Krysař

Když vztek jak pára v kotli bez ventilu vře a napíná se potají ..

Přijde muž.
Má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen

I Krysař mu říkají …

Cestou dlouhou se k nám blíží ten,
kdo svojí lásku změní ve zlý sen.

Však ne on,
ale my budem ..

Ten zlý sen snít,
jediná duše mi nenajde klid, rudá krev zalije půlnoční orgie,
divná melodie ostrá jak břit.

HEJ !Nám sto zlatých chybí,
dvěstě to je málo!
My dodali jsme ryby!

No a co se stalo?

No co se asi stalo?

Tak si vemte zpátky,
svý smradlavý ryby!
Na mě jste moc krátký.

Dopouštíš se chyby!

Sám víš, že za chvíli
by se nám zkazily.

Dej nám sto zlatých,
my potáhnem dál.

Co to tady žvaníš!
Dostali jste tři sta.
Jen peníze sháníš!

No to dozajista!

Ty dals nám jenom dvě stě,
tamten pán to vidí.
A my řeknem v městě,
že okrádáš lidi!

Mne prosím vynechte.

Teď otrávil jsi hosta.
Draze, draze chtěl večeřet.
Ty a tvá chátra sprostá
kliďte se! a hned!

To je nadělení, krysaře v baráku mít.
Mám a nebo nemám hned zítra ho vyhodit?
Přivede zem jenom do neštěstí
a osud mě za to srazí pěstí.
Za to, že největší špínu všech špín
v domě mám.

Aja jaj, ajajaj krysař dneska u mě spí.
Krysař dneska u něj spí
Aja jaj, ajajaj na týden tu zakotví.
Na týden tam zakotví
Aja jaj, ajajaj krysař dneska u něj spí.
Pro člověka z ostrova
Aja jaj, ajajaj na týden tam zakotví.
pohroma je hotova
– krysař v domě.
To není pro mě.

Radší zticha budu, znám ty, co nemaj kam jít.
Pomstu naplánujou, lepší je, je nevyhodit.
Co jsem komu já, sakra, udělal ?
Všechno jsem každýmu se slevou dal.
To snad lepšího hosta jsem si
zasloužil.

Aja jaj, ajajaj krysař dneska u mě spí.
Krysař dneska u něj spí
Aja jaj, ajajaj na týden tu zakotví.
Na týden tam zakotví
Aja jaj, ajajaj krysař dneska u něj spí.

Aspoň my a ne, že ne,
Aja jaj, ajajaj na týden tam zakotví.
krysy z domu vyžene.
Krysař v domě
snad to pro mě
udělá.

Město pomalu usíná,
do peřin se ukládá.
Teď každý svíčku zhasíná.
Noční vládne nálada.

Ale smrtka si brousí zuby
a chystá se na zásnuby.
Když lidé spí
a nic netuší,
to zášť se vkrádá
do duší.

Pěkná šlamastika, množí se tu krysy,
v městě už se říká, že není to jak kdysi.
Svět špinavá je díra, za to lidi můžou
a když jeden zmírá, tak mu nepomůžou.
Kdy se tu poprvé ty krysy zjevily?
Nedávno, teprve uvidíš za chvíli,
až v poslední době vyskytla se špína,
všichni věří tobě, není to naše vina.
Promiňte, že ruším, já jsem netušila.
To je,
Krysař
A to Agnes, dcera moje milá.
Agnes, jdi domů, zde nemáš co dělat.
Já jenom přišla jsem, že má sestra chtěla …
Už ani slovo přijdu za chvíli.
Tak tedy sbohem. Jsi velmi milý.
Velmi krásná dívka.
Kde já jsem to přestal.
Á, u toho chlívka, takhle nás Bůh ztrestal.
Bůh, Bůh hvězdy jako perličky po nebi rozsypal,
na zemi naší maličký pak lidem život dal.
Potom se jen smál, anebo spíš plakal.

Á, starý kamarád, rybářů král.

Nemám teď náladu, abych se smál.
Mě podvedli zas a teď přišel čas,
abych si konečně postěžoval.

Špatně je nahoře zaplakati.
Starosta nikdy sluchu nedá ti.

I on je z Ostrova!

Doba je taková.
Musíš se s tím po svém srovnati.

Každej má místo svý na tý zemi.
I já jsem pošlapán, haněn všemi.
To osud zas dal někomu šach.
Na srdci jizvy a v kapse máš strach..

Život je kámoš a hajzl a šmejd,
tu slunce zasvítí tam začne lejt!
Děláš co umíš a stejné pak čumíš.
Tak zavři oči a nech to bejt!

Radost měj, že slunce zasvítilo.
Není tak zle, aby hůř nebylo.
Já, Jakub od brány do bitvy prohraný
vytáhnu zas i kdyby sněžilo.

Život je kámoš a hajzl a šmejd,
tu slunce zasvítí tam začne lejt.
Děláš, co umíš a stejně pak čumíš.
Tak zavři oči a nech to bejt.

Tak zavřu oči a nechám to bejt.

Zatím..

Jen se podívej kolem, krysaři, co je tu všude krys,
jak se jim daří, je jich tu víc a víc, jenom se páří.
Ten pohled znám zkušenost mám.
Vidíš sám, my tady nejsme lháři.
To netvrdím, i když svý vím.
Při pohledu na ten hnůj, krev se mi vaří.
Jen si dejte pozor až na flétnu začnu hrát,
nikomu bych neradil pozorně naslouchat.
Ani noha v ulicích nebude se zdržovat,
lidé budou zamčení, doma a spát.
Je-li to v tvé moci, znič krysy v noci.
Klidně kdykoli, mě to nebolí.
Tím bys mi mohl velice pomoci.
Zařídím všechno dle tvého přání,
jak vyhnat krysy to já nemám zdání.
Zítra je vše jak chceš, bez odmlouvání.
Chci slovo dát, že lid bude spát.
Každého, kdo vyjde, nechám potrestat.
Musí pochopit, že pak nebudou žít,
že píšťala zabíjí měl bys jim vysvětlit.
Nestarej se krysaři, vše zařídím,
už nic říkat nemusíš, už všechno vím.
Mluvme radši o tvé gáži, o tvých zlatých penězích,
kolik by jsi dostat chtěl dle představ tvých.
Já tisíc ti nabízím, buď spokojený s tím.
Spokojený jsem s vaším obnosem, snad slovo dodržíš.
Nejsem lhář, to už víš. Pojď.

Tak si přiveď svýho fízla.
Nebojím se prevíte!
Jen za pravdu bych to slízla.
Tu neradi slyšíte.
Vrána k vráně patří
a vy jste všichni bratři
sehraný.

Tak to je a tak to bylo
komu by se nelíbilo, nelíbilo
prachy mít, pak máš klid.

Tady u nás dej si majzla,
všude kolem krysy jsou.
Klidně přiveď toho hajzla,
ať vás voba sežerou.

Co je dobrý, co zlý
i ta blbá krysa ví.
Pozná to!

A ten, kdo si koleduje,
proti proudu klidně pluje, klidně pluje
zaplatí!
A vy jste bohatí.

Radši vodtáhněte z města,
nejste ze stejnýho těsta.
Našinec vám jenom překáží.

Vy, kdo toho tolik víte,
hned se jinde usadíte.
Vaše pýcha nás už zaráží!
Pravda je pichlavá a bolí!

Z lidí dělat jenom cvoky,
abyste líp mohli žít.
A půjčovat na úroky!
Pak jít domek zabavit.

Nikdo vás nepozval!
Tak táhněte o dům dál!
Někam pryč!

Jen odpadky tady hnijou,
na nich krysy v klidu žijou, v klidu žijou.
Dál!

Já bych vás hnal!

Jestli to tak má jít dál,
asi něco stane se.
Ten, kdo jak první se smál,
poslední to odnese.
Jděte někam jinam žít,
budete mít od nás klid.
Nemám strach!

Poslední to byla slova,
nehodlám to říkat znova, říkát znova.
S Pánem Bohem!

Radši odtáhněte z města,
nejste ze stejnýho těsta.
Našinec vám jenom překáží.

Vy, kdo toho tolik víte,
hned se jinde usadíte.
Vaše drzost už nás zaráží!
Pravda je pichlavá a bolí!

Jen dělej, že neslyšíš,
přijde doba jinačí.
Přijde den, a ty to víš,
kdy omluva nestačí.

Jen se nám klidně směj!
Pak se na pozoru měj.
Propříště.

Všichni o tom tajně sníme,
že nad váma zvítězíme, zvítězíme.
Možná. Jednou!

Zítra si pohlédnou do očí ti dva a jiskra žhavá přeskočí,
jiskřička, co oheň zapálí, zlá noc ponese píseň do dáli.
Píseň o lásce, krvi a boji, takhle to chodí, co svět světem stojí,
každý jen civí, pak strašně se diví,
vy zatím to první přátelé moji.
Zítra se změní stín v člověka a všechny čeká cesta daleká,
tuhle zvěst nikdo z nich netuší, smích a štěstí zatím přehluší.
Tu píseň o lásce, krvi a boji, takhle to chodí, co svět světem
stojí,
každý jen civí, pak strašně se diví,
vy zatím to první přátelé moji.
Píseň o lásce, krvi a boji, takhle to chodí, co svět světem stojí,
každý jen civí, pak strašně se diví,
vy zatím to první.

Temný stín tam v rohu stál.
Hmm, sestra má se vdává.
každý se ho trochu bál.
každý si pozor dává.

Z jeho očí cítím chlad,
tenhle stín mohla bych milovat.

On se smrtí je kamarád.
To napsáno má v tváři.
Nikdo ho tu nemá rád,
že prý štěstí maří.

Ani já nemůžu uvěřit,
že právě s ním chci žít.
Srdce mý hoří jasným plamenem,
ty, kdo jsi bez viny, hoď kamenem
po dívce, co ďábla miluje.

Zkouším se marně s city prát,
asi zasáhl mě černý šíp.
To je ten, kdo se mi do snu vkrad,
chci utéct s ním, snad mi bude líp.

Proč mě Bůh touhle láskou, potrestal.
Tak jak dřív radši bych žila dál.
Asi to takhle musí být.

Agnes, vzbuď se, otevři oči!
Není to Ostrovan, je horší než lid.
Každou chvíli sem otec vkročí,
to pak by nenašel do smrti klid.

Nemůžu přece poručit citu.
Tys neviděla ten temný zrak.

Nesmíš propadnout černému mýtu!

Můj cit se nevzbudil přece jen tak?

Agnes, Agnes, kam jsi oči dala,
komu jsi to duši zaprodala!
Černá, černá je řeka osudu.
Nedělej našemu rodu ostudu!

Hezký, hezký jsou i jiný muži.
Místo jedu přinesou ti růži.
Kolik, kolik jich jen tvou ruku chtělo.
Vraždili by pro tebe, jen kdyby se to smělo.

Kašlu na všechny, kdo pod oknem stoji.
Jako psi se trapně o kost rvou.
Chci jen toho, kterého se bojí.
Jen on získal přízeň mou.

Ten muž za odměnu smrt do města nosí.
Nic o něm nikdo neví, má šat žebráka.
Pusť ho z hlavy, tvá sestra tě prosí!
Ty nejsi žena lecjaká.

Agnes!

Rózi! Jestli mě máš ráda.
Nech můj osud jenom v rukou mých.

Vina, vina i na mou hlavu padá,
že já ráda splním to, co máš na očích.

Sestry, sestry vždy při sobě stojí.
Umřít může jedna pro druhou,
stejná, stejná, stejná krev nás pojí.

Já mám ráda sestru svou.

A já zas tu svou.

Nevím, proč jsem poslední noc nemohl spát,
přece není tu nic, čeho měl bych se bát,
jdu zas krysy, jak obvykle, na smrt hnát.
Co je to za mrak, co se mi do mysli vkrad,

vím co je umírat. Znám všechnu bolest tady toho
světa.
Mně neublíží nenávist, už vůbec ne zlá věta.
Když cit se zvolna probouzí, to s Krysařem je
veta.
Musím odejít, hned jak dozní píseň staletá.

Radši ať pojdu, ať smrt mě skolí,
láska nepatří do srdce krysaře.
Co po mně chceš, Osude! Vždyť to bolí.
Proč podíval jsem se dnes týhle ženě do tváře!

Na obzoru vidím matně,
rudou skvrnu, je jako krev,
k tomu slyším, a to je špatně,
lidí tep.

Jak voda dav se valí,
teď už jej nezastaví nejpevnější val.
Ta síla trhá skály.
A Bůh se na to ani radši nedíval.

Vidím, jak domy hoří,
jak někdo bez důvodu krev tu prolévá,
jak hodnoty se boří,
z tý hrůzný představy mne horko polévá.

Musím zůstat tím, kým jsem byl,
jako prázdnej pokoj v opuštěnym domě.
Díky za to, že jsem pochopil,
že láska není pro mě.

Osude, jak jsem ti teď za výstrahu vděčný,
ještě dneska tohle město opustím.
Pro tenhle kraj jsem velmi nebezpečný.
Díky za to, že to vím.

Stůj, ty, co jen skrýváš tvář,
tvůj hlas tě prozradí.
Ty zajal’s mou duši
a srdce mi buší,
když stojíš v pozadí.

Nejsi z tamtěch zástupů
mužů spadlých z nebe,
co vždycky mě chtěli
a jen nevěděli,
že čekám na tebe.

Ty víš sama proč odcházím,
proč skrývám svoji tvář.
Jsem totiž nic.
Né. Jsem možná víc než nic!
Jsem Krysař.
Jdi domů a zapomeň
a někdy se šťastně vdej.
Moc divnej je svět,
tak jdi pryč a hned.
Na mě nečekej!

I kdybys šel do pekla,
já půjdu za tebou.

Ty nevíš, co říkáš!

Proč se mne zříkáš!?
Vždyť dávám ti duši svou.

Má náruč zabijí.

Smrt je má –

Vášeň opíjí.

ztracená –

Toho jsem se bál!

– příbuzná.

A tak se proklínám, že jsem tu zůstával!
Když jsem tě uviděl!

Klín můj si vem!

Zmizet jsem hned měl.

Kdy odejdem?

Až skončím práci svou.

Áááá…

Připrav se na cestu dalekou , trnitou!

Až bouře nás zasnoubí,
budem oba prokletí.
Za svědka blesk,
a už nepoznáš stesk,
ve věčným objetí.

Až skončím své dílo, buď připravená.

Přijdeš si pro mne?

Přijdu si pro tebe.

Dneska to je zvláštní den, to se všichni vožerem,
čistý budou ulice.

Nalejem si palice.

Každej by měl v noci spát.
Musíme si zachlastat.

Špatně se nám totiž spí,
když nejsme nalitý!

Kdo pak hadry posbírá?
A kdo potom vytírá?
Kdo má snášet ožraly,
co nás ve všem nechali?

Óóóó, nechte si svý řeči,
vy jste vždycky v křeči,
když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
a my se tu nametem,
pak příjdem za váma.

Co si vlastně myslíte?

To vy těžko tušíte.

Proč se ženský vdávají?

Zázraky se stávají!

Mažte domů, chasníci!

Až dopiju sklenici.

Hele, tys ňák povyrost!

Do rána je času dost.

Když se vodsuď nehnete,
zejtra hlady pojdete.
Vyrazíme na stohy,
nasadit vám parohy!

Óóóó, nechte si svý řeči,
vy jste vždycky v křeči,
když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
a my se tu nametem,
pak příjdem za váma.

Óóóó, dost bylo žertů,
táhněte k čertu!
Bando ožralů!
Óóóó, trpělivost došla.

Za chvíli, Krysaři, můžeš začít s prací.
Teď se muži poslední všichni domů vrací.

Hodiny až odbijou půlnoc, město bude sladce
spát.
A ty můžeš nikým nerušen začít v klidu pracovat.

Ulice prázdné, lidé spí, všechno je tak, jak sis
přál.
Až to skončíš, budem klidní, ty můžeš jít zase
dál.
Sejdem se spolu pak na radnici, tohle město
ještě snad bude spící.

Tam dostaneš svou odměnu, částku dříve
smluvenou.
To je všechno, co jsem ti chtěl. Naviděnou!

Počkej, starosto! Naposled se ptám a jen pro vaše
bezpečí.
Neměl bys radši poslat někoho, ať se znova
přesvědčí.
Jestli jsou bez lidí ulice i kouty, jestli jsou zavřený
hospody.
Netvrdím, že nevíš, co se tady děje, jen pamatuj
na dílo náhody.

Za koho mne máš, to si dovoluješ dost,
jasně řekl jsem ti, že je všechno jak má být.
Moje slovo platí, to už musíš vědět
doufám, že mne nechceš urazit.

Dobrá, tedy přeju vám, abyste hezky spal.
Nezapomínejte však, že jsem vás varoval.

Jistě, jistě, Krysaři, odpovědnost přebírám,
když se něco stane, pokutu si dám.
Hahaha.

To je město, nad kterým jsem dávno zlomil hůl.
Jako kámen, co se řítí do hlubiny.
Vášeň, děvka špinavá, sype do očí všem sůl,
pak utopí v moři slzí všechny viny.

Zahradník, ten nejvyšší, trávu poseká,
proto, aby další trávník rostl znova.
Á, už slyším píseň přichází z daleka.
Její obsah děsí, i když nemá slova.

Udeří-li bouře, nezná slitování.
Vinu nevinu v hmoždíři rozdrtí.
Konec je všem marným touhám po poznání,
vesmírná tlama je vždy při chuti.

Za záclonu oken noci nikdo nevidí,
oči hvězd se vysmívají lidským láskám.
Štěstí bydlí většinou daleko od lidí
a děti se usmívají vašim vráskám.

Nad starostí dospělých hlavou zavrtí,
netuší, že osud přede vlastní cesty.
Nepřemýšlí nikdy o životě o smrti,
bez starostí prožívají první křesty.

Udeří-li bouře, nezná slitování.
Vinu nevinu v hmoždíři rozdrtí.
Konec je všem marným touhám po poznání.
Vesmírná tlama je vždy při chuti.

Udeří-li bouře, nezná slitování.
Vinu nevinu v hmoždíři rozdrtí.
Konec je všem marným touhám po poznání.
Vesmírná tlama je vždy při chuti.

Otevři se bráno hvězd
A přijmi můj dar zpátky do své náruče.
Tak činím z vůle moci, jež mi byla propůjčena.

To by teda hrálo, jen tak brát.
Sám mám totiž málo. Nízkej plat!
Dlouhodobě střádám, chci mít víc.
Hladem chudák strádám ponejvíc.

Radši budu nemocnej, než abych byl chudej.
Každej přece dobře ví, že život je tvrdej.

Nikomu nic nedlužím, nikomu nic nedám!
Z těch, co smrděj chudobou, žaludek se zvedá.

Jak je krásný bejt lakomej! Ha ha ha!

Skoro by se zdálo, že jsem zlej.
Spíš jak se to stalo – to se ptej!
Zkušenosti špatný k něčemu mi jsou.
Obchodníky zdatný k cíli dovedou.

Radši budu nemocnej, než abych byl chudej.
Každej přece dobře ví, že život je tvrdej.
Nikomu nic nedlužím, nikomu nic nedám!
Z těch, co smrděj chudobou, žaludek se zvedá.

On se pro mě vrátí.

Vrátí a z toho má náš otec strach.
Pár tichých slov ho každou noc probudí, ten jemuž ulpěla krev na rukách řekl jdu, ale vrátím se.
Ta věta zastudí.
Tiše jak modlitba do snu se vtírá nenechá člověka z obavy spát .

Žiju jen proto že moje je víra. On vrátí se.

Vrátí. Ten muž má tě rád

Rukou ledovou stiskl mne a cosi ztratil, oči mu plály to oheň byl v nich.
Ať všechny zabije, kéž by se vrátil!

Ágnes tak nemluv vždyť je to hřích.
Krysař odešel pomsta z očí plá, píseň zlověstná…

…píseň milostná

Láska na ruby.

Brzo přijde čas, on se objeví…

…a pak zhubí nás!

Kdo by divil se, kdyby na dno sáh.

Všechny zabije…

…Krysař není vrah!

Co je na konci, Ágnes já mám strach.

Zítřek je ve hvězdách.

Cítím jak někdo teď do města vchází, jeho krok odněkud tak dobře znám.
Však temná skvrna ten obrázek kazí.
Poznávám hlas jemuž neodolám.

Sestřičko moje co s tebou se stalo?
Tvou duši jak ďábel Krysař nám vzal.
Pán bůh ho zatrať to by tak hrálo, aby tě zlou mocí očaroval.

Myslím si že Krysař jí má moc rád

Ti dva se raději neměli znát.

Neměl pryč odcházet, bude mi scházet měl jsem ho tak ňák rád .

To se zase vytáhly..

ostrovani milý..

i Krysaře natáhly..

to dělaj každou chvíli !

Myslím že to přehnali a ďábla vyvolali na jeho duši sáhly !

My ponesem riziko..

s nima jako vždycky .

Nám hodí to na triko !

To je nelogický ! Vždyť za to nemůžem !

Flétna ublíží všem !
Snad to zas ve zdravý přežijem .

Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj , náhody národy klidně vylidní .
Nejvíc platí ten co hrb schejbá než se voda zas uklidní

Kéžby se tak Krysař chtěl někde ztratit .

Něco mi říka že spíš se chce vrátit !

Zkáza je blízká už slyším jak píská …

životy chce naše zhatit !

Ježiš Mária !

Vždyť je to vlastně tak jedno co bude , tetička Zubatá chytí tě všude .

Já nechci teď odejít na onen svět !

Tam je klid. Stejně jen prach z tebe zbude !

Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj , náhody národy klidně vylidní.
Nejvíc platí ten kdo hrb schejbá než se voda zas uklidní.

Přišel k vám zase vypravěč,
co hloupě naznačuje, jak náš příběh povine se
dál,
na nic neříkající melodii,
doprovázím po pohádce ! Trochu jsem vám lhal.

Hádanku, kdopak asi jsem,
zkuste uhodnout, než můj obrys získá jasný tvar.
Pro vás jsem asi cynický,
Nápověda – jako země sama já jsem stár.

To je Dobrozlák a to zas Zlodobrák.
Potěšení ze setkání na naší je straně.
Každý je zná, i když je nevidí.
Jsou to děti a když zlobí, nezlobte se na ně.

Právě teď spouští zloby stavidla.
Vyvoláváme spolu strašidla.
Hádejte teď kam asi jdem –
dva Dobrozláci s Osudem!

Zdál se mi sen, jenž ukrad mi spaní,
že za vstřícnost platíme vysokou daní,
a ve vlastním městě jsme my jako cizí,
s vírou jsem doufal, že s ránem sny mizí.

I vyšel jsem do ulic prodávat ryby
a doma jsem zjistil, že peníze chybí,
To okrad mě zas jeden o moji hrdost.
Kde není pomoci, nastoupí tvrdost!

Štěpáne!! Vím, na co asi narážíš,
myslím však, že není tak
zle.

Zrovna ty mě zarážíš.

Mluvíš jak darebák!

Hle!!
Kdosi na odvetu
hodil kámen – já bych řek,
možná, že se pletu,
že měl pekař vztek!

Jejich krev, bratři, je jiná než moje.
Tolik jim patří, jsou drzí – Tak co je?!
Jak je to možný, vždyť není jich víc.

Stačí jen mžik a už nemají nic!

No! Přesně tohle je ten správný lék,
jak vím, jsme stejná krev, a já bych řek,
že vy jste ti nejlepší, jste totiž naši!
Dáme se do díla, pomozte braši!!!

Najdeme meče, co předkové kovali, pro nás tu
zůstaly!

Jak symbol práva!

Národu sláva!

Nestůjte v kleče, nebo vás povalí, kam jsme se
schovali !?
Před vlastní duší…

A srdce buší!!!

Teď běžte domů, emoce stranou.
Pro vaše děti, pro zem milovanou
zítra se sejdem všichni zas tady,
bez těch, kdo nepatří do naší řady.

Aj jaj jaj ajajaj, tak tu máme pohromu.

Čerta na zeď nemaluj!

Aj jaj jaj ajajaj, Krysař vlezl do domu.

Tak už sakra chvíli stůj!
Poslouchej, co dělat se dá.
Jedno mě chladným nenechá,
že Krysař vrátil se zpátky.

Ční z toho pěkná neplecha.

Na jeho flétnu jsme krátký.

Ten muž se vlastně už sám odsoudil
tím, že do města pomstít se vrátil.
Líp, když Krysař zmizí…

Vždyť stejně tu byl cizí…

Ten, kdo seje vítr bouři sklízí.
Do léčky by Krysař měl se vlákat,
ze které se živí nevrátí.

Nikdo za něj nemá proč tu plakat.
Nikdo za něj slovo neztratí.

Tělo se hodí do řeky, ať zmizí odsud navěky.

Byl stejně sám jak v plotě kůl a my budem mít
čistý stůl!

Já vždycky tady chtěl jsem klid.

Teď z vyšší moci máš ho mít!

Jsi starosta, ten jak být. Mně radost činní tady
žít!

Zítra najdeš Krysaře, že mu chcem dluh vrátit.

Doufám, že mu nebudem ty peníze platit!

Zítra k tobě přijdou dva, co nás obav zbaví.

A já řeknu Krysaři, ať se tady staví.
Smrt teď slouží pro dobrou věc!

Smrt teď slouží pro dobrou věc!

Smrt teď slouží pro dobrou věc!

Kam se řítí
tahle situace?
Kdo ji chytí?
Legrace bez legrace.
Kvůli mně se
země třese.
Já si neurčil
vlastní cíl.

On se diví,
snad měl lidi rád…
Zešediví,
jestli se tak bude ptát.
Kvůli MNĚ! se
země třese.
Já jsem jeho díl
předurčil!

Do propasti
stáhnu všechny s sebou.

Kosti chrastí.
Pak ho ruce zazebou!

Lítost žádná,
pomsta chladná.
Žádá si svou zteč!

Moje řeč!

Pro lidskou pýchu svrbí mě ruce!
Tak jako kámen já teď’ mám srdce.
Lidi jsou zlí a život je v sázce
pro ty co, nepřejou, nepřejou lásce!
Možná neví, že jsem lidská bytost.
Škoda. Je pozdě. Už neznám lítost.
Pohnou se skály, bude to brzy…

Budu se smát, až potečou slzy!!!
Budu se smát, až potečou slzy!!!
Budu se smát, až potečou slzy!!!
Budu se smát, až potečou slzy!!!

On si brečí,
je to egoista.
Vždyť mi vděčí
za to, co jsem přichystal.
Díky žádné…
Srdce zrádné.
Vždyť, až bude klid,
můžeš jít.

Pro lidskou pýchu svrbí mne ruce!
Tak jako kámen já teď’ mám srdce.
Lidi jsou zlí a život je v sázce
pro ty co, nepřejou, nepřejou lásce!
Možná neví, že jsem lidská bytost.
Škoda. Je pozdě. Už neznám lítost.
Pohnou se skály, bude to brzy…
Budu se smát, až potečou slzy!!!

Pro lidskou pýchu svrbí ho ruce.
Tak jako kámen ztvrdlo mu srdce.
Lidé jsou lidé a život je v sázce.
Nepřeje štěstí, nepřeje lásce.
A už se neví, kdo je lidská bytost.
Z určitých důvodů trápí nás lítost.
Pohnou se skály, bude to brzy.
Bude to k smíchu, až potečou slzy?

Touha má je zvrácená kdo utiší její hlad ?!
Vrat se lásko ztracená ať ti můžu všechno dát !
Proč mi Bůh dal moje zvláštní představy ?!
Jenom snít už mne dál nebaví
Kdy už přijde Krysař zase zpátky sem ?!
Kdy už spolu daleko utečem ?!
Vždyť já čekám na probuzení..
Budem spolu věčně žít vírem tanců šílených
jen ty mi smíš ublížit, tvoje láska není hřích !
Tak se vrať pro svou Ágnes ubohou !
Dokud ještě vůbec stojím na nohou !
Ve prachu v kterým dal si svůj slib
nebo zemřu a třeba mi bude líp
Co když se zítra už nevzbudím ?

Cítím že je blízko přece se nedopustím takovéhle zrady
Smrt ať si lítá nízko nikdy se neotočím ke Krysařy zády !
Kdo temnoty se bojí tak třeba do ráje se nikdy nepodívá .
Ať to co chce stojí já budu stále čekat dokud budu ještě živá .

Určitě je tady ..
slyším svýho srdce hlas , a mne odvede si odtud až přijde správný čas …

Sbohem, můj příteli.
Dnes jsme se viděli
snad ne naposled.
Já věřím, že roztaje led.
Nikdo tu nenávist nechtěl.

Já sice měla vztek…
Kam dojdem, kdo by řek!!
Procitnutí mysl nutí
k rozhodnutí.
Cesta už nevede zpátky!

Snadno se pro pravdu u vína plane,
a když pak opravdu něco se stane,
zavíraj’ ústa i největší rváči.
Jiní pak utopí svý oči v pláči.

Jak svůj strach odstranit?
Odvahu kde mám vzít?
Kdo se má rád,
mučedníkem nechce se stát!
Řeka už protrhla hráze!!!

Ty ho podržíš a já ho bodnu sem!

Spíš ho bodni víckrát, než voba utečem.

když je to pro dobrou věc, tak mi krev nevadí.

Radši si nezapomeň nabrousit nářadí.

Protože jsme to my, krysař je už mrtvej muž.
Na všechny zádrhely lékem je dobrej nůž.

Pořádně ať krev tu stříká,
situace o to říká.
Je to naše přirozenost dávná.
Dyť se vraždí po staletí:
starý, mladý, ženský, děti.
Je to teda cesta správná!

Vražda není vraždou.
V zájmu vyšší moci jde jen vo urovnání.

Hlavně ať je to v noci!

My nejsme ti, kdo soudí, my jenom konáme!
Tak vlastně zodpovědnost žádnou nemáme!

Pořádně ať krev tu stříká, situace o to říká.
Je to naše přirozenost dávná.
Dyť se vraždí po staletí:
starý, mladý, ženský, děti.
Je to teda cesta správná!

Musíte odpustit mu. Je trochu saďourek.
Vyžívá se v tom strašně. Má radost –

– to bych řek.
Každej jsme přece ňákej.

To má bejt legrace!

Teď už nás nezdržujte, musíme do práce.
Dneska si zatancuje pár lidí radostí.
Vždyť naše dobrá práce zbaví je starostí.

Pořádně ať krev tu stříká, situace o to říká.
Je to naše přirozenost dávná.
Dyť se vraždí po staletí:
starý, mladý, ženský, děti.
Je to teda cesta správná.

Hej, hej, hej …

Co ví každý z vás?

Že dnes přišel ten správný čas!!!

Komu patří zem?

Tobě, mně…no prostě nám všem!

Vzpřim se v páteři,
dnes hrom udeří.
Někdo to asi dnes vypije.
to, co přijít muselo, tady je!

Je to ale div,
že jsme tady nestáli dřív.
V nás je plamen,
sevři kámen.
Kdo se teď otočí,
pěkně se namočí.
Teď se trestá,
půjdou z města.
Výstrahou bude všem,
že je dnes vyženem.

Vyřízneme vřed!
Pořádek tu zavládne hned.

Nezastav ránu, až poteče krev.
Dojde-li k boji, tak bij se jak lev.
Nesmíš se ulejvat,

nesmíš se bát.
Při sobě musíme navždycky stát!

Možná i my dneska přinesem oběti.

Nevadí! Víme, co děláme, pro děti.

Zbude jen prach….

My nemáme strach
uvolnit z duší to letitý napětí.

Vzpřim se v páteři!
Dnes hrom udeří.
Někdo to asi dnes vypije.
To co přijít muselo,tady je.

Je to ale div,
že jsme tady nestáli dřív!

V nás je plamen,
sevři kámen.
Kdo se teď otočí,
pěkně se namočí.

Teď se trestá,
půjdou z města.
Výstrahou bude všem,
že je dnes vyženem.

Vyřízneme vřed.
Pořádek tu zavládne hned.

HEJ!!!

Právo je síla a jdou k tomu střepy.
K prosbám být hluší a na gesta slepí.
Sluší se držet krok se řekou davu.
Kdopak si zachrání po bitvě hlavu!

Na všechno pozdě je, když hráz se prolomí.
Slabý je ten, komu nohy se podlomí.
Když dupot přebije zoufalý výkřiky,
poslouchej raději tón naší muziky!

Že ti slouží zdraví, HEJ, HEJ
nekonečně plete. HEJ, HEJ
Chyt’se plavče trávy, HEJ, HEJ
než tě voda smete. HEJ, HEJ

Hajný si pomyslel, že je les v pořádku.
Tak do něj nechodil, spravoval zahrádku.
Tvářil se, že ho nic v tom lese nepálí.
Vlci les ovládli, hajnýho sežrali.

S ledovým pohledem, s červenou krůpějí
spálíme naději.
Vztek, to je touha,
noc bude dlouhá!

Sami se podvedem, stíny tak svádějí.
Rána jsou zloději!
Čas ještě zbývá,
to se to zpívá!

Ve správné chvíli pak jedová slina
určí čas poptat se, čí pak je vina.
Morová rána se v soumraku skrývá,
mnohý se může ptát, kolik mu zbývá.

S ledovým pohledem, s červenou krůpějí
spálíme naději.
Vztek, to je touha,
noc bude dlouhá.

Sami se podvedem, stíny tak svádějí.
Rána jsou zloději!
čas ještě zbývá,
to se to zpívá,

S ledovým pohledem, s červenou krůpějí
spálíme naději.
Vztek, to je touha,
noc bude dlouhá.

Sami se podvedem, stíny tak svádějí.
Rána jsou zloději.
Čas ještě zbývá,
to se to zpívá.

Melodie smrti znova vhodně zaznívá,
arogantně, posměšně se do hlav plíží.
Nenávist se chová zas jak holka bláznivá.
Ale zvěři v lesích nikdy neublíží.

Z dnešní noci úniku už asi není!
To se zase uzel krásně zamotal.
Zeměkouli čeká ze tmy vykoupení.
Lidem dneska v šachách totiž padl král.

Á starosta. Tak ten už to má za sebou. I jeho zeť
Zabili je hned, jak je vyvlekly z hostince.
A teď? Teď táhnou na radnici.
Asi se tam s nimi potkáme.

Hrany zvoní v tuto chvíli ze všech rohů.
Jejich tón však nikoho tu neleká.
Prozradím teď jenom trochu. To, co mohu.
Rozzlobí se ten, co přišel zdaleka.

Je trochu zima a chce se mi spát
Ve snu kouzelným jdu cestou příjemnou.
Až dojdu na rozcestí, kampak mám se dát.
Třeba mi napoví měsíc nade mnou.

Ten měsíc není zlý, ač trochu se mračí.
Tam jinde přece to musí lepší být.
Naději mám a ta mi stačí.
Přeju si barevný, duhový klid.

Sestry, sestry vždy při sobě stojí,
umřít může jedna pro druhou.
Stejnou, stejnou, stejnou krev to stojí…

Teďka už tě nezachrání ani voda svěcená,
ale podívejme na ní jak je chudák zmlácená .
Pročpak asi .. brečí ?!
vždyť je v naší péči.
Tak si řvi !

Slzy už nic nevyřeší spíše nás jen poteší, jen poteší. ZABTE JI .

Ať nemá naději!
Tohle zvíře co tu leží, že prý byla krásná líc .

Že prý krásná no to steží .

Ať si hezčí ještě víc !

Jedna věc je jistá, Smrtka drápy chystá, už má hlad! Přiložíme ruku k dílu!

Hledte na tu chcíplotinu , chcíplotinu!
Jak má strach! Ble, ble, ble ble, já jsem vrah!

Oni nevodtáhli z města, tak se tady proto trestá.
Pryč s touhle pakáží!
Každý ví, že možnost měli, zmizeli by, kdyby chtěli!
Jejich drzost opět zaráží, pravda je pichlavá a bolí!

DOST!

A je to.

Kdo jsi?

Osud přeci. Celé jsem ti to předurčil.
Svůj úkol jsi splnil dokonale.

Ale vždyť jsem všechny zabil.

No a? Kde není ani človíčka, nedějí se dobré věci-
-ale ani špatné. Zem si konečně uleví.
Co chceš ? Jsi Krysař. Naplnil jsi svůj osud.
A navíc – úplně všechny jsi nezabil.

Já vím. To jsi taky předurčil?

Zajímavá otázka…

Jsi zlý.

Nejsem, ani dobrý, ani zlý.
Kdybys byl mravenec, řekl bys že jsem dobrý.
Vy sobci. Všechno vidíte jenom z úhlu vašeho pohledu. Zapomínáte, že tu nejste sami.
Ale tebe se ta vlastně už netýká.

Co se stalo?

Nic maličká.

Jdi Krysaři.
Odejdi s Agnes a buďte šťastní.
Zítra se probudíš a zapomeneš. Ona už zapomněla.
‘Dokončím své dílo a odejdu’.
Pamatuješ?
Tak to udělej. Teď hned.

Krysaři! Píšťalu!

Běžte, Šup!

Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu vře
a napíná se potají, přijde muž.
Má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen.
I Krysař mu říkají.