Světově proslulý muzikál Bídnici (SK: Bedári) z pera Clauda-Michela Schönberga a Alaina Boublila, napsaný dle stejnojmenného díla Victora Huga, zná snad každý muzikálový fanoušek. Příběh Jeana Valjeana, který porušil podmínku po propuštění z vězení, za což ho jako stín pronásleduje inspektor Javert, slepě zastávající zákon, který se odehrává ve Francii na pozadí revolučního období, patří spolu s Fantomem opery k nejdéle hraným titulům na světě. 21. 9. 2019 ho ve slovenské premiéře uvedlo Divadlo Nová scéna v Bratislavě. Tento článek je však psaný z první reprízy muzikálu 24. 9. 2019, na které se opět potvrdilo, že divadlo je živý organismus a přestože se všechno může v momentě změnit, „show must go on.“ Ale o tom později.
Bratislavská produkce je opravdu speciální – na celý zkušební proces totiž dohlížel jeden z autorů muzikálu – Alain Boublil. Režie, scénické koncepce a hudební supervize se ujala Marie Zamora, jejíž jméno se s dílem pojí již od dob, kdy si po ukončení studií na Konzervatoři v Paříži zahrála jako svou první profesionální roli právě postavu Cosette ve francouzské produkci Bídníků. Její vztah k tomuhle muzikálu je díky tomu cítit z každé minuty.
V překladu Kataríny Labajové-Pokorné a přebásnění Jána Štrassera se muzikál poprvé představil ve své slovenské podobě, kterou opravdu stojí za to slyšet. Písně plynou hladce a znějí velmi přirozeně. Překladatelé si také dali záležet na odlišení jazyka jednotlivých sociálních skupin vystupujících v příběhu.
Ač je Divadlo Nová Scéna možná menším prostorem než divadla, ve kterých byl tento muzikál v minulosti uveden, scénografovi Petru Hlouškovi se povedlo navrhnout scénu, která využila prostor na maximum a přidala produkci jakousi zajímavou komorní atmosféru. Jedním z detailů, které nás oslovily, jsou scény odehrávající se v publiku, které představení dodaly na dynamičnosti.
Obrovskou přidanou hodnotou je též živá hudba v podání Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu, pod taktovkou Petra Valentoviče.
Coby Jean Valjean se v bratislavské produkci představil Titusz Tóbisz , pro kterého tato role není premiérou. V roce 2012 ji ztvárnil v Národním divadle v Miškolci, kde za svůj výkon získal ocenění „Hlas roka“. Typově a herecky je Titusz Tóbisz naprosto uvěřitelným Valjeanem, oslnil však zejména pěvecky. Ač operní přednes nebývá u představitelů Jeana Valjeana pravidlem, dodává jeho sólům unikátní atmosféru, což se potvrdilo i v tomhle případě. Při písni Bring Him Home (Otčenáš) publikum snad ani nedýchalo.
Inspektora Javerta, si zahrál mladý herec Jiří Daniel, pro nejž slovenská produkce Les Misérables také není prvním setkáním s tímto muzikálem. Objevil se již v jeho brněnské verzi jako Montparnass. Přestože mezi ním a představitelem Jeana Valjeana je poměrně velký věkový rozdíl, na scéně ho vůbec nebylo cítit. Jeho protějšku se tak pěvecky, jako i herecky suverénně vyrovnal a role přísného komisaře, odhodlaného v každém případě učinit zákonu zadost, se zhostil s opravdovou vervou.
Veronika Prášil Gidová není na divadelních prknech žádným nováčkem – muzikáloví fanoušci ji v současnosti můžou vidět v několika produkcích Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Emoce, které vložila do ztvárnění tragické hrdinky Fantine, byly opravdu přesvědčivé, a nezaostala ani po pěvecké stránce.
V roli Cosette, dcery Fantine se představila Michaela Baladová-Danielová. Role křehké, nevinné dívky jí perfektně sedla a má též krásnou barvu hlasu. Skvěle se doplňovala s Petrem Makranským, který ztvárnil studenta Maria. Ten se jako zamilovaný mladý muž představil již v roli Romea v bratislavské produkci francouzského muzikálu Romeo a Júlia a opět přesvědčil, že jde o polohu, na kterou se skutečně hodí.
Vendula Příhodová, známá zejména pro české divadelní fanoušky (kupříkladu jako Joanne v muzikálu RENT v Divadle Kalich), ztvárnila roli Éponine, kterou herecky s přehledem zvládla, a její provedení písně On My Own (CZ: Samotářka) bylo jedním z vrcholů představení.
Jaroslav Rusnák a Marta Kurčík Potančoková jsou ve svých rolích ten typ Thénardierovců, které ač nenávidíte za to, jak se zachovali k malé Cosette, na jejich scény se zároveň těšíte, protože oba disponují velkým komediálním talentem.
Překvapením večera byl Enjolras. Jak už bylo naznačeno na začátku tohoto článku, člověk míní
a chladné zářijové počasí mění, a to zejména v těch nejnevhodnějších možných momentech. Tím momentem byla právě první repríza muzikálu Bedári a tím člověkem Patrik Vyskočil, kterého překvapila zdravotní indispozice, což byl velký problém, protože v představení vystupuje bez alternace. Co teď?
A tak se nečekaně jako Enjolras představil Dárius Koči, v případě kterého, ač byl na tuto roli připraven jako swing „kdyby něco“, asi nikdo nečekal, že to „něco“ přijde takhle brzy. Situaci na začátku představení objasnila generální ředitelka Divadla Nová scéna Ingrid Fašiangová, troufáme si však říct, že kdyby to neudělala, nikdo by si ničeho nevšiml. Svého „spontánního premiérového Enjolrase“ zvládl Dárius Koči naprosto suverénně po všech stránkách. A tak se opět potvrdilo, že alternace, náhradníci, swings (účinkující, jenž mají v představení vlastní roli, zároveň však umí v případě potřeby zaskočit v několika jiných) a „emergency covers“ (CZ: nouzový záskok) jsou pro představení zásadní a nejsou jenom jakousi „záplatou“. Vzpomeňte si na to, když příště pohlédnete na ferman. 🙂
Celkově tak možno říci, že Les Misérables v Bratislavě se setkali s velkým úspěchem a jde o produkci, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít. Vstupenky možno zakoupit na https://www.nova-scena.sk/bedari/ .
Autorem fotografií je Marek Malůšek a byly použity se svolením Divadla Nová scéna.
Autorka článku: Romana Švecová
[SLGF id=34227]