráli jsme u Rouvray
Neschopné velení se mění ve vraha
Svých vlastních vojáků!
Bába s nůší velela by líp!

Vojsko je horda zbabělců
A Dauphin není král
Velení – banda šílenců
A když to půjde dál
Tak Francii čert vzal!

Beaudricourt:
Já, hrdý velitel pevnosti Vaucouleurs
Rytíř Robert de Beaudricourt
Mazaný chlapík a vyhlášený kanec
Snad jednou budu zobat
Z ruky Anglánům
A skončím jako zaprodanec!

Vojsko je horda zbabělců
A Dauphin není král
Velení – banda šílenců
A když to půjde dál
Tak Francii čert vzal!

Beaudricourt:
Pěkná – teď nemám náladu ani čas!

Pobočník:
Vypadni! Slyšelas?

Beaudricourt:
Ať počká do zítřka!
Čím horší pobočník
Tím lepší kuplířka

Pobočník:
Tři dny ji odtud odháním
A vlezla mi sem přeci!
Možná se, pane, aspoň pobavíte
Ta čubka mele moc podivný věci!

Johanka:
Roberte, vím, že ty mi pomůžeš

Beaudricourt:
Co to k sakru říká?

Pobočník:
Ona je vážně vedle jak ta jedle
Já se z ní pomátnu – vona mu tyká!

Johanka:
Plním jen úkol, který mi dal Pán
Jsem Johanka, dcera rychtáře z Domrémy

Pobočník:
Pámbu ho potěš, má bláznivou holku!

Beaudricourt:
Nech toho, hovado, jejího otce znám!

Johanka:
Tak teda, Roberte, jasně a bez okolků
Máš mi dát družinu, koně a mužský šat

Pobočník:
Panenství se jí tlačí na mozek
S tím bysme měli něco udělat!

Johanka:
Vojáky učit mám, jak mají bojovat
Dauphina Karla pak odvést ze Chinonu
A dát ho korunovat v Remeši
A ty mi pomůžeš, a tím se proslavíš
Sláva a bohatství
To tě snad netěší…?

Pobočník:
To máte, sakra, skvělou budoucnost!

Johanka:
Neklej a nezvětšuj svou vinu!

Pobočník:
Vyliž mi, pasačko
Mám děsnou kocovinu!

Johanka:
Za chvíli budeš stát
Tváří v tvář Hospodinu
Směješ se naposled
Už nasmál jsi se dost
Minulost spolkla budoucnost
Je mrtev, pane, dohořela svíce

Beaudricourt:
Ty jsi ho zabila – čarodějnice!

Johanka:
Mýlíš, se Roberte. Roberte, copak mohu?
Rozhněval nebesa, rouhal se Pánu Bohu
To hlasy říkají mi, co se stane
Jako já věřím hlasům, věř i ty mně – pane

Beaudricourt:
Všechno je ztraceno!

Johanka:
Hlasy mi řekly – není!
Pojedu v čele vojáků
A Pán Bůh všechno změní!
Poslední špatnou zprávu obsahuje list
Že prohráli jsme u Rouvray
A to neumím číst!

Beaudricourt:
Tak tohle už je na mě moc!
To byla tajná zpráva
Jak se k ní, k ďasu, dostala?
Ta se mnou ale mává!
Šílená bosorka
Co když mě zabije?
Tak já ti dám, co chceš
Pro spásu Francie!

Koně, zbroj a družinu
Jen si to všechno vem
Dřív, než se z toho pominu
Jen blázni a všichni svatí
Snad spasí tuhle zem!

Francois, René, všichni sem!
Doveďte svatou Pannu
S mým listem ke králi
Snad ona zvítězí, když my jsme prohráli

Francois, René, všichni sem!
Doveďte svatou Pannu
S mým listem ke králi
Snad ona zvítězí, když my jsme prohráli

Ať její odvaha zatřese Chinonem
Jen blázni a všichni svatí
Snad spasí tuhle zem

Je pevným hradem Pán Bůh náš
A dobrou zbraní štítem
Jenž chrání v nouzi kterou máš
Teď z hříchem v boji lítém

Náš dávný nepřítel zničit by nás chtěl
Jeho zbraní je zlá moc a sama lest
A nic mu rovno není

Je málo našich slabých sil
Jsme všichni přemáháni
Však obránce Bůh vyvolil
A ten nás v boji chrání

Kdo je to dobře víš je to sám Ježíš
Zástupů je všech pán jenž jediným je zván
s ním v poli zvítězíme
Áááméén