Angelika

Nikolas:
Já o nás dvou už léta sním

Angelika:
Ta léta v rouchu klášterním

N:
Já už léta sním
A:
Už léta sní

Oba:
Já už léta sním

Angeličin otec:
Angeliko?!

A(rec.):
Tatínek! Tatínku!

O:
No já taky váhám jestli sním anebo bdím
či se snad, Angeliko, doopravdy bavíš s ním?

A:
Nicolas od dětství už je můj kamarád
a teď jsem slyšela, že i jako muž má mě rád

N:
Já nevím, proč bráníte našim velkým snům
A mě už nesnášíte od dětství až k těmto dnům

O:
Nikolas bohužel je pouze chudý kmán
Na našem panství tedy bude vždycky nevítán

Všichni:
Můj názor je dobré znát
pravdu svou má každý z nás
Já té své se nechci vzdát
argument můj, ten má pád

N:
A tak říkám vám!

O:
Co?

N:
Že to nevzdám
Nevzdávám!

Angelika:
Po létech zas,
od slunce jas,
prozáří červnový den.
Bez moudrých rad,
já z klášterních vrat,
vyběhnu normálně ven.

S čerstvou chutí toužím zpívat a žít,
rozhodnutí, zda se vdát.
Je poslední věc, kterou můžu teď chtít,
právě dnes řešit a trápit se dát.

Ref:
Já povím to líp, až ucítím šíp,
ten, jenž lásku doprovází.
Teď nechte mě být, chci volnost jen pít,
ta vážně mi dlouho schází.

Zatím není tu muž,
Jehož chtěla bych já si vzít.

Marianko, chůvičko moje!

Chůva: Slečno Angeliko, jak to vypadáte?

Angelika:
Volná, jen svá,
chci z číše své sát,
než spadne navěky mříž.
V manželství zdech,
zní předlouhý vzdech,
dělává za mládím kříž.

S čerstvou chutí toužím zpívat a žít,
rozhodnutí, zda se vdát.
Je poslední věc, kterou můžu teď chtít,
právě dnes řešit a trápit se dát.

Ref:
Já povím to líp, až ucítím šíp,
ten, jenž lásku doprovází.
Teď nechte mě být, chci volnost jen pít,
ta vážně mi dlouho schází.

Zatím není tu muž,
jehož chtěla bych já si vzít,
jehož chtěla bych já si vzít…

Já povím to líp, až ucítím šíp,
teď nechte mě být, chci volnost jen pít.

Zatím není tu muž,
jehož chtěla bych já si vzít.

Tak a teď už o mě víte skoro vše…

Angelika:
Tvář, ďábelská
nejbližším, teď má se stát,
zjizvená, nemladá
co znamená, můj slib se vdát,
byl vážně dán, mě tento pán má…

(přidává se Contoire)

Contoire:
je mi opravdu tak líto Vás.
No tak utečte dokud je čas.
Nač jen trápit se pro hloupý slib,
přece bez pána bude Vám líp.
Který starý a šeredný je
to lepší snad spolknout hned jed
a že s ďáblem se do spolku dal,
to Vás tatínek nevaroval
no tak odjeďte domů a hned
a nechtějte se vracet k nám zpět.

(K Angelice a Contoire se přidává Peyrac)

Joffrey:
když se slib už dává
ten kdo se ho vzdává
tak se zrádcem stává
slečna má se vdávat.
Madam záhy svítá,
já Váš odchod vítám.
Jak ve smlouvě stojí
má být ženou mojí
s dívkou tou mě spoutá bůh spoutá bůh.

Najednou
ztrácím půdu svou,
píď po pídi pouhou pílí získanou

Najednou se mladé krásky zvou,
nedej bůh tu s námi stále zůstanou
Mámivý byl zájem Peyracův,
mám tu žít jak další z přízraků
záři přízně střídá tíseň soumraků
lásky míň
snad má jen v plotě kůl

V nádherné,
jež má být nevěstou,
budí hrůzu první chvíle s manželem

Nádherné sny mládí kde že jsou
ženich kulhá, jizva svítí pod čelem
Mám se bát o lásku kvůli ní,
té, která sen dětský ještě sní,
nezná vůbec ženské kouzlo vábení
Krátká vášeň záhy odezní

Přijde den a věrnou Contoire
bude Peyrac s láskou rád zas v lůžku hřát

Mám se bát o lásku kvůli ní,
té, která sen dětský ještě sní,
nezná vůbec ženské kouzlo vábení
Krátká vášeň záhy odezní
Krátká vášeň záhy odezní

Angelika:
Mám skrýt pláč,
pár kouzelných krůpějí,
to jen pro štěstí,
slzy nevěstí,
žádný bol jen lásky síle
díků vzdání.

Joffrey:
Mou být máš,
tvou krásnou tvář s nadějí
jsem jen sledoval,
kdy mě pozveš dál,
do svých síní, jako muže, neměl zdání

Angelika:
Já se dřív Tě bála (Joffrey: tak bála)
nám jsem v cestě stála (Joffrey: jen stála)
Oba:
láska však vyhrála,
jak zdá se je slepá, naštěstí.
Oba:
Mám skrýt pláč (Jofrey: ten pláč)
Oba:
pár kouzelných krůpějí, (Joffrey: krůpějí)
Angelika:
to jen pro štěstí (Joffrey: pro štěstí)
Angelika:
slzy nevěstí (Joffrey: nevěstí)
Oba:
žádný bol jen lásky síle díků vzdání.

Joffrey:
Já, v očích Tvých ďábel,
Angelika:
dáls mě dlouze sváděl,
Joffrey:
Má tvář zdá se hrůzná,
Angelika:
láska bývá různá,
Joffrey:
Můj krok spíš se plouží,
Angelika:
dál mě marně zkoušíš,
Oba:
já po Tobě toužím.

Oba:
Nám, nám, nám (Joffrey: má lásko)
Oba:
čas nádherný začíná, (Joffrey: začíná)
Angelika:
čas jen pro štěstí,
Joffrey:
mojí nevěsty,
Oba:
je to zázrak jenž pouze láska dává nám,
zázrak jenž pouze láska dává nám.

Prosit mám o milost
Já se ptám, proč náš host
Své moci zneužil
Tak nechová se král

Degrez: Krásou žen jež chce mít
Je zasažen, já rozumím
proč proces vytvořil náš závistivý král

Oba: Soudce bude řídit strach
Znají této frašky děj
Každý z nich je státní vrah,
Peyrac je prý čaroděj

Angelika: Prosit mám…

Degrez: Šance jsou…

Angelika: …o milost…

Degrez: …zrušit soud…

Angelika: …proklínám…

Degrez: …jděte hned…

Angelika: …svou bezmocnost!

Degrez: …tak chodí svět

Oba: Tu hru již rozehrál,
Teď skončit smí jen král,
Tu hru již rozehrál
Teď skončit smí jen král.

Angelika:
Úder lásce mé je smrtící,
srdce ztrápené byl k ráně cíl,
já dál se ptám,
proč náhle k nám,
štěstí záda naklání,
dál chci víc než smím.

Joffrey:
Bůh je lásko síla nejvyšší,
někdy zdá se,
že nás neslyší,
jen žárlit smíš,
chce mít mě blíž,
jen vzpomínky zůstanou,
dráha má zde právě končí.

Oba:
Láska má,
cit kouzelný, co prýští
to je láska má,
náruč prázdnou svírám,
láska má,
jež nám osudy tříští do střepů,
které vroucí sbírám,
lásko má.

Joffrey:
Po stopách dnů kráčím,
lásko má.

Angelika:
Cos mi dal,
ať nikdy neskoná.

Joffrey:
Žít chtěl bych dál.

Angelika:
Chtěl bys dál.

Joffrey:
Bůh mi tě vzal.

Angelika:
Bůh mi tě vzal.

Oba:
Málo nám dal k lásce dní,
ptám se dál proč teď to končí.
Lásko má,
cit kouzelný, co prýští,
to je láska má,
náruč prázdnou svírám,
láska má,
jež nám osudy tříští do střepů,
které vroucí sbírám,
lásko má.

Joffrey:
A tak sbohem, neplač víc.

Angelika:
Já ti toužím tolik říct.

Oba:
Naše láska v smrtném stínu trvá dál, trvá dál,
trvá dál.

Sbor:
Lásko má,
cit kouzelný, co prýští
to je láska má

Oba:
Náruč prázdnou svírám,
láska má,
jež nám osudy tříští do střepů,
které vroucí sbírám,
lásko má.

Angelika: Lásko má.

Nikolas:
Tak osud nás dva svádívá
však zdáš se míň než svádivá.
Máš tak vážnou tvář.
Krásnou, vážnou tvář.

Angelika:
Jen Ty můžeš mou spásou být.
Silou z popravčí káry vzít,
přivést chráněn tmou
zpátky lásku mou.

Nikolas: Angeliko?

Oba:
Jak láska zdolá úskalí.
Zátočiny jimiž proudí,
dávné vazby, hráze hroutí.
A pak nám účet zůstaví.
Pevné mosty náhle pálí,
přísahy se prachu válí.

Angelika:
Ne to ne!

Nikolas:
Jen staneš-li se mou ženou,

Angelika:
Nikolasi!

Nikolas:
dám jeho život výměnou.

Angelika:
Čekám Joffreyovo dítě!

Nikolas:
Peyraka se vzdáš!

Angelika:
Zlou volbu mám!

Nikolas:
Těžkou volbu máš!

Oba:
Jak láska zdolá úskalí.
Zátočiny jimiž proudí,
dávné vazby, hráze hroutí.
A pak nám účet zůstaví.
Pevné mosty náhle pálí,
přísahy se v prachu válí.

Lůza:
Jak láska z dolá úskalí.
Zátočiny jimiž proudí,
dávné vazby, hráze hroutí.
(Přidava se Angelika s Nikolasem)
A pak nám účet zůstaví.
Pevné mosty náhlé pálí,
přísahy se v prachu válí.
Pevné vazby láska pálí.

NIKOLAS:
snad měl bych jít
už brána má
se otvírá
svět splývá v tmách
snad měl bych jít
noc má se dlouží
kdo měl mě rád
ať svou mši slouží
snad měl bych jít
jen sám a sám
lásko má já rád tě mám
snad měl bych jít
tvé tváře stín
ten stále znám
odchází sním

REF:
Jen žádnej pláč
loučí se rváč
a náčelník
ten vůdce váš
já odcházím
a zřejmě pouze můžu doufat
že cestou k ráji mám se dát

Snad měl bych jít
a touhy mé
tu zůstanou
zbývá je smést
snad měl bych jít
tvou krásnou tvář
tak půvabnou k mé líci dáš

REF:
Jen žádnej pláč
loučí se rváč
a náčelník
ten vůdce váš
já odcházím
a zřejmě pouze můžu doufat
že cestou k ráji mám se dát

LŮZA: Jen žádnej pláč
loučí se rváč
a náčelník ten vůdce náš

NIKOLAS: Já odcházím
a zřejmě pouze můžu doufat
že místo v ráji mám s tvou láskou nejsem sám
že cestou k ráji mám se dát
k ráji mám se dát
mám jít

Samotná,
ztracená
je pryč má láska s jizvou.
Chci být s ním
žadoním
ať andělé mě vyzvou.

Pozemský
život zkys.
Já steskem svým se rozplývám.
V náručí stín mám.

Nicolas
dávný hlas
těch letních časů v loukách,
bohužel
odešel,
též k nebi vzhůru stoupá

v očích sůl
jsem pro dvůr,
král jméno mé jen proklíná,
v nouzi dlaně spínám.

Doufám,
že mi sílu Bůh dá.
Pomstou
svou jsem posedlá.

Má
pykat král,
všechno štěstí nám vzal.
Už cítím,
já mám jít dál.

Podsvětí
zasvětím
čas, jenž mi stále zbývá,
Markýzou
budu zlou.
Strach z té, co dál se skrývá,

pozná král
nastokrát
jen jméno mé ať proklíná,
zášť má neusíná.

Doufám,
že mi sílu Bůh dá.
Pomstou
svou jsem posedlá.

Má
pykat král,
všechno štěstí
mi vzal.
Už cítím,
já mám jít dál.

Lůza:
Doufej,
že ti sílu Bůh dá,
markýzou buď andělů.

Má
pykat král,
všechno štěstí
mi vzal.
Už cítím,
já mám jít dál.

Špína(básník):
Krásná a též
schopná říct lež,
zachránit soukromí své.
Básníka Špínu jenž sám
k ní vstoupil ač nepozván.

Angelika:
Jak štvaná zvěř
já to mi věř
strádala jsem tolikrát.
Soucit však býval mi přán.
Mé dveře jsou dokořán bíídným.

Ref.:
Špína:
Náhodná známost má vášnivý ráz.
Přestálá hrůza jen zblíží víc nás.
Pod rouškou noci chci s Tebou se skrýt
a z Tvých rtů pít.

Oba:
Zítřejší ráno ať odpověď dá,
jestli je stále vše jak se teď zdá.
Nádhernou vzpomínku pod kůži vrýt.
Je krásné žít.

Špína:
Tvou vůni sát
a báseň hned psát
mím nočním smělým je snem.
Cítím jen touhu a jsem
rád že mě útěk vzal sem.

Angelika:
Zkoušej mě hřát
v náruč Tvou pád
před ránem hned neusnem.
Další muž v údělu mém
ztrátami jen protkaném, bíídném.

Ref.: Oba:
Náhodná známost má vášnivý ráz.
Přestálá hrůza jen zblíží víc nás.
Pod rouškou noci chci s Tebou se skrýt
a z Tvých rtů pít.
Zítřejší ráno ať odpověď dá,
jestli je stále vše jak se teď zdá.
Nádhernou vzpomínku pod kůži vrýt.
Je krásné žít.

Špína: pozvedám svůj hlas
nad morální spouští
lidé slyšte špínu v níž se výkvět šlechty spouští
Každé ráno jméno
řeknu přímo vám
a tak záhy seznam zrádců králi k pomstě dám
a tak slyšte první z jmen
vrahů královských
na pranýři de lorraine
pro dnešek se skví. Pravda jednou musí ven
a král ať jen to ví
ať o svých vrazích ví
a to není vše
moje báseň bývá
mnohdy souzená
to že pravdu říkám
to jest vůle pouze má

Degrez: jménem krále říkám musíš s námi jít
v Bastile pak můžeš kopkou básně dlouze vít

Špína:hnít tak v Bastile za živa
to radšin zemřu pane Degrezi
ja chci létat

Špína: plní si tak dávný sen o mém zatčení
špína má být odsouzen
básní za čtení
městem v poutech odvlečen
ke dnům věznění
ať slova jen dál zní
ať slova jen dál zní
ať slova jen dál zní
ať slova jen dál zní
chachacha
ať slova jen dál zní

Desgrez:
Na své dlouhé pouti,
já už mockrát začínal.
Cesta má se stále kroutí,
ale vzůru stoupám dál.
Jsem šéfem tajné hlídky,
a naslouchá mi též sám král.
Mezi lůzou už jsem známý
i můj pes věrný Stín.
Kdo je vinen půjde s námi
a počítat může s tím,
že i nejtajnější plány
už za pár chvil jsem znal.
Mezi lůzou,mezi pány,
špehy rozmístit jsem dal.

Ref:
Jsem vlastním pánem,
na všech stranách stráže mám.
Jsem vlastním pánem
a svou Paříž dobře znám.
Jsem vlastním pánem,
pánem,
tu jsem!

Muj pes věrně hlídá,
pevný razný krok.
A jen málokdo mě vítá,
já jsem pro podsvětí sok.
A to že málo mám svých přátel,
tak to za úspěchy má je daň.
Držet lůzu v mezích míry,
-to je práce mravenčí.
A důkaz pevné víry,
že to umím v lidech číst.
Kdybych zmizel na pár týdnů,
tak tu Paříž stojí dál.
Ale po návratu vzhlídnu,
jak tu zločin rozkvétá.

Ref:
Jsem vlastním pánem,
na všech stranách stráže mám.

Jsem vlastním pánem
a svou Paříž dobře znám.

Jsem vlastním pánem,
pánem,
tu jsem!

Svůj vlastí pán.

Jsem vlastním pánem,
na všech stranách stráže mám.

Jsem vlastním pánem
a svou Paříž dobře znám.

Jsem vlastním pánem,
pánem,
tu jsem!

Svůj vlastní pán.

Jsem tady já!

Já cítím Angelika může zkřížit plán,
jenž léta chystá se – ač dobře uschován,
už málo zbývá aby vstoupil na zem pán,
Pán Bůh a šelma satanem tak bývá zván!
Já králi jako milka sloužím řadu dní,
a smím tak dozvědět se věci úřední,
ta úloha však může skončit kvůli ní,
král dobře pozná ženský půvab nevšední!
Manžel té jíž dnes právě proklínám,
shořel – ač neuznával Pentagram
osud si rád a krutě pohrává,
je uznáván,
kdo vyhrává …
Jestli mě Angelika vystřídá
v náručí krále pak se marné zdá
na příchod Antikrista chystání
jí odstraní
mí oddaní …
Já vyrovnám se přísně se svou sokyní,
na Černé mši nám Satan zjeví pokyny,
pak dít se budou vskutku věci nehezké,
pryč budou šance na království nebeské!
Manžel té jíž dnes právě proklínám
shořel – ač neuznával Pentagram
osud si rád a krutě pohrává
je uznáván,
kdo vyhrává …
Jestli mě Angelika vystřídá
v náručí krále pak se marné zdá
na příchod Antikrista chystání
jí odstraní
mí oddaní …

Angelika:
Mrtvých proud
můj pláč
a tak ptám se komu z blízkých svíce plá
kdo mi stále živý zbývá
já se ptám
a proč důvod k slzám věčný mám
přátelství
a smích
zase jednou důvěrný hlas na vždy ztich
jeden další kámen chladný náhrobní
a ti mrtví snad jsou víc než náhodní

Ref.:
A tak Bože přání mám
jak víš
moje zbylé nejbližší nech žít
ach můj Bože já se ptám
jak víš
proč chceš brát mi nejbližší
můj žal se dlouho neztiší

Přiznávám strach mám
kdy mě zármutkem svým poctí stíny már
a proč já zde stále živá zůstávám
ty otázky teď bohu pokládám

Ref.:
A tak Bože přání mám jak víš
moje zbylé nejbližší nech žít
ach můj Bože já se ptám
jak víš
proč chceš brát mi nejbližší
můj žal se dlouho neztiší

Vždyť můj manžel nechal synka pohrobkem
a já stále v smutku svém
potkávám tak vzácné duše blízké spřízněné
a vzápětí se ztrácí z vůle tvé

Lůza: A tak bože přání má, jak víš

Angelika: moje zbylé nejbližší nech žít
Prosím zlom prokletí!
Já se ptám jak víš
proč chceš brát mi nejbližší
můj žal se dlouho neztiší
jak víš
ůůůůůů ty víš…

Ludvík XIV. :
Já v loži měl
Už zástupy žen
A stačí jen
Abych pouze kýv
Jedinou stále bývám ponížen
Svádět ji dál toužím dokud budu živ
A násilím se s ní nedá hnout
Neskloní níž svou krásnou líc
Kolikrát já chtěl mečem tnout
Však s vášní tít
Líp s ní už nemohu být víc

Ref.
Ne a ne
Jen slyším ne!
Jak může má pýcha dál to snést?!
Né a né
A zase ne!
A zboží stává se víc žádané

Rád útočím na tu její hrdou ctnost
A zkouším dál hledat správný klíč
Aby vztah náš měl blízkou budoucnost
Nechce mě mít a to probouzí můj chtíč
Já jsem král a chci plnit si svůj sen
Každý se přece řídí vůlí mou
Bůh to ví, že brzy přijde den
A budu mít ji na lůžku přítomnou¨
Nééééééééé

Ref.
Ne a ne
Jen slyším ne!
Jak může má pýcha dál to snést?!
Né a né
A zase ne!
A zboží stává se víc žádané
Né a né
To hrdé ne!
Vzbuzuje moje pudy útočné
Né a né
A zase ne
Je výzva pro mé touhy rozmarné
Néééééé

Žár
Po létech pálí dál
Ten žár,
jenž sem tak dávno znal

Jsi má
Má láska zásadní
A já jsem blízko ní
A já blízko ní

Král
Zničil mě vzal i jí
Ten král,
jenž vroucně závidí

Tak má láska je spálená
Štěstí vzdálená
Mám ve tmách se stále krást?
A zlé překážky králi klást?

Prosím, ač rád tě mám
Lásko má, nech dál mě spát
Lásko má, nech dál mě spát